Za starých časů domorodých kmenů Severní Ameriky byla nejvyšší poctou, jakou mohl domorodý muž v bitvě získat, čestná hodnost válečného náčelníka. Aby bojovník této vytoužené hodnosti dosáhl, musel úspěšně splnit čtyři úkoly – dotknout se nepřítele, aniž by ho zabil, vzít nepříteli zbraň, vést úspěšnou válečnou výpravu a vzít nepříteli koně. Od konce 19. století žádný muž této hodnosti nedosáhl, protože indiánské války už dávno skončily, většina domorodých Američanů rezignovala na život v rezervacích a přijala moderní styl života. Tradice válečného náčelníka však nezemřela, protože i když poslední z velkých válečných náčelníků již dávno zemřeli, jejich potomci příběhy o hrdinství svých předků vyprávěli v rámci kmene dalším generacím. Jedním z těchto dětí byl i Joseph „Joe“ Medicine Crow z kmene Vran, jehož dědeček byl slavný stopař, který před bitvou o Little Bighornu sloužil jako zvěd generála Custera a Joseph chtěl pokračovat v jeho stopách.

Foto: Aby bojovník této vytoužené hodnosti dosáhl, musel úspěšně splnit čtyři úkoly – dotknout se nepřítele, aniž by ho zabil, vzít nepříteli zbraň, vést úspěšnou válečnou výpravu a vzít nepřáteli koně. (ilustrační foto) | Shutterstock

Když Amerika po Pearl Harboru vstoupila do druhé světové války, Joseph neváhal ani vteřinu a přidal se k válečnému úsilí. Silný mladý muž s velkým smyslem pro hrdost na dávné tradice svého lidu, nechtěl nic jiného, ​​než dosáhnout stejné slávy, jaké kdysi dosáhli jeho předkové. Armáda poznala jeho dovednosti a v roce 1943 ho zařadila jako průzkumníka do 103. pěší divize. V roce 1944 pak působil ve Francii, kde pomáhal zatlačit Němce zpět do Německa. Před začátkem každé akce měl ve zvyku malovat si na ruce červené proužky podle tradice Vran a v kapse nosil žluté pero, které zdědil po dědečkovi. Právě v Němci okupované Francii tehdy Joseph splnil všechny čtyři úkoly, které mu zajistili hodnost válečného náčelníka.

Psali jsme:Okno do historie - Staří Slované a jejich armáda

Jako voják pěchoty měl Joe jen malou šanci, že by mohl velet oddílu, ale měl štěstí v neštěstí, když mu během jedné nebezpečné chvíle, kdy němečtí vojáci obklíčili celou Joeovu rotu, jeho velící důstojník předal velení, aby vyvedl oddíl z obklíčení. Joe musel čelit nášlapným minám, nepřátelské palbě a ohromnému počtu nepřátelských vojáků, ale i tak se mu nakonec podařilo vyvést své spolubojovníky z obklíčení a odvést je zpět do amerických linií.

Během jiné akce v malém francouzském městě se Joe ocitl zcela sám v opuštěné uličce společně s mladým německým vojákem. Medicine Crow tehdy použil svou pušku jako kyj, aby srazil Němcovu zbraň k zemi, kterou pak později sebral. Řekl Němci, ať se vzdá, ale ten odmítl. Joe ho mohl zastřelit, ale protože měl smysl pro čestný boj, svou pušku zahodil a začal s Němcem bojovat holýma rukama. Statný Američan hubeného a mladého Němce snadno dostal na lopatky a začal ho škrtit. Němec začal po chvíli brečet a volat „mami“ a Joe si uvědomil, že je to vlastně ještě kluk, nepřítele pustil a nechal utéct pryč. Tím splnil další dva úkoly –⁠ sebrat nepříteli zbraň a dotknout se ho, aniž by zemřel.

Zbýval poslední úkol, který Joe splnil na konci války, když jeho průzkumná jednotka sledovala divoký ústup německých vojáků do Německa. Konkrétně se jednalo o esesáky, kteří tehdy na kradených koních prchali pryč. Joe esesáky vystopoval až k jednomu domu, kde se na noc Němci utábořili, aby ráno pokračovali v cestě. Němci koně ustájili v ohradě a sami odpočívali ve vedlejší vile. Velitel oddílu hodlal Němce překvapit a zaútočit na ně, ale Joe ho přesvědčil, že nejdříve odvede koně, aby na nich nemohli někteří esesáci ujet. Velitel souhlasil, a tak si Joe z kusu provazu vyrobil uzdu, kterou dělali vraní válečníci a pomalu se vplížil do ohrady s koňmi. Tam nejdříve koně odpoutal, otevřel bránu a na jednom koni vyjel ven. Přesně jak předpovídal, také zbylí koně vyběhli za ním a společně běželi k lesu. Esesáky ten hluk samozřejmě vyburcoval a ti začali po Joeovi střílet, ale to již zasáhli jeho kamarádi, kteří házeli do domu granáty. Joe po chvíli dojel do lesa, kde koně nechal a vrátil se zpět ke své bojující jednotce. Když dorazil na místo, bylo již po boji, protože se Němci vzdali. Když pak Američané koně spočítali, zjistili, že jich bylo přesně 50.

Když se Joe Medicine Crow po válce vrátil domů, starší soukmenovci ho za jeho zásluhy jmenovali válečným náčelníkem. Joe zemřel v roce 2016 ve věku  úctyhodných 102 let a doposud je posledním vraním vojákem, který splnil čtyři hrdinské skutky nezbytné k tomu, aby se stal válečným náčelníkem. Během následné války ve Vietnamu se k tomuto ocenění přiblížila jiná „Vrána“, Carson Walks Over Ice, který ve válce bojoval jako zelený baret a během bojů zvládl splnit celkem tři hrdinské skutky. Ze všech podmínek se mu tehdy nepodařilo chytit nepřítelova koně. „Podařilo se mi zajmout dva severovietnamské slony," řekl později Carson Walks Over Ice, „ale starší to neviděli jako já a neuznali mi to."

Psali jsme:Útoky banzai a masové sebevraždy civilistů během bojů o ostrov Saipan

Zdroj: historie válek