Americká vojenská základna Long Binh se nacházela asi 30 km východně od tehdejšího Saigonu a její stavba začala v polovině roku 1965, kdy do Vietnamu dorazily první americké bojové jednotky. Po celou dobu své existence, to jest od roku 1966 do roku 1972, byl Long Binh největším americkým vojenským zařízením mimo kontinentální Spojené státy a toto prvenství se dosud nezměnilo.

Foto: Základna Long Binh, říjen 1967 | Wikimedia Commons / Public domain

Na počátku stála stavba Long Binh kolem 130 milionů dolarů a měla ubytovat 35 000 amerických vojáků a civilních zaměstnanců. Základna se ale neustále rozšiřovala, v jednu chvíli tam bylo umístěno 80 000 mužů a žen, což převyšovalo počet ostatních amerických vojáků, kteří v různých koutech Jižního Vietnamu plnili bojové úkoly. Odhady velikosti samotné základny se liší – od 100 až 180 km², přičemž nesoulad je způsoben rozšiřující se povahou základny a různými definicemi jejího obvodu. Jenom pro srovnání uvedu, že Mělník má 25 km², Brno 230 km² a Praha 496 km². Long Binh tvořilo 3 500 budov, které spojovalo 230 km silnic. Základna měla svůj vlastní místní dopravní systém, na třech trasách tam v intervalech 15 minut jezdilo 16 autobusů.Ty obsluhovaly jak primární obytné oblasti, tak pracovní oblasti a rekreační zařízení. Základna byla tak velká, že jeden americký plukovník vtipkoval: „Pokud bychom někdy byli skutečně napadeni, musel by Vietcong použít pravidelnou autobusovou dopravu, aby se dostal přes celou základnu za jednu noc“.

Psali jsme:Ukrajinská brigáda "Cholodnyj Jar" aneb kyborgové od Doněcku

Long Binh byl domovem velitelství americké armády ve Vietnamu, které zahrnovalo 1. logistické velitelství, armádní inženýry, armádní kaplanství, kancelář generálního advokáta, soudce, finanční úřad a celou řadu dalších oddělení. Ne nadarmo se tomu říkalo „Východní Pentagon“. Američtí vojáci, kteří se vrátili z pekla bojů v džungli se zde rekreovali a lízali si rány. Od července 1971 se Long Binh mohl chlubit následujícím vybavením: 81 basketbalových kurtů, 64 volejbalových kurtů, 6 tenisových kurtů, 8 víceúčelových kurtů, 12 bazénů, 5 řemeslných obchodů, 8 softbalových hřišť, 3 fotbalová hřiště, 3 posilovny, 3 knihovny, 3 servisní kluby, 2 minigolfová hřiště, 2 komplexy házenkářských hřišť, 1 běžecká dráha, 1 lukostřelba, 1 golfové hřiště, 1 odpaliště na skeet, 1 prostor pro párty a 1 amfiteátr pro filmy a živá vystoupení. Kromě toho obsahovala základna nesčetné množství grilovacích jam rozesetých po celé základně.

Navzdory tomuto působivému seznamu rekreačních zařízení bylo hlavním účelem Long Binh ve skutečnosti být centrálním skladem pro shromažďování vojenského vybavení a zásob. Podle záznamů dorazilo v roce 1966 do Long Binh každý měsíc v průměru asi 40 000 tun munice. V roce 1967 to bylo už přes 75 000 tun měsíčně, na začátku roku 1968 přes 90 000 měsíčně a v druhé polovině roku 1968 přes 100 000 tun za měsíc. A to byla jen munice, nepočítaje v to zbraně, tanky, letadla, palivo, uniformu, pivo, zmrzlinu atd.

Když Američané v roce 1973 Vietnam opustili, mnoho věcí samozřejmě odvezli, ale mnoho věcí tam nechali, protože by se jim finančně nevyplatilo je odvážet zpět do Spojených států. Vybavení tak zůstalo jihovietnamcům, kteří jej postupně rozkrádali. Když severovietnamští tankisté v květnu 1975 dorazili do Long Binh, stáli v úžasu nad obrovským inventářem základny a vtipkovali jeden druhému: „Tohle místo má všechno, kromě jaderných bomb.“ Jak se později ukázalo, mýlili se. Kromě jaderných zbraní existovala ještě jedna věc, kterou základna Long Binh neměla. Komunistický Severní Vietnam, který zničilo americké bombardování a socialistické reformy, byl tak strašně chudý, že v zemi nebyly ani barvy. A když dostali komunističtí tankisté rozkaz připravit své tanky na nadcházející vítěznou přehlídku, vojáci severovietnamské 203. obrněné brigády dostali nápad, že potřebné věci najdou na Long Binh. Vojáci prohledali základnu a našli spoustu maziv, paliva, a tuny zelené, žluté a bílé barvy, ale v Long Binh nebyl jediný sud červené barvy. Smutní vojáci museli použít k namalování insignií na své tanky oranžovou barvu, což během přehlídky vypadalo jako provokace.

Zdroj: britannica, historie válek

Psali jsme:9. Volkspolizei-Kompanie a Diensteinheit IX: Protiteroristické jednotky východního Německa