Lehký stíhač tanků Jagdpanzer 38 (t) Hetzer byl v mnoha ohledech velmi moderní a efektivní stroj, který německá armáda nasadila do bojů ke konci 2. světové války a který se vyráběl u nás v Protektorátu Čechy a Morava. K výrobě tohoto stíhače tanků byl použit již léta ověřený a spolehlivý (upravený) podvozek našeho čs. tanku LT vz.38.

Foto: Stíhač tanků agdpanzer 38 (t) Hetzer ve vojenském muzeu Lešany

Stroj se vyráběl v protektorátní továrně BMM v Praze (Böhmish-Mährische Maschinenfabrik), což byl nástupnický podnik firmy ČKD, která dosud (konec roku 1943) pro válečné účely vyráběla celkem již zastaralé stíhače tanků Marder III. Přestože se v roce 1943 již samotný čs. tank PzKpfw 38(t) (původně LT vz.38) nevyráběl, díky dobrým zkušenostem z válečného provozu, pokračovala produkce jeho podvozku a agregátů jako základu pro jiná bojová vozidla. Vedle již zmíněného stíhače Marder III využivaly stejný podvozek také protiletadlové tanky Flakpanzer 38(t) nebo samohybná děla Grille.

Psali jsme:Arena-E: Ruský exportní aktivní ochranný systém obrněných bojových vozidel

Stíhač tanků měl dosahovat hmotnosti okolo 13 tun a mít plně uzavřenou bojovou kabinu s ostře skloněnými stěnami. Oba tyto požadavky byly zcela logické. Otevřený bojový prostor, a s ním spojená nízká úroveň ochrany posádky, byl hlavní slabinou předešlé generace stíhačů Marder III. Sklon stěn měl zase kompenzovat malou tloušťku pancíře, která byla dána hmotnostním omezením. Čelní stěna se sílou 60 až 80 mm měla být jediná odolná dělostřelecké palbě. Ostatní stěny mohly být slabší (boky měly tloušťku 20 mm, strop 8 mm) tak aby dokázaly odolat palbě z ručních zbraní a střepinám. Stroj byl poháněn motorem Praga AE 2800 o výkonu 160 koňských sil a byl vybaven převodovkou Praga Wilson.Pokud o jde o výzbroj, bylo rozhodnuto využít kanon PaK 39 ráže 75 mm, kterým byl vyzbrojen i německý stíhač Jagdpanzer IV.

Foto: Hetzer v německém tankovém muzeu v Munsteru

Je až k nevíře, že se pražskému závodu podařilo v dubnu 1944 postavit prvních 20 požadovaných sériových vozů. Bylo to pouhý měsíc po stavbě prototypů a jen 4 měsíce od vzniku prvotní myšlenky, což je naprosto unikátní rychlost! Kvůli maximalizaci produkce nového stíhače tanků se tento začal vyrábět také v plzeňských závodech Škoda Plzeň, a to od července 1944. Do března 1945 se plánovalo vyrábět rovných 1000 ks stíhače tanků Hetzer měsíčně -  500 kusů v Praze a 500 v Plzni. K bojovým jednotkám dorazily první kusy až v červenci roku 1944.

Své bojové jméno Hetzer (štváč) bylo podle pravděpodobně přiděleno na podzim roku 1944, kdy se oficiální označení změnilo na "Jagdpanzer 38(t) Hetzer". Existují však i jiné teorie o přiřazení jména Hetzer tomuto stíhači tanků.

Psali jsme:Ruské námořnictvo modernizuje letouny Be-12 Čajka

Hlavní výzbrojí byl protitankový kanon PaK 39 L/48 ráže 75 mm, který byl schopen při čelním zásahu prostřelit věž ruského tanku T-34/85 na vzdálenost 700 metrů zatímco chtěl-li T-34/85 zdolat přední pancíř Hetzeru, nesměl od něj být dále než 400 metrů. Naproti tomu při střetnutí s těžkým tankem IS-2 neměl Hetzer šanci tento tank poškodit ze vzdálenosti nad 100 metrů, zatímco obráceně stačila protivníkovi na zničení Hetzeru vzdálenost více než jeden kilometr.

Foto: Hetzer ve službách 8. jezdecké divize SS Florian Geyer (Maďarsko, 1944)

Při srovnání s tanky západní koalice je potom bojová hodnota Hetzeru ještě viditelnější. Jak britský Cromwell a Churchill, tak americký Sherman (A2, 75 mm) nebyly schopné probít čelní pancíř německého stroje ani z nulové vzdálenosti! Obráceně se tato vzdálenost pohybovala ve stovkách metrů a v případě Cromwellu činila dokonce více než kilometr!

Jakmile se ale nepřítel přiblížil k Hetzeru z boku nebo zezadu, vypadal poměr sil zcela obráceně. Slabý boční pancíř Hetzeru dokázaly probít i kanony malých ráží nebo dokonce i pěchotní protitankové pušky. Proto se Němci snažili nasazovat Hetzery vždy ve větších formacích aby se stroje mohly navzájem krýt a nejlépe také v součinnosti s pěchotou.

Hetzer byl rovněž vybaven kulometem MG 34 nebo MG 42, který byl namontován na střeše v její pravé části a byl ovládán nabíječem zevnitř vozu bez nutnosti opustit pancéřovanou kabinu. Ovšem po vystřílení 50 nábojů, které měl kulomet v bubnovém zásobníku, musel tak jako tak nabíječ zásobník vyměnit a vystavit se při tom nepřátelské palbě. Z toho důvodu byl kulomet chráněn alespoň nízkým krytem šípového tvaru.

Posádku stroje tvořili 4 muži - velitel, střelec, nabíječ a řidič. Tito spolu komunikovali prostřednictvím vnitřní radiostanice. Řidič, střelec a nabíječ přitom seděli všichni v jedné řadě podél levé stěny kabiny. Řidičovo stanoviště bylo v přední části. Výhled z vozu mu zajišťoval binokulární průzor v čelní stěně. Výhled pro střelce z kanonu a pro nabíječe, který fungoval i jako obsluha kulometu, byl řešen optickými zaměřovači vysouvanými ze střechy vozu.

Velitelovo stanoviště bylo vpravo vzadu za kanonem. Velitel vlastně seděl ve výklenku kabiny zasahujícím do motorového prostoru. Díky kanonu před sebou byl velitel oddělen od zbytku posádky. Nad svým stanovištěm měl proto vlastní průlez s dvoudílným poklopem, který procházel jak vodorovnou tak i skloněnou částí střechy. K výhledu z vozu sloužil veliteli binorulární periskop vysouvaný nad střechu. Vzhledem k rozložení vojáků i jejich pozorovacích prostředků byl Hetzer prakticky slepý na pravou stranu což byl fakt snadno zneužitelný nepřátelskými útočníky.

Nízká silueta dělala z Hetzera těžko zpozorovatelného a zasažitelného protivníka a poskytovala mu často výhodu prvního překvapivého výstřelu. 

Foto: Nízká silueta dělala z Hetzera těžko zpozorovatelného a zasažitelného protivníka

Do konce války vzniklo mnoho projektů na modifikaci stíhače Hetzer. Některé z nich se dočkaly vzniku prototypu, některé dokonce i výroby malých sérií, mnoho z nich ovšem zůstalo pouze na rýsovacích prknech a v plánech konstruktérů. Mezi tyto konverze patřil například plamenometný tank označovaný jako Flammpanzer 38(t) Hetzer. Koncem roku 1944 bylo vyrobeno 20 těchto strojů. Kanon byl u nich nahrazen výmetnicí hořlavé směsi. Další malosériový projekt bylo také samohybné dělo sIG auf Jagdpanzer 38(t).

Zajímavostí je, že jeden stroj Hetzer se podařil ukořistit polským povstalcům při Varšavském povstání, stejně tak jako se několik těchto ukořistěných stíhačů tanků objevilo v rukách českých vlastenců při Pražském povstání v květnu 1945. Do konce války bylo vyrobeno zhruba 2 800 kusů stíhače tanků Hetzer. 

Foto: Hetzer jako součást barikády během Varšavského povstání v roce 1944

Po 2. světové válce byly rozpracované stíhače tanků v ČKD a ve Škodovce dokončeny, část jich byla předána pod označením ST-I Československé armádě, část pod označením G-13 prodána Švýcarsku.

Foto: G-13 ve službách švýcarské armády

Zbylé rozpracované podvozky byly užity k výrobě cvičných tanků pod označením ST-III. Jednalo se prakticky o podvozky, na které byly namontovány věže z plechu. Otvor pro kanón byl zaslepen a do čelní části byly instalovány sedačky pro řidiče a instruktora. Tyto stroje též byly označovány jako „CPV“ (cvičná pásová vozidla).

Zdroj: panzernet.net, militaryfactory.com, tanks-encyclopedia.com