Blížící se den válečných veteránů (11.11. 2017) mě opět přivedl k otázce, kterou si kladu již delší dobu. Jak mohou lidé řádně vzdát hold válečným veteránům, když ani pomalu nevědí, kdo jsou zač a čím vším si prošli? Toto platí jak pro válečné veterány tak i pro naše novodobé veterány ze zahraničních misí. Často se mi zapálení svíčky nebo přidání obrázku na sociální síť zdá jen jako prázdné gesto, jakási umělá solidarita bez hloubky, nic víc.

Již několikrát proběhly v různých koutech naší vlasti ankety, kde byli respondenti ze všech věkových kategorií tázáni na základní historické události 1. nebo 2. světové války a výsledky byly téměř vždy tragické. Lidé nevěděli, kdy např. 1. nebo 2. světová válka začala (myslím tím rok, ne konkrétní datum), natož aby věděli něco bližšího o konkrétních bitvách nebo našich vojácích a příslušnících odboje. 

Foto: Divili byste se, kolik obyvatel ČR nezná jména Gabčík, Kubiš

Psali jsme:Odhalení pamětní desky válečnému hrdinovi Fridolínu Gemrotovi

A není se ani čemu divit. Přímých pamětníků 2. světové války ubývá a nové generace většinou nemají zájem se událostmi tohoto nejkrvavějšího konfliktu v dějinách lidstva ani okrajově zabývat. Ve školách se naše válečná historie promítne jen do pár školních hodin, kde si člověk hrůzy války a chrabrost našich vojáků a odbojářů ani pořádně neuvědomí. 

Foto: Naši vojáci podávali skvělé výkony na obou frontách (na snímku z východní fronty Antonín Sochor, Josef Buršík a Richard Tesařík)

V televizi, díky které by se mohli lidé hromadně přiučit našim válečným dějinám, se už hezkých pár let primárně vysílají nekonečné (a hlavně neskutečně přiblblé) seriály a další dekadentní pořady. Tyto programy však mají ohromnou sledovanost, což mimochodem také něco o našem národu vypovídá. Další média jsou na tom informačně velmi podobně a nebýt několika úzce specializovaných kanálů a jednotlivých nadšenců, kteří se snaží zvýšit všeobecné povědomí o našich válečných veteránech, opravdu nevím, co by o nich veřejnost věděla.

U našich novodobých válečných veteránů je to obdobné. Většina lidí ani neví, ve kterých zemích naši vojáci v rámci kolektivní obrany NATO operují, jaká je jejich činnost apod. Spousta lidí se odvolává na nedostatek informací, což je ale lež (nicméně pohodlná). Samotná Armáda české republiky pravidelně informuje o činnosti našich vojáků prostřednictvím svých kanálů a pokud člověk jen trochu chce, dozví se o působení našich vojáků v zahraničních misích dost. 

Psali jsme:Uzbekistán a jeho ozbrojené síly

Veřejnost si v rámci novodobých válečných veteránů relativně pamatuje alespoň ty, kteří se z misí vrátili těžce poranění (jako je Lukáš HIRO Hirka nebo byl Jirka REGI Schams) nebo se nevrátili vůbec. O těchto veteránech se veřejnost dozvěděla hlavně díky intenzivní práci pár nadšenců. Velká média se tématu novodobých válečných veteránů začala věnovat až poté, co se o nich dozvěděla právě z těchto zdrojů.

Foto: Naši novodobí váleční veteráni Lukáš HIRO Hirka (vlevo) a Jiří REGI Schams

Povědomí o našich druhoválečných i novodobých veteránech by měl být naprosto samozřejmý a základní akt poděkování za jejich službu, proto mějme o těchto výše uvedených hrdinech alespoň nějaké znalosti.