Korejská válka probíhala v letech 1950–1953 a koaliční síly OSN v ní používaly množství vojenské techniky včetně poprvé v masovém měřítku nasazených vrtulníků. Zejména Spojené státy využívaly několik různých typů pro různé potřeby. Podívejme se na šest typů vrtulníků různých velikostí, rychlostí, tvarů a účelů. Každý z nich měl vliv na válečné úsilí – nebo jím byl ovlivněn – a dokázal, že tento typ techniky bude pro ozbrojené síly i do budoucna nepostradatelný. 

Bell H-13 Sioux

Vrtulník Bell H-13 Sioux je pravděpodobně nejznámějším vrtulníkem z období korejské války, protože se stal prvním, který byl v konfliktu nasazen. Snadno ho poznáte podle kabiny ve formě "mýdlové bubliny" a odkryté ocasní trubky. Jednalo se o jednomotorový lehký vrtulník, který byl z velké části používán jako MEDEVAC a pro průzkum, přičemž se dočkal i využití pro spojovací a výcvikové účely. 

Foto: Bell OH-13 Sioux | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Japonský plán na dobytí Austrálie - operace FS byla „naprostým nesmyslem“

H-13 mohl pojmout tři členy posádky v kokpitu, dosahoval maximální rychlosti 170 km/h a jeho dolet činil 440 km. Přestože se jednalo o lehký vrtulník, dokázal unést až 1133 kg, což bylo v případě MEDEVAC klíčové. H-13 se stal ikonou Koreje nejen díky své službě, ale také díky svému účinkování ve slavném televizním seriálu M*A*S*H* (1972–1983).

Hiller OH-23 Raven

Vrtulník Hiller OH-23 Raven byl nasazen přibližně ve stejné době jako Bell H-13 Sioux, takže i on se stal jedním z nejznámějších vrtulníků korejské války. Původní návrhy vrtulníku měly kokpit skloněný dopředu, ale ten byl nakonec změně, čímž OH-23 získal svou rozpoznatelnou kabinu ve tvaru "zlaté rybky".

Podobně jako Sioux i Raveny se používaly k pozorovacím a průzkumným misím a plnily také úlohu MEDEVAC a výcvikovou roli. Vrtulník byl téměř stejně rychlý jako H-13, dosahoval maximální rychlosti 153 km/h a měl dolet 317 km. Vrtulník mohl být v případě potřeby vybaven dvěma kulomety M37C nebo M60C ráže 7,62 mm.

Nejvýznamnější příklad použití OH-23 přišel během války ve Vietnamu, kdy pilot Hugh Thompson Jr. během nechvalně proslulého masakru v Mỹ Lai zachránil mnoho civilistů, za což byl mnohými členy americké vlády i veřejnosti paradoxně označen za zrádce.

Psali jsme:Úprk kanálem: Sázka na překvapení Němcům vyšla

Piasecki HUP Retriever / H-25 Army Mule

Piasecki HUP Retriever / H-25 Army Mule nevypadal jako první dva vrtulníky uvedené v tomto seznamu. Byl navržen pro americké námořnictvo v roce 1945 jako pátrací a záchranný prostředek pro letadlové lodi. Armáda jej však v roce 1951 zakoupila a přestavěla na vrtulník pro přepravu nákladu a leteckou záchrannou službu pro službu v korejské válce, díky čemuž také dostal armádní označení H-25 a přezdívku „armádní mula“.

HUP/H-25 byl kompaktní vrtulník s jedním hvězdicovým motorem a dvěma překrývajícími se třílistými tandemovými rotory. Vrtulník byl vybaven navijákem, který mohl zvednout až 180 kg zátěže. Stal se prvním vrtulníkem, který byl vybaven systémem autopilota, a jako první vrtulník provedl přemet. Dosahoval maximální rychlosti 169 km/h a měl dolet 547 km.

Sikorsky H-5 Dragonfly

Sikorsky H-5 Dragonfly byl jedním z nejaktivnějších vrtulníků korejské války. Používal se především při záchranných misích k záchraně sestřelených pilotů jednotek OSN a také k evakuaci zraněných vojáků z frontových linií. Měl rozpoznatelný tandemový kokpit pro dva piloty a fungoval pomocí třílistého hlavního rotoru a dvoulistého ocasního rotoru. H-5 dosahoval maximální rychlosti 170 km/h a doletu 579 km. Mohl nést dvě nosítka na vnějších závěsnících a unesl zátěž o hmotnosti 453 kg.

Sikorsky H-19 Chickasaw

Vrtulník Sikorsky H-19 Chickasaw nahradil typ H-5 ještě během korejské války a je považován za první skutečný transportní vrtulník americké armády. Stejně jako jeho předchůdce byl H-19 používán při evakuaci sestřelených pilotů zpoza nepřátelských linií, ale sloužil také jako prostředek pro přepravu zásob. Měl motor více dopředu, což umožnilo lepší vyvážení hmotnosti při přepravě různě těžkých nákladů. H-19 byl velký dvourotorový vrtulník, který mohl nést dvoučlennou posádku. Mohl také pojmout dalších 10 osob, pokud sloužil jako transportní letoun, nebo až šest pacientů na nosítkách a zdravotní sestru či ošetřovatele, pokud sloužil jako letecká ambulance. H-19 dosahoval maximální rychlosti 162 km/h MPH a měl dolet 724 km. Unesl 1227 kg zátěže.
Piasecki H-21 Shawnee / Workhorse

Vrtulník Piasecki H-21 Shawnee/Workhorse byl spíše výsledkem zkušeností z korejské války, než že by během ní sloužil. Vrtulník byl vyvinut a dokončen během konfliktu a první zkušební let uskutečnil v roce 1952. Kvůli neobvyklému tvaru, který měl zajistit, aby rotory nikdy nenarazily do trupu, se mu přezdívalo "létající banán". Jednalo se o tandemový vrtulník, který mohl být díky svému vybavení, jež zahrnovalo kola, ližiny a plováky, používán pro víceúčelové účely. H-21 mohl dosáhnout rychlosti 204 km/h a unesl přes 2721 kg. Byl tak velký, že mohl pojmout buď 22 plně vybavených pěšáků, nebo 12 nosítek, a přitom měl místo pro dva zdravotníky.

Nedlouho po skončení korejské války vyšel v Redstrone Rocket článek, který shrnul budoucí přínos a význam vrtulníků pro ozbrojené síly:

"Stejně jako si letadla s pevnými křídly vydobyla své místo v armádních jednotkách během druhé světové války, vrtulníky si svá "křídla" vydobyly v Koreji. Proč se na ně klade důraz? Na bojišti budoucnosti budou operace rozptýlené, bojová zóna bude hlubší a operace budou mnohem plynulejší, než si velitelé v minulosti dokázali představit. V bojové zóně bude mít letecká doprava – v rychlé reakci na vůli velitele – schopnost dopravovat rezervy a zásoby do kritických bodů.  Ať už budou letadla nasazena jakkoli – na kladení drátů, stavění mostů, zásobování nebo doplňování zásob, lékařskou evakuaci, vytváření kouřové clony, průzkum, přesun vojsk, kurýrní služby, řízení obrněných kolon – nesou s sebou dvě americké vojenské tradice: dostat se na místo co nejdříve a zasáhnout je tam, kde nejsou. Jsou podstatou mobility, na kterou se musí armáda budoucnosti spoléhat, pokud chce zvítězit."

Zdroj: warhistoryonline, army.mil