Otto Carius (27. května 1922 − 24. ledna 2015) byl německý voják, tankové eso a jeden z nejúspěšnějších velitelů tanku v druhé světové válce. Je mu připisováno více než 150 zničených nepřátelských tanků.

Foto: Válečná léta Otty Caria

Do bojů se poprvé zapojil v rámci operace Barbarossa v červnu 1941, kde působil jako nabíječ v tanku Pzkpfw 38, což byl mimochodem tank československé konstrukce, který Němci po záboru Čech zařadili do své výzbroje . Následně cca po roce na východní frontě byl Carius přijat do kurzu důstojnických kandidátů, který úspěšně ukončil a byl přidělen k 502. těžkému tankovému praporu ( v dubnu 1943 ).

Psali jsme:Mikulášská aneb jak se česká 3. skupina hloubkového průzkumu KFOR znovu narodila

Jako velitel čety těžkých tanků u 502. praporu, který operoval s tehdy zcela novými tanky Tiger, se v letech 1943 a 1944 vyznamenal hned několika neskutečnými výkony v severní oblasti východní fronty. Jeden z těchto Cariových výkonů  se dnes po právu srovnává s Wittmanovým triumfem u Villers-Bocage.

17 ruských tanků za 20 minut

Dne 22. července 1944 nadporučík Carius, již jako velitel roty, postupoval se svou rotou 8 Tigerů směrem k vesnici Malinava (severní předměstí Dunaburgu) s rozkazem zastavit ruský postup. Spolu s Albertem Kerscherem si vzali Kubelwagen, aby ověřili, jestli je už vesnice okupována Rusy, a zjistili, že ano. Carius poznal, že ruské tanky ve vesnici jsou pouze čelo útoku, a že čekají na příjezd hlavních sil. Rozhodl se, že znovu získá vesnici před příjezdem posil. Vrátil se k rotě, aby vysvětlil svůj plán na dobytí vesnice.

Foto: Otto Carius s posádkou - východní fronta 1943

Rozhodl se, že pro útok na vesnici použije jen dva Tigery, protože zde byla jen jedna cesta vedoucí do vesnice a útok všech jeho Tigerů by mohl být nebezpečný. Šest Tigerů zůstalo v záloze, když se jeho a Kerscherovy tanky tohoto typu přesouvaly směrem k vesnici Malinava. Rychlost byla základem Cariovy strategie a byla rozhodující při zmatení Rusů a znehybnění jejich tanků.

Psali jsme:Váleční koně, zapomenutí hrdinové středověku

Když se Cariův Tiger č.217 přesouval do vesnice, dva tanky T-34/85 právě otáčely své věže. V tu chvíli na ně vystřelil Kerscherův Tiger č.213, který sledoval Caria ve vzdálenosti asi 150 m, a zničil je. Stejně jako poprvé, Carius zaútočil na ruský nejnovější těžký tank IS-1 (někdy se udává, že se jednalo o tank IS-2). Jejich silueta byla trochu podobná německému Královskému Tigeru a Carius byl zpočátku zmatený, ale po chvilce váhání vypálil a IS-1 začal hořet.

Foto: Otto Carius

Později Carius vypověděl, že celá bitva netrvala víc než 20 minut. Během krátké chvíle Carius a Kerscher vyřadili 17 ruských tanků včetně nových IS-1. Ačkoliv byli Rusové při útoku překvapeni, Cariovo rychlé a přesné posouzení situace a výborně použitá taktika byly hlavními faktory výsledku bitvy.

Cariovo působení na východní frontě skončilo, když byl při jednom z průzkumů těžce raněn. Na bojiště se Carius vrátil na počátku roku 1945, kdy byl přeložen na západní frontu k jednotce těžkých stíhačů tanků Jagdtiger. v dubnu 1945 však padl do amerického zajetí a válka tím pro něj skončila.

Foto: Clarius se ve své lékárně s názvem Tiger Apotheke

Otto Carius byl za své činy během 2. světové války vyznamenán Rytířským křížem železného kříže s dubovými ratolestmi, Železným křížem I. třídy, Železným křížem II. třídy, Tankovým bojovým odznakem ve stříbře, Odznakem za zranění ve zlatě a Medailí za východní frontu.

Foto: Carius byl za své činy vyznamenán velmi vysokým německým vyznamenáním - Rytířským křížem železného kříže s dubovými ratolestmi

Po válce Carius vystudoval farmacii a otevřel si lékárnu s název Tiger Apotheke. V roce 1960 vydal knihu svých válečných vzpomínek pod názvem Tiger v bažině. Kniha se stala mezi Němci velmi populární, mimo jiné i proto, že její autor se snažil "očištit" pověst vojáků Wehrmachtu a válku proti SSSR obhajoval jako obrannou válku proti komunismu.