Hrdinové z Černobylu: Hasiči, kteří zcela nechráněni zasahovali v zamořené oblasti
Doktor Uskov u svých ozářených pacientů poprvé zaznamenal změnu 6. května, kdy jak smutně konstatoval, neviditelné období nemoci z ozáření skončilo. Už mělo být jen hůř. Ďatlovovi a vlastně většině nemocným se na obličejích a nohách objevily ošklivé popáleniny a lidé začali pomalu umírat.
Foto: Odnášení radioaktivního grafitu ze střechy reaktoru. Hasiči mohli být vystaveni záření jen několik desítek vteřin a následně byli ze střechy odvolání další skupinou. Většina však stejně zemřela na nemoci z ozáření | neznámý autor / Wikimedia Commons / Public domain
9. května dal Vasyl Ihnatěnko naposledy své ženě Ljudmile květiny. Byl svátek osvobození od nacismu a ten den Vasyl vždycky své ženě věnoval květy. Ten den to byly tři karafiáty, které mu koupily sestřičky. Vasyl už na tom byl velmi špatně a prakticky nerozeznával, jestli je noc či den. Požádal Ljudmilu, aby otevřela okna, aby aspoň mohl poslouchat vítězný ohňostroj. I když bylo jeho tělo zdrojem vysoké radioaktivity, zůstala Ljudmila celou noc sním, asi věděla, že je to naposledy.
V dalších dnech měl být Vasyl operován, měl podstoupit transplantaci kostní dřeně, byla to jeho jediná naděje. Jeho kostní dřeň byla zničena zářením a nevyráběla bílé krvinky, které byly nezbytné k jeho přežití. Jeho dvacetiletá sestra mu darovala svojí kostní dřeň, aby mu dala naději. Ale zázrak se bohužel nekonal. Vasyl měl tělo pokryté malými rankami, které se rychle rozrůstaly. Nakonec se mu začala z těla odlupovat sliznice v celých pruzích, a protože mu už neměli kam píchat morfium, smrt pro něj byla jediným vysvobozením.
Vasyl Ihnatěnko zemřel 13. května, v den, kdy už jiní hasiči Pravyk a Kibenok byli pohřbeni v utěsněných kovových rakvích na hřbitově Mitino v Moskvě. Jejich těla byla dána do igelitových pytlů a byla vložena do rakve. Tyto rakve byly zabaleny do plastové fólie a vloženy do ještě větších zinkových rakví. Teprve poté byly dvojité rakve spuštěny do hrobů, které byly posléze zakryty betonovými deskami. Rodiny byly informovány, že jsou těla příliš radioaktivní, takže nemůžou být pohřbena jiným způsobem.
Pohřeb Vasyla Ihnatěnka proběhl v naprostém utajení. Úřady neměly strach z toho, že těla mrtvých hasičů šířila radiaci, bály se spíše šíření zpráv o hrůzách, které museli umírající na nemoc z ozáření prožít. Plukovník, který měl pohřeb na starosti, jezdil autobusem s Ihnatěnkovou rakví a jeho rodinou několik hodin po Moskvě, aby nikdo netušil, kde bude hasič pohřben, než konečně zajel na cílový hřbitov. Hřbitov byl obklopený vojáky, kteří měli hlídat, aby se tam nedostal nikdo z novinářů. Plukovník chtěl mít jistotu, a tak ještě nařídil s obřadem počkat. To už přestala Ljudmila ovládat emoce a začala na plukovníka křičet, že její manžel byl hrdina a oni s ním jednají jako s vrahem. Plukovník to vzdal a nařídil, ať rakev pohřbí.
Ljudmila mohla celému pohřbu jen přihlížet, kvůli nebezpečí radiace jí nedovolili rakev ani obejmout. Mrtvého hasiče před pohřbem oblékli vojáci do slavnostní uniformy, ale protože měl strašlivě oteklé nohy, musela mrtvola zůstat bez bot. Ty pak měla celou dobu pohřbu Ljudmila u sebe. Vasyl Ihnatěnko byl posmrtně vyznamenám dvěma vysokými vyznamenáními, Řádem svobody a Řádem rudého praporu.
Všichni první ozáření muži z Černobylu, hasiči a operátoři elektrárny, leželi nejdříve v místní nemocnici, kde si s nimi nevěděli rady. Někdo z tamních lékařů přišel s nápadem, že by měli pít mléko. A protože mléko nebylo nikde k sehnání, vypravila se manželka jednoho z hasičů, Vasyla Ihnatěnka Ljudmila, na venkov, kde mléko pro hasiče sehnala. Všichni si mysleli, že mléko zasaženým mužům pomůže, ale hasiči začali mléko po několika doušcích zvracet. Následovaly intravenózní injekce, které konečně zabrali a ozářeným mužům se udělalo lépe. Někteří muži kouřili a bavili se o tom, proč reaktor explodoval a zdálo se, že jsou z nejhoršího venku. Jen Leonid Toptunov, to byl ten, který s Akimovem otevřel ty ventily s vodou, měl hnědou kůži, opuchlé rty a mluvil s obtížemi. Odpoledne přiletěla do Pripjati skupina lékařů, kteří rozhodli hasiče a operátory odvézt do Moskvy. K převozu došlo ještě ten den, narychlo a nikdo z nich se nestihl rozloučit se svojí rodinou.
Ozáření muži byli dopraveni do nemocnice č. 6, která se specializovala na léčbu z ozáření a jako jediná měla na léčbu vybavení a odborníky. Primářka oddělení nemocí z ozáření byla dr. Angelina Gusková, která podobné pacienty léčila od roku 1949, kdy působila jako mladá lékařka v Čeljabinsku, kde bylo první sovětské plutoniové zařízení. Lékařka tam léčila vězně gulagu, kteří komunistům sloužili jako pokusní králíci.
Hasiči a operátoři z Černobylu, celkem 134 mužů, kterým byla akutní nemoc z ozáření diagnostikována, byli později rozděleni do čtyř skupin. V první, která zahrnovala 20 lidí s mírou absorpce mezi 6,5 a 16 grayi, zemřeli všichni. V této skupině byl také díky seriálu HBO známý Vasyl Ihnatěnko, který dostal dávku 1600 rentgenů. Ve druhé skupině, jenž zahrnovala téměř stejný počet osob, které absorbovali mezi 4,2 a 6,4 graye, zemřela jedna třetina pacientů. Ve třetí skupině pacientů, kteří dostali mezi 2,2 a 4,1 graye, zemřela jen jedna osoba. V poslední skupině, mezi 0,8 a 2,1 graye, nezemřel nikdo. Celkově zemřelo v prvních čtyřech měsících na akutní nemoc z ozáření 28 černobylských hasičů a operátorů. Dalších 20 pacientů zemřelo později, ale lékaři nepřipisovali jejich smrt nemoci z ozáření.
Komentáře
Czert
17. 07. 2021, 13:02Martin
No, je rozdil mezi neco ne-srovnavat a chtit z veci x vytriskat politicky zisk.
A ne, kaja nejsu, hidne se s nim hadam.
Byt jo, kaja me obcas lripada ze trpi schyzou
Body
17. 07. 2021, 12:05Tak on Karel tu vystupuje pod více přezdívkami aby umocnil vážnost svých názorů :-)
Martin23
16. 07. 2021, 14:47Czert
Skutečně mi toho Karla připomínáte docela dost.
Co takle vzít na vědomí, to, co jsem řekl již asi třikrát.
Nic nesrovnávám a nic nechci skrze něco dělat menší katastrofou.
A všechno ostatní jsem již řekl.
Czert
16. 07. 2021, 13:37Martin
Ja to chapu dokonale, jediny kdo se snazi tahatdo nehod politiku si ty.
Pekny clanek o tmi, a co to si sem zkopiroval dokazuje?
Ze amicka vlada byla otevrena a soukroma firma mlzila.
A ted me rekni, jak to ze amucka firma mlzila dela rusky cernobyl mensi katastrofou, ci omluva ruske vladni mlzeni a lhani?
Martin23
16. 07. 2021, 06:32Czert - Tak buď nerozumíte psanému textu nebo je problém ve mně.
Přitom já si myslím, že lze pochopit, že mi nejde primárně o ty katastrofy, ale o snahu medializací nebo jejich tutláním z těchto katastrof dostat dnes politický či ekonomický profit.
Three miles island
Oficiálně se při této nehodě nikomu nic nestalo, ale například profesor Steve Wing z univerzity v Severní Karolině se dlouho snažil dokázat opak. "Nálezy rakoviny, spolu se studiem zvířat, rostlin a poškození chromozomů v oblasti Three Mile Island, ukazují na mnohem vyšší stupeň radiace, než se uvádělo," citoval vědce v roce 1997 list The Washington Post.
Rozsah havárie společnost MetEd několik dní tajila. Teprve po dvou dnech mohly vládní úřady nařídit evakuaci tisíců těhotných žen a dětí. Spolu s nimi opustilo svá obydlí dalších 200 000 lidí, kteří nedůvěřovali oficiálním údajům a raději byli opatrní. V té době však již byla největší část uniklé radioaktivity rozptýlena daleko za hranicemi evakuované oblasti. Následná vyšetřování prokázala, že společnost MetEd tajila a zkreslovala důležité informace o havárii reaktoru a únicích radioaktivity.
Během nehody se filtry umístěné na větracích komínech, kterými radioaktivita unikala, ucpaly a přestaly fungovat. Záznamy z měřících zařízení se podle tvrzení firmy MetEd záhadně „ztratily"! Monitorovací síť nefungovala správně, sběr vzorků proběhl narychlo a chaoticky a velká většina klíčových údajů chybí nebo je nespolehlivá.
„Důsledkem tajení a manipulací je, že dodnes nikdo neví, kolik tehdy uniklo radioaktivních látek," říká Dr. Ernest Sternglass, profesor radiologie na Pittsburgské univerzitě.
„Lidé byli vystaveni mnohem vyšším dávkám, než je oficiálně uváděno," říká Dr. Bernd Franke, ředitel Institutu pro výzkum energie a životního prostředí, který prováděl rekonstrukci úniku radioizotopů. „Vyskytovala se místa s lokální vysokou úrovní radiace, která vůbec nebyla odhalena."
Existují však i studie, které škody na zdraví a životním prostředí potvrzovaly. Již roku 1980 vypracoval tajemník Státního oddělení pro zdravotní péči studii, která dokazuje mimořádný výskyt dětí s potížemi se štítnou žlázou. Další studii vypracovala roku 1984 Dr. Aamodtová se svým manželem. Zjistila, že výskyt rakoviny převyšuje celostátní průměr několikanásobně.
Badysak
16. 07. 2021, 03:23Obhájci USA bez sebereflexe jooo tak např. https://www.ceskatelevize.cz/porady/10158090296-letecke-katastrofy/dily/
haz
16. 07. 2021, 00:37No ja nevim, podle me je to fifty fifty ale obhajci USA bez sebereflexe. Vzdyt i obycejny dite chape, ze neni jen cerna a bila ale svet jsou ruzny promenny. Ale ne, zaryti odpurci vseho z vychodu popiraji i vychod slunce - jen aby nemuseli priznat, ze i ten zapad trosku smrdi i pres jeho technologicke (a jine) vymozenosti.
At to neni jen mlaceni prazdne slamy, napriklad:
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/v-roce-1966-odklizeli-tajnou-jadernou-havarii-nyni-americti/r~1459a9f24d8f11eaa5910cc47ab5f122/
Czert
15. 07. 2021, 22:05Martin
To, ze DNES se vi o cernobylu vsecho je mozne jen diky nekolika vecem, diky tomu ze doslova tisice lidi zradilo komunismus a pustilo si hubu na spacir, ale hlavne proto ze komunismus padl.
Ale to nemeni nic na tom, ze sovetska vlada nehodu umyslne zlehcovala a tajila.
Three miles island je s tim neporovnatelny, protoze zadna radiace mimo atomku neunikla.. Jo, mohlo to byt daleko horsi, ale nebylo, narozdil od cernobylu.
A taky se o ni prvni, posledni.
Jen neni tak popularni jako cernobyl a fukusima, mozna proto ze dopad na okoli byl zanedbatelny.
Czert
15. 07. 2021, 21:57Martin
Tak kdyz mluvis o bhopalu, tak o snaze maximalizovat zisky radsi ani nemluv.
Protoze rusove maji masla na hlave bezpocet.
Protoze snaha usetrit na nakladani s opdadem jde brat taky jako snaha o maximalizaci zisku.
A precti si neco o jezere smrti, jezere, kde dokud byla voda, tak tam rusove vypousteli radiokativni odpad z ruznyh zavodu, a az diky divu komunismu jezero vyschlo, tak rusove zjistili ze ono jezero doslova zari vic nez cernobyl, tak se rozhodli vyschle dno jezero vybetonovat aby snizili radiaci, protoze dekontaminace by polozila rozpocet statu.
A i pres betonovy dekl stat u toho jezera bez ochrany po dobu delsi nez 10 min mas jasny rozsudek smrti.
Martin23
15. 07. 2021, 19:08Badysak
Tak když napíšu, že tyhle dvě nehody NESROVNÁVÁM a tady nějaký špindíra začne, že jistě srovnávat ..... , tak pak je jakákoliv diskuze zbytečná.
Ale o tom to je. Zatímco o Černobylo ví i kdejaký špindíra všechno, co se stalo po minutách a přesto má pocit, že se všechno tajilo, tak pak tu máme událost v Three Mile Island, která je tutlaná prakticky do dneška, ale to je v pohodě.
Samozřejmě, protože tady jde o úplně jiné věci.
Ono se ti to chytráku dnes mele, ale podle mě v Moskvě první dny toho asi taky moc nevěděli.
A pak co s tím? vždyť i Finové se to báli zveřejnit a nechali to na Švédech.
a co Fukušima? Pokud vím, náš TOP 09 odborník Drábová hodnotí obě události v podstatě optimisticky.
Badysak
15. 07. 2021, 17:03Jistě srovnávat chemickou katastrofu v Indii o které dotčená země věděla, a která zasáhla malou oblast s jadernou katastrofou, která zasáhla/stále ohrožuje půlku evropy a která byla ÚMYSLNĚ ZATAJOVANA SOVĚTSKOU VLÁDOU to je hodné soudruha z Petrohradu. Bravooo potlesk
Martin23
15. 07. 2021, 15:56Já tyto dvě havárie nesrovnávám. Obě jsou strašlivým neštěstím. Ale samozřejmě vidím problém, jestli se tak stalo skrze chybu nebo skrze maximálizovat zisk na úkor bezpečnosti v kolonii.
Ale když už se chce někdo věnovat těmto katastrofám, mohl by pracovat i na jiných než na Černobylu.
Docela zajímavé a aktuální je téma Three Mile Island (1979). Od této velmi informačně "potlačované" katastrofy v USA nepostavily doma novou jaderku.
A to chtějí stavět u nás bloky v Dukovanech a Temelínu?
No já si právě myslím, že to je manipulace pořád jen o Črnobylu.
Jura
15. 07. 2021, 08:50Martin23. Bhópál, to srovnání je dobré, pamatuju když se to stalo, bylo kolem toho mlžení srovnatelné s Černobylem, snaha bagatelizovat následky a celé to njak zamést. Otec tenkrát sledoval západní televizní stanice kde bylo vše o každém prdu u nás ale tohle bylo hodně jiný. Z "nepochopitelného" důvodu se to dodnes njak moc nepřipomíná, je o tom pěkný dokument, myslím že příčina byla nechuť měnit poškozenou bezpečnostní součástku za 100$ a njaké ty okolnosti k tomu.
alexa123
15. 07. 2021, 08:15Kajo3,
ako okomentuješ príspevok Martina23 resp. jeho čísla o mrtvých v debilnom komunistickom slovanskom Černobyle a v nejakom zapadákove v Indii kde ľudia možno ani dnes nevedia koľko je 2+2 ale majiteľom uvedenej firmy bola bola kapitalistická US firma t.j. firma krajiny pred ktorou by sa mal podľa teba celý svet plaziť pretože je to ETALON naj, naj, naj ... čo na tejto planete existuje.
Martin23
15. 07. 2021, 07:47Tak o Černobylu víme prakticky vše. Britští vědci Ian Fairlie a David Sumners ve studii z tohoto měsíce vypracované pro evropské Zelené odhadují, že celkový počet obětí, které zemřely nebo zemřou následkem výbuchu v jaderné elektrárně Černobyl, dosáhne 30 000-60 000 životů.
V tiskové zprávě IAEA a později i v médiích se vloni na podzim objevilo, že černobylská havárie si nevyžádá víc než 4000 lidských životů. Tento údaj vycházel ze shrnutí několika studií, z nichž ty hlavní zpracovávala expertní skupinu sestavená IAEA a expertní skupinu sestavená WHO. Právě skupina Světové zdravotní organizace posuzovala zdravotní dopady černobylského výbuchu.
Do oněch 4000 tisíc bylo zahrnuto přibližně 50 havarijních pracovníků (tzv. likvidátorů), devět dětí, které zemřely na rakovinu štítné žlázy a dalších asi 3940 lidí, u nichž se předpokládá, že by mohli zemřít na rakovinu způsobenou ozářením. Tento údaj se vztahuje na 200 000 likvidátorů, 135 000 tisíc evakuovaných obyvatel a dalších 270 000 obyvatel nejvíc kontaminovaných oblastí na Ukrajině a v Rusku a Bělorusku.
Bhópálská katastrofa je největší známá průmyslová havárie v historii, která se udála v noci z 2. na 3. prosince 1984 v indickém městě Bhópál v chemické továrně patřící americké společnosti Union Carbide. Během nehody uniklo do okolí továrny 27 tun methylisokyanátu (MIC), kyanovodíku a dalších látek poškozujících lidské zdraví. Během tří dnů po havárii zemřelo v Bhópálu a jeho okolí přibližně 8 000 lidí, Dodnes už má chemička na svědomí asi 25 000 mrtvých a na následky postižení prý v průměru každý den umírá jeden člověk. Celkem bylo postiženo asi 520 000 lidí.
Společnost Union Carbide byla po havárii požádána, aby co nejdřív odškodnila alespoň ty, kteří zůstali trvale neschopní práce. Firma však odmítla zaplatit 220 milionů dolarů, které v rámci takzvaného předběžného vyrovnání požadovaly organizace sdružující oběti katastrofy. Společnost raději po léta platila armádu právníků, kterým se úspěšně dařilo prodlužovat nekonečné soudní spory.
Přibližně 150 000 lidí stále potřebuje akutní lékařskou péči, ale kompenzace se na ně nevztahují. Mnozí postižení říkají, že by bylo lepší, kdyby bývali zemřeli hned po havárii…