Brzy ráno 11. listopadu 1918 zaútočili bolševici na spojenecké pozice zhruba 200 kilometrů jižně od Archandělska. Poručík Denis si byl vědom výrazné bolševické přesily a tak nechal své muže stáhnout na druhou stranu říčky Tulgas, do stejnojmené vesnice, kde vybudoval nové obranné pozice.

Ve stejnou dobu však zaútočil oddíl zhruba 600 bolševiků z jižní, nechráněné strany. Spojenci byli zaskočeni, neboť si mysleli, že bažinatý terén nebude plně zamrzlý a bude tudíž nepřekonatelný. Bolševici rychle zajali Skotskou polní nemocnici, ukrytou v lese na jih od vesničky Tulgas a bezprostředně ohrožovali lehce vyzbrojenou kanadskou dělostřeleckou baterii. Bolševici vedeni "Nějvětším mezi muži" Malachovským si odpočinuli v dobyté polní nemocnici. Malachovský rozkázal svým mužům zastřelit všechny obyvatele nemocnice včetně raněných, rozkaz však nakonec nebyl vykonán, jelikož britský zdravotní důstojník promrzlým bolševikům nabídl zásoby jídla a příděly rumu a Malachovského manželka, která svého chotě následovala do boje řekla, že zastřelí každého, kdo bude chtít ublížit raněným a svému muži údajně za jeho původní rozkaz vyčinila.

Foto: Britští kulometníci byli vyzbrojeni kulomety Lewis | Collection No.: 4700-50 / Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Bell P-63 Kingcobra: nechtěná americká stíhačka se stala v sovětských rukách postrachem tanků

Malachovský svůj rozkaz nakonec odvolal a nařídil svým již trochu odpočatým mužům zamířit dál na sever s cílem zničit kanadskou dělostřeleckou baterii. Kanadští vojáci však o hrozbě blížícího útoku věděli a vypálili naslepo dvě salvy do místa, kde předpokládali, že by se bolševici mohli nacházet. Přestože se jednalo o palbu naslepo, téměř všechny dělostřelecké granáty dopadly přesně na svůj cíl. Bolševici tak utrpěli silné ztráty a uvědomili si, že jejich útok již nebude tak překvapivý, avšak útočili dál. Kanaďanům následně přispěchala na pomoc skupina Skotských střelců a překvapivým protiútokem rozprášili zbylé bolševiky. Na bojišti tehdy zemřel i sám bolševický vůdce Malachovský, v náručí své ženy.

Velitel spojeneckých vojsk v dané oblasti, kapitán Robert Boyd, si všiml, že překročení nezamrzlé říčky Tulgas je pro další útočící bolševiky tvrdý oříšek. V oblastí se totiž nacházel jen jeden most, který bránil kulometný tým v nouzově postavené dřevěné pevnůstce. I přes to však byli spojenci do příštího rána zcela obklíčeni a bolševici přerušili telegrafní vedení do Archandělska. Spojenečtí vojáci byli v pasti.

Ráno 12. listopadu pak zaútočily bolševické dělové lodě na řece Severní Dvina na americké kulometné postavení před vesnicí Tulgas, které bránilo jediný výše uvedený most přes říčku Tulgas. I když ani jeden dělostřelecký granát nedopadl přímo na svůj cíl, dřevěná pevnůstka byla po čase šrapnely zcela zdemolována a dvoučlenná americká posádka byla usmrcena. Bolševici se následně vydali do útoku přes most, ale byli znovu odraženi dvěma kulometnými družstvy, které byly umístěny v dřevěném kostelíku nedaleko mostu. Britští kulometníci byli vyzbrojeni kulomety Lewis. Bolševici se o překročení mostu pokusili ještě několikrát, ale nikdy neuspěli. Ještě téhož dne se pak skotským vojákům podařilo osvobodit svou polní nemocnici, kde nalezli své raněné stále naživu. Starala se tam o ně Malachovského vdova.

13. listopadu se Bolševici stále snažili překročit řeku Vaga, několik kilometrů severozápadně od amerických pozic, ale byli vždy odraženi kulometnou palbou britských obránců. Bolševikům se tak stále nedařilo vniknout američanům do zad a tak vesnici alespoň neustále bombardovali z dělových lodí na Dvině. Na americké pozice tak dopadl dělostřelecký granát každých 15 vteřin, což byl "standart" západní fronty.

Psali jsme:SS–Sonderkommando Dirlewanger: vojenští delikventi, kterých se obávaly i ostatní jednotky SS

Spojenecké velení rozhodlo, že jediná šance na přežití je rozhodný protiútok, který donutí bolševiky se stáhnout, nebo ještě lépe se jim podaří bolševické síly rozdrtit rovnou na místě.

14. listopadu, časně z rána pak Američané vyrazili do tichého útoku, který vedl poručík John Cudahy. Potichu se doplížili do bolševického tábora na pravém břehu říčky Tulgas, kde Američané v tichosti obsadili sklad munice a zapálili ho. Vybuchující munice evokovala hluk připomínající střílející vojáky, což donutilo bolševiky se domnívat, že je přepadla obrovská přesila nepřátel. Bolševici se tak rozutekli téměř bez boje. Když Cudahyho vojáci pak vyrazili dál proti proudu řeky Tulgas na průzkum, podařilo se jim ještě zajmout početnou bolševickou skupinu.

Ještě ten den teplota vzduchu klesla hluboko pod nulu a veletok Dvina začal zamrzat, zároveň přišlá silná vánice. To donutilo bolševické dělostřelecké lodě se stáhnout, aby neuvýzly v ledu a nestaly se tak snadným cílem amerických vojáků.  Následně se Stáhli i ostatní bolševici v dané oblasti, neboť teplota hluboko pod nulou znemožnila jakýkoliv útok, navíc improvizované přístřeší bolševických vojáků dostatečně nechránilo proti chladu a vánici.

Americké vojáky, kteří se vydali na průzkum proti toku říčky Tulgas, překvapila vánice na cestě zpět a mnoho z nich se už nedostalo zpět do vesnice, neboť se ztratili a umrzli.

Spojenci tak tehdy dokázali zničit útočící přesilu bolševiků (i když k tomu významně přispělo i počasí) a způsobili jim těžké ztráty. Během dělostřeleckého ostřelování vesnice zemřeli také tři civilní obyvatelé. Stalo se tak, když bolševický dělostřelecký granát dopadl do domu místního kněze nedaleko kostela, odkud stříleli britští kuilometnící.

Spojenci se následujícího dne dověděli, že obyvatelé Tulgasu jsou nakloněni bolševikům, proto oblast ihned po vánici opustili a vesnici vypálili. Spojenci utrpěli ztráty v podobě 30 vojáků mrtvých a 100 raněných. Bolševici pak měli zhruba 500 mrtvých a několik stovek raněných.