Poslední měsíc plní čím dál více prostoru v rámci zpravodajství o válce na Ukrajině téma íránských dronů, které decimují ukrajinské cíle hluboko za frontou. Často s uštěpačnými poznámkami o tom, kterak „Rusko musí kupovat techniku někde ve třetím světě“. Málokdo však ví, že právě íránský program vývoje vojenských bezpilotních letadel patří k jedněm z nejstarších na světě.

Vývoj začal hluboko v 80. letech během Irácko-íránské války, jednoho z nejstrašlivějších ozbrojených konfliktů konce 20. století, a patří mezi nejstarší asymetrický bojový program tohoto státu (o poznání starší než balistický nebo námořní program). Pro Írán, který byl během této války v mezinárodní izolaci a pod sankcemi, představoval vývoj vlastních bezpilotních letadel jednu z mála možností jak bojovat s nedostatkem vlastních pilotů (což byl důsledek porevolučních čistek a emigrace) a také s obecně lépe vyzbrojenou iráckou armádou. Írán vyráběl drony dvojího druhu - průzkumné a útočné.

Za posledních téměř 40 čtyřicet let pak Írán dokázal vlastní technologii výrazně posunout, a to od v podstatě DIY výrobků rádiem řízených modelů, které jsou vyzbrojeny jednoduchou kamerou či granátem, až po sofistikované (avšak levné) sebevražedné drony, které vidíme dnes a které jsou schopny útočit hluboko v týlu nepřítele. Např. dron Mohajer, jehož první sériově vyráběný model je z roku 1985 patřil k prvním bojovým dronům. Jeho vývoj nadále pokračuje a patří k oblíbeným chloubám vojenských přehlídek.

Psali jsme:Video: GDELS a ASCOD 42 jsou připraveni na rok 2021

Foto: Mohajer-1 měl úzký válcovitý trup, dvojitá ocasní ramena a rovná křídla namontovaná vysoko a v zadní části trupu. Měl jeden motor (neznámý model) v tlačné konfiguraci a byl naváděn křidélky na křídlech, výškovkou na vodorovném stabilizátoru a kormidly na ocasních výložnících. Mohajer-1 byl asi 8 stop dlouhý a měl rozpětí křídel asi 10 stop. | Wikimedia Commons / Public domain

Bojové nasazení dronů si Írán v posledních dekádách vyzkoušel naostro hned několikrát. Nejprve vůči etnickému separatismu z řad Kurdů nebo Balúčů. Íránské drony také zasáhly do zástupných konfliktů v Libanonu a Jemenu. Zásadním velkým testem pak byla syrská občanská válka, byly drony nasazeny proti odpůrcům režimu Bašára Asada, ať už z řad FSA či teroristických uskupení typu Džabhat Fatah aš-Šám (Nusrá) a Islámského státu. Nyní na Ukrajině nejčastěji působí sebevražedný dron řady Šáhid (Svědek/Mučedník), konkrétně model Shahed-136, který byl uveden do provozu minulý rok. Tento dron je dlouhý 3,5 metru, vážící 200 kg s uváděným (avšak často rozporovaným) doletem 2500 km. Ruské označení pro tento dron je pak Geranium-2 o jehož útocích slýcháváme v posledních dnech a týdnech dost často.

Foto: HESA Ababil je íránská rodina jednomotorových víceúčelových taktických bezpilotních vzdušných prostředků vyráběných společností Iran Aircraft Manufacturing Industrial Company (HESA). Ababil přichází ve dvou hlavních liniích – Ababil-2 a Ababil-3, z nichž první má řadu variant. Jedná se o dron s dlouhým dosahem a nízkou technologií. | Wikimedia Commons / Public domain

Prostě a jednoduše, íránské drony nejsou žádné top high-end technologie, avšak Íránci měli několik dekád na to vyvinout domácí kompetetivní bojové drony, v desítkách různých modelů a to za velmi příznivý poměr cena/výkon a myslet si, že jejich nákup je nějakým aktem zoufalství, je mylný.

Psali jsme:Izrael podepsal se Slovenskem dohodu o dodávkách radarů

Zdroje: Twitter, History of the Iranian Drone Program (Michael Rubin)