Mezi horskými pásmy na hranicích Pákistánu a Afghánistánu se nachází nechvalně proslulé údolí Korengal. V této oblasti se odehrály během války proti terorismu jedny z nejtvrdších bojů, včetně operací Red Wings a Rock Avalanche. Během pěti let přišlo v "Údolí smrti" o život celkem 54 amerických vojáků a za boje v této oblasti byly uděleny čtyři medaile cti. 

Podle reportáže časopisu Vanity Fair od Sebastiana Jungera, který se během bojů v údolí Korengal odvážně připletl k 2. četě bitevní roty 2. praporu 503. pěšího (výsadkového) pluku, je tato oblast považována za nejnebezpečnější část severovýchodního Afghánistánu.

Foto: Americký voják sleduje výsledek útoku F-15E na tálibánskou pozici, 13. srpna 2009; Sergeant Matthew Moeller, U.S. Army / Public domain

Psali jsme:Stíhací eso sestřelovalo Němce, Italy, Japonce – ale na kontě má i americký letoun s vlastní budoucí manželkou

Junger ve svém článku napsal: "Téměř pětina všech bojů v Afghánistánu se odehrává v tomto údolí a téměř tři čtvrtiny všech bomb svržených silami NATO v Afghánistánu jsou shozeny v okolí [...] V údolí Korengal doslova neexistuje bezpečné místo. Muži byli zastřeleni, když spali ve svých stanech."

V době, kdy válka proti terorismu dorazila do údolí Korengal, bylo napětí nejvyšší od útoků z 11. září. Dne 9. října 2004 se prezident Hamíd Karzáí stal prvním demokraticky zvoleným afghánským vůdcem. O pouhých 20 dní později zveřejnil vůdce al-Káidy Usáma bin Ládin videonahrávku. V ní se bin Ládin vysmíval budoucí administrativě amerického prezidenta George W. Bushe a přihlásil se k odpovědnosti za útoky z 11. září. Video zanechal s děsivým vzkazem: "Chceme obnovit svobodu našeho národa, zatímco vy náš národ pustošíte."

Směsice strmých svahů, hustých lesů a otevřených prostranství způsobila, že projíždění krajinou údolí Korengal bylo noční můrou. Americké jednotky zřídily podél otevřených částí země bojová stanoviště, takže mohly vidět blížící se nepřátele, ale také to znamenalo, že vojáci čelili náročné cestě zpět přes území, které bylo pro povstalce Tálibánu skrývající se v křoví v podstatě střelnicí.

Hory nad těmito stanovišti umožňovaly povstalcům Tálibánu útočit shora pomocí výbušnin a raket. V jednu chvíli množství bomb svržených v údolí Korengal převyšovalo počet bomb použitých v ostatních částech Afghánistánu dohromady a američtí vojáci se denně účastnili přestřelek, jen aby získali pár metrů půdy.

Psali jsme:Tallboy a Grand Slam – nejtěžší bomby druhé světové války

Za podobných podmínek bylo vybudováno i nechvalně proslulé bojové stanoviště Restrepo. Američtí vojáci v noci lezli do hor a před rozedněním ručně kopali příkopy, protože svahy byly příliš strmé na to, aby se tam dala dopravit těžká technika. Než vyšlo slunce, zbývaly jim malé, skromné zákopy, do kterých se mohli položit, než Tálibán zahájil palbu. Stejný cyklus pokračoval každou noc po celé týdny a měsíce.

Restrepo bylo nakonec dokončeno, ale v roce 2010 bylo opuštěno. Podle deníku The New York Times je "uzavření základny Korengal Outpost v provincii Kunar, mocného symbolu jedněch z nejzuřivějších bojů afghánské války a potenciální předzvěsti amerického ústupu, tichým přiznáním, že umístění základny na tomto místě bylo v první řadě nákladnou chybou".

Na rozdíl od jiných míst v Afghánistánu se američtí vojáci navazovali důvěrné vztahy s místními obyvateli žijícími v tuctu vesnic v údolí Korengal jen s velkými obtížemi. Při budování bojové základny Restrepo vojáci řekli vesnickým stařešinům, že chtějí vybudovat silnici, aby zlepšili bezpečnost. Velitel roty se snažil vesničanům vysvětlit výhody silnice, ale Afghánci byli vůči motivům Američanů podezřívaví a domnívali se, že své sliby přehánějí.

Kulturní napětí vyvrcholilo, když se ve vesnici zatoulala kráva a zachytila se do drátů. Američtí vojáci zraněné zvíře zabili, ale místní obyvatelé tvrdili, že zabití krávy bylo nezákonné, a požadovali finanční kompenzaci, kterou armáda nebyla ochotna poskytnout. Celému neštěstí se dalo předejít, kdyby americké jednotky lépe znaly regionální kulturu a tradice, které se liší od těch v afghánských městských centrech.

Místní obyvatelé nakonec považovali Američany za vetřelce, což zvýšilo napětí a zpomalilo pokrok v boji proti Tálibánu. Veškerá setkání mezi místními staršími a americkými jednotkami byla často nepřátelská a konfrontační.

Údolí Korengal se nachází na hranicích Pákistánu a Afghánistánu. Tato oblast, pokrytá hustými lesy a strmými horskými masivy, byla v minulosti během sovětské okupace Afghánistánu spojena s pašováním. Je také oblíbeným místem náboru a výcviku teroristů.

Husté a neprostupné porosty, které zahalují pákistánsko-afghánskou hranici, se staly ideálním úkrytem pro bojovníky Tálibánu, aby si udrželi utajení, zejména poté, co afghánská vláda upustila od monitorování této oblasti kvůli jejím obtížným podmínkám.

Po letech neúspěšných bojů a nebývalých ztrátách americká armáda 14. dubna 2010 na příkaz generála Stanleyho McChrystala, který v letech 2003-2008 působil jako velitel Společného velitelství speciálních operací (JSOC), základnu Korengal uzavřela.

Zdroj: warhistoryonline