Bylo krásné slunečné červencové odpoledne, jako dělané na hledačskou výpravu, tak jsem zavolal svým kamarádům Denisovi a Heikovi, abychom zkusili prohledat jednu slibnou lokalitu, na kterou jsme si už dlouho brousili zuby.

Naší výpravě předcházel rozsáhlý podrobný výzkum a studium událostí na konci války v pohoří Harz ve středním Německu, díky němuž se nám podařilo identifikovat místo, kde se na konci války nacházel štáb 11. armády generála Walthera Luchta. V květnu 1945 už byla 11. armáda uzamčena v kotli americkou armádou, rychle se sem blížila východní fronta, průlom nepřicházel v úvahu. To nás vedlo k předpokladu, že věci, které neměly padnout do rukou Američanů, zde wehrmacht ukryl.

Foto: Plánek zachycující obklíčení 11. armády generála Luchta v pohoří Harz

Psali jsme:Nemoci a smrt v Malé pevnosti Terezín

Dva signály

Dorazili jsme do lesa, vybalili detektory a začali hledat. Půl hodiny – žádný nález, po hodině taktéž nic, začali jsme ztrácet naději, že jsme na správném místě. Když se ani za hodinu a půl neobjevilo pod cívkou nic zajímavého, pomalu
jsme se chystali, že to zabalíme. Pak jsem zachytil slušný signál. Hned jsem poznal, že se musí jednat o něco většího ze železa. To by mohlo být to, proč jsme sem přijeli.

Napětí vzrůstalo. Ale protože v této oblasti lze očekávat munici z druhé světové války, postupovali jsme obezřetně a velice pomalu. Pak se v hloubce něco přes metr objevil obdélníkový obrys kovového předmětu. Opatrně jsme ho odhrabávali a za chvíli bylo jasné: je to nějaká kovová krabice. Napětí se dalo krájet. Když jsme předmět vyprostili, ukázalo se, že jde o starou pokladnu, kterou jsme s velkými obtížemi, ale i velkým očekáváním – a proto hned na místě – vypáčili.

Foto: Životní nález po letech spatřil opět světlo světa

A nemohli jsme uvěřit vlastním očím. Byla napěchovaná svazky bankovek, bankovních účtů a nejrůznějších dokladů a dokumentů. Padla na nás hledačská horečka, plni vzrušení jsme pokladnu odložili stranou a začali důkladně prohledávat okolí. Netrvalo dlouho a opět podobný signál jako před chvílí. A v hloubce asi metr čtyřicet se objevil další velký kovový předmět: druhá pokladna rovněž plná bankovek a nejrůznějších dokumentů.

Psali jsme:Otoka 1996: Jen pár týdnů po příjezdu do Bosny a Hercegoviny čekal české vojáky nejtvrdší křest

Foto: V bednách byl ukryt kromě různých účtů a dokumentů cca 1 milion říských marek

Peníze zásobovací jednotky

Nemohli jsme tomu uvěřit, celé místo jsme potom ještě jednou pozorně prohledali, ale už se nic neukázalo. Plni radosti a nadšení jsme vyrazili směr domů, abychom obsah pokladen podrobně prozkoumali.

Foto: Bankovky byly ve velmi dobrém stavu

Dokumenty a peníze jsme nechali nejprve vysušit a pak jsme je roztřídili. Zjistili jsme, že pokladny obsahují zhruba milion říšských marek, z čehož byly zachovalé a v rozpoznatelném stavu bankovky za zhruba šest set tisíc. Jednalo se o nominály v hodnotě 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100 a 1000 říšských marek. Nejvíce bylo stomarkových bankovek – pět tisíc kusů – a těch se také zachovalo nejvíc v dobrém stavu. Všechna sériová čísla bankovek byla zapsána na účtech nalezených spolu s penězi v pokladnách.

Foto: Generál Walther Lucht (druhý zleva) v zajetí (květen 1945)

Začali jsme rovněž pátrat po původu peněz. Podle účtenek a čísla polní pošty uvedeného na dokumentech, které jsme našli v pokladnách, jsme zjistili, že peníze patřily na sklonku druhé světové války německé zásobovací jednotce 11. armády. Tento den zůstane pro nás nezapomenutelným zážitkem, je to zatím nejzajímavější a největší nález od doby, co jsme se začali věnovat naší velké vášni – hledání.

Tento článek jsme exkluzivně poskytli webu ARMYWEB.cz a časopisu DETEKTOR REVUE, kde si lze přečíst i o dalších velmi zajímavých nálezech.