Proces nákupu nových pásových bojových vozidel pěchoty pro Armádu České republiky nabírá čím dál větší zpoždění. Na Ministerstvu obrany teď údajně zkoumají vypracované právní posouzení celé záležitosti, přičemž již dříve ministryně obrany vyřadila finance na první splátku z rozpočtu pro letošní rok, takže v nejbližších měsících tento proces nejspíše nijak zásadně nepokročí. Česko se však zavázalo, že do roku 2026 postaví moderní těžkou mechanizovanou brigádu, která se bez těchto nových obrněnců neobejde. Nad splněním tohoto cíle se proto vznášejí otazníky, které ještě umocňuje otázka financí, jelikož nákup pásových BVP bude nepochybně velmi nákladný, a kromě toho i otázka logistiky, protože AČR zkrátka nevlastní dopravní prostředky k přesunu velkého počtu pásových obrněnců. Nabízí se tedy otázka, jestli by se nedal najít nějaký způsob, jak budování moderní těžké mechanizované brigády urychlit a zlevnit.

Je to o to více žádoucí vzhledem ruskému brutálnímu vpádu na Ukrajinu, který je nebezpečnou hrozbou i pro celou Evropu a NATO. Ukazuje se, že přešlapování některých armád NATO, především ve střední a východní Evropě, na místě, co se týče přezbrojení na novou západní techniku, může mít v blízké době neblahé důsledky. Ti, kteří varovali, že modernizace výzbroje armády nesmí být odkládána, dobře chápali, že nejde jen o splnění požadavků NATO, ale že jde především o zásadní zvýšení obranyschopnosti České republiky a posílení vojenských schopností NATO jako takových. Jde ale také o to, že Česko není totalitním státem, musí tedy proto s finančními zdroji na obranu nakládat zodpovědně a zároveň v rámci procesu modernizace armády také podporovat domácí průmysl. Protože pouze na něj se mohou ozbrojené síly spolehnout i v době komplikací v mezinárodních vztazích. 

Foto: Česko se zavázalo, že do roku 2026 postaví moderní těžkou mechanizovanou brigádu, která se bez nových obrněnců neobejde. (ilustrační foto) | AČR

Psali jsme:Combat Life Saver aneb záchrana vojákova života pod palbou

Hned na úvod je třeba zdůraznit jednu významnou věc, aby se předešlo unáhlené kritice. Není sporu o tom, že Armáda ČR potřebuje nová pásová bojová vozidla pěchoty, která by nahradila nynější platformu BVP-2 (tedy československou verzi sovětského BMP-2). V současnosti jde o naprosto jednoznačně zastaralé vozidlo, které nevyhovuje především po stránkách odolnosti a palebné síly. Soudobá vozidla ve stavu 7. mechanizované brigády jsou už vesměs na hranici životnosti, spíše už za ní, a jak uvedla i ministryně obrany, jen díky pověstné české šikovnosti se je daří udržovat v provozu. Hypotetické válečné nasazení těchto obrněnců by však nejspíše skončilo tragicky, jak ostatně ukázaly a ukazují ztráty vozidel této konstrukce během bojů na Ukrajině či v Náhorním Karabachu. Sovětské BMP bylo kdysi jistě přelomové vozidlo, ale vývoj se od té doby dramaticky posunul a současné bojiště klade na pásové pěchotní obrněnce zcela jiné, daleko náročnější požadavky. Především proto je nutno vybrat nové pásové vozidlo coby jednu ze základních platforem těžké brigády.

To ovšem neznamená, že musí jít o jedinou obrněnou pěchotní platformu těžké brigády. AČR v současnosti provozuje také kolová bojová vozidla Pandur II. Jedná se o kvalitní typ, který se vyznačuje podařenou konstrukcí, dobrými provozními zkušenostmi a evolučním potenciálem, jak dokazují mj. nové speciální varianty KOVS a KOVVŠ vyvinuté přímo pro českou armádu. S odkazem na předchozí odstavec je třeba ještě jednou zdůraznit, že tady určitě nejde o návrh postavit těžkou mechanizovanou brigádu jen na kolových podvozcích. Již před lety se podobný nápad objevil v rámci tzv. Bílé knihy o obraně, v níž se uvažovalo o možnosti, že by se náhradou za BVP-2 mohl stát vyšší počet vozidel Pandur II, a proto by Armáda ČR vlastně přišla o pásové pěchotní obrněnce. Tento scénář ale tehdy naprostá většina odborníků odmítla, takže ani dnes není nic podobného na stole. Přesto však stojí za zvážení i možnost, že by těžká brigáda mohla provozovat rovněž vozidla Pandur II.

Foto: AČR v současnosti provozuje také kolová bojová vozidla Pandur II. Jedná se o kvalitní typ, který se vyznačuje podařenou konstrukcí, dobrými provozními zkušenostmi a evolučním potenciálem, jak dokazují mj. nové speciální varianty KOVS a KOVVŠ vyvinuté přímo pro českou armádu. | AČR

Debata o pásových a kolových podvozcích se táhne již řadu let. Po většinu studené války totiž platilo, že oba druhy podvozků využívaly obrněné transportéry, resp. vozidla nabízející menší palebnou sílu i horší úroveň pancéřové ochrany. Bojová vozidla pěchoty se však stavěla téměř výhradně na pásech, což kromě silnějšího pancéřování znamenalo vyšší pohyblivost v těžkém terénu, zatímco kolová vozidla byla rychlejší na silnici. Konec studené války ovšem znamenal podnět pro debaty o užitečnosti pásů a kol, které symbolizovala především reforma brigád US Army, která se rozběhla koncem 90. let zejména právě kvůli velkým změnám bezpečnostního prostředí. Rozsáhlý válečný konflikt mezi velmocemi se tehdy jevil jako málo pravděpodobný a daleko více se akcentovaly expediční mise s mírovými, humanitárními či protiteroristickými účely. Pro takové operace se jako vhodnější zákonitě jevila vozidla nabízející nižší hmotnost a vyšší rychlost, protože tak bylo možno je snadněji dopravit vzduchem na kterékoli místo světa a následně je také rychleji přesouvat po silnicích.

Psali jsme:Kdo jsou aktivní záložáci, co je přivedlo do záloh a co obnáší jejich služba

Americká armáda začala za tímto účelem budovat tzv. střední brigády, které měly využívat již existující typ obrněné platformy. Těžké brigády pak sázely na etablovaná vozidla M1 Abrams a M2 Bradley a pro perspektivní lehké brigády se počítalo s úplně novou „rodinou“ obrněnců, která měla vzejít z projektu FCS (Future Combat System). V případě středních brigád, jimž se tehdy říkalo také „dočasné“ (Interim), se tedy mělo zvolit nějaké už existující vozidlo, aby tak byl zjednodušen a zlevněn jeho nástup do výzbroje, na počátku však ještě nebylo jasné, zda se zvolí pásy nebo kola. Výsledky rozsáhlých srovnávacích testů ale nebyly jednoznačné, a proto se zlomovým momentem stal až přesun ruských výsadkářů z Bosny do Kosova v roce 1999, a sice s pomocí kolových obrněných transportérů BTR-80. Rychlost a flexibilita tohoto přesunu údajně zapůsobila na US Army natolik, že se rozhodla vybrat kolové obrněnce, a to konkrétně derivát osmikolového švýcarského typu Piranha III.

Americká armáda jej zavedla do výzbroje pod názvem Stryker a tento krok se pak stal určitým symbolem vzestupu kolových obrněných platforem v armádách západních zemí. Řada států se poté vydala obdobnou cestou, a proto přinejmenším část svých pásových pěchotních obrněnců nahradila novými kolovými typy. Vesměs šlo o vozidla, která nabízela vyšší úroveň ochrany a palebné síly než typy ze studené války, jak ostatně dokazuje i Pandur II v české armádě. Dá se říci, že z hlediska výzbroje už se kolové platformy takřka ve všem vyrovnají pásovým, jelikož vozidla obou kategorií již zcela standardně nesou rychlopalný kanon a odpalovací zařízení pro protitankové řízené střely. Americký Stryker se v tomto trochu vymyká, protože jeho základní verze M1126 ICV pro dopravu pěšáků nese pouze kulomet či granátomet, avšak od roku 2018 se používá i varianta M1296 Stryker Dragoon, která již nese věž s 30mm kanonem. Jedná se o opravdu příznačnou reakci na další změnu bezpečnostního prostředí, která přiměla US Army i další země, aby znovu přehodnotily svůj přístup.

Ve druhé dekádě nového tisíciletí se totiž začalo stále výrazněji projevovat soupeření velmocí, z nichž některé začaly velmi asertivně deklarovat své ambice a prosazovat své zájmy, které se vesměs neshodují se zájmy USA a dalších zemí NATO. Jedná se především o Rusko a Čínu, a právě o těchto dvou státech se nejčastěji hovoří jako o možných protivnících Západu v dalším (hypotetickém) ozbrojeném střetnutí. Z hlediska USA jde o „téměř rovnocenné“ („near peer“) soupeře, resp. o potenciální protivníky kvalitativně i kvantitativně mnohem silnější než ty, jež USA vnímaly při budování středních brigád s vozidly Stryker. Boje na Ukrajině i střety v Náhorním Karabachu ukazují, že „klasické“ konvenční střetnutí obrněných a mechanizovaných jednotek již určitě není čímsi tak vzdáleným či nepravděpodobným, jak se to zřejmě jevilo na konci minulého či na počátku nového století. Ono „opojení koly“ se tak začalo do jisté míry vytrácet a západní země se opět začaly zajímat o pásová bojová vozidla pěchoty, s čímž koneckonců koreluje též jednoznačný záměr Armády ČR pořídit novou platformu této kategorie.

Všeobecně nadále platí, že pásová obrněná vozidla nabízejí podstatně vyšší taktickou mobilitu (resp. větší pohyblivost v těžkém terénu) a vyšší úroveň ochrany, jelikož obvykle mají silnější pancéřování. To samozřejmě jde ruku v ruce s vyšší hmotností, kvůli níž tedy naprostá většina soudobých západních pásových BVP postrádá schopnost plavby. Kvůli své vysoké hmotnosti, vysoké spotřebě paliva a také kvůli snaze nezkracovat životnost pásových šasi se proto takové obrněnce na delší vzdálenosti přesunují na silničních podvalnících, popř. po železnici. Kolové platformy nemají takovou pohyblivost v terénu, avšak jsou daleko rychlejší na silnici, nabízejí nižší spotřebu paliva a vyznačují se nižší hmotností. Díky tomu je lze snadněji přepravovat též vzduchem a na zemi se přesunují po silnicích po vlastní ose. Vedle těchto striktně vojenských parametrů nelze pominout ani skutečnost, že zpravidla bývají levnější z hlediska pořizovacích i provozních nákladů, protože jsou konstrukčně jednodušší a méně náročné na údržbu, a proto vyžadují také méně rozsáhlou a levnější infrastrukturu.

Jak bylo uvedeno, po stránce palebné síly dnes mezi kolovými a pásovými vozidly neexistuje podstatný rozdíl, neboť většina současných typů může používat věž s automatickým kanonem ráže 30 mm i více a odpalovacím zařízením pro protitankové řízené rakety. Pásová i kolová vozidla bývají řešena jako víceúčelové platformy, takže na jednom podvozku zpravidla existuje široká škála variant, což opět dokládá Pandur II v české armádě i všechny tři typy pásových vozidel, jež se účastní (nyní pozastaveného) výběrového řízení. O schopnostech kolových vozidel mimochodem dost vypovídá i probíhající reforma francouzské armády, která dosud z velké části sází na kola. Mezi důležité prvky se řadí šestikolová bojová vozidla EBRC Jaguar, jež mají kanony ráže dokonce 40 mm. Běžně se vyskytují také kolová vozidla palebné podpory nesoucí výzbroj v podstatě na úrovni tanků, tedy s kanonem kalibru nejčastěji 105 mm.

Připomeňme si, že těžká mechanizovaná brigáda české armády (neboli vlastně modernizovaná 7. mechanizovaná brigáda) by měla sloužit zejména pro obranu domácího území a pro obranu území dalších členů NATO. Její nasazení mimo Evropu je prakticky vyloučené, jelikož trendy v současném bezpečnostním prostředí napovídají, že by se nejspíše neangažovala nijak daleko od českých hranic. Jako pravděpodobné se jeví její nasazení v rámci větších mezinárodních sil např. v Pobaltí. Jinými slovy, lze počítat s její činností především na území, kde existuje poměrně hustá silniční síť, což by favorizovalo kolová vozidla. Pásové obrněnce totiž lze po silnici přesouvat jedině na podvalnících, kterých však má Armáda ČR nedostatek. Další problém reprezentuje nosnost mostů, protože hmotnost pásových obrněnců spolu s podvalníky by se zřejmě dostávala na zátěžové limity mostů. Možný je sice též přesun po železnici, avšak také tady existuje potenciální problém, jelikož rozměry pásových BVP varují, že by nemusely vyhovovat rozměrovým limitům železničních tratí.

V krajním případě by proto mohla i nastat bizarní situace, že by Armáda ČR sice disponovala těžkou brigádou s pásovými bojovými vozidly pěchoty, nemohla by však tyto obrněnce dostat na místo určení, resp. tam, kde by měly bojovat či působit jako odstrašující síla. Vedle toho se opět musí upozornit na výrazně vyšší finanční náročnost nákupu a provozu pásových vozidel. Běžně uváděná suma 52 miliard korun, která by měla pokrýt pořízení 210 pásových bojových vozidel pěchoty, prakticky jistě neodpovídá skutečnosti, neboť jde o výstup z několik let starého marketingového průzkumu, takže v současnosti by náklady byly nepochybně ještě vyšší, možná až 70 miliard korun. A navíc se musí počítat s tím, že těžká brigáda nutně potřebuje i nové tanky jako hlavní zdroj palebné síly. Ekonomická situace České republiky rozhodně není optimální, takže lze očekávat, že i resort obrany bude nucen šetřit, a proto by se měly hledat cesty, jak by se těžká brigáda mohla vybudovat rychleji a levněji.

Připomeňme, že 7. mechanizovaná brigáda dnes zahrnuje čtyři prapory, a sice jeden tankový a tři mechanizované. Právě pro tři mechanizované prapory se počítá se zavedením nových pásových obrněných vozidel, ale výše shrnuté potenciální překážky by mohly modernizaci jejích vybavení značně zpomalit. Možnou alternativou by se proto mohl stát např. scénář redukce zamýšleného počtu pásových BVP, resp. přepracování projektu ve smyslu zavedení opce, a tudíž by si Armáda ČR nejdříve pořídila menší počet pásových obrněnců a další kusy by dokupovala až později podle potřeb a podle finančních možností. Např. redukce o třetinu (tedy zhruba na 140 kusů) by tak umožnila přezbrojit dva mechanizované prapory těžké brigády, zatímco třetí prapor by mohl získat nové kolové obrněnce Pandur II v modernizované variantě s novou střeleckou věží, případně též ve verzi s kanonem ráže 105 mm. Prapor by tak získal vyšší strategickou mobilitu, resp. možnost daleko rychlejšího a snadnějšího přesunu po evropské silniční síti, a to při nižších nákladech a také při menší náročnosti na veškerou infrastrukturu.

Další výhodu kolových obrněnců představuje lepší využitelnost při zajištění týlu. Pokud by se totiž skutečně naplnily pesimistické scénáře a někde na východě či jihovýchodě Evropy by se rozpoutal válečný konflikt za účasti zemí NATO, přímá rozsáhlejší účast českých obrněnců je pořád spíše méně pravděpodobná, protože většinu bojové činnosti by zřejmě zastaly jednotky armád velmocí. Armáda ČR by tedy na bojišti měla patrně jen doplňkovou či pomocnou roli, ovšem o to větší význam by mohla mít při zajištění týlu. Česká republika se sice těší „luxusu“ v podobě hranic pouze se členy NATO a EU, ale to ještě neznamená, že by se v případě války nemusela obávat žádného ohrožení. Právě naopak, zajisté by se muselo počítat se sabotážními útoky na českou průmyslovou, energetickou, dopravní a komunikační infrastrukturu, neboť ta by fakticky představovala týl bojujících armád NATO. Válka by navíc zajisté vyslala na cestu množství uprchlíků. Při zajištění bezpečnosti státu proti všem těmto hrozbám by se rychlejší a flexibilnější kolová vozidla zajisté uplatnila lépe.

Navržená opce ve smlouvě by pak mohla umožnit pořizování dalších pásových obrněnců a do výbavy české armády by mohly perspektivně přibývat nové silniční podvalníky, díky nimž by se mohl onen vzrůstající počet pásových vozidel přesouvat. Kolové obrněnce Pandur II, které by se (dle výše popsaného návrhu) koupily pro jeden z praporů těžké mechanizované brigády, by se pak mohly použít coby výzbroj čtvrtého praporu 4. brigády rychlého nasazení, která má charakter střední brigády, ale aktuálně obsahuje jen tři prapory. Její dřívější 43. motorizovaný prapor byl totiž vyčleněn jako základ nového manévrového prvku AČR, tzn. 43. výsadkového pluku, avšak zvažuje se i možnost opětovného doplnění čtvrtého praporu. Mluví se i o scénáři vyzbrojení střední brigády „tankovou technikou“, což by patrně mělo znamenat výše zmíněná vozidla palebné podpory na šasi Pandur II, a o jiných speciálních variantách, jako je mj. nosič minometu ráže 120 mm nebo protiletadlové vozidlo.

Onen čas do opětovného rozběhnutí procesu nákupu pásových BVP by se tak mohl využít pro určité přehodnocení celého tohoto projektu. Budování těžké mechanizované brigády určitě má pro Armádu ČR vysokou prioritu, tuto prioritu je však nezbytné sladit s reálnými finančními a dalšími (zvláště pak logistickými) omezeními. Dočasná redukce zamýšleného počtu pásových BVP v kombinaci s opcí a pořízením vyššího počtu vozidel Pandur II by mohla být cestou, jak při budování těžké brigády ušetřit finance (které by se pak mohly použít mj. na nákup tanků) a současně alespoň části brigády zajistit vyšší strategickou mobilitu. Kolová vozidla by se navíc mohla lépe využít při ochraně bezpečnosti týlu. Jelikož platforma Pandur II je v české armádě zavedená a osvědčená, a navíc je vyráběna domácím průmyslem, nezpůsobilo by to žádné komplikace logistiky a zároveň by to dovolilo perspektivně postavit čtvrtý prapor střední brigády.

Zdroj: AČR, MO ČR