Diamond Rock (francouzsky Rocher du Diamant) je 175 metrů vysoký čedičový ostrůvek nacházející se jižně od „Grande Anse du Diamant“ před příjezdem z jihu do Fort-de-France, hlavního přístavu karibského ostrova Martinik. Neobydlený ostrov je asi 3 kilometry od Pointe Diamant. Ostrov dostal své jméno podle odrazů, které jeho stěny vrhají v určitých hodinách dne a které vyvolávají představy o drahém kameni. Ostrov je také pozoruhodný tím, že byl adoptován britským námořnictvem jako HMS Diamond Rock. Tato „kamenná fregata“ sloužila od února 1804 do června 1805 během napoleonských válek, kdy Francouzi skálu nakonec dobyli a drželi ji, dokud ji Britové nezískali zpět při invazi na Martinik v roce 1809. Diamond Rock byl pak opět vrácen pod francouzskou kontrolu v roce 1815 a doposud zůstává součástí Martiniku.

Foto:  HMS Diamond Rock: Kamenná fregata Jejího Veličenstva | Wikimedia Commons / Public domain

V září 1803 komodor Sir Samuel Hood připlul ke skále na palubě HMS Centaur (kapitán Murray Maxwell). Hood dostal úkol blokovat zálivy ve Fort Royal a Saint Pierre na Martiniku. Zde hlídka ráno 1. prosince zpozorovala podezřelý škuner, který se Hood jal pronásledovat. Po 120 kilometrech se loď podařilo zajmou a ukázalo se, že jde o lupičskou loď Ma Sophie z Guadeloupe. Měla posádku 45 mužů a byla vyzbrojena osmi děly, které však odhodila během honičky. Hood vzal škuner do služby a pověřil jejího kapitána, poručíka Williama Donnetta, aby sledoval kanál mezi Diamond Rock a Martinikem po nepřátelských plavidlech. Donnett často navštěvoval skálu, aby nasbíral rostlinu podobnou špenátu zvanou callaloo, která se denně vařila a její konzumací se námořníci chránili před kurdějemi. Navíc příjemně doplňovalo jídelníček sestávající převážně z nasoleného hovězího masa. Za klidného počasí se Britům podařilo natáhnout lana a pomocí kladek dokázali vyzvednou na vrchol skály dvě 18liberní děla. Následně zde zbudovali opevnění a zásobili pozice jídlem i vodou, pro posádku dvou poručíků a 120 mužů pod velením poručíka Jamese Wilkese Maurice (1775-1857), Hoodova prvního poručíka co se zásadně zasloužil o její zbudování. Hood oficiálně uvedl ostrov do služby jako "šalupu" HMS Diamond Rock ("kamenná fregata"). Její ochranu brzy zajišťovalo šest děl. Mužstvo na skále obývalo jeskyni a důstojníci používali stany. By rozšířila svou nejistou zásobu potravy, měla posádka malé stádečko koz a hejno perliček a kuřat, které přežívaly na skrovném porostu. Britové v jeskyni na úpatí skály založili nemocnici, která se stala oblíbeným místem pro umístění námořníků a mariňáků zotavujících se z horeček nebo zranění.

Psali jsme:Panzerfaust 3: německý protitankový granátomet brání Ukrajinu

Těsně předtím, než HMS Centaur opustil skálu, skupina otroků v noci tajně navštívila skálu, aby zde obchodovala s ovocem a banány. Přinesli zprávu, že na jejich plantáž dorazil francouzský podplukovník, aby jakožto inženýr prozkoumal protější výšiny a našel vhodné místo pro umístění moždířů, kterými by bylo možno skálu ostřelovat. Jednoho ze zmíněných otroků prodal jeho anglický majitel Francouzům, když opouštěl ostrovy. Neměl rád svého nového pána a dožadoval se britské ochrany. Hood souhlasil a slíbil, že muž může sloužit v Královském námořnictvu jako svobodný člověk výměnou za vedení výsadku do domu jeho bývalého pána. 23členná výsadková skupina pod velením poručíka Reynoldse, přistála o půlnoci, ušla čtyři kilometry k plantážnímu domu a zajala zmíněného podplukovníka a 17 vojáků, než se bezpečně vrátila na HMS Centaur. Onen podplukovník byl zřejmě jediným inženýrem na Martiniku, a tak bylo nebezpečí zažehnáno. Minimálně tedy po nějakou dobu.

Celkem 17 měsíců byla britská pevnost schopna obtěžovat francouzskou lodní dopravu pokoušející se vstoupit do Fort-de-France. Děla na skále zcela ovládala kanál mezi ním a hlavním ostrovem a díky své výšce mohla střílet daleko do moře. Během této doby se francouzské jednotky na Martiniku několikrát neúspěšně pokusily skálu dobýt skálu. Když se admirál Villeneuve v roce 1805 vydal na svou plavbu na Martinik, dostal rozkaz od Napoleona dobýt zpět Diamond Rock. Úkolu se chopila francouzsko-španělská spojená námořní síla čítající 16 lodí pod vedením francouzského kapitána jménem Julien Marie Cosmao-Kerjulien (1761-1825). Konkrétně šlo o dvě těžké liniové lodě (každá s 74 děly), fregatu, korvetu, škuner a 11 dělových člunů. Mezi 16. a 29. květnem francouzská flotila skálu zcela zablokovala. Skutečný útok přišel 31. května a Francouzům se podařilo vysadit na skále několik jednotek. Jamese Maurice to předpovídal a v čas přesunul své muže z neobhajitelných nižších pozic k vrcholu. Jakmile Francouzi přistáli, britská palba uvěznila výsadek ve dvou jeskyních blízko hladiny moře. Naneštěstí pro Brity ale při zemětřesení praskla kamenná cisterna, takže měli nedostatek vody a po přestřelce s Francouzi jim také téměř došla munice. Přesto dokázali potopit tři dělové čluny a pobít několik desítek námořníků (20 zabitých a 40 raněných). Oproti tomu Britové přišli jen dva muže. Pro nedostatek zásob, a ve zcela beznadějné situaci, však kapitán James Maurice zavelel vyvěsit bílou vlajku. Dne 3. června 1805 se tak vzal přesile. Britská posádka 107 mužů byla o tři dny později repatriována na Barbados. Podle zákonů té doby byl kapitán souzen vojenským tribunálem, ale nakonec jej soud, s veškerými poctami za hrdinnou obranu, zprostil viny. Maurice dorazil do Británie 3. srpna a dostal pod velení zbrusu novou, šestnáctidělovou šalupu HMS Savage třídy Seagull. Skála zůstala ve francouzských rukou až do roku 1809, kdy ji Britové získali zpět a po válce vrátili Francouzům.

Zdroj:  Kabinet kuriozit, britannica