Halifaxský výbuch je označení pro největší explozi zapřičiněnou člověkem před odpálením atomové bomby a jednu z největších explozí způsobených nejadernými výbušninami v historii lidstva. Došlo k ní 6. prosince 1917 v 9:04:35 v kanadském přístavu Halifax poté, co se zde srazila norská loď Imo s francouzskou nákladní lodí Mont Blanc, mající na palubě přes 2400 tun výbušnin (TNT, kyseliny pikrové a střelné bavlny) a přes 200 tun hořlavin (benzenu). Mont Blanc začal hořet a po nějaké době vybuchl. Exploze zničila přístav a přilehlou část Halifaxu (hlavní ničivou roli hrály tsunami, tlaková vlna a požáry ze žhavých trosek, které exploze vymrštila do vzdálenosti několika kilometrů). Bezprostředně zahynulo 2000 lidí, tisíce dalších byly zraněny (asi 1000 z nich na následky zranění později zemřelo).

Foto: Přístav po výbuchu, na protější straně je vidět loď Imo | Wikimedia Commons

Mont Blanc, francouzská nákladní loď, která byla najata francouzskou vládou na převoz munice, se v 8:40 srazila s nenaloženou norskou lodí Imo, kterou si najala Komise pro podporu v Belgii. Mont Blanc začal deset minut po srážce hořet a o dalších 15 minut později vybuchl.  Všechny budovy a stavby v oblasti dvou kilometrů čtverečních kolem výbuchu byly zničeny, včetně budov v sousedních obcích Richmond a Dartmouth. Výbuch vyvolal přílivovou vlnu v přístavu a vzdušnou tlakovou vlnu, která do vzdálenosti několika kilometrů převracela stromy, ohýbala kolejnice, ničila budovy, potápěla lodě a rozmetávala části Mont Blancu.

Psali jsme:Keltové v Egyptě

- Situace před explozí

1. prosince 1917 vyplul Mont Blanc, nákladní loď o nosnosti 3 121 tun, dlouhá 97,5 metru a široká 13,7 metru, z New Yorku, aby se připojil k válečnému konvoji v zátoce Bedford Basin v Halifaxu. Loď nevyvěsila varovné vlajky upozorňující na nebezpečný náklad, aby se nestala cílem německého říšského námořnictva, které již potopilo mnoho novějších a rychlejších lodí, takže pro válečná úsilí zbyla již jen méně ideální plavidla. Na palubě bylo 2 653 115 kilogramů výbušnin a hořlavin. V roce 1917 měl náklad hodnotu 3 601 290 USD (dnes až 60 miliónů USD) a skládal se z následujících položek:

• 223 tun benzenu
• 56 tun střelné bavlny
• 1602 tun tekuté kyseliny pikrové
• 544 tun suché kyseliny pikrové
• 227 tun TNT

5. prosince Mont Blanc, jemuž velel kapitán Aimé Le Médec, dorazil do kontrolního bodu poblíž ostrova McNabs a očekával povolení ke vplutí do přístavu, ale bylo příliš pozdě. Halifaxský přístav byl vybaven dvěma protiponorkovými sítěmi, které byly spuštěny od soumraku do svítání. Tyto sítě bránily ponorkám i lodím ve vplutí nebo vyplutí. Za 1. světové války měly bránit útoku Centrálních mocností na lodě a posily spojenců posílané do Evropy. Ve stejnou dobu Imo, loď o nosnosti 5 043 tun, 131,5 metrů dlouhá a 13,8 metrů široká, jejímž kapitánem byl Hakon From, byla vyslána do New Yorku, aby vyzvedla dodávky pomoci pro civilisty v Belgii, ale dodávka uhlí do této lodě přišla příliš pozdě, a tak i tato loď promeškala čas uzavření přístavu při západu slunce. Nevezla žádný náklad.

Foto: Zničená budova v Halifaxu | Wikimedia Commons

Psali jsme:Práce na novém německém 130mm tankovém kanónu pokračují

- Srážka lodí ve spojovacím kanále

Následující ráno 6. prosince, krátce po otevření přístavu kolem 7:30 hodin, se Imo pokusila odplout kanálem na pravé straně, když se setkala s připlouvající lodí. Provoz na obousměrném průplavu úzkou částí přístavu (nazývaném „The Narrows“ – Úžiny, spojoval Atlantický oceán a vnější přístav s Bedford Basin) nebyl tehdy omezen a lodě dodržovaly zavedená protikolizní pravidla. Posádky obou plavidel se dohodly, že se minou po nesprávné straně (podle námořních předpisů) a Imo bude kormidlovat do přístavu. To bylo výhodné pro připlouvající loď, která kotvila na halifaxské straně přístavu. Kolem 8:15 zůstávala Imo v přístavním kanálu, zatímco Stella Maris, vlečná loď se dvěma bárkami, se jí vyhnula tak, že zůstala na halifaxské straně přístavu.

Když Imo odplouvala přístavním kanálem, pravým kanálem připlouval Mont Blanc. Po sérii pískání z obou lodí, které naznačovalo, že obě chtějí zůstat ve svém kurzu, Le Médec nakonec nařídil Mont Blancu plout do přístavu, čímž poslal loď do prostředního kanálu. Ve stejnou chvíli Imo zahájila zpětný tah, aby zastavila, ale zpětný ráz lodních šroubů ji také poslal do tohoto kanálu. Kombinace úhybných manévrů obou lodí v poslední chvíli je poslala do kolizního kurzu.

Přibližně v 8:45 narazila příď Imo do pravého boku Mont Blancu, což zapálilo benzen a kyselinu pikrovou. Imo se pokusila stáhnout se zpět, což patrně vyvolalo další jiskry. Od této chvíle hořely barely benzenu uložené na palubě Mont Blancu.

Když se oheň nekontrolovaně šířil, posádka Mont Blancu se nedokázala dostat k hasicímu vybavení, a protože věděla, co veze za náklad, rychle pod kapitánovým velením opustila loď. Varováním, které prchající posádka křičela ve své rodné francouzštině, lidé nerozuměli. Dva záchranné čluny s posádkou bezpečně dorazily na dartmouthskou stranu přístavu, zatímco hořící loď byla unášena k halifaxskému pobřeží.

Na pomoc hořícímu Mont Blancu připluly další lodě. Zejména posádka Stelly Maris se pokusila uhasit plameny na lodi svou požární hadicí. Když se to nepovedlo, loď se dvakrát pokusila odvléct opuštěný Mont Blanc ven z přístavu. Na pomoc byly vyslány také posádky lodí HMCS Niobe a HMS Highflyer.

Na březích se shromáždili zvědavci, kteří sledovali, jak Mont Blanc nakonec doplul k molu 6 na richmondském pobřeží, načež se požár rozšířil na pevninu. Na místo dorazili halifaxští hasiči ze stanice číslo 2 s prvním motorovým hasičským vozem v Kanadě, přezdívaným Patricia. K požáru přijeli i hasiči ze stanic v Brunswick Street, Gottingen Street a Quinpool Road.

Foto: Ženy si prohlížejí trosky po výbuchu | Wikimedia Commons

- Exploze a její hrůzné následky

V 9:04:35 náklad Mont Blancu vybuchl. Exploze měla větší sílu, než jakákoli jiná lidmi způsobená exploze před ní. Rovnala se přibližně třem tisícům tun TNT. (Pro srovnání: atomová bomba Little Boy, svržená na Hirošimu, měla účinek asi 15 tisíc tun TNT.) Loď byla okamžitě zničena obrovskou ohnivou koulí, která se vzedmula do vzduchu do výše více než 1,6 kilometru a vytvořila obrovský hřibovitý oblak. Po celém Halifaxu a Dartmouthu dopadaly části horkého kovu. Síla výbuchu vytvořila přílivovou vlnu, která dosáhla na halifaxské straně výšky až 18 metrů nad značkou vysoké vody. To způsobilo rychlý úbytek vody v přístavu v okolí výbuchu a následný úder vody na pevninu. Účinek byl ještě zřejmě ovlivněn úzkou sekcí přístavu. O této události se zachovalo jen málo informací, protože když vlna udeřila, byla většina svědků omráčená a zraněná, nicméně i vlna měla na svědomí oběti na životech mezi lidmi, které smetla z přístavu do vody. Imo byla přílivovou vlnou vyzvednuta na dartmouthské pobřeží. V následujících deseti minutách po výbuchu padal na město černý déšť nespotřebovaného uhlí, který pokryl přeživší lidi a trosky budov černým povlakem.

Protože k výbuchu došlo v zimě, způsobil převržení nebo vysypání mnoha hořících kamen a pecí a zapálených lamp, čímž vzniklo mnoho požárů, zvláště na Severním konci Halifaxu. Hořely celé ulice. Kvůli přípravě na zimu byly všude velké zásoby paliva. V ohni zahynulo mnoho lidí, kteří přežili samotnou explozi. Problémy nastaly také tehdy, když přijeli hasiči ze sousedních obcí a nemohli použít svoje vybavení, protože hadice a hydranty mezi různými obcemi nebo regiony nebyly tehdy standardizovány. Vítr však byl příznivý, a tak hasiči, vojáci a dobrovolníci zvládli většinu požárů do večera.

Zničeno bylo přibližně 1,32 km2 Halifaxu. Oblast do vzdálenosti 1,6 km kolem místa výbuchu byla neobyvatelná. Mezi mrtvými byli lidé, kteří se shromáždili kolem lodě, aby pomáhali nebo se jen dívali. Mnozí z nich byli zasaženi přílivovou vlnou. Také ti, kteří se na požár dívali z oken budov, byli zabiti nebo těžce zraněni, když byla okna roztříštěna směrem dovnitř.

Profesor Howard Bronson z Dalhousijské univerzity později uvedl, že při katastrofě byly poškozeny budovy a roztříštěna okna až v obcích Sackville a Windsor Junction ve vzdálenosti přibližně 16 kilometrů. Budovy se znatelně otřásaly a předměty padaly z polic až v obcích Truro (100 km od výbuchu) a New Glasgow (126 km od výbuchu). Výbuch byl cítit a slyšet až v Charlottetown na Ostrově prince Edwarda (215 km) a na severu ostrova Cape Breton (360 km).

Foto: Kus kotvy dopadl až v Dartmouthu více než 5,5 km od výbuchu | Wikimedia Commons

Na celé město se snesly úlomky Mont Blancu. Část jeho kotvy, vážící 517 kg, byla odmrštěna do vzdálenosti 3,78 km na západ od výbuchu, zatímco jiná část dopadla v Dartmouthu více než 5,5 km na východ. Část vraku byla vražena do zdi kostela svatého Pavla, kde zůstala dodnes

- Smutná statistika na závěr

Ačkoli není přesně známo, kolik si katastrofa vyžádala obětí na životech, běžně se odhaduje jejich počet na 2 000. Oficiální databáze sestavená za pomocí archívů Nového Skotska obsahuje 1 950 jmen. Přímo při výbuchu, následné přílivové vlně a zřícení budov zahynulo až 1 600 lidí a dalších 9 000 bylo zraněno, 6 000 z nich těžce. Výbuch a následné požáry zcela zničily 1 630 domů a 12 000 dalších poškodily, čímž zůstalo přibližně 6 000 lidí bez přístřeší a dalších 25 000 bez adekvátního bydlení. Přístav a průmyslová zóna byly z velké části zničeny a mnoho jejich zaměstnanců bylo mezi oběťmi. Podle podrobných odhadů bylo mezi mrtvými 600 dětí ve věku do 15 let, 166 dělníků, 134 námořníků a vojáků, 125 řemeslníků a 39 železničářů. Při výbuchu zahynulo více obyvatel Nového Skotska než během samotné 1. světové války. 

Foto: Jediný dochovaný snímek výbuchu | Wikimedia Commons

Spousta raněných utrpěla trvalé následky a mnoho lidí mělo poškozený zrak od odlétávajích skleněných střepů. Hořící loď sledovaly v přístavu tisíce lidí, mnozí z nich se dívali okny z budov, takže se ocitli přímo v cestě letícím střepům z roztříštěných oken. Přibližně 600 lidí utrpělo zranění očí a 38 z nich trvale přišlo o zrak. Velký počet zranění očí vedl k tomu, že jim lékaři lépe porozuměli a došlo k významnému pokroku v jejich léčbě. Halifax se následně stal mezinárodně známým centrem léčby slepoty a mířilo sem mnoho pacientů.

Celkové škody se odhadovaly na 35 miliónů USD (při hodnotě dolaru v roce 1917; v současné době (2006) by se, vzhledem k inflaci, tato částka vyrovnala 500 miliónům USD).

- Hrdinství tváří v tvář smrti

Počet obětí mohl být ještě větší, nebýt oběti železničního dispečera Vince Colemana ve stanici Richmond Railway Yards, který se spolu se svým kolegou dozvěděl od jednoho z námořníků o nebezpečí z hořícího Mont Blancu. Oba začali utíkat, ale Coleman si vzpomněl, že za několik minut má do stanice přijet osobní vlak ze Saint Johnu, a vrátil se na své místo, aby poslal urgentní telegrafickou zprávu „zastavte vlak, hoří loď s municí, blíží se k molu 6, sbohem“.

Foto: Nemocnice v Halifaxu | Wikimedia Commons

Vlak, údajně v reakci na zprávu, zastavil v Rockinghamu v bezpečné vzdálenosti od výbuchu, čímž byly zachráněny životy přibližně 300 cestujících. Navíc Colemanovu zprávu zachytily další stanice, což pomohlo železničářům okamžitě odpovědět. Zachráněný vlak později převážel raněné a lidi bez domova do Trura. Coleman byl při výbuchu zabit na svém pracovišti. Je uctíván jako hrdina a součást kanadské historie a má své místo v Atlantickém námořním muzeu (Maritime Museum of the Atlantic) v Halifaxu.