Bitva u Little Bighornu je všeobecně známá avšak to, co se dělo po masakru Custerova oddílu, už tak známé není. Za porážku modrokabátníků mohla spousta omylů, nepochopení a taktických chyb, které vyústily v největší porážku americké armády s Indiány. I když Custera jeho indiánští zvědové varovali, že se v údolí Little Bighornu nachází obrovská indiánská vesnice, která je daleko větší, než se čekalo, impulsivní plukovník měl obavy, že Indiáni před příchodem hlavních sil armády utečou, a rozhodl se na vesnici zaútočit jen se sedmou kavalérií. Sílu Indiánů tehdy naprosto podcenil a jeho muži za to měli krutě zaplatit.

Foto: Bitva u Little Bighornu na dobové ilustraci | Wikimedia Commons / Public domain

Custer před útokem svůj pluk rozdělil na tři části. Jedna část pod velením kapitána Benteena se měla vydat po proudu řeky Little Bighorn a najít případnou únikovou cestu, kudy by se mohli z boje utíkající Indiáni vydat. Kdyby jí našel, měl tam na Indiány počkat a zabránit jim v útěku. Kdyby takovou cestu nenašel, měl se vrátit a pokračovat ve stopách zbývajících dvou oddílů. Tomu prvnímu velel major Marcus Reno, který měl na indiánský tábor z pravé strany a touto diverzní akcí měl vnést mezi Indiány chaos a zmatek. Pak měl udeřit ze severu Custer a zaútočit na zadní část tábora a tím vzít Indiány do kleští. Problém byl v tom, že v místě, kde Custer udeřil, nebyl konec tábora, ale jeho střed a Indiánů byly tisíce. Potom tu ještě byl zásobovací útvar s municí a jídlem, který byl tvořen vozy, které táhly muly a byl přirozeně pomalý. Ten se měl podle rozkazů držet ve stopách okovaných koní a být připraven vyhlížet kurýra, kdyby některý ze tří útočných oddílů potřeboval munici. Custer měl 210 mužů, Reno s Benteenem každý po 150.

Psali jsme:Marie Pětrošová: Nejmladší odbojářka zemřela v koncentračním táboře v pouhých 22 letech

Přesně podle plánu jako první zaútočil oddíl majora Rena. Bylo odpoledne, 25. června 1876. Už když začali Renovi vojáci překračovat řeku, začalo být majorovi jasné, že Indiánů je daleko víc, než čekali a útok bude vše, jen ne snadnou záležitostí. Vyslal proto ke Custerovi posla, který mu měl tuto informaci sdělit. Reno doufal, že Custer přeruší svůj útok a přijde mu na pomoc. Custer se však rozhodl pokračovat v plánu. Patrně doufal, že svým útokem odpoutá od Rena útočící Indiány. Nejspíš si pořád myslel, že čelí maximálně stovkám válečníků a věřil, že jeho silný oddíl je zničí. Reno krátce po překročení řeky musel útok zastavit a vytvořit obranu, protože byl ze všech stran obkličován obrovskou přesilou. Jeho vojáci se zuřivě bránili, ale když Reno viděl, že žádná pomoc nepřijde, nařídil se stáhnout za řeku, kde jeho muži, kteří přežili první boj, vytvořili na vysokém pahorku obranné postavení. Indiáni na ně nějakou dobu útočili, ale pak jejich tlak na čas ustal, protože na vesnici udeřil Custer a bojovníků bylo třeba jinde.

Foto: Mapa bitvy u Little Bighornu | Wikimedia Commons / Public domain

Když Custer poprvé na vlastní oči spatřil indiánskou vesnici, určitě pochopil, že se obrovsky mýlil a věděl, že ho čeká těžký boj. Proto vyslal k veliteli zásobovací kolony kurýra, aby vyslal k jeho oddílu zásoby munice a posílil ho jednotkou, kterou mu nechal na ochranu. Druhého kurýra vyslal k Benteenovi, aby si pospíšil a přišel mu na pomoc. O tom, v jaké byl Custer situaci svědčí vzkaz, který v rychlosti Benteenovi napsal. „Benteene, pospěšte, velká vesnice, pospíchejte, přivezte zavazadla. P. S. Přivezte zavazadla.“ Oba kurýři ten den vyhráli bingo, protože tím, že je Custer poslal pryč, jim zachránil život.

Krátce před útokem Custer propustil své domorodé zvědy, protože si je nenajal pro boj a Custer asi tušil, že příští hodiny budou kruté. S Custerem zůstal jen míšenec Curley, který oddíl opustil, až když opravdu hořelo. Následně boj sledoval z dálky a stal se hlavním zdrojem informací o Custerově konci. Custer nejdříve rozdělil svůj oddíl a poslal dvě jezdecké kompanie, aby zaútočily na Indiáni u řeky a zřejmě tak odlehčily majorovi Renovi. Sám pak se zbytkem hledal dobré postavení, kde by mohl čelit Indiánům a čekat na Benteena a zásobovací kolonu. Ani Benteen, ani kolona však nedorazily a místo nich se u řeky rojily stovky Indiánů, kteří rychle zatlačovali ony dvě kompanie, které tam Custer poslal. Oba oddíly se zase spojily a Custera s jeho muži začaly obklopovat stovky nepřátel. Tehdy opustil vojsko Curley, který byl poslední, kdo viděl Custera a jeho muže živé.

Psali jsme:Vynález hlubinných pum – obávaného a nenáviděného protivníka nutily k vynoření. Z lovce se pak stala kořist

Na místě, kterému se pak říkalo Last Stand, se snažili vojáci marně bránit přesile. Podle všeho se snažili vytvořit mobilní obrannou formaci, s níž se snažili uniknout. Vojáci se neměli kde skrýt a byli tak pro nepřítele jak na dlani. Střelba z Last Standu utichla po páté hodině večerní a bylo po všem. Když na bojiště dorazil po dvou dnech generál Terry s hlavním vojskem, našli jeho muži těla Custerových vojáků ležet na šesti různých místech, na kterých bojovali v obklíčení, dokud jim nedošla munice. Indiáni všechna těla zohavili k nepoznání. Custerův mladší bratr Thomas neměl játra a náčelník Liják ve tváři se pak chlubil, že je snědl. V bitvě zemřelo všech 210 mužů Custerova oddílů a tři civilisté.

A jak vypadala bitva z pohledu Benteena? Kapitán podle rozkazu hledal únikovou cestu, když ale po dvou hodinách jízdy jeho vojáci našli jen neschůdný kamenitý terén, zastavil Benteen hledání a otočil svůj oddíl na zpět. Po cestě k Little Bighornu potkal Benteen zásobovací kolonu a společně pak postupovali ke Custerovi. To už byla slyšet střelba a Reno s Custerem sváděli boj s přesilou. Když se Benteenův oddíl přiblížil k řece, našel ho Custerův kurýr, který mu dal vzkaz se žádostí o pomoc. Krátce nato narazil Benteen rozbitý a demoralizovaný Renův oddíl, který zuby nehty odrážel indiánské útoky. Benteen se k Renovi probojoval a vyčerpaný Reno mu zoufale řekl, že ztratil polovinu mužů a bez jeho pomoci jsou ztraceni. V tu chvíli se Benteen rozhodl, že Custera neuposlechne, ale zůstane na místě a bude bojovat po boku Rena. Hodně lidí ho potom za to kritizovalo, ale Custera se svými 150 muži zachránit nemohl a místo toho zachránil Renův oddíl a zásobovací kolonu. Z míst Last Standu se nesla pekelná střelba a vojáci pak říkali, že nikdy tak velkou střelbu neslyšeli.

Benteen převzal od zhrouceného Rena velení a nechal vybudovat obranu ve tvaru podkovy. Měl dost času, protože Indiáni se věnovali Custerově oddílu a na nějaký čas přestali útočit. Někteří důstojníci proti jeho rozhodnutí protestovali a chtěli jet Custerovi na pomoc. Benteen se je snažil přesvědčil, že je to sebevražda, ale oni ho neposlouchali a vyrazili s oddílem jezdců k Last Standu. Po pár kilometrech je zastavily stovky Indiánů, kteří byli všude a stříleli ze všech stran. Záchranný oddíl si uvědomil, že měl Benteen pravdu a vojáci začali ujíždět zpátky. Po páté hodině strašná střelba v dálce utichla a všichni pochopili, že Custerův oddíl přestal existovat. Okamžitě se ukázali rozběsnění Indiáni, kteří začali útočit na Benteenovo postavení. Protože byli vojáci dobře připraveni a díky zásobovací koloně měli dost munice, bránilo se 400 vojáků minimálně tisícovce Indiánů do nočních hodin, kdy Indiáni útok zastavili. V noci bylo slyšet, jak oslavují vítězství a nocí se neslo bubnování a indiánský zpěv. Ráno obnovili Indiáni boj a dál vytrvale útočili proti postavení. Třikrát hrozilo, že linií prorazí, ale Benteen vždy vyrazil do jezdeckého protiútoku a situaci zachránil. Podle vojáků byl bělovlasý Benteen klidný a rozvážný, mezi přestávkami v boji chodil mezi muži a povzbuzoval je a nehleděl na nebezpečí. Když mu vojáci říkali, ať se kryje, on jim odpovídal, že se mu nic nemůže stát, protože ho chrání křížek, který mu dala jeho žena. To nebyla úplně pravda, protože byl raněn na noze, ale on ranění skoro nevnímal.

V 16. hodin boj skončil a Indiáni přestali útočit. O hodinu později se z míst, kde ležela indiánská vesnice, začal vznášet hustý kouř. Indiáni patrně zjistili, že se blíží velká vojenská kolona generála Terryho a usoudili, že je čas zmizet a místo opustit. V noci už byl klid a ještě se objevilo několik mužů, kteří se ztratili během Renova útoku na vesnici a byli považováni za padlé. Ráno 27. června vysvobodila zbytek 7. pluku Terryho kolona. Kromě 210 mužů Custerova oddílu, zemřelo během Renova útoku a obraně pahorku dalších 53 vojáků. Kolik padlo Indiánů se neví, protože Indiáni měli ve zvyku své padlé nenechávat na bojišti a všechna těla odnesli pryč.

Po bitvě byl Benteen některými důstojníky kritizován, že i když věděl, v jaké situaci se Custer nachází, nechal ho na holičkách a zpečetil tak jeho osud. Benteen se před vyšetřovací komisí bránil, že nevěřil, že je možné Custera zachránit a nechtěl své muže vést na smrt. Také nechtěl opustit Renův oddíl, který nalezl ve stavu naprostého rozkladu a samotný Reno už nebyl schopen velení. Komise mu dala zapravdu a rozhodla, že svým rozhodnutím a mimořádně dobrým velením zachránil zbytek sedmé kavalérie před kompletním zničením.

Zdroj: britannica.com