USS Buckley (DE-51) byl doprovodný torpédoborec a vedoucí loď své třídy, která sloužila v americkém námořnictvu v letech 1943–46. Během své válečné služby se plavidlo účastnilo několika akcí v rámci protiponorkové operační skupiny během bitvy o Atlantik. V roce 1944 se Buckley střetl s německou ponorkou U-66. Jejich konfrontace byla prudká a byly využity všechny dostupné prostředky. Byl dokonce sveden boj muže proti muže, přičemž poslední úder byl německému plavidlu zasazen ručními granáty. 

USS Buckley, první ve své třídě eskortních torpédoborců, byl pojmenován po Johnu D. Buckleym, leteckém důstojníkovi, který zahynul během japonského útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941. Jeho stavbu sponzorovala Buckleyho matka. Buckley byl spuštěn na vodu 9. ledna 1943 a 30. dubna téhož roku byl zařazen do služby u námořnictva. Prvním velícím důstojníkem eskortního torpédoborce byl poručík Alvin Weems Slayden. Od července 1943 do 22. dubna 1944 působil v amerických vodách a probíhal výcvik posádky. USS Buckley byl dlouhý 93 m, široký 11 m a ponor měl 4,11 m. Pohon zajišťovaly stroje o výkonu 12000 koňských sil na hřídeli, a tak mohl 1 700 tun vážící doprovodný torpédoborec se 186člennou posádkou dosáhnout maximální rychlosti 24 uzlů (44 km/h).

Foto: Eskortní torpédoborec Buckley (10. června 1944) | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:8,8 cm Flak: Legendární německý kanón, který budil u Spojenců hrůzu

Loď byla vyzbrojena celou řadou zbraní, včetně tří děl ráže 3 palce/50 (76 mm), jednoho čtyřhlavňového protiletadlového děla ráže 1,1 palce/75 (28 mm) a osmi jednohlavňových kanonů ráže 20 mm. Pro svou úlohu při ochraně před nepřátelskými ponorkami byl Buckley vyzbrojen také jedním tříhlavňovým 21palcovým (533 mm) torpédometem, jedním protiponorkovým minometem Hedgehog, osmi vrhači hlubinných náloží K-gun a dvěma pásy ke spouštění hlubinných bomb.

Dne 22. dubna 1944 se USS Buckley připojil k Hunter-killer Task Group 21.11 (TG 21.11) a vstoupil do bitvy o Atlantik. Jeho úkolem bylo ofenzívně prohledávat trasy konvojů v severním Atlantiku a Středozemním moři a pátrat po německých ponorkách. V květnu Buckley operoval u pobřeží Kapverdských ostrovů západně od Afriky.

V časných ranních hodinách 6. května General Motors TBM Avenger a Grumman F4F Wildcat z Composite Squadron 55 (VC-55) na palubě USS Block Island (CVE-21) ohlásily ponorku zhruba 700 km západně od Kapverd. Buckley to zaznamenal a začal německé plavidlo sledovat. Ve 2:16 ráno zachytil Avenger radarový kontakt asi 40 km od lodi. Nadporučík Brenta Abel nařídil otočit loď směrem ke kontaktu. Torpédoborec plul plnou rychlostí směrem k ponorce a po celou dobu dostával aktuální informace o změnách kurzu od pilotů pátracích letounů.

Jak se mezera mezi Buckleyem a ponorkou uzavírala, U-66 vyčerpala své zásoby vzduchu a vyplula na hladinu, kde dobíjela baterie a čekala na příjezd zásobovací lodi. Ve 3:08 ráno německé plavidlo vypálilo tři světlice v domnění, že se blíží právě tato loď. Mezera mezi nimi se zmenšila na 4000 metrů, když si U-66 uvědomila pravou identitu blížící se lodi. Německá ponorka vypálila torpédo, které USS Buckley nezasáhlo a minulo pravobok. Boj pokračoval německou palbou z palubního děla a kulometů. Ve 3:20 Buckley palbu opětoval, přičemž první salva z jeho třípalcových děl zasáhla příď U-66 před velitelskou věží.

Psali jsme:Stravování římských legionářů: voják se stará, voják má

Všechna děla, která mohla na ponorku střílet, byla nasazena do akce. Po krátké přestávce, kdy se U-66 dostala během manévrů z dostřelu, Buckley znovu zahájil palbu a jeho střely zasáhly velitelskou věž U-bootu. U-66 přestala opětovat palbu a začala se pohybovat chaoticky. Aby se od Buckleyho vzdálila, vypálila ze záďových torpédometů další torpédo. Když však Buckley viděl, že se torpédo blíží, stočil se prudce doprava a torpédo těsně minulo příď doprovodného torpédoborce.

Foto: Všechna děla, která mohla na ponorku střílet, byla nasazena do akce. (ilustrační foto) | Wikimedia Commons / Public domain

Začalo pronásledování. U-66 se snažila manévrovat pryč, kličkovala sem a tam, což Buckley napodoboval. Trvalo jen několik minut, než byla ponorka dostižena. Po celou tu dobu pilot TBM Avenger, LTJG. Jimmie J. Sellars, podával hlášení vedoucí lodi operační skupiny. Toto hlášení znělo spíše jako rozhlasová hra a v Sellarsově hlase bylo patrné vzrušení.

"Buckley zahájil palbu – ponorka palbu opětuje," hlásil rádiem. "Páni, takové soustředění jsem ještě neviděl! Buckley drtí velitelskou věž!" Ve 3:29 se Buckley přesunul do pozice, aby mohl U-66 taranovat. Vrazil do ponorky, ohnul vlastní příď a U-66 se přimkla k doprovodnému torpédoborci. Z hořícího plavidla vycházeli němečtí námořníci - někteří připraveni vzdát se, jiní připraveni bojovat.

Němci vnikli na palubu torpédoborce a rozpoutal se boj zblízka. Posádka Buckleyho odpověděla stejnou mincí, vzala do rukou zbraně a vše, co se jim dostalo do rukou, aby nepřítele odrazila. Jeden z Buckleyho dělostřelců házel na německé ponorkáře prázdné nábojnice a několik námořníků popadlo nejbližší předměty, což byly shodou okolností hrnky a konvice na kávu. Tento boj zblízka trval jen několik minut, protože Buckley od U-66 couval.

U-66 získala určitou svobodu manévru a zbylá posádka na její palubě taranovala pro změnu torpédoborec, přičemž udělala díru do strojovny a ulomila lodní hřídel pravého lodního šroubu americké lodi. U-66 se poté odpojila a začala odplouvat, ale velmi pomalu. Než si však stihla vytvořit nějakou vzdálenost, námořníci na palubě Buckley hodili do plameny zaplněné strážní věže ruční granáty. U-66 se začala potápět a zbytky její posádky opustily loď.

Konec U-66 byl zaznamenán v Buckleyho hlášení o akci: "Ponorka se uvolňuje a míjí záď, stále dosahuje rychlosti asi 15 uzlů. Dělo č. 3 ráže 3 [palce] zaznamenalo tři přímé zásahy do velitelské věže. Ponorka při této rychlosti mizí pod hladinou pod dieselovým pohonem s otevřeným poklopem velitelské věže, ze které šlehá oheň, zřejmě zcela opuštěná a neovladatelná. Poklop přední paluby je rovněž otevřený. Celá akce trvá 16 minut."

Jakmile boje ustaly a U-66 byla potopena, Buckley vyzvedl 36 přeživších. Během střetnutí, které trvalo necelých 20 minut, použil 500 třípalcových nábojů a 2700 20mm nábojů. V boji zblízka bylo použito 390 nábojů různých typů. Za to, co Buckley dokázal, získal vyznamenání Navy Unit Commendation a odplouval zpět do USA k tolik potřebným opravám. Dále sloužil až do svého vyřazení 3. července 1946, do služby se vrátil jako radarový a eskortní torpédoborec v roce 1949. V roce 1968 byl vyškrtnut z registru a prodán do šrotu.

Zdroj: warhistoryonline