Nad australským Darwinem rozezněl zvuk přilétajících japonských stíhaček a bombardérů. Bylo 19. února 1942, krátce před 10. dopolední. Obyvatelé, vojáci a námořníci vzhlédli k obloze a spatřili přicházející hrůzu. Jen něco málo přes dva měsíce po ničivém japonském náletu na Pearl Harbor na Havaji přišel japonský útok na Austrálii.

Po vstupu USA do války se Darwin, přístav na nejsevernějším místě australského Severního teritoria, stal klíčovým spojovacím bodem pro spojenecké jednotky, letadla, námořnictvo a lodní dopravu. Přestože se tím rychle stal hlavním přístavem pro boj proti Japonsku, nebyl příliš dobře chráněn proti případnému náletu. Japonci, kteří se chystali napadnout ostrovy Timor a Jáva severně a severozápadně od Darwinu, využili příležitosti a pokusili se zásobovacím liniím spojeneckých sil zasadit úder, který měl jejich tažení jižním směrem zjednodušit.

Foto: Výbuch motorové lodi Neptuna v darwinském přístavu, 19. února 1942 (v popředí korveta HMAS Deloraine) | RAN Historical Collection / Public domain

Psali jsme:Anschluss Rakouska - první velký úspěch Adolfa Hitlera na mezinárodním poli

Toho dne došlo ke dvěma japonským útokům na Darwin. První přišel ze čtyř letadlových lodí, druhý o dvě hodiny později z letišť v Nizozemské východní Indii. Těmito čtyřmi letadlovými loděmi z 1. leteckého loďstva byly Akagi, Kaga, Hirjú a Sórjú, tedy tytéž lodě, které zahájily útok na Pearl Harbor, a jejichž osud bude zpečetěn o necelé čtyři měsíce později u Midway.

První vlnu letadel z letadlových lodí tvořily stíhačky Micubiši A6M2 Zero, střemhlavé bombardéry Ajči D3A1 Val a torpédové bombardéry Nakaždima B5N2 Kate. Vedl je komandér Micuo Fučida, který vedl i první vlnu nad Pearl Harbor. Celkem se toho dne bombardování Darwinu zúčastnilo 242 japonských letadel.

Japonští plánovači měli na výběr z množství vysoce hodnotných cílů. V přístavu se nacházelo nejméně dvanáct australských a amerických válečných lodí, včetně torpédoborce amerického námořnictva USS Peary a zásobovací lodě pro hydroplány USS William B. Preston. Kromě toho bylo v přístavu nejméně 45 dalších lodí (obchodních, dopravních atd.), včetně jedné nemocniční lodi. Počet obyvatel Darwinu se snížil z 5800 před válkou na přibližně 2000, protože civilisté a další obyvatelé byli v důsledku přeměny přístavu na důležitou vojenskou základnu evakuováni. Navzdory tomuto snížení byl darwinský přístav stále rušným, přeplněným a zranitelným místem.

V Darwinu přirozeně již dříve byly vojenské základny Královského australského námořnictva a letectva, nyní však hostil i americké jednotky a místní letiště byla vybudována tak, aby mohla odbavovat americké těžké bombardéry B-17. Na letištích v Darwinu se během útoku nacházelo 31 letadel, mezi nimiž byly australské lehké bombardéry Lockheed Hudson a CAC Wirraway (cvičné letouny australské výroby, které se nyní používaly v bojové službě) a také deset stíhacích Curtissů P-40 Warhawk amerického armádního letectva.

Psali jsme:Létající tygr a Černá ovce – 26 sestřelů, zajetí, Medaile cti a bouřlivý život Pappyho Boyingtona

Jedinou protivzdušnou obranou v Darwinu bylo 18 protiletadlových děl a několik kulometů Lewis. Obsluhy velkých děl neměly dostatečný výcvik, a také munice byl nedostatek. Loweova komise australské armády, která vyšetřovala nálety na Darwin z 19. února, dospěla k závěru, že k úspěšnému odražení útoku takového rozsahu by bylo zapotřebí nejméně 36 protiletadlových děl, a především 250 stíhacích letounů.

Před náletem nebylo téměř žádné varování, takže nebyla příležitost evakuovat civilisty nebo se pokusit obranu připravit. Misionář otec McGrath z misie Nejsvětějšího srdce na ostrově Bathurst spatřil japonské letadlo v 9:35 a pokusil se upozornit příslušné úřady pomocí své vysílačky, ale důstojníci australského letectva se domnívali, že musel vidět americké P-40, které právě do Darwinu přiletěly. Byl to svým způsobem podobný problém, který zažili o dva měsíce v Pearl Harboru Američané – ti zprvu považovali odraz japonské útočné vlny na radaru za vlastní B-17. V Darwinu se s dvacetiminutovým zpožděním a ztrátou příležitosti na přípravy rozezněly sirény až ve chvíli, kdy japonská Zera ostřelovala lodě v přístavu.

Bezprostředně po náletu se v Darwinu odehrávaly scény zkázy a chaosu. Při prvním útoku bylo potopeno osm lodí, včetně USS Peary. Přístaviště bylo bombardováno, přičemž zahynulo více než 20 dělníků. Bombardováno bylo také letiště, armádní kasárna a ropné nádrže, které utrpěly těžké škody.

Druhý nálet přišel těsně před polednem a 54 japonských námořních středních bombardérů Micubiši G3M Nell a G4M Betty, letící z ostrovních základen, zaútočily na základnu a letiště RAAF. Zahynulo šest vojáků. Šest australských a dvě americká letadla byla zničena a další poškozena. Včetně civilních letadel bylo při náletu zničeno asi 30 letadel. Zprávy a historické analýzy náletů na Darwin odhadují, že zahynulo 236 až 300 lidí včetně civilistů. Tento počet je mnohem nižší než tisíce mrtvých v Pearl Harboru, ale některé zprávy docházejí k závěru, že na Darwin bylo svrženo dokonce více bomb než na americkou námořní základnu.

V době, kdy bomby padaly, se ve městě a na základnách začaly divoce šířit zvěsti o blížící se japonské invazi. Když plukovník RAAF Stuart Griffith nařídil všem svým letcům opustit bojovou zónu „půl míle po hlavní silnici a pak půl míle do vnitrozemí“, což se šířilo hlavně ústním podáním, zmatek a nedorozumění se stupňovaly na základě obav z vylodění japonských vojsk a mnozí si to vykládali jako všeobecnou evakuaci. Mnozí sbírali své věci a prchali. Kvůli chaosu a následné „evakuaci“ se zpočátku předpokládalo, že 278 vojáků dezertovalo.

Pro Japonce byl nálet obrovským úspěchem. Přišli o tři muže (dva zabiti a jeden zajat) a čtyři letadla (jeden pilot byl zachráněn na moři). Celkem potopili jedenáct lodí, tři najely na mělčinu a 25 dalších poškodili. Navíc dali spojencům jasně najevo, že nemají v úmyslu nechat je využívat Darwin jako bezpečný přístav pro své válečné úsilí. Australané a Američané si uvědomili, že Darwin je příliš vystaven japonským útokům, a začali dávat přednost přístavům jako Brisbane a Fremantle na východním, respektive západním pobřeží Austrálie.

Mnoho lidí v Austrálii bylo rozzlobeno tím, co bylo vnímáno jako vládní utajování náletu, o němž se objevovaly jen kusé informace v opožděných zprávách. Mnozí se domnívali, že se vláda snaží zabránit panice a obávají se, že Japonsko brzy napadne Austrálii. Bombardování Darwinu se připomíná dodnes. Každoročně se 19. února v 9:58 hodin rozezní siréna připomínající tuto událost.

Zdroj: warhistoryonline.com