V souvislosti s připravovaným, resp. částečně již realizovaným příchodem západní obrněné techniky do výzbroje AČR se často diskutuje také její hmotnost. Týká se to především tanků, protože tanky Leopard 2A4, které již přicházejí do výzbroje České republiky, případně i novější verze Leopard 2A7/A8, jsou výrazně těžší než dosud provozované tanky T-72M4 CZ.

Foto: Leopard 2A7 | KMW

Stejně tak je ale otázka vyšší hmotnosti západních tanků diskutována i v souvislosti s dodávkami západních tanků Ukrajině, které má být dodáno velké množství západních tanků, a to nejen typu Leopard 2A4, ale stejně tak i ještě těžších britských tanků Challenger či amerických M1 Abrams. Čím dál častěji se objevují pochyby, zda tyto tanky budou moci obstát v tamním, mnohdy náročném terénu, který bývá měkký až bahnitý. Případně jak bude řešena jejich přeprava po ukrajinské dopravní síti, mnohem horší ve srovnání s dopravní sítí vyspělých západních zemí.

Psali jsme:Má Ukrajina jít cestou územních ústupků?

Obdobné je to pak i v případě bojových vozidel pěchoty. A to i vzhledem k tomu, že Česká republika již uzavřela kontrakt na nákup nových BVP CV-90, a stejně tak i ukrajinská armáda již dostává západní BVP, a to jak typ CV-90 v rámci vojenské pomoci od Švédska (jde ovšem o starší jednotky dodané z přebytků švédské armády), tak i americká BVP M-2 Bradley a německá Marder. Zde je tento problém ještě výraznější, protože hmotnost BVP CV-90 s jeho hmotností cca 35 tun (v případě verze CV-90 MkIV, která má být dodávána české armádě) je několika násobně vyšší proti hmotnosti dosud provozovaných vozidel BVP-2 (cca 14 tun).

I proto jsou dodávky západní techniky oběma zemím leckdy kritizovány. V případě Ukrajiny je zpochybňováno i to, zda tato západní technika může přinést Ukrajincům kýžené vítězství v jejich válce proti Rusku. Někdy se dokonce objevují názory, že tato moderní západní technika přinese víc škody než užitku. Je ale tomu opravdu tak?

Stojí za to si krátce připomenout, jak se vyvíjela obrněná technika, a jak se také vyvíjela její hmotnost. Prakticky již od objevení obrněné techniky na bojištích lze totiž pozorovat růst její velikosti, a v návaznosti na to také růst její hmotnosti. I tanková technika z druhé světové války byla z dnešního pohledu lehká. Např. tolik rozšířené tanky T-34/85 měly hmotnost jen 32 tun. „Těžké“ tanky IS-2 pak měly hmotnost 46 tun (dnes mají nejmodernější BVP, jako je jihokorejský typ AS-21, hmotnost ještě vyšší, 48 tun). Německé tanky byly výrazně těžší. Ale i hmotnost německého tanku Panther, který je některými autory považován za jakéhosi praotce MBT, činila z dnešního pohledu směšných 45 tun.

Po druhé světové válce pak tanky ještě více ztěžkly. Byla to mj. i reakce na objevení čím dál většího spektra protitankových zbraní, zejména pak PTŘS, které se vyznačovaly vysokou účinností. Žádný stát se již nevydal cestou pouhého mechanického zesilování pancéřování, jak tomu činilo Německo za druhé světové války, protože taková cesta vedla k vývoji nepraktických monster. Přesto k zesilování pancéřování docházelo, stejně tak byla na tanky osazována i čím dál silnější výzbroj (kanony 100-125 mm). To vše se přirozeně podepisovalo i na čím dál vyšší hmotnosti tanků.

Psali jsme:O humanitární pomoci Rusku aneb podej čertovi ruku, peklem se ti odvděčí

Vždy se ale projevovaly rozdíly, které vyplývaly jak z úlohy tanků v dané armádě, tak i z technického pojetí tanků. Pro tanky „východní“, tanky sovětské provenience (a jejich různé kopie) byla příznačná relativně nízká hmotnost, která v případě tanku T-72 v základní verzi činila 41 tun. Daní za to ale byly celkově stísněné rozměry a tím i nižší komfort pro posádku.

V případě západních tanků, pro které je mj. typická rozměrnější, ergonomicky lépe vyřešená věž, pak byl nárůst hmotnosti mnohem větší. Obvykle navíc jejich hmotnost stoupala s vývojem nových verzí. Např. u tanku M1Abrams jeho hmotnost vystoupala z původních 60 tun na dnešních 73,5 tun! A obdobné hmotnosti cca 70 tun dosahují i další moderní západní tanky, např. tanky Challenger či izraelský typ Merkava. Lze ale konstatovat, že na této hmotnostní úrovni se západní tanky zastavily.

Je ovšem třeba zmínit, že k výraznému ztěžknutí došlo i v případě východních tanků. Je tomu i proto, že v různých konfliktech se jasně ukázaly slabiny tanků, jako je typ T-72. U těchto tanků je proto instalováno přídavné pancéřování, jsou instalovány moderní přístroje atd. Tyto prvky ovšem také něco váží, a proto se hmotnost takto modernizovaných tanků T-72 dostala na hranici 47-48 tun. Ještě výraznější nárůst hmotnosti pak lze pozorovat u nejnovějších „východních“ tanků. Hmotnost nejmodernějšího ruského tanku T-14 Armata se má pohybovat mezi 52-55 tunami. A hmotnost nejmodernějšího čínského tanku ZTZ-99 činí cca 60 tun!

To je hodně důležité. Ukazuje se, že je nemožné zkonstruovat tank, který by nabízel vlastnosti moderního tanku (mohutná výzbroj, kvalitní pancéřování) při zachování hmotnosti na úrovni tanku T-72. Tanky čínské a ruské provenience asi vždy budou lehčí, a to i vzhledem k nižší průměrné výšce mužů v těchto zemích. Přesto i tyto tanky nejsou nijak lehké. Tanky, jako je Leopard 2 atd., tak nemají žádnou lepší alternativu.

Při posuzování hmotnosti tanků je často poukazováno na zkušenost Německa z dob druhé světové války, především na nasazení tanků Tiger II v Maďarsku. Tam tyto jinak kvalitní tanky, vynikající svou výzbrojí, ale i svým silným pancéřováním, nedokázaly splnit svá očekávání. A to ze zdánlivě banálního důvodu, kdy zapadly v tamním, měkkém terénu. Tanky Tiger II přitom byly se svou hmotností cca 70 tun jen o málo těžší než dnešní tanky 
Leopard 2, a lehčí než tanky M1 Abrams.

Tato srovnání jsou ale lichá. Neberou v potaz to, že se vyvíjí vyprošťovací technika, že se mění i ženijní a mostní technika. Moderní armády tak mají při nasazení svých tanků mnohem lepší možnosti. Především se nám ale vrací to, že získat moderní tanky (případně i BVP), které by byly výrazně lehčí, je nereálné, takové tanky neexistují. Existují samozřejmě lehké tanky, popřípadě i střední tanky, jako jsou nové americké tanky MPF, ty ale nemohou plnit úlohu MBT. Proto na něco takového armády většinou zcela rezignují. Příkladem může být třeba právě zmíněné Maďarsko. To si v rámci své současné modernizace ozbrojených sil objednalo tanky Leopard 2 A7. A vedle těchto tanků si objednalo i BVP Lynx, které svou hmotností 45 tun patří k nejtěžším BVP současnosti. Maďaři, kteří si jsou dobře vědomi složitostí svého terénu, si objednávají takto těžkou techniku. A to proto, že nemají žádnou, lepší alternativu. I to o lecčem vypovídá.

Je navíc třeba uvědomit si jedno. V tak náročném, měkkém a bahnitém terénu, do jakého zapadly za druhé světové války tanky Tiger II, by zapadla jakákoliv obrněná technika. Zapadly by tam i tanky T-72 se svou hmotností přesahující 40 tun. Zkušenosti ze současného konfliktu na Ukrajině, kde došlo k nasazení obrněné techniky v obdobných oblastech, nám ukazují, že s takovýmto terénem se neporadí ani vozidla BMP-2 s jejich hmotností cca 14 tun, která přitom mají díky svému konstrukčnímu řešení a relativně výkonnému motoru dobrou průchodnost. V takovém terénu by obstála zřejmě jen lehká nepancéřovaná pásová vozidla, jako jsou známá ruská vozidla se GAZ-34039 svou hmotností cca 5 tun, a i ta by měla problémy. Některá místa jsou prostě nevhodná pro nasazení nejen těžké obrněné techniky, ale de facto pro nasazení jakékoliv relevantní vojenské bojové techniky.

Tato zkušenost je platná i pro AČR. Při některých diskusích o budoucnosti vojenské techniky se často objevují laické názory, ze kterých vyplývá, že obrněná technika musí být schopna působit na celém území státu. Jenže tak tomu samozřejmě není, a není tak tomu v žádném státě. Patrně v každém státě se najde region, který má natolik složitý terén, že je nemožné v něm nasadit obrněnou techniku. V mnoha regionech je nasazování obrněné techniky, případně jakékoliv těžší vojenské techniky nesmyslné. Většinou proto má armáda daného státu zmapované, kde může svou obrněnou techniku nasadit. Těžkou vojenskou techniku nasazuje v proudech, které místa s příliš náročným terénem jednoduše obejdou. A tam, kde ji nasadit nelze, nasadí jiné zbraňové systémy, např. letectvo. Dnes se navíc nabízí možnost nasazení populárních bezpilotních prostředků atd.

Působí zde ještě další faktor, který je někdy přehlížený. Pokud armáda daného státu, např. České republiky, není schopna v určitém území nasadit svou obrněnou techniku, pak to znamená, že ji zde nemůže nasadit ani potenciální nepřítel – v současné době Rusko. A jak bylo poukázáno, zásadní roli zde nemůže hrát to, že ruská technika je lehčí než technika západní, protože pro složitý (měkký, bahnitý) terén jsou dnešní modernizované tanky T-72B3 se svou hmotností blížící se 50 tun také těžké.

Často je také zmiňována únosnost mostů. Ta je skutečně problémem, protože únosnost mostů je v ČR obecně nižší než u mostů v západních zemích. Ale i v tomto směru jsou některá srovnání s druhou světovou válkou, případně s érou studené války zcela mylná. Je třeba vzít v potaz, že od té doby došlo k výraznému technickému rozvoji i v případě ženijní techniky, mostních tanků atd. Mostní tanky tak dnes dokážou zvládnout i vyšší hmotnost, dokážou také překonat i vyšší vzdálenost, než jak tomu bylo u obdobné starší techniky. Mostní tanky, resp. i mostní automobily jsou dnes také lépe dostupné. Právě mostní tanky tak dokážou eliminovat faktor nižší únosnosti mostů v ČR. A lze jen kvitovat, že takovouto mostní techniku vyrábí i domácí zbrojní průmysl (společnost Excalibur Army, do jejich výroby je navíc zapojena i státní firma VOP CZ).

I proto je nákup západního tanku pro AČR vhodným řešením. Jiné, lepší řešení neexistuje. Jedinou alternativou by byly nové americké střední tanky MPF, ty ovšem nedokážou plnit všechny úkoly, kladené na současné MBT. Navíc i MPF jsou se svou hmotností cca 38 tun (což není o moc méně než hmotnost nemodernizovaného tanku T-72) pro složitý terén těžké. Stejně tak nejsou řešením další současné střední tanky, jako jsou čínský tank VT-5 nebo turecký tank MMWT, jejichž hmotnost také přesahuje 30 tun, potažmo i „lehké“ tanky na bázi BVP, jejichž hmotnost je zhruba srovnatelná.

Za mnohé ostatně hovoří i rozšíření tanku Leopard 2, který se stává téměř jakýmsi „evropským tankem“. Tanky Leopard 2 má ve své výzbroji samozřejmě Německo, jehož terén je v mnoha regionech také složitý. Jak bylo zmíněno, tanky Leopard 2 si pořizuje Maďarsko. Tanky Leopard 2 má ve své výzbroji i Polsko, jehož terén (velké množství vodních toků atd.) je pro nasazení tanků ještě méně vhodný než v případě ČR. Polská armáda má přitom ve výzbroji i tanky M1 Abrams, které jsou těžší než tanky Leopard 2. Vše navíc umocňuje i vysoký počet tanků polské armády, která má více než 1000 tanků. Tanky Leopard 2 mají ve své výzbroji i Španělsko a Portugalsko, potažmo i Norsko. Všechny tyto státy a jejich armády si dokázaly poradit s vysokou hmotností tanků Leopard 2. Jistě to dokáže i Česká republika.

Obdobné pak platí i v případě Ukrajiny. V případě Ukrajiny je situace poněkud horší než v případě ČR. Ukrajinská infrastruktura je v mnohem horším stavu než česká – a to i když odhlédneme od jejího značného poškození současnou válkou. Možná ještě horší je to, že na mnoha místech Ukrajiny je terén velmi složitý - leckde jde o měkkou půdu, která se v případě deště či sněhu mění v bláto. Jenže podle dostupných údajů takto náročný terén tvoří jen 5-6% území Ukrajiny. V absolutních číslech je to hodně, a to díky obrovské rozloze Ukrajiny (cca 600 tis. km2). Nicméně vzhledem k nízké procentuální hodnotě nebude pro ukrajinskou armádu problémem koncipovat své operace tak, aby se takto náročným úsekům vyhnula, případně aby zde působila jinými bojovými prostředky.

Ukrajinská armáda navíc má tu výhodu, že bude i do budoucna kombinovat jak nově příchozí těžkou západní techniku (tanky Leopard 2, Challenger 2, M1 Abrams), tak i starší, výrazně lehčí tanky T-64/72/80, které si nebude moci dovolit jen tak vyřadit. Lehčí tanky sovětské konstrukce tak může nasazovat tam, kde by bylo nevhodné nasazovat těžké západní tanky, v oblastech, které jsou pro nasazení tanků sovětské konstrukce ještě únosné.

Na závěr tak lze konstatovat, že u obrněné techniky, ale i u techniky dělostřelecké (samohybná děla) celkově dochází ke zvyšování její hmotnosti. Dochází k tomu všakve všech armádách, žádné relevantní ozbrojené síly se nedokázaly tomuto trendu vyhnout. A to jednoduše proto, že fyzikální zákony platí všude na světě. Všechny armády se ale s faktorem zvýšené hmotnosti naučily pracovat, byť na úkor zvýšených nákladů, nutnosti rozsáhlejšího technického a ženijního zabezpečení atd. Zvládly to i armády, které byly do té doby zvyklé na výrazně lehčí techniku, např. armáda polská, která již do své výzbroje zařadila jak západní tanky, tak i další západní obrněnou techniku. Zvládne to tedy i Armáda České republiky, a stejně tak i ukrajinská armáda.

Zdroj: armyrecognition.com, defensenews.com