Zákopové umění v podobě speciálních úprav zbraní a výstroje vždy fascinovalo vojenské historiky, nadšence i sběratele, protože kdykoliv se takovéhoto předmětu dotkneme, okamžitě získáme osobní spojení s vojáky, kteří dané umění vytvořili. Nutno však zmínit, že britská i císařská armáda podobné ničení státního majetku zakazovala a provinilec se dopustil trestného činu. Níže se zaměříme na konkrétní příběh pušky Lee-Enfield No.1 Mk III, která byla přidělena kanadskému vojákovi Henrimu Lecorreovi během 1. světové války.

Henri Lecorre vstoupil do armády 14. dubna 1915 a pod číslem 61835 sloužil u francouzsko-kanadského 22. pěšího praporu. Svoji přidělenou pušku si pojmenoval jménem Rosalie, na počest francouzské písně (Marraines de Guerre) v níž se žena přátelí s vojáky v zákopech. Jelikož Henri následně do pažby vyřezal zmíněné jméno, byl následně zatčen za poškozování králova majetku, pokutován a zbraň mu byla zabavena a poslána ke zničení. Puška byla později nalezena na hromadě vyřazeného šrotu, kde ji Lecorre opět vyhledal a odnesl si ji zpět do zákopu. Bohužel, za nějaký čas mu byla puška ukradena. Voják se tedy vydal do francouzské hospody v Lecorre, o níž věděl, že je hlavním bodem kšeftování s ukradenými věcmi z celé oblasti. Předstíraje, že je armádním důstojníkem, přesvědčil majitele hospody, aby mu cennou pušku vydal.

Foto: Henri Lecorre (na snímku ve zvýrazněném kolečku) během své vojenské služby | Wikimedia Commons

Psali jsme:Ruští mírotvůrci obdrželi nové „superkalašnikovy“ AK-12

Henri s Rosalií pak spolu prožili mnohá dobrodružství v boji a účastnili se mnohých bitev, přičemž každou z těchto bitev Henri pečlivě zaznamenal na těle své zbraně. Arras, Passchendaele, kóta 70, Lens, Lievin, Piericour, Neuville, St.Vaast, Sully Grenay, Courcelette, Zillebeke, Hoodge, St.Eloi, Kemmel a Vimy. Henri byl velmi opatrný, aby jeho upravenou pušku znovu neobjevil velící důstojník, avšak po nějakém čase byl opět odhalen. Důstojník zuřil a Henriho puška byla opět odeslána ke zničení. S pomocí několika přátel se však podařilo Rosalii vyměnit za jinou zbraň a Henri ji opět získal zpět. O nějaký čas později, v roce 1918, byl Henri vážně zraněn v boji, když se pokusil zachránit dva své zraněné spolubojovníky v zemi nikoho. Probudil se až v kanadské nemocnici, bez své pušky.

Foto: Puška Henriho Lecorra s rytinami | archiv muzea La Citadelle de Quebec / lacitadelle.qc.ca / CC BY NC-ND

Když válka skončila, Henri Lecorre se snažil na svoji pušku zapomenout a žít dál. Již jako starý muž se jednou přišel podívat na vojenskou výstavu, kde ve vitrině spatřil svou Rosalii. Následně se dozvěděl, že po jeho zranění byla Rosalie zachráněna a byla odvezena do Anglie. V roce 1943 pak pušku spatřil kanadský generál Andrew McNaughton při návštěvě zbrojovky Royal Small Arms Factory in Enfield, kde mu byla puška představena a okamžitě si ji odvezl domů. Ke shledání Henriho se svou puškou došlo až v roce 1956 a Henri Lecorre zemřel o sedm let později.

Foto: Detail pušky Henriho Lecorra s rytinami | archiv muzea La Citadelle de Quebec / lacitadelle.qc.ca / CC BY NC-ND

Psali jsme:Winchester M97 neboli zametač zákopů

Rosalie je nyní v majetku muzea La Citadelle de Quebec. Zajímavostí je, že vojákův syn Tex Lecorre je v Quebecu známým zpěvákem a v písni "Frigidaire" zmiňuje právě jméno pušky svého otce.

Foto: Detail pušky Henriho Lecorra s rytinami | archiv muzea La Citadelle de Quebec / lacitadelle.qc.ca / CC BY NC-ND

Opakovací pušku Lee-Enfield navrhl James Paris Lee (1831-1904), kdy se jednalo o redesign starší zbraně Lee–Metford, která byla zavedená britskou armádou roku 1888. Nová puška byla vyráběna ve zbrojovce Royal Small Arms Factory (založena 1812) v Enfieldu, po níž získala nová zbraň jméno. Opakovací puška Lee-Enfield MLE byla vyráběna v letech 1895-1904. Nahradila ji pokročilejší konstrukce, známá jako Lee Enfield SMLE. Tyto pušky byly postupně vylepšovány a modernizovány. Nejznámější je typ Lee–Enfield Mk III, který byl představen 26. ledna 1907. Britská armáda používala standardní náboje .303 ráže 7,71x56,5 R.

Foto: Opakovací puška Lee-Enfield | Shutterstock

Délka zbraně činila 1130 mm a hmotnost byla lehce pod 4 kg. Přes počáteční nedůvěru ze strany Královského střeleckého spolku a části výrobců zbraní, si rychle získala oblibu a slávu. Velkou výhodou této zbraně byla snadný chod závěru. I díky tomu dokázal dobře vycvičený střelec vypálit dvacet až třicet mířených ran za minutu. Občas se tak stávalo, že se Němci domnívali, že proti nim stojí jednotky silně vyzbrojené kulomety. Rekordmanem v řízené střelbě byl stanoven roku 1914, když střelecký instruktor Snoxall dokázal na vzdálenost 270 m trefit terč o rozměrech 30x30cm celkem 38 střelami během jedné minuty! Jednalo se o nutnost, ke které dospěla britská armáda po zkušenostech z válek s Búry a zřejmě i se Zuly. Profesionální britští vojáci byli cvičeni opravdu intenzivně, ale tato výhoda poměrně rychle pominula, když jejich ztráty nahradili nejprve dobrovolníci a následně odvedenci. Jejich výcvik již byl standardní a výkony nebyly ničím mimořádným.