Albert Blithe se narodil 25. června 1923 ve Filadelfii ve státě Pensylvánie. Po třech letech studia na střední škole toto přerušuje a ve svém rodném městě se 18. srpna 1942 hlásí k jednotkám výsadkové pěchoty. Je přijat a poslán do výcvikového tábora Toccoa ve státě Georgia. Zde se stává příslušníkem roty E, 2. praporu, 506. výsadkového pluku, 101. výsadkové divize. Náročný výcvik podstupuje pod velením poručíka, později kapitána, Herberta Sobela.

Foto: Albert Blithe ve výcvikovém táboře Toccoa ve státě Georgia 1942 |  U.S. Army / Public domain

V roce 1943 se Albert přesouvá se zbytkem divize z New Yorku do britského Liverpoolu. Ve Velké Británii se již shromažďují jednotky k plánovanému otevření západní fronty. 6. června 1944 vyskakuje Blithe se svými spolubojovníky do Němci okupované francouzské Normandie. Nějaký čas trvá, než se spojí s dalšími „starými známými“ z roty E.

Psali jsme:Nejstatečnější voják Pacifiku, který ani nevzal do ruky zbraň

Poté se zúčastní útoku na městečko Carentan, jehož posádka v podobě německých výsadkářů brání spojení amerických předmostí rozšiřovaných z invazních pláží Omaha a Utah. Alberta během pouličního boje v Carentanu postihne záchvat tzv. hysterické slepoty. Nicméně zanedlouho se po rozhovoru s dočasným velitelem roty E poručíkem Wintersem vzpamatuje a je nasazen severně od města, kde se zúčastní odražení útoku jednotek 17. divize tankových granátníků SS Götz von Berlichingen a německých padákových myslivců. I tato událost je natočena v seriálu Bratrstvo neohrožených. Alberta zde osobně motivuje Richard Winters.

Foto: „Křičící orli“ (označení pro 101. výsadkovou divizi) byli za 2. světové války v bojích s nepřítelem velmi úspěšní | US Army / Public Domain

Blithe chce možná odčinit své „selhání“ v Carentanu a v následujících dnech se dobrovolně hlásí k nebezpečným průzkumným akcím. Během jedné z nich, při kontrole osamělého statku je zasažen nepřátelským odstřelovačem do klíční kosti. Utrpí velkou ztrátu krve, ale přežije. Z normanského předmostí je evakuován zpět na britské ostrovy, kde je 25. června 1944 (v den svých 21. narozenin) dekorován Purpurovým srdcem. Po částečném zotavení je Albert Blithe 1. října 1945 poslán domů a tím pro něj jeho působení ve 2. světové válce končí.

Po válce se zúčastní prvního setkání roty E. Začíná krátce působit ve společnosti Westinghouse Electric, ale po vypuknutí korejské války na sebe opět obléká uniformu a zamíří v řadách 187. výsadkového pluku v březnu 1954 do Asie. Ještě předtím se v roce 1953 stává příslušníkem tzv. Poradní skupiny jednotek armády Tchaj-wanu. Později je převelen do Německa.

Psali jsme:Přesně za měsíc uctíme památku válečných veteránů - lidé projevují úctu třeba úžasně pomalovaným kamionem

V prosinci 1967 se v Bastogne zúčastní slavnostního aktu připomínajícího boje v Ardenách. Po návratu domů se necítí dobře. Je proto převezen do nemocnice ve Wiesbadenu, kde lékaři zjišťují prasknutí žaludečního vředu. Albert Blithe je rychle operován, ale 17. prosince 1967, přesně 23 let poté, co jeho spolubojovníci dorazili do belgického Bastogne, ve 44 letech umírá. V seriálu Bratrstvo neohrožených (i ve stejnojmenné knize spisovatele Ambroseho) je mylně uvedeno, že zemřel v roce 1948 poté, co se nikdy nezotavil ze zranění způsobeného německým odstřelovačem v Normandii. Albert Blithe byl v prosinci 1967 se všemi vojenskými poctami pohřben na Arlingtonském národním hřbitově.