1939: poslední bitva kavalerie – polští huláni proti německým jezdcům jako rytíři středověku
S rostoucí palebnou silou pěchoty v průběhu 19. století se také měnila role jezdectva, a to od původně stále ještě významné bitevní zbraně ke zbrani podpůrné, určené především k průzkumu a specifickému nasazení. Praktickou tečku za bojem v sedle pak učinilo zavedení kulometu. Polští a němečtí jezdci vyzbrojení mj. šavlemi se však střetli v sedlech ještě během invaze do Polska v roce 1939, kdy se patrně jednalo o poslední střetnutí jezdectva s jezdectvem v historii.
V první polovině 20. století již bylo armádní jezdectvo především pěchotou přepravující se v sedle. Polské jezdecké útoky během německé invaze do Polska v roce 1939 jsou pak dnes často špatně chápány jako zbytečné, přičemž panuje rozšířený názor, že Polsko tehdy podnikalo neúspěšné jezdecké útoky proti německým tankům. To však není tak docela pravda. Ve skutečnosti německá obrněná vozidla přepadla nepřipravené polské jezdce a způsobila jim tehdy vysoké ztráty. Po bitvě pak němečtí představitelé sdělili tisku, že Poláci zaútočili na jejich tanky s koňmi. Propaganda pak pomohla tuto historku dál šířit, aby podpořila německé tvrzení o převaze Wehrmachtu.
Foto: Útok polské kavalerie na manévrech ve 30. letech | Wikimedia Commons / Public domain
Polští huláni ovšem rozhodně nebyli poslední, kdo se vydal do bitvy na koních - 16. jezdecký pluk USA např. provedl v roce 1942 útok na Filipínách. Ve stejném roce pak na koních bojoval italský jezdecký pluk v Sovětském svazu. Známá je také úloha jezdců a kozáků Rudé armády, ale také na opačné straně – jezdecké formace Wehrmachtu i Waffen-SS. Polsko s Německem však podle všeho v sedle svedly poslední bitvu jezdectva proti jezdectvu. Pojďme si tuto bitvu popsat podrobněji.
V době německé invaze do Polska byly polské jezdecké brigády elitními, dobře vycvičenými jednotkami, které byly loajální a motivované, postavené na mnohasetletých tradicích zbraně, která byla v Polsku vždy na skvělé úrovni (připomeňme např. činy okřídlených husarů před Vídní v roce 1683). Během nerovného boje proti Němcům pak polské jezdecké pluky bojovaly nesmírně tvrdě i tam, kde jiné složky armády již neměly sílu vzdorovat, dovedně využívaly své pohyblivosti a prováděly nečekané protiútoky.
Jedním z úkolů polské kavalerie bylo opětovné dobytí Krasnobródu, města, které Němci obsadili. Úkol byl konkrétně svěřen Nowogródzké jezdecké brigádě, kterou vedl Władysław Anders. Mise byla součástí většího polského vojenského pokusu o přesun směrem k Maďarsku a Rumunsku, které byly v této fázi konfliktu zatím neutrální.
Ráno 23. září 1939 pak eskadrony 25. hulánského pluku k překvapení německých jednotek zahájily náhlý útok na město. Útok vedený Tadeuszem Gerleckim zatlačil Němce ke klášteru západně od Krasnobródu, když je však polská jízda pronásledovala, narazila poblíž kláštera na kopci před sebou na formaci německých jezdců.
Jednalo se o příslušníky německého 17. jízdního pluku. Němci nezaváhali a výzvu přijali v duchu starých rytířských, později napoleonských tradic. Tasili šavle a za zvuků trubky se hřmotně vyřítili s kopce polským hulánům vstříc. Gerleckého muži se připravili na střet a obě skupiny do sebe narazily starým dobrým způsobem, který byl v době tanků a střemhlavých bombardérů tehdy již těžko představitelný - Krok, klus, cval koní, náraz prvních řadů a následný boj šavlí, ojedinělé výstřely, řev lidí i koní.
Německý velitel tehdy srazil jednoho z Poláků z koně, bodl a sekl, čímž ho připravil o život. Byl to zjevně zkušený šermíř a než se střetl s Gerleckým, stihl zabít celkem tři další polské jezdce. Následně spolu Gerlecki a jeho německý protivník bojovali šavlemi a zápas se zdál být nekonečný, když pak jeden z polských hulánů, desátník, který svému veliteli přispěchal na pomoc německého velitele probodl svou šavlí.
Poté, co byl německý velitel zabit, Němci zatroubili k ústupu zpět na kopec, odkud přišli. Poláci tak v tomto střetu zvítězili. Poražené německé jezdce pak Poláci pronásledovali, avšak ve výchozích německých postaveních na ně čekaly dva kulomety, jejichž palba všem rychle připomněla, že se píše rok 1939. Karta se obrátila a nyní velmi rychle ustupovali Poláci. Jejich řady během ústupu značně prořídly, na svahu kopce ležela spousta mrtvých koní i jezdců, včetně Gerleckého.
Tím však boje v oblasti neskončily a Poláci po zbytek dne nadále pokračovali ve vyhánění Němců z Krasnobródu. Do setmění pak opět ovládli město a měli v držení stovku německých zajatců včetně generála Rudolfa Koch-Erpacha, prvního německého generála oficiálně zajatého za druhé světové války.
Přesun směrem k Maďarsku tak mohl pokračovat a kavalerie by byla uspěla, kdyby Polákům nevpadli do zad Sověti a zbývající jezdci tak byli pouhých 20 km od hranice zajati Rudou armádou. Důstojníky následně čekala smrt v Katyni, ale to už je jiný příběh.
Zdroj: warhistoryonline
Komentáře
Vaclav Flek
16. 12. 2021, 20:33pro občan : Ja vasemu vyjadreni nerozumim, bud nam chcete neco duleziteho sdelit, nebo nechcete. Vy sa vsak tvarite jako chytra horakyne, ani oblecena, ani naha. Tajemne neco naznacujete, pritom samozrejme muzete predpokladat, ze vetsina diskutujicich neumi svedsky, a i kdyby umela, nevi, co ma zaklade vasich narazek hledat.
Co takhle byt otevrenejsi ? Tato diskuse ma byt vymenou poznatku a nazoru, takze tajemne narazky nikomu prilis nepomohou. Verim, ze nam doplnite, co jste mel vlastne na mysli.
Czert
15. 12. 2021, 09:44Obcan
A co by nam onen svedsky dokument rekl?
Dej nam sem na nej link a ve strucnosti napis cesky o co se jedn0a.
Mark
15. 12. 2021, 08:00John
To ano, jestli ne poslední, tak určitě jeden z posledních, akorát, že tento článek pojednává o poslední bitvě kavalérie proti kavalérií.
https://www.armyweb.cz/clanek/utok-savojske-kavalerie-posledni-utok-jezdectva
John
14. 12. 2021, 22:48Tak dohledáno:
V létě 1942 se Italové znovu dali do pohybu, tentokrát v podřízenosti skupiny armád B, která měla za úkol dobýt Stalingrad. Mezi nimi vyniká jeden z posledních úspěšných jízdních útoků v dějinách. Dne 24. srpna pluk Savojské kavalerie s asi 700 muži napadl víc jak trojnásobně silný a k obraně připravený 812. sibiřský střelecký pluk. Italský velitel viděl, že musí nepřítele nějak překvapit, a tak vyslal 2. eskadronu se šavlemi a granáty v rukou na zteč sovětského levého křídla. Dělostřelectvem podporovaní jezdci se přehnali přes pozice zakopané nepřátelské pěchoty, ale Sověti vstávali a pálili jim do zad. Čtvrtá eskadrona proto sesedla z koní a postupovala k nepřátelské linii čelně, čímž dala svým druhům čas k seskupení. Účastníci prvního útoku udeřili na sibiřské střelce z týlu a k náporu se přidala i 3. eskadrona, která dokonala zkázu sovětského pluku. Rudoarmějci ztratili asi 1 000 mužů a množství výzbroje i výstroje. Italský jízdní pluk za vítězství zaplatil jen stovkou padlých a zraněných, přičemž na bojišti zůstal ležet mimo jiné i Silvano Abbà, bronzový medailista z pětiboje na berlínských olympijských hrách v roce 1936.
John
14. 12. 2021, 22:37Pokud si pamatuji, tak poslední bitva kavalerie byla o dva, možná o tři roky později v Rusku, kdy italská jízda prolomila sovětské postavení
cay23
14. 12. 2021, 19:49Dohledáno na Polské Wikipedii,
v Googlu si to můžete nechat přeložit z PJ do ČJ. Překlad je docela slušný, přecejenon je to taky slovanský jazyk nám velice blízký.
https://pl.m.wikipedia.org/wiki/Bitwa_pod_Krasnobrodem_(1939)
občan
14. 12. 2021, 16:17Gen. Anders se nechal živit a vystrojit, bylo to více jak 50 000 vojáků a šel bojovat na střední východ a Poláci se vyznamenali u Monte Casina. Jinak s tím střílením polských důstojníků bych byl opatrný, ale pochybuji, že se dozvíte o dokladu, který je ve švédských rukách a říká něco jiného. Kdo umíte švédsky, zkuste pohledat.
Czert
14. 12. 2021, 13:42Merlin mozna ze okridleni husari si jen zadrancovali, ale je nepopiratelny fakt ze sobiesky a jeho armada zachranila nejen viden, ale de fakto celou evropu pred islamismem.
Stejne tak polaci v 1920 u warsavy zachranily evropu pred bolsevismem.
A polakum je evropa za tyhle dejine skutky kolikrat macesska.
Czert
14. 12. 2021, 13:39Zajimavy pribeh a velmi se me libi vsuvka o tom ze nemecke kulomety obema stranam pripomeli ze je rok 1939.
Vaclav Flek
14. 12. 2021, 01:11pro Pavel : Uprimne receno, nevim odkud mate podklady k vyroku, ze " Důstojnící a vojáci Andersovi brigády zcela jistě nebyli popraveni v Katyni." Pro Rudou armadu slo o zajatce jako kazde jine, pouze general Anders mel v te chvili "zvlastni zachazeni". Dostal se jako zvlast nebezpecny nepritel sovetskeho rezimu do Ljubljanske veznice, coz jej paradoxne zachranilo pred popravou v Katyni. S ostatnimi dustojniky jeho sboru jiz NKVD postupovala jako s ostatnimi, takze svemu zavrazdeni neunikli. Jinak radove polske vojaky stalinska NKVD nepopravovala, v tom se mylite. Po vstupu SSSR do valky proti Nemecku, ve snaze postavit polskou armadu, najednou Stalinovo vedeni zjistilo, ze pro tu masu vojaku ma malo dustojniku. Tak se otevrely brany Ljubljanky i pro Anderse...
Vaclav Flek
14. 12. 2021, 00:49Ja tento pribeh z nemecko-polske valky neznam, a rad bych jej prijal jako novy poznatek, ale prilis se mi nezda. Myslim, ze je hodne prikrasleny, pokud ne primo vymysleny. Proc si to myslim ? :
1) V nadpisu clanku se pise o "bitve", ale zrejme slo (pokud vubec k akci doslo) nejspise o sarvatku. Autor clanku se vyhyba jakemukoliv ciselnemu udaji o poctech bojujicich, stejne jako o ztratach. Pise sice o "polskyc eskadronach" a o "nemeckem jizdnim pluku", aniz by bylo zrejme, kolik muzu z uvedenych jednotek se boje (sarvatky) zucatnilo.
2) Pokud se stret odehral 23. srpna 1939, bylo to jiz sedm dnu po sovetske invazi do Polska. V te dobe jiz Ruda armada definitivne odrizla polske armade ustupove cesty do Rumunska a Madarska. Zmince o tom, ze "Polakum vpadli do zad Soveti" (jako by se to stalo prave ted) nerozumim, ty ustupove cesty jiz byly pevne blokovany jednotkami Rude armady.
3) Co se tyce pouziti jizdy za II. svetove valky, asi je na miste zminit sebevrazedny utok dvou sovetskych jizdnich divizi (44. a 17. ze sestavy Rokossovskeho 16. armady) 15. listopadu 1941 v prubehu bitvy pod Moskvou. Jezdci obou divizi zautocili postupne se zdvizenymi savlemi na postaveni nemecke pechoty, ovsem rychlopalne nemecke kulomety je spolu s delostrelectvem zastavily a pobily v hlubokem snehu drive, nez se dostali k nemeckym postavenim. Jedna jizdni divize byla rozbita napadrt, druha pozbyla svou bojeschopnost. Rokossovskij jako byvaly kavalerista zcela jiste chapal nesmyslny prikaz, ke kteremu musel zavelet, ale prilis se obaval noveho tyrani ve stalinistickem vezeni. (ze ktereho se kratce predtim dostal). Myslim, ze horsi priklad nasazeni mas jezdectva za II. svetove valky jiz nenajdeme.
MXM
13. 12. 2021, 23:43vzhledem k polské povaze určitě ten příběh o boji s Turky bude v reálu poněkud jinak a méně lichotivý pro Poláky. Za vše hovoří v tomto příběhu s Němci to že neznali čest ani pravidla souboje velitelů, i to mohlo přispět k tomu že si ho brzy německé kulomety našly. Ten polský desátník měl být potrestán a Gerlecký pokud by měl nějakou čest tak by musel být rozzuřen.
Reálně to vidím tak že Gerlecký mlel z posledního tak došlo k tomuto hanebnému činu...
Marek Zeman
13. 12. 2021, 15:40Pro "Varmec": No, já su dyslektik. Ale mám za to, že veřejně psát můžu, stejně jako může kulhavej chodit, nebo i tancovat. To nekonečný lpění na preciznosti písemnýho projevu mi přijde stejně tak ubohý, jako stupidní.
Merlin40
13. 12. 2021, 14:16"připomeňme např. činy okřídlených husarů před Vídní v roce 1683". Tahle oslavovaná událost má asi tak stejný základ jako "útok husarů na tanky". Akce husarů pod Vídní se obecně přeceňuje. Zjednodušeně řečeno "pouze" napadli a vydrancovali turecký týl. Navíc v podstatě opuštěný. Což sice mělo význam, nikoliv však zásadní. Bitva už byla ŕozhodnuta a obklíčení Vídně prolomeno a turecká armáda na ústupu (což je eufemizmus).
liberal shark
13. 12. 2021, 13:55to Pavel :
Wladyslav Anders měl jako jeden z mála to pochybné štestí, že skončil rovnou na Ljubljance a ne v některém ze tří táborů s ostatními asi 20 tisíci důstojníky, kteří skončili v hromadných hrobech. Ale takových bylo jen pár.
Pavel
13. 12. 2021, 13:35Důstojnící a vojáci Andersovi brigády zcela jistě nebyli popraveni v Katyni. Stejně jako generál Anders odešli v r. 1941 přes Irán na Stření východ. Byla to tvz Andersova armáda. Generál Anders pak dokonce velel polským jednotkám v Italii, např. u Monte Casina. Zemřel v Anglii v roce 1970