Joseph Robert Beyrle (1923–2004) se narodil 25. srpna roku 1923, ve městečku Muskegon v Michiganu. Pocházel z rodiny německých přistěhovalců a doma mluví spíš německy než anglicky. Byť barvoslepý, přihlásil se na začátku války do armády a po devítiměsíčním výcviku nastoupil jako radista a demoliční expert u 101. výsadkové divize „Screaming Eagles“. Jeho dobrodružství začíná 6. června 1944 během vylodění v Normandii.

Foto: Neskutečný příběh, Josepha Roberta Beyrleho, jediného Američana, který bojoval u Rudé armády (ilustrační foto) | Wikimedia Commons / Public domain

První vlna letounů Dakota C-47 se dostala do silné palby německého flaku. Beyrleho letadlo dostalo zásah, začalo klesat a nakonec z poškozeného letadla ve výšce 120 metrů vyskočil. Odloučen od zbytku jednotky stihl ve vesničce Saint-Côme-du-Mont vyhodit do vzduchu rozvody elektřiny a dva mosty, než byl zajat. Cestou k výslechu se mu sice podařilo uprchnout, leč byl po pár hodinách opět chycen. Shodou náhodných okolností byly jeho identifikační známky nalezeny na těle zabitého Němce (který si dokonce oblékl americkou uniformu), tak byl Joseph oficiálně prohlášen za mrtvého. Následujících sedm měsíců byl převážen mezi různými zajateckými tábory a při dalším útěku se mu podařilo nastoupit do vlaku. Místo do Polska se ale dostal do Berlína. Zde se jej ujal železničář, ale brzy byl zadržen gestapem. Jako špionovi mu hrozil trest smrti, ale zachránili jej důstojníci Wehrmachtu, a tak putoval do zajateckého tábora Stalag III-C v Alt Drewitz. Začátkem ledna uniká ukryt v sudu a míří směrem na východ. V polovině měsíce narazil na sovětskou tankovou brigádu a překvapení vojáci jej předali velitelce Alexandře Samušenkové (1922–1945), hrdince bitvy u Kurska a jediné důstojnici v 1. gardové tankové armádě. Ta jen nakonec (přes nesouhlas politruka) zařadila do své jednotky jako kulometčíka v tanku. Beyrle se tak stal prvním a jediným Američanem, který bojoval v řadách Rudé armády. 

Psali jsme:Wojciech Najsarek: První oběť 2. světové války

Nutno podotknout, že šlo o jednotku vyzbrojenou americkými tanky Sherman a vzhledem k tomu, že byl barvoslepý, tak mu rudá hvězda mohla připadat jako americká bílá hvězda - tedy byl skoro „jako doma“. O pár dnů později s jednotkou osvobodil zajatecký tábor, ze kterého předtím uprchl a postupoval dál na Berlín. Zapojil se rovněž do tuhých bojů o Küstrin na Odře. Rusové byli podle Beyrleho vzpomínek velmi nedisciplinovaní a věčně hladoví. Jednou prý obsadili jakousi farmu, kterou vedl starý muž s manželkou. Oba je Rusové zastřelili a hodili prasatům. O pár dní později pak snědli i ty prasata. 

Začátkem února byl těžce zraněn střepinou při náletu Štuk a následně evakuován do polní nemocnice v Landsbergu. Samušenkovou později v noci omylem přejel ruský tank. Podivný Američan v ruské uniformě upoutal maršála Žukova, který jím byl fascinován a poslal jej vlakem rovnou na americkou ambasádu v Moskvě. Dle úředních záznamů byl ale seržant Joseph Beyrle mrtvý, a tak jej drželi v hotelu Metropol. Z domácího vězení jej pustili teprve až otisky prstů prokázaly jeho totožnost. Do Michiganu se vrátil 21. dubna 1945 a byl zde oslavován jako národní hrdina. Později se oženil a oddal jej stejný kněz, který jej před lety pohřbil. Dalších 28 let pracoval jako vedoucí přepravy u Brunswick Corporation. V roce 1994, na oslavách Dne vítězství jej vyznamenali Boris Jelcin a Bill Clinton. Beyrleho mladší syn se stal velvyslancem na americké ambasádě v Moskvě. Samotný dobrodruh umírá ve spánku na zástavu srdce 12. prosince 2004 a byl pohřben se všemi vojenskými poctami na Arlingtonském hřbitově.

Zdroj: Kabinet kuriozit