„Každý den,“ prohlásil Hitler ve své knize Mein Kampf, „jsem nasazoval svůj život a vždy jsem čelil smrti.“ Po přečtení takového vlasteneckého a hrdinského výroku si možná pomyslíte, že Adolf Hitler byl pak i později během 2. světové války přímo na frontě. Pravda je však úplně jiná. Několikrát se sice nacházel v blízkosti fronty, ale nikdy tam nestrávil mnoho času. Výše uvedený citát se samozřejmě týká jeho zkušeností z 1. světové války. Během 2. světové války byl o něco opatrnější, a měl k tomu důvod.

Hitler, přestože jich měl více, nosil pouze dvě, maximálně tři svá vyznamenání, a to vždy zlatý stranický odznak NSDAP, Železný kříž I. třídy a pak často nosil také černý odznak za zranění (německy das Verwundeten-Abzeichen) z roku 1918. Úplným opakem byl polní maršál Hermann Göring, který se zdobil jako vánoční stromeček.

Foto: Hitler přehlíží armádu pochodující do Polska v září 1939 | Bundesarchiv, Bild 183-S55480 / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:Za katastrofou u Anzia byla umanutost generála a Churchillovy špatné rady

Hitler tedy sice strávil nějaký čas na frontě, ale bylo to hlavně během 1. světové války. Historici se na Hitlerovo působení během 1. světové války dívají rozdílně. Někteří tvrdí, že byl hrdinou, jiní tvrdí, že se do akce podíval jen krátce. Přesto se podle Hitlerových slov o jeho pobytu na frontě věci měly následovně: „Z celé mé party zbyl jen jeden, kromě mě, a nakonec i on padne.“ Krátce po tomto úvodu v Mein Kampfu Hitler napsal: „To byl začátek. Tak to šlo rok za rokem, ale místo bitevní romantiky přišla hrůza.“ Po tomto úvodním křtu ohněm v místě zvaném Gheluvelt ve Flandrech byl 9. listopadu 1914 převelen do štábu 16. záložního pěšího pluku jako spojař, kde strávil zbytek své služby v blízkosti fronty. 

Nejlepší způsob, jak odpovědět na otázku v titulku je vyjmenovat čas a místo, kdy skutečně navštívil frontové linie. Než to však uděláme, musíme definovat, co představuje frontu. Je to pobyt v ohnisku bojů, nebo pouze v jejich blízkosti? Pokud budeme uvažovat o druhé možnosti, Adolf Hitler navštívil frontové linie více než jednou. Když nacistické Německo v roce 1939 napadlo Polsko, Adolf Hitler následoval své vojáky ve Führersonderzug neboli "Hitlerově zvláštním vlaku" nejprve do místa zvaného Oppeln poblíž polských hranic a poté do Zoppotu u Gdaňska.

Adolf Hitler navštívil západní opevnění při jedné příležitosti během Sitzkriegu neboli "války v sedě", která probíhala od září 1939 do dubna 1940 po bleskovém útoku na Polsko. Ke skutečným bojům nedošlo, ale byla to horká zóna. Dne 10. května 1940 přijel do vojenského velitelství Felsennest neboli "Skalní hnízdo" u Münstereifelu zvláštní obrněný vlak s krycím názvem "Amerika". Svítilo slunce – Hitler později předal svému hlavnímu meteorologovi zlatý chronometr jako poděkování za přesnou předpověď. Téhož dne zaútočilo 118 německých divizí na Lucembursko, Nizozemsko, Belgii a Francii.

Odpoledne 21. června 1940, něco málo přes půl roku po vpádu Němců do Francie, dorazil Adolf Hitler do Compiègne severovýchodně od Paříže. Diktátor se chtěl osobně zúčastnit podmanění Francie a nařídil, aby byl pro symbolický obřad použit železniční vagón, v němž byla uznána německá porážka v listopadu 1918.

Psali jsme:Atol Kwajalein: Klíčové vítězství americké armády během 2. světové války

Když Hitler vstoupil na lesní mýtinu, kterou Francouzi udržovali jako národní poutní místo vítězství nad Německem v 1. světové válce, objevil žulový blok s nápisem: "Zde 11. listopadu 1918 selhala zločinná arogance německé říše, poražená svobodnými národy, které si chtěla podrobit." Hitler okamžitě nařídil pamětní kámen odstranit.

Během ceremoniálu byla přečtena preambule dohody o příměří. Hovořilo se v ní o "potupě a ponížení" Německa po první světové válce a o "nejhlubší hanbě všech dob", která je nyní konečně napravena. Tři dny po kapitulaci odletěl Hitler do Paříže, aby se svým hlavním architektem Albertem Speerem podnikl tajnou prohlídku francouzského hlavního města. Nenarazil na žádný odpor – boj proti Francii byl vyhrán.

Hitlerův osobní fotograf Heinrich Hoffmann později vzpomínal na návštěvu Invalidovny takto: "Hitler byl v Paříži: "Stál před Napoleonovým sarkofágem, mlčky a uctivě. Co se v něm odehrávalo? Kreslil paralely mezi sebou a mužem, který ovládl Evropu? Nakonec emotivně řekl: To byl největší a nejkrásnější okamžik mého života!"

První návštěva východní fronty se uskutečnila s Benitem Mussolinim, italským fašistickým vůdcem, v srpnu 1941, kdy oba diktátoři přiletěli do Brest-Litevska na inspekci vojsk. Druhá cesta, kterou oba vůdci Osy podnikli, je zavedla do ukrajinské Umaně, která byla obsazena na začátku měsíce, kde navštívili italské jednotky. Další návštěva Adolfa Hitlera na východní frontě se uskutečnila 2. prosince 1941, kdy se vydal na velitelství skupiny armád Jih v ukrajinském Mariupolu.

Zde se setkal s vrchním velitelem polním maršálem Gerdem von Rundstedtem a náčelníkem generálního štábu Erichem von Mansteinem a dalšími přítomnými veliteli. Důvodem vůdcovy návštěvy byly logistické a vojenské problémy, které trápily Wehrmacht u Rostova. Mnozí historici a současníci, jako například německý generál Alfred Jodl, tvrdí, že právě zde si Hitler poprvé uvědomil, že válka je prohraná.

Po setkání se svými generály se plánoval vrátit na své velitelství v Rastenburgu. Zpáteční let mu však znemožnilo špatné počasí, a tak musel přenocovat v Poltavě v rozpadlém a brouky prolezlém zámku. Co bylo ještě horší, Vůdce byl odříznut od zbytku světa a obával se, co se může dít za jeho zády.

Ke všemu byl Hitler pověrčivý člověk. Byl na místě, kde ruský car Petr před 250 lety porazil švédského krále Karla XII. Navíc Napoleon také trpěl rukou Rusů – nacistický diktátor si kladl otázku, zda i on nepodlehne. O dva dny později, po jeho neplánované návštěvě Poltavy, utrpěl německý Wehrmacht u Moskvy výraznou porážku od Sovětů – to se mělo ukázat jako začátek konce.

Zvláštní zmínku si zaslouží poslední tři Hitlerovy pobyty na východní frontě, protože právě tehdy se téměř střetl tváří v tvář se sovětskou nemesis. V únoru a později v březnu a pak konečně v září 1943 se Hitler vydal na velitelství skupiny armád Jih v Záporoží k ofenzívě a obraně Charkova. Byla přijata velká bezpečnostní opatření: Adolf Hitler měl s sebou početnou ochranku SS a dokonce měl neprůstřelnou vestu.

Kupodivu však právě v únoru 1943 hrozilo Vůdci největší nebezpečí – zvláštní proto, že v září 1943 byla situace v Záporoží ještě nebezpečnější. Město na Dněpru mělo padnout několik týdnů po jeho návštěvě, a to navzdory statečným pokusům generála Mansteina o protiofenzívu. Situaci v únoru 1943 nejlépe vystihují slova Hitlerova pilota: "Bylo mi řečeno, že ruské tanky prorazily od Dněpropetrovska a postupují k městu právě po silnici, která prochází v blízkosti letiště. Letouny Storch vyslané na průzkum se vrátily se zprávou, že asi desítka ruských tanků je vzdálena pouhé dvě hodiny cesty a že mezi nimi a letištěm není nic. A opravdu, ruské tanky se po chvíli objevily: bylo jich dvaadvacet. Pak ale naštěstí přišel i Hitler, a když byl na palubě, naše tři Condory, jejichž motory už běžely, vzlétly. Později jsme se dozvěděli, že k překvapení všech ruské tanky na letiště nezaútočily, ale zaujaly pozice v nedalekém kolchozu, protože jim došel benzín."

Podíváme-li se na to z pohledu nacistů, vůdcova poslední cesta na frontu, která se již nacházela na německém území, se uskutečnila počátkem března 1945 ve Frankfurtu. Jel zkontrolovat vojska a později se zúčastnil konference s generálem Bussem.

Hitlerovým posledním vystoupením na veřejnosti bylo slavné předávání vyznamenání Hitlerově mládeži v zahradě říšského kancléřství 20. března 1945. Skutečně naposledy okusil Adolf Hitler frontu během 2. světové války krátce před svými 56. narozeninami 21. dubna 1945. Začal plnohodnotný útok na Berlín. Bylo jen otázkou dnů, kdy Adolf Hitler a jeho nová manželka Eva Braunová spáchají 30. dubna 1945 ve vůdcově bunkru sebevraždu.
Souhrnně řečeno, nacistický vůdce skutečně nejednou trávil čas se svými vojáky na frontě nebo v její blízkosti. Je však třeba říci, že Vůdce tam vždy jezdil pouze udělovat vyznamenání nebo se účastnil vojenských porad se svými generály. 

Ani jednou Adolf Hitler nenavštívil vojenskou nemocnici nebo neutěšoval trpící Němce po náletech ve městech. Podobně jako ve filmu Velký diktátor Charlieho Chaplina byl Hitler až do konce showmanem. Jak napsal v Mein Kampfu: "ale na místo bojové romantiky přišla hrůza". Poznal skutečnou zkázu války a už ji nikdy nechtěl vidět. "Pouze" ji způsoboval a prodlužoval.

Zdroj: warhistoryonline