Podle islámu je pes zvíře nečisté "pokud se pes napije z nádoby kohokoliv z vás je potřeba ji sedmkrát umýt" řekl apoštol Alláhův. Psi jsou popisovaní jako zvířata mající cenu písečného prachu, podle islámu je vybízeno k zabíjení psů a psa je povoleno chovat pouze za účelem hlídání majetku, stád a nebo k lovu.

Foto: Psi jsou popisování jako zvířata mající cenu písečného prachu...

Přes tyto zákazy se můžete v Afghánistánu setkat se psy téměř všude. V každé vesnici i poblíž stanů kočovných pastevců pobíhá velké množství psů. Většinou se jedná o psy neurčité rasy, většího vzrůstu, ale co je jim společné je agresivita vůči příchozím. Jsou zde chováni z důvodů islámem povoleným a pro příchozí patroly vojáků často představují nepříjemné překvapení, které může zkomplikovat plnění úkolu.

Psali jsme:Podpora AČR by měla být u veřejnosti samozřejmostí

Foto:  Kočovní pastevci

Vojáci jednotky SOG , měli poprvé příležitost „blíže„ se setkat s afghánskými psy v létě roku 2007 poblíž vesnice Rahim Kalay. Tou dobou probíhala britská ofenziva proti bojovníkům Talibanu na levém břehu řeky Hilmand. Úkolem ofenzivy bylo vytlačit Taliban více na sever od města Gereshk a přerušit tak zásobovací trasu která vedla od iránských hranic až k městu Sangin. SOG plnil různé operační úkoly na podporu britských vojáků.

Foto: FAC (Forward air control) v akci

Toho dne bylo úkolem SOG obsadit malý statek na okraji vesnice a zřídit zde pozorovací stanoviště pro odstřelovače a FAC ( letecké návodčí ). Vzhledem k tomu, že část vesnice byla stále obsazena bojovníky Talibanu, bylo nutno akci provést tiše a pod rouškou tmy, aby nedošlo k jejímu prozrazení. Jednalo se o první krok k obsazení vesnice a odhalení celé akce by mohlo mít za následek velké ztráty mezi koaličními vojáky.

Psali jsme:Armáda ČR je připravena poskytnout včasnou a efektivní pomoc občanům ČR v těch nejtěžších situacích

Foto: Odstřelovač na stanovišti

Byly vytvořeny dva týmy, jeden ve složení odstřelovači, návodčí, britský spojař a několik střelců se měl pěšky přiblížit ke statku a potichu jej obsadit. Druhý tým s vozidly a těžkými zbraněmi zůstal asi kilometr za vesnicí. Úkolem druhého týmu byla palebná podpora a evakuace první skupiny v případě kontaktu s nepřátelskými silami. O přítomnosti psů ve vesnici jsme věděli, ale již mnohokrát jsme viděli jak domorodci zahánějí psy pomocí malých kamenů, mysleli jsme , že to uděláme stejně a příliš jsme to neřešili. O to větší bylo naše překvapení po přiblížení ke statku.

Foto: Pohled do údolí řeky

Z otevřené brány statku vyšel velký černobílý pes, píšu pes , ale jeho velikost a mohutnost připomínala spíše malého a velmi nepříjemně se tvářícího býčka. Velitel týmu vzal malý kámen a hodil na psa se slovy kššáá, domnívaje se, že tím bude celá nepříjemnost vyřešena. Nebyla, pes se naježil, zavrčel a lehce přikrčen se začal přibližovat ke skupině vojáků. Co teď, na zbraních jsme v té době tlumiče neměli a s další zbraní HK MP5 SD, se nikomu nechtělo tahat. Jediný výstřel mohl prozradit celou akci, na druhou stranu nechat se pokousat afghánským psem také nikdo neměl chuť.

Foto: Afghánští psi dokáží být pro vojáka velmi nebezpeční

Naštěstí pomohla náhoda a příslovečná „klika", která se nás držela téměř po celou dobu našeho nasazení v AF. Ze dveří vyšla starší žena, kterou zaujalo, proč její pes na někoho vrčí, když viděla vojáky hodila po psovi malý kámen a zvolala kššáá, pes zavil a kamsi odběhl. Na poděkování nebyl čas, a když jsme potom viděli výraz v jejích očích, jak jsme obsazovali statek a budovali pozorovatelské stanoviště, bylo nám jasné, že příště již kamenem nehodí.

Foto: Zátiší s granátometem

Se psy jsme se pak ještě setkali mnohokrát, ale postupem času jsme se naučili různé „finty" jak se k nim chovat a přestože jsme od té doby sebou do akce brali vždy, alespoň jeden samopal s tlumičem, nikdy jsme ho nemuseli použít.