Další nezapomenutelná osobnost roty E, poručík Lipton, se narodil 30. ledna 1920 v Huntingtonu v Západní Virginii. Měl velmi těžké dětství, v pouhých 10 letech mu během autonehody umřel otec a z matky se stal doživotní invalida. Po vystudování základní školy zamířil Clifford na Marshallovu univerzitu. Kvůli špatné finanční situaci rodiny však, jako nejstarší ze sourozenců, studia po jednom roce zanechal a začal pracovat v továrně.

Poté, co si v létě 1942 přečetl článek o novém druhu vojsk americké armády – výsadkové pěchotě, která byla prezentována jako elita s nejtěžším výcvikem, se Clifford rozhodl (15. srpna 1942 ve Fort Thomas v Kentucky) přihlásit právě k výsadkářům. Následně byl převelen do tábora Toccoa v Georgii, kde se stává příslušníkem roty E 2. praporu 506. pluku 101. výsadkové divize. Lipton si již během výcviku vysloužil respekt ostatních mužů roty E, které motivoval k nejlepším možným výsledkům. Kvůli svým mimořádným schopnostem byl brzy povýšen na seržanta. Vždy se snažil udržovat morálku na vysoké úrovni a proto byl mezi mužstvem i důstojníky velmi oblíbeným.

Foto: Clifford Carwood Lipton | U.S. Army / Public domain

Psali jsme:Obři nebes – zranitelné Zeppeliny a bombardování civilistů za Velké války

Po úspěšném završení výsadkářského výcviku, včetně seskoků, zamířil se zbytkem divize přes Atlantik do anglického Albournu. Byl to právě seržant Carwood Lipton, který, spolu se seržanty Ranneyem a Harrisem, vedl vzpouru proti jejich veliteli, kapitánu Sobelovi, kterého pro jeho chabé taktické dovednosti vojáci nechtěli následovat do blížící se válečné vřavy. Velitel 506. výsadkového pluku, plukovník Sink, byl vzteky bez sebe, ale nakonec po poradě s nižšími veliteli pluku převelel kapitána Sobela do vojenské školy Chilton Foliat. Pro seržanta Liptona nakonec neměla tato aféra žádné vážnější důsledky.

Lipton měl tehdy sdělit Williamu Guarneremu 5. června 1944, v předvečer invaze do Normandie, informaci o smrti jeho bratra, který tehdy padl u Monte Cassina, ale seržant Martin mu to nakonec rozmluvil. Guarnere se to nakonec náhodou i tak dozví. Píše se 6. červen a seržant Carwood Lipton velí během Nejdelšího dne „osazenstvu“ jedné z několika stovek Dakot (letoun Douglas C-47 Skytrain). Během samotného výsadku Lipton ztratil svou zbraň. Vyzbrojen pouze nožem, granátem a několika náložemi se naštěstí setkává se dvěma spolubojovníky z 82. výsadkové divize a následně i s poručíkem Wintersem a vojínem Hallem z roty A. Později se k nim přidají i Guarnere, Toye a Malarkey. Následuje přepad skupinky německých vojáků na dvou koňských povozech a postup k vesničce Sainte-Marie-du-Mont.

1 km od vesnice, na panství Brécourt Manor, byla zjištěna pozice baterií čtyř německých houfnic ráže 105 mm, ostřelujících asi 5,5 km vzdálenou invazní pláž Utah, na které se právě vyloďovali muži 4. pěší divize. Rota E, která v té době měla jen 12 mužů (plus jeden příslušník roty A), tak dostala za úkol nepřátelské houfnice, původně považované za 88 mm protiletadlové kanony, co nejdříve zničit. Přepad zakopaných německých dělostřelců se stal učebnicovým příkladem útoku na opevněnou nepřátelskou pozici. Při akci byl zabit vojín Hall z roty A, Němci v akci ztratili minimálně 20 mužů. Carwood sám zastřelil jednoho německého vojáka, daleko důležitější však byly jeho nálože TNT, kterými měli výsadkáři v plánu houfnice zničit. Protože se však Lipton zpočátku nemohl s TNT dostat skrz silně postřelované pole, poradil si tehdy poručík Richard Winters s pomocí několika německých granátů, které zasunul do úsťových brzd houfnic. Když se pak seržant Lipton nakonec dostal do spojovacích zákopů, v jednotlivých palebných pozicích zjišťuje, že hlavně 3 houfnic jsou již zničeny. Nálož tedy umístil až na poslední, čtvrtou houfnici a definitivně tím nebezpečného protivníka umlčel. Za úspěšné splnění úkolu byl seržant Lipton dekorován Bronzovou hvězdou.

O necelý týden později se rota E a další jednotky účastní útoku na důležitou silniční křižovatku Carentan. Město bylo tehdy bráněno elitními německými výsadkáři (Fallschirmjäger) a došlo tak k boji mezi výsadkáři. Carwood Lipton byl během těžkých pouličních bojů zasažen střepinami dělostřeleckého granátu do obličeje, ruky a rozkroku. Německé výsadkáře se nakonec podařilo z města vytlačit a tím zabezpečit spojení amerických jednotek vyloďujících se na pláži Utah s jednotkami postupující z Omahy. Křičící orli (název pro 101. výsadkovou divizi) pak ještě odrazili, za vydatné podpory Shermanů patřící americké 2. obrněné divizi, protiútok 17. divize tankových granátníků SS Götz von Berlichingen, podporované německými výsadkáři, kteří se pokusili Carentan opět obsadit. Carwood Lipton byl, spolu s celou divizí, po zabezpečení předmostí v Normandii stažen zpět do Velké Británie, kde za svá zranění obdrží Purpurové srdce. Ze zranění se plně zotaví, na tváři mu však až do konce života zůstala po střepině viditelná jizva.

Psali jsme:V boji nebyl prostor pro rasismus aneb černošští piloti z 332. stíhací skupiny USAF

V září 1944 následovala další velká spojenecká akce - operace Market – Garden. Křičícím orlům se v ní podařilo osvobodit město Eindhoven, ale Spojenci byli nakonec zastaveni a především Britové utrpěli těžké ztráty, a to jak 1. výsadková divize v Arnhemu a okolí, tak pozemní síly XXX. sboru. Pozemní síly měly původně prorazit až k Rudým ďáblům (označení pro britskou 1. výsadkovou divizi) v Arnhemu, překročit zdejší dálniční most klenoucí se nad Rýnem a proniknout do průmyslového srdce Německa ještě do konce roku 1944. Carwood Lipton se tehdy v říjnu zapojil do úspěšné operace, během které se podařilo před zajetím zachránit skupinu 148 mužů právě 1. britské výsadkové divize.

Foto: Příslušníci 101. výsadkové divize během operace Market – Garden | U.S. Army / Public domain

16. prosince 1944 nastupuje Carwood Lipton spolu s dalšími příslušníky oslabené 101. výsadkové divize na urychlený přesun do belgického města Bastogne, aby podpořili obranu zdejších amerických sil. Bez dostatečných zásob, těžkých zbraní, s minimem zdravotnického materiálu, střeliva i potravin, mnozí v letních uniformách, pak Křičící orli obsazují pozice v lesích kolem města. Zde, během neustálých německých dělostřeleckých přepadů, přebírá Lipton fakticky velení roty za poručíka Dyka. Po těžkém zranění seržantů Toye a Guarnera a smrti dalších veteránů z Toccoa, Mucka a Penkaly, si Carwood Lipton poprvé ve svém životě zapaluje cigaretu. Po prolomení obklíčení města Bastogne jednotkami 3. armády generála Pattona, přešli Američané do protiútoku. Za vynikající velení roty, a to jak při obraně, tak v útoku proti městečku Foy, byl Carwood Lipton povýšen na poručíka.

Na jaře 1945 se Lipton zúčastnil obsazení Hitlerova Orlího hnízda v Berchtesgadenu. I po kapitulaci Německa zůstává v řadách roty E a na rozdíl od většiny spolubojovníků prozatím nezamíří domů, válka v Tichomoří totiž zuří dál. Do Států se vrací až po rozpuštění jednotky, ke které dochází krátce po kapitulaci Japonska. I poté však zůstává v armádní rezervě, nikdy však již není povolán.

Ve Spojených státech se poté vrátil ke studiu na Marshallově univerzitě v domovském Huntingtonu, které ukončí s titulem v oblasti strojírenství. Následně pracuje ve firmě Owens-Illinois Inc. vyrábějící plastové a skleněné obaly a roku 1952 se stává hlavním manažerem. V roce 1966 se Lipton v rámci práce stěhuje do Bridgetonu v New Jersey a stává se dokonce generálním ředitelem společnosti.

Lipton, který se mezitím oženil a stal se otcem tří dětí, se roku 1971 opět stěhuje, tentokrát do britského Londýna, kde působí jako ředitel osmi sklářských podniků v Anglii a Skotsku. O devět let později se vrací zpět do Spojených států, konkrétně do Toleda v Ohiu a následujícího roku odchází do důchodu.

Zbytek svého života Lipton prožije v Southern Pines v Severní Karolíně, kde také 16. prosince 2001 umírá ve věku 81 let na plicní fibrózu. Krátce před svou smrtí se objevuje v seriálu Bratrstvo neohrožených, ve kterém žijící veteráni roty E vzpomínají na svá válečná léta.