Byla krásná neděle, tak jsme s kamarádem vyrazili na jedno z mých oblíbených hledačských míst. V minulém roce se zde na mě několikrát usmálo štěstí, tak proč to opět nezkusit. V hlavě jsem měl totiž již delší dobu plán na průzkum dalšího úseku luk a lesů, kde se dal předpokládat výskyt nálezů po ustupující německé armádě. Počasí bylo parádní.

Bahnité lopocení

Blížili jsme se k místu, kde jsem chtěl začít s průzkumem, ale najednou se po pravé straně silnice objevil vypuštěný rybník. Jistě nebudeme první, kdo se zde pokoušel najít něco zajímavějšího než rybářská olůvka, ale proč to nezkusit. Během chvíle jsme byli připraveni a kolega již hlásil první signály: střelivo do mausera, tuby, filtry z plynových masek atd. Zkrátka běžný rybniční šrot z okolí ústupovky. Plácali jsme se v bahně a i mně se rýčem dařilo vydolovat obdobnou skladbu nálezů jako kolegovi.

Foto: Hledání, to není jen romantické máchání detektorem na mítince, ale často i pořádná dřina v bahnitém terénu

Psali jsme:Paul Thümmel – Nejlepší dvojitý agent 2. světové války, který pomáhal i Československu

Boty již začaly pěkně těžknout, a tak jsem se pustil do průzkumu té části rybníka, kde bylo štěrkokamenité dno. Najednou detektor vydal signál, až mi málem odskočila bezdrátová sluchátka z hlavy! Tak to bude zase nějaká cedule, bicykl nebo prostě kus plechu. Začal jsem kopat, ale šlo to opravdu ztuha. Asi ve 30 cm jsem narazil na cosi pevného. Už samotná hloubka byla podezřelá, jelikož dno bylo pevné, tuhý lepkavý jíl a kameny, takže se tak hluboko nemohlo nic samovolně propadnout.

Zapnul jsem tedy kameru, kterou nosím na hlavě jako čelovku, a doufal, že země vydá něco zajímavého. Jenže ve chvíli, kdy se začala objevovat hrana nějaké kovové bedny, mně kamera zahlásila vybitou baterku – bohužel jsem ji zapomněl po předchozím hledání nabít. To je holt zákon schválnosti. Kolega to alespoň natočil na mobil, tak uvidíme, jestli z toho něco vyleze. Ale zpět k samotnému nálezu. Jak jsem již zmínil, objevila se hrana nějaké krabice a materiál vyhlížel opravdu zachovale. Kolega připojil také ruku k dílu, a tak se nám za společného úsilí podařilo krabici vytáhnout. Samozřejmě jsme netrpělivě doufali, že v ní bude něco zajímavého, ale bohužel. Byla to přepravní schránka na munici v moc pěkném stavu. Signál ovšem pokračoval a nejen do hloubky, ale skoro ještě dva metry do strany! Tak tohle vypadá na slušnou jámu a snad i plnou zajímavých věcí po Němcích. Hlavou putují všemožné myšlenky, co v ní všechno bude! Následoval prázdný nábojový kastlík od MGčka a několik prázdných i plných pouzder od plynových masek.

Foto: Pouzdra od plynových masek a pár dalších věcí po německé armádě

Také na nás vykoukl kožený opasek, ale bohužel na jeho konci přezka nečekala. Z dalších nálezů stojí za zmínku značená bakelitová baterie – sice rozbitá, ale většinu dílů jsme dohledali a ve vitríně v našem muzeu jí to bude slušet. Dále pažba z německé pušky mauser v naprosto parádním stavu, bahýnko ji krásně zakonzervovalo, ale je evidentní, že když ještě byla součástí pušky, někdo s ní o něco praštil a rozlomil ji. Značení v podobě přejímacích značek se výborně zachovalo a také je vidět, že pažba byla v minulosti opravována. V podobně dobré zachovalosti byla i dřevěná rukojeť od německého ručního granátu. Za zmínku snad ještě stojí bodák a na závěr zásobník do flaku 20 mm opět v pěkném stavu.

Psali jsme:Raketový Messerschmitt Me 163 Komet pilotům spojeneckých bombardérů naháněl hrůzu

Foto: Zásobník do flaku 20 mm opět v zachovalém stavu

Těch pár odstavců, které jste během pár chvil přelouskali, nám zabralo skoro tři hodiny kopání, samozřejmě včetně konečného řádného zahlazení stop. Dle rozměrů jámy cca 200 x 60 cm a zhruba 80 cm hloubky to vypadá, že na konci války byl rybník vypuštěn a na jeho okraji byla zřízena latrína. Současný břeh rybníku totiž dle starého leteckého snímku přesně kopíruje původní břeh. Ještě jsem zapomněl zmínit jeden z mých zatím nejkurióznějších nálezů, a to notebook bez displeje, který také odpočíval pod mírným nánosem bahna.

Foto: Najít se dá ledasco, třeba i takový notebook :)

Do stejného kabátu jsme ostatně byli oblečeni i my. Od bahna jsme byli zmatláni od paty až po uši! I chudák Deus nevěřil vlastní cívce, jak jsem ho takto mohl k nepoznání zmazat.

Pohoda na závěr

Následně jsme se přesunuli na místo, kde si vždy vyloupnu alespoň nějakou tu drobnost a i tentokráte se zadařilo. Oba jsme si kopli železnou přezku WH, několik pyramidek na výložky a samozřejmě i nějakou tu mincičku. A jelikož už notně ubylo světla, nastal čas návratu, ale to jsem ještě netušil, že se do okolí v brzké době vrátím.

Státní svátek

Je 28. října 2010, 5.00. Probudil jsem se opravdu nějak předčasně a nedaří se mi znovu zabrat. Hlavou mně prolétne rozespalá myšlenka: „No tak vyraž do terénu, když je ten svátek!" A nebyl bych to já, abych asi za 20 minut neseděl v autě a za zhruba další dvě hodiny neroztahoval teleskopickou konstrukci mého detektoru a rázně nevykročil do lesa. Je to zkrátka droga, ale vždyť to většina z vás zná. Procházím první dva menší lesíky, ale všude narážím jen na stopy po předchozích návštěvách hledačů. Vesměs se jedná o pečlivě zahrabané díry, takže mi to nekazí chuť k hledání. Ale i tak jsem objevil plno přešlých signálů, ovšem nic moc zajímavého. Při přechodu do dalšího lesíka mi detektor zahlásil další z řady obrovských signálů. Že by další jáma plná věcí po Němcích? Začal jsem tedy kopat a zvědavé krávy se ke mně začaly přibližovat na několik málo desítek metrů. Ale to mě přece nemohlo zastavit. Větší překážkou byly zaklíněné kameny, ale adrenalin z očekávání dalších super nálezů mě hnal dál a především hlouběji. Vydrželo mně to celých 20 minut, než jsem narazil na železobetonovou skruž. Zřejmě i krávy to pobavilo, jelikož se tak nějak divně ušklíbaly a ještě než jsem po sobě díru zahrabal, odkráčely přes kopec.

První Maďaři

V dalším lesíku opět kopáno, ale vyskočilo několik knoflíků z maďarských uniforem a další drobnosti. Ranní mrazík byl ten tam a slunce začalo vystrkovat příjemné paprsky. A já se pomalu prokousával lesíkem a následně přes další louku, která byla naprosto hluchá. Zřejmě se přede mnou rýsuje další příjemné hledání s nulou na kontě, ale takových ještě bude... Usedám na spadlý kmen, dávám si svačinku. Zapíjím to vodou a zvládám se i polít, sakra – hodil by se slinták!

Vyslyšené přání

Posilněn pokračuji v průzkumu a po pár minutách vytahuji z kamení prorezlý hrnec. A po pár metrech přichází další signál. Jasná barva, rýč letí do země a po vyjmutí drnu šmátrám jen rukou v lesní hrabance. Cítím nějaký silnější plech. To zase bude nějaký krám, říkám si v duchu. Jenže! Je to slinták! Maďar! Radost samozřejmě obrovská, nikdy předtím jsem takovou věc nenašel, navíc to vypadá, že po vyčištění bude v parádním stavu. Jedná se o hrudní štít maďarského četnictva (Csendőr), který byl zaveden v srpnu 1944.

Foto: Obrovská radost z maďarského "slintáku"

Mezi hledači i sběrateli jsou tyto hrudní štíty nazývány slangově „slinták" nebo „cinták".

Nadílka pokračuje

Pohotově jsem vytáhl foťák, udělal několik snímků, a jelikož jsem věděl, že v díře ještě detektor signalizoval další předmět nebo dokonce předměty, zapnul jsem nahrávání videa. Pravou rukou jsem držel kameru a levou šmátral v díře (odkaz na video naleznete na konci článku). Očekával jsem zbytky rozpadlého řetězu a doufal v nějaký ten odznáček. Nejprve jsem v hrabance nahmátnul nějakou měkčí krabičku. Byly to kožené sumky s náboji do pušky mannlicher v rámečcích. Hraboším dál jako krtek a v tu chvíli tahám z díry druhý slinták tentokráte s nápisem TÁBORI BIZTONSÁG (vojenská policie).

Foto: Za chvíli tahám z díry druhý slinták tentokráte s nápisem TÁBORI BIZTONSÁG (vojenská policie)

Tento štít byl zaveden až v listopadu 1944! Nevěřím vlastním očím. Porovnávám oba štíty a stav druhého štítu vypadá vskutku neuvěřitelně. Byl přikryt řetězem, který se sice zachoval, ale asi se ho nepodaří zachránit. Teď už ovšem mohu říci, že nakonec po prvním očištění vypadá lépe první štít a řetěz se mi po úmorné mravenčí práci podařilo celý rozhýbat. Takže jej nechám u druhého štítu, ke kterému také původně patřil. Ale zpět do díry. Signál stále pokračoval a já byl napnutý jak kšandy, co se ještě vyklube. Bohužel, už to byla jen jedna sumka s náboji, ale to samozřejmě neznamená, že bych nebyl s nálezem dvou slintáků spokojen! Naopak radost byla obrovská, a tak jsem nabit novou energií pobíhal kolem s Deusem jak motorová fretka. Našel jsem ještě další napáskované náboje, maďarské knoflíky a několik dalších drobností, ale nic zajímavějšího. Štíty jsem měl stále ještě položené v listí vedle batohu, a tak jsem je raději opatrně zabalil. A motal se kolem místa nálezu do vzdálenosti tak 50 metrů, jak kdyby to byl bludný kořen. Nechtěl jsem vynechat ani místečko.

Další hliník pod kamenem

Asi 30 metrů od nálezu slintáku leželo několik větších kamenů. Když jsem přes ně přejel cívkou, detektor vydal nádherný vysoký signál. Začal jsem odkopávat zeminu a pak jsem si uvědomil, že by tam mohlo být zase něco pěkného, a tak jsem prozíravě zapnul kameru. Vyviklat kámen jednou rukou nedalo moc práce, zbývalo jen přesněji zaměřit místo cívkou. Opatrně hrabu už jen rukou a najednou zpozorním. Vidím, jak na mě vykukuje část křídla orlice, a okamžitě mi je jasné, že to je přezka SS. Za chvilku se na mě usmívá v celé své hliníkové kráse.

Foto: Nalezená přezka SS udělala také radost

Další super nález a hlavně mě těší o to víc, že už jsem nalezl jak železnou, tak i alpakovou variantu této přezky, a teď s touto hliníkovou je mám komplet.

Kolega mě sice ještě informoval, že na konci války byly přezky i bakelitové, ale ty snad byly jen pro wehrmacht. No panečku, to je vydařené hledáníčko, pobrumlávám si spokojeně. A hned pár metrů od místa s přezkou detektor signalizuje delší železný předmět. Opatrně hrabu v zemi a již rovnou se zapnutou kamerou. Po pár hmatech tahám ze země bodák v pochvě. Je neobvykle dlouhý a jedná se o velmi raritní bodák vzor 1905 na pušku Mannlicher vzor 1895 královské uherské trabantské osobní gardy. I pochva je původní. Za pomoc při určení děkuji kolegovi Accimu. Jsem zvědavý, jak bude bodák vypadat po vyjmutí z pochvy.

Pozdrav kolegům

Na závěr padlo ještě několik odznáčků WinterHilfe, ale to už bylo opravdu vše. Takže moc děkuji tam nahoru za takto povedenou akci a všem slušným hledačům přeji krásné nálezy a obzvláště pak dvěma fajn kolegům, které jsem poznal při posledním hledání. Zrovna jste kopali díru jako hrom a na dně byl ráfek z kola nějakého vozidla. Díky za fajn pokec a zase někdy naviděnou. ;)