V průběhu 2. světové války došlo k mnoha nevysvětlitelným událostem, či úkazům, mnohdy se příčícím zdravému rozumu. Spousta z nich dosud nebyla spolehlivě vysvětlena. Jedním z nich je záhadné přistání létající pevnosti B-17, jež „dosedla“ na zem bez své osádky.

Foto: Americký bombardér B-17 (ilustrační foto) | Shutterstock

Psal se 23. listopad 1944, když se k postavení jedné z jednotek britského protiletadlového dělostřelectva RAF na polním letišti u belgického Cortonburgu přiblížila ohromná silueta dobře známého amerického čtyřmotoráku letícího ve velmi nízké výšce. Letoun letěl poměrně vysokou rychlostí a se zataženým podvozkem. Rychlým dotazem na řízení letů si protiletadloví dělostřelci ověřili, že není naplánováno žádné přistání vlastního letounu, a proto předpokládali, že jde o nouzové přistání, jakých tehdy bylo mnoho. „Bé sedmnáctka“ si to namířila přímo na přistávací plochu. Jen těsně minula postavení několika protiletadlových děl a v příštím okamžiku následoval náraz do blízkého pole. Během něj od bombardéru doslova odletěly všechny čtyři vrtule. Křídla se zabořila do hlíny, přitom tři z motorů stále pracovaly a duněly.

Psali jsme:Bitva na Bajkalském jezeře byla pravděpodobně jediná bitva svedená válečnými loděmi československé flotily

Protiletadloví dělostřelci i další personál základny v napětí očekávali další události. Všichni předpokládali, že dojde k výbuchu. Nikdo nevěděl co je s osádkou. Celých dlouhých 15 minut se nic nedělo, prach se postupně usadil, kouř z letounu slábnul. O dalších 5 minut později se major John V. Crips odhodlal doběhnout k bombardéru a zjistit v jakém stavu se nacházejí letci na jeho palubě. Kvůli nedostatku znalostí o letounu mu chvíli trvalo, než našel vstupní dvířka na palubu. Když se mu je podařilo otevřít, vstoupil dovnitř. Poté se dostavil šok. Major našel dvanáct úhledně zabalených padáků, připravených k použití. Crips postupoval dále do letounu. Na stole radiooperátora objevil kódovou knihu s barevnými tužkami i kódovými písmeny pro 23. listopad 1944. Našel několik leteckých bund i s tabulkami čokolády, z nichž některé byly částečně snědeny. Po 11členné osádce ale nebylo ani stopy.

V letounu se nenacházelo ani jedno tělo. V kódové knize byla jako poslední uvedena poznámka „Těžký flak“. I přesto se zdálo, že stroj utrpěl jediné vážnější poškození až při svém přistání. Protiletadloví dělostřelci si nevšimli žádných závažných poškození, ani kouře, který by stroj vydával při svém přibližování na přistání. Pokud letci vyskočili, museli být všichni mrtví, vzhledem k tomu, že se našlo 12 nepoužitých padáků. Již brzy po přistání se příběh o Boeingu duchů rychle rozkřikl. Nakonec bylo poměrně rychle zjištěno, že stroj patřil do stavu 91. bombardovací skupiny 8. americké letecké armády, přičemž poslední misí „Fantomu“, jak ho brzy Spojenci překřtili, byl nálet na ropné rafinérie v německém Merseburgu.

Další překvapení následovalo poté, co bylo zjištěno, že osádka je zcela v pořádku a je evidována toho času v Belgii. Když byli letci nalezeni, byli podrobeni výslechu zpravodajců. Tvrdili, že těsně před odhozem pum zjistili závadu na pumovnici, kdy nebyli schopni pumy odhodit. Vylétli proto z bombardovacího svazu a když se bombometčík snažil závadu odstranit, byl stroj zasažen německým flakem. Ten způsobil další poškození pumovnice a vyřadil jeden z motorů. Kapitán se proto rozhodl okamžitě otočit letoun a zamířit zpět na britské ostrovy. Když bylo jasné, že tam nedoletí, nařídil osádce vyházet z letadla přebytečnou výstroj a zbraně, aby bombardér co nejvíce odlehčili a udrželi co nejdéle ve vzduchu, přičemž měli v úmyslu přistát v Bruselu. Jenže ani to nepomohlo, stroj neustále ztrácel výšku, kapitán tedy nastavil autopilota a nařídil svým mužům vyskočit. Jenomže příběh osádky neodpovídal zjištěným skutečnostem.

Počáteční vyšetřování bylo prováděno ve spěchu a ne právě kvalifikovanými osobami. Ty tak mohly snadno zaměnit bojové poškození, za poškození způsobené při „přistání“. Britští protiletadloví dělostřelci totiž opět potvrdili, že žádné škody po explozích granátů z německého flaku, nebyly patrné. Nikdo také nevysvětlil 12 padáků zanechaných na palubě. Nebylo také zjištěno, jak ohromný letoun dokázal sám přistát prakticky v jednom kuse. „Bezpilotní“ přistání Boeingu B-17 bylo to hlavní co vyšetřovatele zajímalo. Nakonec došli k závěru, že to byla náhoda. Bombardér, ztrácející výšku při správné rychlosti a úhlu klesání prostě náhodou nouzově přistál způsobem, jakým to dokázal dobře vycvičený pilot. „Fantoma“ obklopuje mnoho otázek, ale jen málo odpovědí. Žádná z nich nebyla uspokojivě vysvětlena a toto „bezpilotní“ přistání bombardéru Boeing B-17 zůstává jednou z mnoha podivných a záhadných událostí, o kterých je známo, že se v letech 2. světové války opravdu udály.

Psali jsme:Velká Británie nasadí v Polsku peruť stíhacích letounů Typhoon FGR.Mk 4

Zdroj: Druhá světová válka