LAMPART 17 – první cvičení aktivních záloh v zahraničí, díl I.
Na jaře tohoto roku byl našemu družstvu oznámen nečekaný úkol – v září pojedete na cvičení do Polska. První informace byla, že půjde o soutěž průzkumných hlídek, což bylo přijato s velkým podivem. Proč my, mechanizované družstvo, máme jet na soutěž průzkumných hlídek? Co tam budeme dělat? Naštěstí časem dorazily aktuálnější informace, že půjde o cvičení mechanizovaných jednotek. To zvládneme!
Foto: Naše parta - 6 členů roje a velitel družstva
Konečná informace byla, že bude vyslána „smíšená" četa, kde budou dvě družstva VZP a jedno družstvo AZ. Řidiči a střelci operátoři byli (kvůli odlišné technice praporu) polskou stranou odmítnuti, takže se na cvičení připravovalo 6 členů roje a velitel družstva. Na našem červencovém cvičení jsme museli jedno zaměstnání věnovat OPZHN, protože v plánu byl chemický útok avizovaný polskou stranou. Přednáška, nácvik s ochrannými prostředky, částečná dekontaminace, ukázka dekontaminační linky pro vozidla i osoby. Kdo by toto zaměstnání neabsolvoval, do Polska nepojede.
Foto: Uvnitř BVP
Uteklo pár týdnů a přišel povolávací rozkaz. Nástup 14. září u útvaru 5153. Jako vždy vyrážím den předem a večer už se v kasárnách potkávám s ostatními z družstva. Nálada skvělá, všichni se těší. Ráno nám začíná jako klasické cvičení. Vstupní zdravotní prohlídka, doplnění materiálu a už jdeme s našimi kolegy z útvaru zopakovat střeleckou přípravu. Po obědě probíhá opakování OPZHN a nácvik na povel „plyn - postřik". Večer už máme volno a tak se připravujeme na zítřejší odjezd.
Ráno rychlá snídaně, dobalit poslední věci a přijíždí autobus. Naložit, najít volné místo a vyrážíme na 450 km dlouhou cestu do polského vojenského prostoru Nowa Dęba. Cestou zastavujeme ještě v Hranicích pro kolegy z velitelství brigády. I kvůli Tatře, která za námi veze kontejner se zbraněmi, je cesta dlouhá, ale po bezmála osmi hodinách jsme na místě. Nezbytná kontrola totožnosti a jsme ubytováni v zděných barácích po asi 20 lidech. Polovina tábora byla tvořena těmito baráky a druhá polovina byla vystavěna ze stanů. Poté jsme konečně nafasovali zbraně. Pro každého CZ 805 A1 s příslušenstvím (kolimátor ZD-DOT, zvětšovací modul DV-MAG 3 a noktovizor NV-MAG 3), pistole Phantom, pro kulometníka FN Minimi 7,62, pro pancéřovníka RPG a pro jednoho střelce ještě granátomet CZ 805 G1. Na další den už je naplánován výcvik v terénu, ale nevíme, jestli už budeme spát venku. Pro jistotu se sbalit, jako bychom se už na barák neměli vrátit.
Foto: Začátek hlídky. Čeká nás dlouhá, perná noc
Ráno brzo budíček, obléct do taktické výstroje a za slabého deště odcházíme do parku techniky. Cestou poznáváme první specifikum cizího prostoru. Celý prostor je písčitý a jemný, vlhký, vozidly rozježděný písek není pro chůzi zrovna ideální. Boří se skoro jako sníh a při odrazu pod nohou podklouzne. Snad si zvykneme. Velké batohy nakládáme na náklaďák, dostáváme přidělené BVP 1, seznamujeme se s polským řidičem a střelcem operátorem a nasedáme. Oproti našim BVP 2 má první verze 8 míst pro roj místo 6, a tak je rozhodnuto, že i náš velitel družstva bude s rojem a BVP bude velet český voják z povolání.
Foto: Příprava na maskování BVP-1
Necelé dvě hodiny čekáme v nastartovaném stroji, nohy začínají bolet, až konečně přichází rozkaz k odjezdu celého praporu (5. Batalion Strzelców Podhalańskich), jehož jsme nyní součástí. Postupně se prapor dělí na jednotlivé roty a nasouváme se na linii, kde máme zaujmout obranu. Cestou si všímáme dalšího specifika písku.
I přes deštivé počasí posledních dnů nejsou až na výjimky nikde žádné kaluže. I rozježděná cesta pro pásovou techniku, u nás synonymum pro bahno a hluboké kaluže za každého počasí, vypadá skrz periskop celkem kultivovaně. I BVP se v načechraném písku boří až po břicho a my slyšíme, jak podlaha klouže po písku. Tady by kolová technika neměla šanci.
Pokračování v dalším díle... (Kompletní seriál o cvičení naleznete ZDE.)
VRoj čet. Jan Slavík, AZ 72. mpr.
Komentáře