České země patřily i v rámci Rakouska-Uherska mezi technologicky nejvyspělejší země Evropy. Vzpomeňme například, že Škodovy závody vyráběly například věže a děla pro bitevní lodě pro třídy Radetzky či Monarch. Také následně samostatné Československo patřilo k největším výrobcům a exportérům zbraní, kdy se ve 30. letech 20. století dokonce stalo světovou jedničkou ve vývozu zbraní. Díky šikovným lidem mohlo Československo zbraně nejen vyrábět, ale i vyvíjet, ať už šlo o pušky, či kulomety, ale i prestižnější vojenské vybavení, jako byly tanky, letadla, lodě, či obrněné automobily, o kterých pojednává následující článek. 

K vývoji nových obrněných automobilů došlo krátce po konci Velké války. V roce 1923 představila společnost Škoda obrněný automobil Škoda PA I (Pancéřový automobil typ I) s velmi neobvyklým tvarem korby, který připomínal spíše opancéřovanou loď. Neobvyklý tvar měl však svůj důvod. Pancéřování dosahovalo pouze 6 milimetrů, ovšem díky ostrým úhlům byl automobil schopen vydržet zásah protipancéřovou kulometnou municí ze vzdálenosti 150 metrů. Pro zlepšení průchodivosti terénem se konstruktéři Škody rozhodli použít podvozek s pohonem všech kol (4x4), zajímavostí byly i bezdušové pneumatiky, které nešlo prostřelit a tím automobil znehybnit. Osádku tvořilo celkem šest lidí. Hlavní výzbroj obstarávaly dva vodou chlazené kulomety Schwarzlose ráže 7,92 mm umístěné v plně otočné věži s celkem 3 500 náboji. Vůz byl vybaven německým benzínovým motorem Hanomag WD-70, který dokázal vůz o hmotnosti 7,6 tuny rozpohybovat až na 70 km/h, nicméně doporučená rychlost byla stanovena na 50 km/h.

Stroj však u vojskových zkoušek nedopadl nejlépe. Prostor pro posádku byl příliš stísněný, velice špatný byl i výhled z vozidla a kvůli vysokému těžišti hrozilo převrácení v ostrých zatáčkách a na nerovném terénu. Automobil tak nebyl přijat a byl vydán požadavek na automobil s lepšími schopnostmi. Jen pro informaci, po okupaci Československa v roce 1939 pak neměli Němci o tento původní typ zájem, a tak byly oba prototypy sešrotovány. 

Psali jsme:Výplata vojáků Rudé armády a Wehrmachtu a finanční odměny za statečnost na frontě

Konstruktéři se vnořili do práce na novém automobilu, kdy práce vyvrcholily dnes již legendárním obrněným vozem Škoda PA II. Automobil neměl věž a pro obstarání celokruhové ochrany byly do trupu umístěny čtyři kulomety Schwarzlose v kulových lafetách. Karoserie, na rozdíl od předchozího typu, dostála hladkým a oblým tvarům. Právě díky svému neobvyklému tvaru dostal vůz přezdívku želva.

Foto: Obrněný vůz Škoda PA II (OA vz.23) se stal pro svůj tvar legendou | Wikimedia Commons / Public domain

Pancéřovaný trup byl vyroben z nýtovaných pancéřových plátů o tloušťce 5,5 mm. Hmotnost činila 7,36 tun, maximální rychlost byla 70 km/h a dojezd až 250 kilometrů. Vozy prošly zkouškami a od roku 1924 bylo vyprodukovaných celkem 12 kusů. Nicméně stále to nebylo to, co armáda požadovala, a tak PA II v armádě plnil funkci přechodného stroje, kdy dostal název OA vz.23 (Obrněný automobil vzor 23). Od srpna 1925 se želvy účastnily všech velkých manévrů československé armády. Armádní služba obrněných vozidel Škoda PA II pokračovala až do roku 1937, kdy byla předána četnictvu.

V roce 1927 se pokusila Škoda želvu vylepšit, kdy byl do trupu instalován 75mm kanón Škoda L28. Stroj měl sloužit pro přímou podporu bojující pěchoty. Prototyp pod názvem Škoda PA-II-dělový byl sice armádou přijat, ovšem pro neuspokojivé jízdní vlastnosti nakonec neprošel do sériové výroby. 

Psali jsme:Kyjev padl zásluhou gigantické obkličovací operace

Po obsazení Československa Německem byly stroje nejdříve Wehrmachtem používány jako hlídková vozidla a později byly přestavěny na rádiové vozy. Z vozu byly odmontovány kulomety a na střechu byla instalována trámová anténa. Jedním z hlavních problémů želv byla jejich vysoká cena, Škoda tedy začala pracovat na levnějším a vyspělejším obrněném automobilu. Konstruktéři se vrátili zpět k rovným pancéřovým deskám pod ostrým úhlem a plně otočné věži. Nový vůz dostal název Škoda PA III.

Foto: Škoda PA III měla unikátní vzhled a díky svému uspořádání měla do boje couvat. | Wikimedia Commons / Public domain

Podvozek byl podobný předchozím typům. Místo německého motoru byl do stroje instalován slabší motor Škoda o výkonu 60 koní, což sice snížilo rychlost, ale v kombinaci s úpravou převodových poměrů došlo k výrazněji lepší průchodivosti terénem. Stejně jako u prvního typu i zde bylo duální ovládání, takže mohl automobil jet stejnou rychlostí vpřed i vzad. Hlavní výzbroj obstarával kulomet vz. 07/24 ráže 7,92 mm v plně otočné věži, doplňkovou výzbroj zajišťoval kulomet ZB 26 umístěný v lafetě v zadní části vozidla. Kvůli tomuto uspořádání se předpokládalo, že vůz bude do boje couvat.  Hmotnost PA III byla 6,6 tun a maximální rychlost činila 45 km/h, což bylo stále uspokojivé. Oproti předchozím modelům se průchodivost terénem zlepšila, ale v měkké půdě zůstala neuspokojivá. 

Foto: Nejúspěšnější konstrukcí se stal OA vz.30 na podvozku Tatra 72 | Wikimedia Commons / Public domain

Do roku 1930 byla vyprodukováno celkem 15 vozidel, která byla do armády přijata pod názvem OA vz.27. Obrněné automobily se hojně účastnily bojů s Henleinovci v roce 1938. Po okupaci Sudet bylo šest vozidel převeleno na Slovensko k posílení obrany Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na Podkarpatské Rusi se stroje s úspěchem zapojily do bojů s Maďary. Všechny tři vozidla se poté dostaly do Rumunska, kde byly zkonfiskovány a používány rumunskými vojáky k zajištění bezpečnosti. Dva stroje byly zničeny během amerického náletu na rafinérii v Ploješti, poslední stroj přežil až do roku 1945, jeho osud je však neznámý. Tři vozy určené k obraně Slovenska byly Slováky po vyhlášení samostatnosti používány k výcviku řidičů, ovšem v roce 1943 byly vyřazeny ze služby a sešrotovány. Němci pak 9 kusů kořistních vozidel v Čechách a na Moravě používali taktéž pouze k výcviku řidičů a v roce 1943 byly vyřazeny.

Nejúspěšnějším obrněným automobilem československé konstrukce se pak stal OA vz.30. Jedním z faktorů úspěchu byl úspěšný třínápravový podvozek Tatra 72, na jehož základě pancéřové vozidlo vzniklo. Vozidla Tatra 72 sloužila v ozbrojených silách Československa k přepravě kulometných družstev, pokládání telefonních kabelů a přepravě nákladu a personálu. Stroj měl uspořádání 6x4 a legendární nezávislé zavěšení kol typu Tatra, díky čemuž měl stroj vynikající stabilitu a průchodivost terénem. Hmotnost činila pouhých 2550 kg, pohon zajišťoval 4válcový vzduchem chlazený motor Tatra typ 72 o výkonu 32 koní, který zajišťoval rychlost až 60 kilometrů v hodině. Palivová nádrž o objemu 59 litrů stačila na 200 kilometrů jízdy. Osádku tvořili tři lidé a pancéřování dosahovalo tloušťky až 12 mm. Výzbroj obrněného vozu tvořily dva 7,92mm kulomety vz.26 (ZB-26). Jeden byl umístěn v plně otočné věži a druhý byl umístěn v trupu na místě spolujezdce. Třetí kulomet byl náhradní a byl přepravován v bojovém prostoru obrněného vozu. Kromě těchto zbraní měla osádka k dispozici také 18 ručních granátů vz.21 a osvětlovací pistoli s 15 světlicemi. Společnost Tatra vyrobila celkem 52 exemplářů.

Foto: Díky svému podvozku měl vůz skvělou průchodivost terénem | Wikimedia Commons / Public domain

Stroje se zapojily do bojů s Maďary na Podkarpatské Rusi, kde jich bylo podle různých údajů ztraceno až 15. Dalších 12 vozů bylo evakuováno do Rumunska, kde byly rekvírovány a sloužily v maďarské armádě. Slovenský štát jich provozoval 19 a 23 jich ukořistili Němci, kteří je pod názvem PzSpr-30(t) zařadili do své výzbroje. 

V roce 1941 bylo sedm těchto obrněných vozů přestavěno Němci na vozidla psychologického boje, kdy místo výzbroje nesly výkonné tlampače. Existovala i velitelská verze s trámovou anténou. Poté, co slovenské jednotky na východní frontě utrpěly na vozidlech těžké ztráty, byly tyto stroje staženy do týlu. Němci vozidla využívali až do roku 1944.

Po obsazení Československa byl i tamní průmysl pod kontrolou Němců. Ti oceňovali vysoce kvalitní produkční linky, a tak se sem přesunula i výroba jiných obrněných vozidel, zejména polopásových vozidel Sd.Kfz. 251, známých pod názvem Hanomag. V Čechách se na produkci těchto vozidel podílely podniky Hermann-Göring-Werke (Škoda) a Tatra-Werke AG. Toto vozidlo jistě všichni znáte, tak ho nebudeme více přibližovat. Vozidlo jsem zmínil zejména proto, že zůstalo ve výzbroji tehdejšího Československa ještě dlouhá léta po válce. Po válce také začala produkce vozidel OT-810, lidově známého jako „Hakl“. I když se zdají stroje Sd.Kfz. 251 a OT-810 identické, OT-810 se od  Sd.Kfz. 251 v mnoha věcech odlišuje. Pohon zajišťoval výkonnější vznětový motor V8 Tatra T-928-3, který byl větší a kvůli tomu byl prodloužen i motorový prostor. Nový motor zvýšil rychlost a dojezd obrněného vozidla. Druhou zásadní změnou bylo úplné uzavření bojového prostoru pancířem shora, což nejen zlepšilo ochranu bojového družstva před střepinami granátů, ale především umožnilo jeho transport zamořeným územím v souladu s doktrínou použití zbraní hromadného ničení. Pancéřové pláty vozidla OT-810 svírají také jiný úhel, čímž se zvýšila efektivita ochrany. 

Foto: Po válce začala produkce vozidel OT-810, lidově známého jako „Hakl“. I když se zdají tyto stroje identické, OT-810 se od  Sd.Kfz. 251 v mnoha věcech odlišuje. | Wikimedia Commons / Public domain

Zdroj: TopWar