Koncem 60. a začátkem 70. let minulého století získalo Bulharsko, tehdejší člen Varšavské smlouvy, sovětská bojová vozidla pěchoty BMP-1. Tato vozidla přinášela k armádám revoluční design a velmi významně změnila způsoby vedení války.

Bulharská armáda, podobně jako velká řada jiných armád, byla s těmito vozidly vcelku spokojena, ale postupně poznala i jejich chyby či drobné nedokonalosti a dopracovala se k závěru, že především vnitřní prostor a výzbroj v podobě 73mm kanónu v některých případech neodpovídá požadavkům doby. Zadala proto na začátku 80. let bulharskému vojenskému průmyslu vyvinout novější domácí bojové vozidlo pěchoty, i když jí již bylo známo, že budou k dispozici sovětská vozidla BMP-2 s jinak řešenou výzbrojí.

Foto: BMP-23 | Ministerstvo obrany Bulharska

Psali jsme:Hitlerův Mercedes G4 - nacistický symbol technologické nadřazenosti

Bulharský vojenský průmysl se zadání vývoje domácího bojového vozidla pěchoty ujal s plnou vervou, ale jeho podmínky a finanční možnosti nebyly zdaleka ideální. Muselo se proto trochu improvizovat a ve velkém využít tehdy dostupných komponentů. Jako základ vozidla byl použit podvozek sovětské samohybné 122mm houfnice 2S1 Gvozdika, který vycházel z pásového obrněného transportéru MT-LB. Obě tato uvedená vozidla byla v Bulharsku licenčně vyráběna, panovala s nimi spokojenost, byla jednoduchá a dostatečně spolehlivá. Korba houfnice také umožňovala výraznější možnosti různých úprav a manipulace s volným prostorem.

Korba bulharského BMP-23 je pak svařena ze silnějších pancířů, než jsou použity u houfnice Gvozdika. To umožnilo dostat úroveň ochrany proti střelám a střepinám přibližně na úroveň vozidla BMP-1. Charakteristickým znakem korby je velmi velký úhel sklonu horního čelního pancíře, který přechází ve střechu korby. Boční a záďové pancíře jsou instalovány svisle a jsou spojeny se střechou úzkými pláty s velkým sklonem.

Foto: BMP-23 | Koreanarms Engloos

Vnitřní uspořádání původní korby výrazně ovlivnilo vzhled nového stroje. Na BMP-23 je oddělení řízení s pracovištěm řidiče umístěno na levé straně před motorem. Kromě toho se v blízkosti pracoviště řidiče, kvůli využití volného prostoru, nachází na pravé straně ještě místo jednoho člena výsadku, který ve vozidle plní úlohu čelního střelce. Místo čelního střelce má vlastní příklop, je vybaveno pozorovacím zařízením a střílnou pro střelbu z ruční zbraně. Místo je možno případně využít i jako stanoviště pro velitele bojové skupiny. Pracoviště řidiče je vybaveno vlastním příklopem a třemi hranolovými periskopy, z nichž prostřední lze nahradit pasivním přístrojem pro noční vidění.

Psali jsme:Ruské rakety Kinžal a Zirkon přinutí americké námořnictvo upravit plány

Motorový prostor vozidla, který je ze všech stran obestavěn ohnivzdornými přepážkami obsahuje vznětovou vidlicovou osmiválcovou pohonnou jednotku JaMZ-238N o výkonu 315 koní. S pohonnou jednotkou je spojovacím převodem spojena mechanická manuálně řazená převodovka se šesti rychlostními stupni vpřed a jedním rychlostním stupněm vzad. 

Střední část vozidla BMP-23 je vyplněna dvoumístnou bojovou věží bulharské konstrukce. Vlevo ve věži se nachází pracoviště střelce, vpravo velitele. Ve věži je instalován 23mm rychlopalný kanón 2A14 a 7,62mm tankový kulomet PKT. Pro kanón je k dispozici celkem 600 protipancéřových a tříštivo-trhavých nábojů. Kanón má maximální dostřel asi 2 000 m a rychlost palby 400 ran/min. Pro boj s tanky byl na levou stranu střechy věže namontován protitankový raketový systém se střelami 9M14M Maljutka. Ve vozidle jsou vezeny čtyři střely.

Foto: BMP-23A s vrhači dýmových granátů na věži | Julian Padua

Pro vedení účinné střelby má střelec k dispozici kombinovaný zaměřovač s denním a nočním kanálem. Velitel je pro pozorování vybaven jednoduchým periskopickým pozorovacím zařízením, taktéž s denním a nočním kanálem. Prostor pro výsadek se nachází v zadní části vozidla. Prostor je postaven pro přepravu šesti plně vybavených vojáků a dává větší volnost než u vozidla BMP-1. Vojáci zde sedí ve dvou řadách po třech, zády k sobě. Každý má před sebou vlastní střílnu pro střelbu z ručních zbraní. Výsadek nasedá a sesedá dvojicí rozměrných dveří v zadní stěně korby. Nad prostorem výsadku jsou ještě dva příklopy. 

Podvozek BMP-23 je velmi podobný podvozku samohybné houfnice 2S1 Gvozdika. Obsahuje na každé straně sedm pojezdových kol, hnací rozetu vpředu a napínací kolo vzadu. Pojezdová kola jsou odpružena pomocí torzních tyčí, první a poslední kolo má hydraulický tlumič.

BMP-23 je plovoucí stroj. Jeho pohyb ve vodě zajišťují pásy. Maximální rychlost plavby je asi 6 km/h. Ke standardní výbavě BMP-23 patří filtro-ventilační jednotka, automatický hasicí systém, navigační zařízení a výfukový dýmovací systém.

Základní modifikace bojového vozidla pěchoty BMP-23 postupně prošla drobnými úpravami zlepšujícími bojové vlastnosti. Montáží vrhačů dýmových granátů a modernějšího protitankového raketového systému s PTŘS typu 9М113 Konkurs vznikla varianta s označením BMP-23A nebo BMP-23D.

Rozsáhlejší změnou byla výměna bulharské bojové věže za sovětskou z vozidla BMP-2, včetně její výzbroje. Tato varianta je označována jako BMP-30. Bojová hmotnost základní varianty BMP-23 je 15,2 t. Vozidlo má délku 7,28 m, šířku 2,85 m, světlou výšku 400 mm, maximální rychlost na silnici 62 km/h a maximální dojezd 550 km.

Vozidla BMP-23 se dostala k bulharské armádě ještě v první polovině osmdesátých let. Bulharský průmysl však dokázal postavit celkem pouze 115 vozidel všech modifikací. Většina vozidel slouží do dnešních dnů.
Vozidlo BMP-23 nakonec nenaplnilo očekávání, a je ve všech podstatných parametrech horší než sovětské BMP-2.

Zdroj: tanks-encyclopedia.com, military-today.com