Již pošesté přinášíme na ARMYWEBU z naší Cesty poděkování, úcty a pokory reportáže, již po šesté se partička nadšenců z Military muzea generála Sergěje Jana Ingra z Vlkoše vydala navštívit všechny dostupné hroby našich padlých novodobých válečných veteránů a uctít jejich památku. Takových míst posledního odpočinku je 27, cesta trvala 6 dnů a vedla křížem krážem celou naší krásnou vlastí. 11. 11. 2022 byla také věnována Lavička válečných veteránů panu generálovi Františku Moravcovi na letecké základně v Čáslavi

Úterý 8. 11. 2022

V úterý 8. 11. v sedm hodin ráno vyrazila výprava za krásného slunečného počasí z Českého Krumlova do Rožmitálu na Šumavě, kde se nachází hrob podporučíka in memoriam Petra Valeše, najdeme ho na malém hřbitově kolem nově opraveného kostelíka. Hřbitov, stejně malebný jako celá horská vesnička kontrastuje s pohledem na 22letého šikovného kluka usmívajícího se na nás z fotografie na pomníku.  Nezbytná svíčka, věneček, česká vlaječka a vlčí mák. Petr Valeš byl vyslán do mise UNCRO jako pomocník 2. mechanizovaného družstva 3. mechanizované čety 1. mechanizované roty 2. praporu mírových sil OSN. V roce 1995 zemřel na následky zranění utrpěného po výbuchu minometného granátu na pozorovacím stanovišti Tango 23 u obce Ličky Oska v Chorvatsku. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán medailí „Za hrdinství“.

Zase necelá hodina cesty k další jihočeské zastávce toho dne. Je to hrob štábního praporčíka in memoriam Kamila Beneše v Hluboké nad Vltavou. Kamil Beneš, Patrik Štěpánek a Martin Marcin byli v osudnou chvíli spolu na osudném místě. Kamil Beneš tragicky zahynul ve věku 28 let v roce 2018 v srpnu na následky zranění, která utrpěl při útoku sebevražedného atentátníka nedaleko spojenecké základny Bagrám v Afghánistánu. Poslední rozloučení s Kamilem Benešem se s vojenskými poctami uskutečnilo 16. srpna 2018 v Hluboké nad Vltavou. Posmrtně byl dnem 5. srpna 2018 povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu. Prezident republiky ho dne 28. října 2018 vyznamenal Medailí Za hrdinství. S myšlenkou na ten osudný den uctili členové výpravy jeho památku položením věnečku, svíčky, vlaječky a vlčího máku.

Psali jsme:Konec jedné éry – Americké letectvo se zbavuje kriticky důležitých 8“ disket

Po dalším asi hodinovém přejezdu čekala na výpravu pietní zastávka v Choustníku u Tábora. Před 11. hodinou dopolední se dostali na hrob majora in memoriam Ing. Rostislava Samce, který tragicky zahynul v roce 1998 při leteckém neštěstí u obce Stipanjiči v Bosně a Hercegovině spolu s dalšími českými vojáky – Jaromírem Nasavrckým a Bohumilem Vávrů. Působil zde jako starší pilot vrtulníkové jednotky letecké skupiny 7. mechanizovaného praporu v rámci mise SFOR. Bylo mu 37 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti majora.

Z Choustníku výprava pokračuje do Českého Rudolce na místní hřbitov. Major in memoriam Bohumil Vávrů patří k trojici našich vojáků, kteří tragicky zahynuli při leteckém neštěstí u Stipanjiče (Bosna a Hercegovina) v roce 1998 (viz předchozí odstavec), Bohumilu Vávrů bylo 45 let. Od ledna 1994 byl zařazen u 6. základny dopravního letectva jako starší palubní technik. Od té doby absolvoval tři mise, přičemž v té poslední bohužel zahynul. Před pár dny, 25. října tomu bylo dvacet čtyři let od této nešťastné události. Bohumil Vávrů je pochovaný v Českém Rudolci, na malém hřbitově na kopci za vesnicí s nízkou hřbitovní zdí a krásným výhledem do okolí na všechny světové strany. Krásné, mystické místo pro zastavení a odpočinek, nakonec i pro ten věčný.

Z Českého Rudolce není daleko do Dačic, obce, kterou charakterizuje kostka cukru, kde ale také leží na místním hřbitově hrob podporučíka in memoriam Václava Martínka. V září 1993 byl přijat do činné služby v hodnosti desátníka v další službě a současně ustanoven starším řidičem 2. dopravního družstva dopravní čety roty technického a týlového zabezpečení praporu mírových sil OSN. V říjnu 1993 byl vyslán poprvé do zahraniční operace UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie, kde tragicky zahynul při dopravní nehodě u chorvatské obce Udbina ve věku 42 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka.

Z Dačic přejela výprava do kraje Vysočina na Jihlavsko do Stonařova, do vesnice kde uctila památku četaře Petra Hose, který přišel o život ve 25 letech při dopravní nehodě v místě Široka Kula v nynějším Chorvatsku, o rok později po Václavu Martínkovi, tzn. v roce 1995 v Buniči (Chorvatsko). Od roku 1994 působil ve své první misi (UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie) jako starší řidič. Také na jeho hrob, tak jako na všechny ostatní, byl položen poutní věneček, česká vlaječka, svíčka ve tvaru vlčího máku. 

Psali jsme:Cihelna 2018 už tento víkend!

Středa 9. 11. 2022

Tento den si výprava vyhradila na důležité zastávky v naší krásné matičce Praze. Při těchto zastávkách velice citlivě a empaticky výpravu doprovodil štáb České televize, aby podpořili veteránskou myšlenku reportáží.

Foto: Naši výpravu doprovázel štáb České televize (na snímku vlevo redaktor ČT Richard Samko) | Petr Něnička

Na hřbitově v Motole je hrob poručíka in memoriam Milana Štěrby, který zemřel na následky zranění utrpěných po útoku sebevražedného atentátníka v Afghánistánu v roce 2008. Dne 17. března jeho útvar zabezpečoval v okrese Gerešk v provincii Hilmand dánský tým CIMIC (Civil-Military Cooperation - jednotka civilně vojenské spolupráce). V 9:30 se stali terčem sebevražedného atentátníka. Milan Štěrba byl smrtelně zraněn, stejně tak zahynuli čtyři dánští vojáci a tři civilisté. Českého kolegu Jiřího Schamse těžce poranila střepina na týlu a další český voják byl raněn lehce. Na hrob byl položen poutní věneček, malá vlaječka, svíčka a vlčí mák a věnována tichá vzpomínka. Spolu s poutníky u tohoto hrobu zavzpomínal na svého spolubojovníka také Lumír Němec: „Byl jeden z nejčestnějších a nejférovějších chlapů, které jsem kdy poznal.“

Foto: Na svého spolubojovníka zavzpomínal také Lumír Němec (na fotografii zcela vpravo): „Byl jeden z nejčestnějších a nejférovějších chlapů, které jsem kdy poznal.“ | Petr Něnička

Na Olšanských hřbitovech poutníci uctili památku podplukovníka in memoriam Ing. Jaromíra Nasavrckého, který zahynul při leteckém neštěstí ve Stipanjiči v Bosně a Hercegovině položením věnečku s vlčím mákem, vlaječky a svíčky. Helikoptéra mise SFOR tehdy mířila bez cestujících z letiště Gornji Vakuf do Splitu. Za špatného počasí letěla přes hory a musela se držet velmi nízko, těsně pod mraky. Kopírovala silnici, pokračovala do kopce a pod vrcholem kopce vrtulník Mi-17 havaroval. Kvůli špatné viditelnosti našli zřícený stroj až druhý den dopoledne. Na místě havárie stojí od roku 1999 památník, který tam nechala postavit česká armáda. Tragédii českého vrtulníku si u něj připomínají i místní obyvatelé. „Každý rok tady vzdáváme čest těmto obětem, protože si to zaslouží. (Vojáci) tu byli jako záruka a jistota míru,“ řekl v roce 2018 Luka Krstanovič, předseda městské rady v Tomislavgradu. Česká armáda byla v Bosně a Hercegovině aktivně zapojena do různých operací dvanáct let, od roku 1996 do roku 2008. Při tragédii v říjnu 1998 zahynuli tři čeští vojáci – Jaromír Nasavrcký, Rostislav Samec a Bohumil Vávrů.

Před strašnickým hřbitovem, kde se nachází místo posledního odpočinku štábního praporčíka in memoriam Jiřího Regi Schamse, čekala na výpravu tak jako každý rok Regiho sestra Petra. Díky těmto setkání je pieta vždycky ještě osobnější a významnější. Jirka byl před třinácti lety těžce raněn při útoku sebevražedného atentátníka ve městečku Gerešk v Afghánistánu spolu s Milanem Štěrbou. Po sedmi letech, kdy statečně čelil následkům těžkých zranění zemřel po krátké a těžké nemoci. Svým statečným letitým bojem s nepřízní osudu se stal symbolem válečných veteránů. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka in memoriam. Tímto nádherným setkáním u Jiřího hrobu byla završena letošní cesta po všech dostupných místech posledního odpočinku na padlých v novodobých zahraničních misích. Na všech místech položila výprava věneček, malou státní vlajku, svíčku a malý papírový vlčí mák vyrobený válečným veteránem, Standou Holotíkem, u každého hrobu tiše zavzpomínala a projevila úctu.

Foto: S Jirkovou sestrou Petrou | Petr Něnička

Pravidelným a tudíž nezbytným zastavením byla zastávka v Národním památníku hrdinů heydrichiády v Resslově ulici. V kryptě byl uložen poutní věneček, v pietním tichu bylo mlčky vzpomenuto na naše hrdiny a jejich osudy. K bustě každého z nich byla přiložena malá vlaječka a svíčka.

Výprava každý rok absolvuje kromě pravidelných zastávek také zastávky „aktuální“. Letos to byla zastávka v nově zrekonstruovaném Armádním muzeu Žižkov Vojenského historického ústavu Praha. V expozici kaple z afghánského Bagrámu je nainstalována Vzpomínková lavička válečných veteránů, která byla její součástí. Petr Něnička předal řediteli VHÚ, brigádnímu generálovi Aleši Knížkovi k této lavičce dekret. Na oplátku se výpravě dostalo důkladné individuální prohlídky. Právem tato významná rekonstrukce získala ocenění. Armádní muzeum na Žižkově je bezesporu jedno z těch míst, která by každý měl alespoň jednou v životě navštívit.

Foto: Petr Něnička předal řediteli VHÚ, brigádnímu generálovi Aleši Knížkovi, ke Vzpomínkové lavičce válečných veteránů dekret. | Petr Něnička

Pátek 11. 11. 2022 – Den válečných veteránů

Každá Cesta poděkování, úcty a pokory je vždy zakončena slavnostním předáním Vzpomínkové lavičky válečných veteránů. Pokaždé se lavička musí na místě samém nejprve pečlivě složit. Letos to bylo na 21. základně taktického letectva Čáslav na místním pietním místě. Lavička č. 106 byla věnovaná generálovi Františku Moravcovi.

Foto: Lavička č. 106 byla věnovaná generálovi Františku Moravcovi | Petr Něnička

Je to i symbolické místo, právě zde byly ostatky gen. Františka Moravce slavnostně přivítány po návratu domů v dubnu letošního roku. Za rodinu generála Moravce převzala paní Marta Šenkapounová od pana Něničky certifikát k lavičce, který následně předala veliteli základny plk. Ing. Tomaňovi. Odhalení bylo součástí pietního aktu ke Dni válečných veteránů u památníčku letců zdejší základny, kteří zahynuli při výkonu služby. Pietním aktem slovem moderátora i duchovního provázel kpt. Mgr. Švancara Ph.D. Generál František Moravec a generál Sergěj Jan Ingr byli ve své době blízkými spolupracovníky, byli neúprosnými zastánci demokratických hodnot, zásadoví a čestní vojáci. Vojáci současné Armády České republiky jsou jejich čestnými následovníky. Za jejich službu jim patří naše díky, protože poděkovat není slabost. 

Z čáslavské letecké základy vyrazila výprava zpět do Prahy. Na Náměstí Míru na Praze 2 začal každoroční oficiální program k uctění Dne válečných veteránů. Je to skvělá akce, které se výprava každý rok účastní. Už při příjezdu na „Mírák“ poutní automobil i členové výpravy budili pozornost, přicházeli se s nimi zdravit jejich fb přátelé. Program na pódiu je vždycky velice přirozený a je sympatické, že v něm často vystupuje mládež: recitace básně Na flanderských polích v češtině i angličtině, čtení jmen našich vojáků zemřelých v zahraničních misích. Slovem již tradičně provází fundovaný historik plk. Eduard Stehlík přátelským projevem, jak je mu to vlastní. Samozřejmě nechybí ani Mgr. Jana Černochová, bývalá dlouholetá starostka Prahy 2, letos jako ministryně obrany ČR.

Foto: S ministryní obrany Janou Černochovou | Petr Něnička

Foto: S náčelníkem Generálního štábu gen. Karlem Řehkou | Petr Něnička

Tato akce je dlouhá léta hlavně její zásluhou. Nechybí prapory a státní vlajka. Na velké obrazovce jsou promítány dokumenty. V prostorách náměstí se prezentuje vojenská technika AČR, výzbroj a výstroj i Aktivní zálohy. Na trávníku je pietní místo, kde každý může zatlouci dřevěný křížek s osobním vzkazem. Právem budí tato akce velký zájem u veřejnosti, téměř všichni dávají najevo zájem o válečné veterány vlčím mákem v klopě. 

S přicházejícím šerem akce pomalu končila, ale než nadešel čas k definitivnímu odjezdu z Prahy, chtěli poutníci navštívit ještě jednu akci pro válečné veterány. Byl to první ročník a organizovala ji naše kamarádka, válečná reportérka, ale hlavně skvělá osobnost Jarmila Štuková v jednom z klubů na Náplavce. Výborný nápad a ještě lepší organizace. Palec nahoru, Jarmil!

Foto: Fotografie z akce pro válečné veterány | Petr Něnička

K desáté hodině večerní uý byl ale opravdu nejvyšší čas k odjezdu. Čekalo posledních 400 km domů.
„Za normálních okolností bychom si vášnivě v autě sdělovali dojmy, dávali si tlesknutí high five – dobrá práce – mise splněna. Jsme šťastní, že naše cesta má takový dopad, proto ji podnikáme. Ale … Tuto naši Cestu poděkování, úcty a pokory jsme ještě do loňského roku jezdili ve čtyřech. Jeden z nás, Pavel, bohužel ale v květnu odešel navěky, byl to zrovna ten, který gravíroval do laviček nápisy a lavička pro generála Moravce je poslední, kterou před svojí smrtí udělal. Nechali jsme ji speciálně na tuto poutní cestu i s malým kazem, který na ní je. Pavel byl naším blízkým spolupracovníkem a kamarádem. Celý týden jede s námi, celý týden na něj myslíme.“

NEZAPOMENEME PAVLE!         Petr - Andrea - Petr

Celkově letos výprava ujela 2503 km. Čistého času jsme strávili v jedoucím autě 44 hodin a 43 minut. 

Epilog

Už před patnácti lety jsme zasadili první semínka tradice Dne válečných veteránů, silné propagace Armády České republiky, burcování veřejnosti k podpoře našich vojáků a hlavně těch, jimž se jejich milovaná osoba z mise už nikdy nevrátí. Dá to nesmírnou fušku, než klíčky prorazí na světlo. Když však do toho dáte všechno, co je třeba: neúnavnou péči, upřímné srdce, vášeň a energii, ale i cit a lidství, máte šanci sklízet plody neuvěřitelné hodnoty. Nedá se to nijak urychlit ani ošidit, ale stojí to za to. Díky Vám všem!

Foto: Když  do toho dáte všechno, co je třeba: neúnavnou péči, upřímné srdce, vášeň a energii, ale i cit a lidství, máte šanci sklízet plody neuvěřitelné hodnoty. Nedá se to nijak urychlit ani ošidit, ale stojí to za to. Díky Vám všem! | Petr Něnička