Cessna A-37 Dragonfly je americký lehký bitevní letoun. Byl vyvinut ze základního cvičného letounu T-37 Tweet, který si vysloužil přezdívku "Super Tweet", a sloužil u amerického letectva po celou dobu vietnamské války. Letoun se dočkal služby i mimo území Spojených států a ještě v současnosti s ním létá šest různých leteckých sil v Jižní Americe.

Na počátku 60. let, kdy se USA stále více angažovaly ve Vietnamu, vznikla potřeba letounu pro boj proti povstalcům (counter-insurgency, COIN). Operace COIN zahrnovaly mise předsunutých leteckých návodčích (forward air control, FAC), průzkum, letecký doprovod a mise pozemní podpory.

Foto: OA-37B Dragonfly 161. taktické vzdušné podpůrné perutě USAF | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Poslední let Melitty von Stauffenberg

V roce 1962 se Středisko speciálního leteckého boje letectva zabývalo letounem T-37C jako letounem, který by mohl tuto úlohu plnit. Po nezbytných úpravách se jevil jako vhodný, a proto služba uzavřela smlouvu se společností Cessna na dva prototypy. Byl vyroben model YAT-37D s kratšími křídly (se třemi závěsníky na každém), většími palivovými nádržemi na koncích křídel, rotačním kulometem od General Electric, vylepšenou avionikou a robustnějším podvozkem. První prototyp vzlétl v říjnu 1964.

Navzdory pozitivním výsledkům byl program zastaven, protože zájem o něj opadl. Rozhodnutí se zdálo být definitivní, jeden z prototypů byl odeslán do Národního muzea letectva Spojených států amerických na letecké základně Wright-Patterson v Ohiu, kde byl vystaven pro veřejnost (což se stane i poté, kdy bude v roce 1970 vyřazen podruhé a naposledy).

Pokračující eskalace ve Vietnamu znamenala zvýšené ztráty letounů Douglas A-1 Skyraider, čímž se obnovila potřeba letounu pro boj proti povstalcům. Letectvo objednalo u společnosti Cessna 39 letounů AT-37D, které byly později přeznačeny na A-37A, pro testování. V roce 1967 byly letouny A-37 v rámci urychlení vývoje odeslány do Vietnamu k bojovým zkouškám.

Navzdory malým rozměrům nesl A-37 Dragonfly působivé množství výzbroje. V pravé části přídě letounu byl umístěn rotační kulomet General Electric GAU-2B/A ráže 7,62 mm. Další výzbroj zahrnovala bomby, napalm, podvěsný kanón SUU-11/A ráže 20 mm a různé raketové kombinace. Díky osmi pylonům – třem pod každým křídlem a dvěma pod trupem – mohl A-37 nést až 1360 kg bomb, raket a střel. 

Psali jsme:Mariňák se postavil v čele malé čety proti 2700 japonským vojákům. Dostal Medaili cti

Na konci obou křídel byly namontovány palivové nádrže a letoun poháněly dva proudové motory General Electric J85-GE-17A. Každý z nich produkoval tah 1088 kg, což umožňovalo dosáhnout maximální rychlosti 780-816 km/h. První letouny A-37A Dragonfly byly v srpnu 1967 vyslány do Vietnamu v rámci vyhodnocovacího programu Combat Dragon, během něhož létaly na misích blízké letecké podpory, FAC, doprovodu vrtulníků a nočních zásahových misích. 
Tento křest ohněm byl neobvyklý. Jak uvedl Lon Holtz, který pilotoval letouny A-37, McDonnell Douglas F-4 Phantom II a General Dynamics F-16 Fighting Falcon, v rozhovoru pro Smithsonian Magazine: "Žádný jiný letoun nikdy nešel do boje, který by předtím nebyl testován. Jiné stíhačky se osvědčily tady ve Státech. To ale není případ A-37. Tento letoun se vydal na cestu, aby se osvědčil v boji."

Na konci mise Combat Dragon v prosinci 1967 měl A-37A nalétáno 3000 misí a ani jeden letoun nebyl sestřelen nepřátelskou palbou. Jediné dva ztracené byly způsobeny nehodami při přistání. A-37 Dragonfly se osvědčil. Přesto si letectvo uvědomovalo některé problémy, především ty, které se týkaly nedostatečného doletu a vytrvalosti letounu A-37. Tyto a další problémy byly vzaty v úvahu, což vedlo společnost Cessna k vývoji letounu A-37B. Na rozdíl od varianty "A" byl účelově konstruován a měl větší palivové nádrže, tankovací sondu na přídi, těžší trup a silnější motory.

V boji se A-37 Dragonfly vyznačoval přesností, kterou ostatní letouny neměly. Na rozdíl od letounů s šikmým křídlem, které létaly vysokou rychlostí, dokázal zpomalit při útoku na pouhých 160 km/h. To mělo za následek průměrný dosah zásahu v okruhu 15 m od cíle. Jak poznamenal jeden z předsunutých leteckých návodčích: "Díky bohu, teď mám někoho, kdo skutečně dokáže ten zk**nej cíl zasáhnout."

Během války ve Vietnamu používalo letouny A-37 letectvo Vietnamské republiky i americké letectvo. Celkem letouny v letech 1967–1974 uskutečnily 68 471 misí (některé zdroje uvádějí více než 160 000 bojových letů), zaměřených na oblasti jižního Vietnamu. Přestože se A-37 statečně účastnil letecké války, byl do značné míry přehlížen a v paměti jsou dodnes spíš mnohem těžší a výkonnější letouny jako F-4 Phantom II, North American F-100 Super Sabre a Republic F-105 Thunderchief. Po skončení konfliktu A-37 nadále sloužil u Letecké národní gardy a záložního letectva, než byl nahrazen letounem Fairchild Republic A-10 Thunderbolt II.

Mimo americké nasazení ve Vietnamu A-37D létal – a stále létá – hojně ve Střední a Jižní Americe. Letoun, který byl v 70. letech exportován do mnoha zemí, dokonale vyhovoval potřebám latinskoamerických vzdušných sil, především pro protipovstalecké a protidrogové operace. 

V roce 1983 bylo 21 letounů A-37B a devět OA-37B prodáno salvadorskému letectvu jako náhrada za stárnoucí Dassault Ouragany. Letouny byly hojně využívány během salvadorské občanské války, která skončila s pouhými devíti stále provozuschopnými letouny. V současné době provozuje letouny A-37 šest zemí: Kolumbie, Salvador, Guatemala, Honduras, Peru a Uruguay.

Zdroj: warhistoryonline