Ve čtvrtek 28.7. skončil první týden šestitýdenního kurzu základní přípravy AZ který pondělí 25.7. 2016 zahájilo ve Vyškově téměř 80 mužů a žen.

Tento výcvik je identický s dobrovolným cvičením, na které je možné se přihlásit vyplněním registračního formuláře (dobr. cvičení je novinka kterou umožňuje nová legislativa viz rozhovor s poradcem NGŠ AČR Ludvíkem Cimburkem.)

„Máme již 500 zájemců o dobrovolné cvičení. Většina dotazů je na téma jak takový výcvik vypadá. Při zahájení výcviku ve Vyškově jsem proto čerstvé vojíny a vojínky požádal, aby ti kteří v sobě najdou večer/ v noci ještě trochu sil, zkusili ostatním přiblížit, jak jejich den vypadal" řekl nám Ludvík Cimburek.

Psali jsme:Armáda zachraňuje životy civilních pacientů, její „létající JIPka“ by však zasloužila modernizaci

Pohled na právě skončený den výcviku vám budeme s jednodenním zpožděním předávat zde. Pokud jste nestihli některý z předchozích článků, podívejte se do historie deníku účastníka KZP.

KZP AZ - Den 9.

Vojín X

Když jsem minulý týden psal, že jsme konečně zažili pořádnou vojnu, jakou jsem si představoval, tak jsem netušil, jak moc to první dva dny třetího týdne předčí.

Pondělní ráno jsme začali nástupem, ovšem ne úplně klasicky, ale s plnou polní na zádech a připravení na přespání v lese. 1.četa vyrazila na tatrách a nás čekal asi 12 kilometrový pochod na střelnici.

Foto: Celkový pohled na střelnici

Psali jsme:Elitními armádními odstřelovači mohou být pouze ti, kteří mají pro funkci snipera průkazné vlohy

Poměrně rychle se mezi námi ukázali slabší kusy a tak jsme jim museli pomáhat. Nosili jsme jim batohy, tlačili je a taky se je psychicky snažili nakopnout. Na střelnici jsme dorazili po několika hodinách v plném počtu. Čekalo nás tu praktické zaměstnání: střelba ze samopalu vz. 58, útočné pušky CZ 805 BREN, pistole vz. 82 a hod cvičným granátem.

Foto: Ostré střelby z pistole vz. 82

Většina z nás nikdy předtím ze střelné zbraně nestřílela, max. z nějaké vzduchovky. První pocity se tedy dají pospat jen slovem WAU či PECKA. Co jsme se bavili, tak se poměrně rozdělujeme v názorech, komu sedí víc padesát osmička a komu víc BREN. Většině čety se ale líp střílelo z 58. Když bychom k tomu započetli i pistoli, tak z té se nám všem zaručeně střílelo nejhůř, asi i proto jsme tam měli nejhorší výsledky :D

Foto: Ostré střeby z útočné pušky CZ 805 BREN

Střelby jsme ukončili kolem 18:30 a čekal nás přesun na Tatrách do místa postavení tábora. Tam jsme měli velice málo času na postavení přístřešku, hlavně byla tma, tudíž čelovky byla naše jediná záchrana.

Foto: Přístřešek

Obcházeli nás instruktoři a radili nám, co děláme zle a co bychom měli předělat. Co se týče noci, tak někdo se vyspal parádně, někdo nemohl vůbec zabrat.

Vojín Y

Ráno budíček, nástup a odchod nafasovat zbraně. Opět BREN a Sa vz.58 + velká polní, plynová maska a MNS.

První četa se na střelnici vezla, druhá si těch cca 10km vyšlápla pěšky. Na střelnici se zastřeloval BREN, střílelo se z pistole vz.82 i ze samopalu vz.58.

Foto: Hodnocení výsledků střelby

Dále proběhl nácvik hodu granátem. První četa končila střelby a druha docházela na střelnici.

Foto: Nácvik hodu granátem

Nafasovalo se papání v krabičkách. Paštika, džem, hotové jídlo jako guláš apod. Vydatnost, chuť a složení vůbec nebudu hodnotit, to by bylo na dlouho! Už jsem pár podobných dávek v životě jedl, např. od Američanů a je to nesrovnatelné.

První četa odchod na pozice do lesa cca 4km, celou dobu pušky BREN u sebe. Vytvořit přístřešky pro 4-6 lidí podle skupin. To zabralo asi 2-4 hodiny. Podle toho, kdo jak si s tím vyhrál. Kontrola jak od instruktorů, tak od kapitána či majora proběhla několikrát.

Foto: Vytvořený přístřešek

Cca hodinu před setměním přijíždí druhá četa a začíná dělat totéž. Uléháme kolem půlnoci a budík má většina na 5 hod.

KZP AZ - Den 10.

Vojín X

V úterý ráno jsme měli budíček v příjemných 5:30 a další hodinu na rozbourání přístřešku, osobní hygienu atd. Na nástupu jsme si museli určit velitele čety, jelikož další úkol byl bez instruktorů.

Jednalo se o topografii, tedy dostat se z bodu A do bodu B a přitom projít check pointem. Každá četa vyrazila jiným směrem, ale cílové místo bylo stejné. Museli jsme se také vyhýbat otevřeným prostranstvím, nechodit po cestách a celkově se snažit nebýt spatřeni.

Foto: Maskování obličeje aneb tak trochu jiný make up :)

Velitel určil dva pátrače, kteří šli před jednotkou, kde hledali nejlepší možnou trasu. Role pátrače, kterou jsem dostal, byla opravdu skvělá zkušenost a velká zodpovědnost. Prostě jsme se tam vepředu nesměli splést, nebo bychom dostali pořádnej pojeb od jednotky.

Foto: Připraveni

Cesta šla ze začátku jak po másle, dobrej terén, pěkný tempo. Relativně brzo jsme došli k prvnímu bodu, kde jsme měli zakreslit náčrtek a dali si tam asi 10 minutovou pauzu. Další postup se výrazně zpomalil, jelikož jsme lpěli na instrukcích a nevyužívali žádné komunikace.

Vešli jsme tedy do špatně prostupného lesa a hlavně před námi byly asi 4 pozemní komunikace v rozmezí 300 metrů, které jsme museli přejít. Na tomto úseku jsme se celkem dost zdrželi, ale furt jsme měli 45 minut na cca 2 km do cíle.

Po chvíli nastal mírný problém v orientaci, jelikož terén se neshodoval s mapou. Byl to úsek dost rozjezděný technikou. Přecházeli jsme polní cesty, které na mapě nebyly, a chvíli jsme nevěděli, kde přesně jsme (okruh cca 400 metrů kde jsme mohli být).

Možnou ztrátu trasy jsem vzal komplet na svoje triko a vedl nás směrem, se kterým ne všichni souhlasili. Naštěstí to byla správná varianta a dorazili jsme do cíle o 17 minut v předstihu.

Bohužel jsme hned zjistili, že to nebyl cíl, ale pouhý check point, kde nám byli předány další instrukce kam vyrazit. Velitel čety špatně pochopil, co mu ráno instruktoři sdělili a najednou místo předstihu 17 minut, to byla poměrně vysoká ztráta, do cíle jsme dorazili teda cca 14 minut po limitu.

Zde nás čekaly taktické nácviky: přískoky, navazování spojení přes radiostanice, plazení a odsun raněného.

Foto: Odsun raněného

Hlavně poslední dvě zmiňované byla pecka, protože chvíli předtím nás pozdravil letní deštík, tak jsme se durch máchali po zemi. Bylo to náročné, ale zmákli jsme to.

Po skončení nácviků jsme měli 5 minut na nastoupení, což jsme nestihli a za to jsme také pykali. Dva jedinci z 1. a 2. čety co doběhli jako poslední, si za trest museli lehnout na nosítka a zbytek čety je musel až do kasáren nést. Jediný štěstí, že u nás to byl jeden z nejmenších vojáků.

Foto: Dva jedinci z 1. a 2. čety co doběhli jako poslední, si za trest museli lehnout na nosítka a zbytek čety je musel až do kasáren nést

Přesun byl chvílemi zrychlený a většina z nás už šla na krev. Nejsem si jist jak první četa, ale my jsme se hlasitě podporovali a pomáhali pomalejším, co to šlo. Všichni jsme to zvládli!

Vojín Y

Uklidit po sobě, zlikvidovat přístřešky. Zabalit velkou polní, vzít si zbraně a nepozorovaně se dostat po četách na určené body.

Postup proběhl bez problému, u prvního bodu jsme s menším zpožděním. Vše jsme ale dohnali a na druhý bod přicházíme celkem včas. Čas ale běží a přesun pokračuje poklusem na další pozici, což je ohnivá dráha.

Foto: Příprava na přesun

Prakticky to byl 10km nepozorovaný přesun s plnou polní za 2 hod v počtu cca 38 lidi. Bez větších problémů přichází do cíle první četa včas, druhá ji následuje o 15 min později.

Bohužel nás opustil jeden člověk z první čety. Kurz ale pokračuje a to maskováním obličejů maskovacíma barvičkama.

Následoval přesun a hledání zamaskovaných instruktorů. A následně vlastní maskování okolní vegetací. Přesun zpět na ohnivou dráhu, kde se rozdělujeme, každá četa na tři družstva - plazení, přískok, spojovací.

Foto: Plazení

Po prvním střídání na stanovištích je oběd a následuje další kolo. Zde se zdokonalujeme v práci s vysílačkou, v plazení jak samostatném, tak táhneme při plazení raněné kolegy, následují přískoky, krytí se ve družstvech navzájem atd.

Foto: Odtažení raněného kolegy

Při nástupu se pár lidi nestihlo připravit včas a řádně nastoupit a výsledkem byla sladká tečka! Pochod z ohnivé dráhy přes přední bránu s tím, že si každá četa ponese vlastního opozdilce na nosítkách.

První četa se rozhodla nést nosítka na ramenou a jeho velkou polní, masku a zbraň nesla samozřejmě taky četa. Nosítka vpředu, 2 kroky za instruktorem a střídání za pochodu (pro většinu spíš poklusu).

Foto: První četa se rozhodla nést nosítka na ramenou

Pro většinu lidí to bylo opravdu náročné. Samozřejmě vynést ho až do třetího patra, kam naše čety směřovaly na čištění zbraní.

Po čištění následoval test 8 otázek: TTD zbraní, přísaha atd. Je večer a všichni jsme K.O. K tomu ještě informace, že nás opouští další člověk, to není nic moc potěšujícího. Ale co se dá dělat, zítra ráno v 5:00 budíček a opět cca 10km na střelnici.