Kriminalistická balistika patří k nejstarším kriminalistickým vědním disciplínám. Již v roce 1848 pomohla vyvrátit nespravedlivé obvinění ze zabití hraběnky Windischgrätzové během tehdejších revolučních nepokojů v Praze. Jedná se o první písemně doložený případ balistické expertizy na našem území. Je ale pravděpodobné, že znalosti o zbraních, střelivu a balistice byly při objasňování trestných činů použity již dříve. Proto není divu, že v Kriminalistickém ústavu Praha se této disciplíně věnuje v současné době celé oddělení.

Foto: Balistická zkušebna | archiv KUP

Kriminalistická balistika zkoumá otázky použití střelné zbraně na místě činu. Zabývá se především vznikem balistických stop při výstřelu, pohybem střely v hlavni, její dráhou letu na cíl a účinky v cíli. Objekty zkoumání kriminalistické balistiky jsou především střelné zbraně. Druhou skupinu tvoří střelivo všech druhů a jeho jednotlivé části, především vystřelené nábojnice a střely. Do třetí skupiny patří zasažené předměty a účinky střelby na cíl. 
Mezi základní otázky, na které musí kriminalističtí znalci odpovědět, patří ztotožnění zbraně použité pachatelem. Tato tzv. individuální identifikace je založena na předpokladu, že součástky zbraně, které jsou při výstřelu v kontaktu se střelou a nábojnicí, zanechávají na nich markanty způsobené mikronerovnostmi kontaktovaného povrchu. 

Psali jsme:Německo plánuje nakoupit vrtulníky Chinook za miliardy eur

Interdisciplinární obor

Ke skutečně masovému využívání kriminalistické balistiky dochází na počátku dvacátého století v USA. Zpočátku se této disciplíně říkalo identifikace zbraní, později pak forenzní balistika. Kořeny ranivé balistiky, tedy posuzování střelných poranění v medicíně, jsou ještě starší. Ty spadají do první poloviny devatenáctého století. 

Také v kriminalistické praxi policie za první republiky se běžně používalo zkoumání střelných zbraní a střeliva. Protože tato disciplína vycházela při identifikaci zbraně z mechanoskopických stop vzniklých na povrchu střel a nábojnic, byla u nás kriminalistická balistika dlouhá léta provozována na oddělení mechanoskopie a trasologie. Později toto oddělení zahrnovalo ještě defektoskopii a elektrotechniku. Začátek profilování kriminalistické balistiky jako samostatné odbornosti, u nás spadá do šedesátých let minulého století. Je spojena s příchodem specialistů na konstrukci zbraní a střeliva, Přemysla Lišky, Otty Hudrlíka a Oldřicha Husáka, do Kriminalistického ústavu. 

Foto: Balistický komparátor | archiv KUP

„Přesto, ještě počátkem osmdesátých let minulého století se kriminalistickou balistikou na Kriminalistickém ústavu zabývali lidé zaměření na více odborností. Pracovali zpravidla v kombinaci odborností mechanoskopie, trasologie a případně defektoskopie. Vycházelo se přitom ze skutečnosti, že balistika je oborem interdisciplinárním, který zahrnuje různé metody zkoumání z různých vědních disciplín,“ vysvětluje vedoucí oddělení balistiky Kriminalistického ústavu Praha, plk. Ing. Bohumil Planka, CSc. „Lidé byli v té době univerzálnější, museli různé úkoly řešit svépomocí. Kriminálních případů se střelbou také neexistovalo tolik, jako v současné době. Pokud se právě nezabývali zbraněmi, pracovali například na vyloupených trezorech či jiném příbuzném tématu. Na celostátní úrovni tehdejšího Československa se v té době věnovali balistice tři – čtyři pracovníci.“

Psali jsme:Ruská armáda obdrží nové modernizované vrtulníky Kamov Ka-52M

Foto: Část sbírky zbraní KUP | archiv KUP

Inženýr Planka byl pověřen počátkem devadesátých let minulého století personální a organizační přípravou samostatného oddělení balistiky. K jeho vzniku došlo při reorganizaci Kriminalistického ústavu Praha v roce 1995. V současné době pracuje na oddělení devět lidí, což umožňuje jejich užší specializaci. „Máme například odborníka na střelivo, na biobalistiku, další z našich pracovníků se věnuje sbírce zbraní, jiný spravuje databázi nábojnic a střel, pocházejících z neobjasněných trestných činů. A tak bych mohl pokračovat. Dává nám to nejen prostor pro daleko hlubší bádání a pro aplikovaný výzkum, ale rozdělení úkolů přináší nemalý efekt v každodenní expertizní práci, zejména časovou úsporu,“ vysvětluje plukovník Planka. „Statistika ukazuje, že ač jsme malou zemí, zločinů spáchaných se zbraní přibývá. Mezi lidmi je rovněž mnohem více střelných zbraní. V minulosti existovala zákonná opatření, která jejich množství významně regulovala. Také přístupnost k ilegálním zbraním byla daleko obtížnější, než je v současnosti.“

Základy za pět let

Plukovník Planka se zabývá balistikou v Kriminalistickém ústavu Praha již řadu let. Původem je konstruktér zbraní, absolvoval České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) a na brněnské Vojenské akademii studoval konstrukci zbraní, střeliva a balistiku. „Během studií na ČVUT jsem měl možnost krátké stáže na zdejším pracovišti balistiky a po ukončení školy v roce 1978 jsem se přišel zeptat, zda nemají volné místo,“ vzpomíná Bohumil Planka. „Zbraně a střelba jsou mým koníčkem odmalička. Vždy se mi na nich líbilo především důmyslné technické provedení, zajímavé jsou ale i z estetického hlediska. V Českých a Moravských zemích je velká tradice výroby zbraní a vždy zde působili vynikající puškařští mistři.“

Foto: Experimentální střelba | archiv KUP

Výchova kriminalistického balistika trvá cca pět let. Za tu dobu se člověk naučí základní věci v této oblasti a najde si zaměření, na které se bude specializovat. Příprava opravdu fundovaného a zkušeného odborníka představuje běh na pořádně dlouhou trať. Když Kriminalistický ústav Praha přijímá na oddělení balistiky nové pracovníky, je snaha o to, aby balistika a zbraně pro ně představovaly zároveň koníčka. Podmínkou je také vysokoškolské vzdělání v oborech, které mají vztah ke strojírenství, zbraním a střelivu. „V naší odbornosti jsou rovněž nezbytné elementární znalosti z anatomie, fyziky, chemie, matematiky, statistiky, mikroskopie, dobrá počítačová gramotnost a práce s databázemi. Je potřeba umět srozumitelně formulovat výsledky znaleckého zkoumání a nebát se publikovat odborné poznatky. Naši pracovníci musí mít také patřičné jazykové znalosti. Bez nich by nedokázali číst odbornou literaturu a sledovat nejnovější zahraniční trendy. Základem je angličtina, mnoho odborných článků vychází také v němčině a dalších jazycích,“ upozorňuje plukovník Planka.

Foto: Vzorky střeliva | archiv KUP

Vychovat experta pro kriminalistickou balistiku ale není jednoduché. Určité vzdělání v klasické balistice poskytuje Univerzita obrany v Brně. Ta se však zaměřuje především na problematiku vojenských zbraní a střeliva. V Uherském Brodě je puškařská škola, ale ani ta není pro kriminalistického balistika ideální. A tak mu většinou nezbývá nic jiného, než samostudium. Kromě již zmíněné zahraniční literatury získávají naši experti odborné informace při návštěvách zbrojních veletrhů, konzultacemi ve zbrojovkách a muničních továrnách, v neposlední řadě pak diskuzí se zahraničními kolegy. Nejlepší školou je ale vlastní praxe. Každý případ, který se řeší, je naprosto specifický a neopakovatelný. Bez nadsázky lze říci, že každý výstřel je jedinečný a každé zkoumání obohacující. Stačí pozorně naslouchat a správně číst balistické stopy v knize místa činu. Člověk se tedy neustále učí.

Digitalizace v balistice

Na krajských pracovištích OKTE (odbor kriminalistické techniky a expertíz) působí zpravidla dva balistici, kteří pracovně pokrývají místně příslušnou lokalitu. Pokud je případ složitější, dostává se ke slovu Kriminalistický ústav Praha. Jedná se například o vraždy nebo loupežná přepadení, kdy pachatel nezanechal na místě činu zbraň, ale najdou se jen vystřelené nábojnice a střely. Úkolem zkoumání je poté určit, jaká zbraň byla použita. Pokud takto závažný trestný čin zůstane neobjasněn, jsou nábojnice a střely ponechány dvacet let v Ústřední sbírce balistických stop (USBS), kterou vede a spravuje Kriminalistický ústav Praha. 

Foto: Pistole Glock zajištěná u Viktora Kalivody | archiv KUP

Prakticky denně jsou v USBS prověřovány zbraně z celé republiky, zda s nimi nebyl spáchán některý z neobjasněných trestných činů. Nyní je aktuální zbraňová amnestie. Lidé během ní letos odevzdali okolo tři a půl tisíce nelegálně držených zbraní. „Naším úkolem je prověřit, zda s nimi nebyl v minulosti spáchán trestný čin. V praxi to probíhá tak, že na OKTE z těchto zbraní provedou zkušební střelbu, nám pak pošlou nábojnice a střely k porovnání v USBS,“ říká plukovník Planka. 

Podstata práce kriminalistických balistiků se od počátku dvacátého století nezměnila. Veškeré své úsilí soustřeďují na zkoumání povrchu střely a nábojnice pod binokulárním makroskopem. Při zvětšení v rozsahu čtyři až deset krát jsou viditelné markanty, které by člověk „neozbrojeným“ okem neviděl. V posledních dvou desetiletích se mnohé změnilo. Existují případy, kdy odborník potřebuje vidět povrch střely kolem dokola najednou. Současná digitální technika mu umožňuje naskenovat celý plášť střely a vlastně ho tak rozbalit. S takto získaným obrázkem se může efektivněji pracovat. Je zde možnost automatického vyhledávání markantů a doostření některých stop pro další zpracování. Samozřejmostí jsou také databáze obrázků. „To, co se muselo dříve dělat ručně, si můžeme nyní prohlížet přímo v počítači, což je samozřejmě daleko rychlejší. Na jedné nábojnici z místa činu tak může pracovat najednou několik členů oddělení. Něco podobného nebylo v minulosti možné,“ upozorňuje Bohumil Planka. „Perspektivně bychom chtěli tyto možnosti nabídnout našim balistikům na krajích, měli by tak přístup po síti do celostátní databáze a sami by si mohli prověřovat jednotlivé případy.“ 

Foto: Plukovník Bohumil Planka | archiv KUP

Nedávno prováděli balistici Kriminalistického ústavu experimenty za použití speciální videokamery, která dokáže snímat až sto tisíc obrázků za sekundu. Takovéto zařízení jim pomáhá zkoumat rychlé balistické jevy v reálném čase.

Pomoc při dopadení

Částečně se změnila situace i v případě technologie výroby zbraní. Někteří výrobci sice zůstávají u tradičního třískového obrábění, ale i v této oblasti je výrazná progrese. Výhodou balistiků v tomto případě je, že jejich metoda zkoumání není postavena pouze na použité technologii při výrobě zbraně, ale především na změnách, které vznikají při jejím používání. Každou střelbou, manipulací, ale i třeba čištěním se zanášejí další informace do tohoto systému. 

Balistici přispívají každoročně k vyřešení řady kriminálních případů. „Veřejnost většinou vnímá ty nejvíce medializované. Pro nás ale mohou být zajímavější  i mediálně neznámé trestné činy, při kterých se z hlediska balistiky setkáme s nějakou unikátní technickou situací,“ usmívá se plukovník Planka. Přesto se však zmiňuje o jednom z velkých mediálních případů, při kterém pracovníci Kriminalistického ústavu Praha významně přispěli k dopadení pachatele. V roce 2005 vzrušil veřejnost případ tzv. lesního vraha Viktora Kalivody. Ten 13. října zastřelil v lese v okrese Brno-venkov starší manželskou dvojici. Kriminalistický ústav Praha byl přizván ke spolupráci. I přesto, že pachatel na místě nezanechal zbraň, podařilo se balistikům určit, že k vraždě použil rakouskou pistoli Glock. O tři dny později se jeho obětí stal čtyřiačtyřicetiletý podnikatel z Kladna. Balistici došli k závěru, že v obou případech byla použita nejen shodná zbraň, ale s velkou pravděpodobností i náboje z jedné výrobní série (možná z jedné krabičky). Pouhé čtyři dny po druhém incidentu byl Viktor Kalivoda zatčen a ihned se přiznal. Zbraň u něj byla zajištěna i se střelivem. Oddělení balistiky pak již jen čekaly standardní expertní úkony, nezbytné pro soudní řízení. 

Foto: Zkoumané nábojnice | archiv KUP

Z hlediska kriminalistiky bylo zajímavé, že si k pistoli pro snadnější míření opatřil kolimátor a velkokapacitní zásobníky na třicet jedna ran. Přímo u sebe měl čtyři sta nábojů. Jednalo se o velice zvláštního pachatele. Měl nadstandardní rodinné zázemí. Matka vystudovala medicínu, otec pracoval jako vojenský expert v bruselské centrále NATO. Samému Kalivodovi naměřili IQ sto třicet, tedy v pásmu vysokého nadprůměru. Zúčastnil se soutěže „Chcete být milionářem?“, kde vyhrál tři sta tisíc korun. V letech 1999 až 2000 dokonce pracoval u policie. Rád četl, jezdil na výlety. Nikdy nepil, nebral drogy, nekouřil. Okolí ho popisovalo jako uzavřeného, nenápadného a bezproblémového mladíka. Přesto zabíjel. K vraždám, které spáchal, odmítl říci cokoliv bližšího. Nesnažil se o to, aby dostal mírnější trest, choval se, jako by mu bylo všechno jedno. V dubnu 2006 ho soud uznal vinným z trestného činu vraždy a odsoudil na doživotí.

Spolupráce balistiků s kolegy v zahraničí je významná a oboustranně prospěšná. Znají se osobně, mohou kdykoliv konzultovat jednotlivé technické problémy. Pokud se v některém z okolních států stane zločin se zbraní, dochází cestou Interpolu nebo Europolu k prověřování, zda stejná zbraň v minulosti nestřílela i u nás. 

Před několika měsíci navštívil Kriminalistický ústav Praha vyšetřovatel a balistik z Německa. V průběhu několika let tam došlo k devíti vraždám, a to pistolí československé výroby model 83. Čeští balistici s nimi navštívili Zbrojovku Uherský Brod, kde se mohli podívat, jak probíhá výroba součástek, které byly předmětem jejich zájmu. 

Foto: Část Ústřední sbírky balistických stop | archiv KUP

Šest tisíc exponátů

Znalost zbraní expertů na balistiku musí být skutečně detailní. Občas se stává, že pachatel zanechá na místě činu část pistole, případně zásobník. Kriminální služba většinou potřebuje vědět, o jakou zbraň se jedná. A právě to je důvod, proč je v Kriminalistickém ústavu Praha zřízena studijní sbírka zbraní a střeliva. Vznikla po druhé světové válce. Jejím základem se stalo několik menších sbírek, které využívala policie v době první republiky. Vše bylo doplněno nemalým množstvím zbraní, které se v roce 1945 nacházely na našem území. Soubor byl obohacen i o vybrané exempláře z konfiskátů na základě Benešových dekretů. Tento studijní fundus byl později doplňován zbraněmi zabavenými při páchání trestné činnosti a také nákupy nových, moderních exemplářů. Sbírka má v současné době přes šest tisíc exponátů. „V minulosti jsme z hlediska objemu a rozsahu sbírky patřili k evropské špičce. V současnosti tomu tak již není. Některé západní státy mají daleko větší možnost doplňovat moderní zbraně. Mohli jsme se o tom před nedávnem přesvědčit při návštěvě balistické laboratoře BKA v Německu. V těch starších exemplářích nám ještě patří jedno z předních míst,“ říká plukovník Planka. „Je to především rozsáhlý studijní materiál. Pokud dostaneme ke zkoumání neúplnou zbraň, je možné doplnit chybějící součástku právě ze sbírky.“ 

Foto: Balistická zkušebna | archiv KUP

Kriminalisté se velice často setkávají i s podomácku zhotovovanými a laborovanými náboji. Bez srovnávacích vzorků by se tato práce nedala v podstatě ani dělat.

Uveřejněno s laskavým svolením autora
zdroj: časopis Military revue