Gregory Boyington vtipkoval o tom, že během dvaceti měsíců, které strávil v japonském válečném zajetí, se díky nucené střídmosti jeho zdravotní stav zlepšil. Boyington, kterému jeho muži říkali "Pappy", byl stíhacím esem námořní pěchoty s 26 sestřely, který byl známý svými výjimečnými schopnostmi v boji a také otevřeným, přátelským chováním.

Jako jeden z mála příslušníků námořní pěchoty, kteří obdrželi Medaili cti i Námořní kříž, se toto stíhací eso probojovalo do síní slávy vojenské historie i na plátna filmů vznikajících v Hollywoodu. U nás nepříliš známý, ale v mnoha zemích populární byl např. seriál Baa Baa Black Sheep ze sedmdesátých let, který se inspiroval Boyingtonovým působením u slavné perutě Black Sheep (Černé ovce). Skutečnost je však ještě více fascinující a pravdivý příběh Pappyho Boyingtona dokazuje, že to byl muž skutečně mimořádných kvalit. 

Foto: Major Gregory „Pappy“ Boyington | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Operace Bodenplatte: Poslední mohutný a překvapivý nacistický hloubkový útok na základny spojeneckého letectva

Gregory se narodil v roce 1912 v Coeur d'Alene ve státě Idaho. Původně se jmenoval Hallenback, což bylo příjmení jeho nevlastního otce. Vyrůstal na severozápadě země, kde si svou touhu vrhnout se do boje pěstoval během středoškolského a vysokoškolského zápasení. Během studia na Washingtonské univerzitě se zapsal do armádního záložního výcvikového důstojnického sboru a následně v roce 1934 promoval v oboru leteckého inženýrství. Po svatbě se pokusil přihlásit k leteckému výcviku podle zákona o leteckých kadetech z roku 1935, ale bohužel zjistil, že ten vylučuje všechny muže, kteří jsou ženatí.

Šťastná náhoda ho pak přivedla ke zjištění, že jeho skutečným otcem je jistý Charles Boyington, který se rozvedl s jeho matkou, když byl Gregory ještě nemluvně. Se jménem Boyington v rodném listě se pak Gregory mohl přihlásit jako kadet letectva americké námořní pěchoty, protože pod tímto jménem neexistovaly žádné záznamy, které by ukazovaly, že je ženatý.

V polovině roku 1935 mohl přejít s armádním souhlasem do zálohy americké námořní pěchoty a v roce 1936 zahájit výcvik jako letec. Právě tady Pappy přišel mimochodem na chuť alkoholu. Zbytek třicátých let strávil Boyington výcvikem, pitím a opět dalším výcvikem, po němž často následovalo další pití. Sám Boyington přiznal, že jeho drsný a nezdravý životní styl způsobil během jeho působení u námořní pěchoty mnoho konfliktů.

V srpnu 1941 Pappy Boyington dostal první příležitost zapojit se do boje, když se vzdal svého pověření u námořní pěchoty a připojil se k proslulým Létajícím tygrům v Číně. Pappy o americké dobrovolnické skupině řekl, že "platili 675 dolarů měsíčně s bonusem 500 dolarů za každý potvrzený skalp, který jste srazili. V roce 1941 to bylo totéž, jako kdybychom dnes vydělávali 5 000 dolarů měsíčně. A s bývalou ženou, třemi dětmi, dluhy a mým životním stylem jsem tu práci opravdu potřeboval," řekl tehdy Boyington.

Psali jsme:Výsadek u Jangsadong: Jak se 17-ti letí studenti s minimem bojových zkušeností dostali do zad celé severokorejské divizi

Pappyho působení u Létajících tygrů bylo krátké, protože se často dostával do konfliktu s velitelem jednotky Clairem Chennaultem. Během měsíců létání v Číně získával cenné zkušenosti a připisují se mu dva sestřely japonských letadel. Když však Spojené státy vstoupily do války, Pappy smlouvu s Létajícími tygry přerušil a v dubnu 1942 se vrátil zpět do států.

V září se vrátil k námořní pěchotě a byl jmenován majorem. Následně strávil nějaký čas u 122. stíhací perutě námořní pěchoty operující z Guadalcanalu a 112. stíhací perutě námořní pěchoty, kde ale nezazářil. V září 1943 se pak stal velícím důstojníkem námořní stíhací perutě 214, proslulých Černých ovcí.

Vzhledem k Boyingtonově pověsti tvrďáka by se pro peruť, kterou major vedl, dalo jen stěží vymyslet příhodnější jméno. Ve svých 31 letech byl téměř o deset let starší než většina mužů, kterým velel, což vedlo k přezdívce "Pappy". Pappy, bojující ve svém letounu Vought F4U Corsair, se rychle stal velmi úspěšným pilotem. Během svého prvního turnusu s novou letkou nad jižním Pacifikem osobně sestřelil 14 nepřátelských stíhaček za pouhých 32 dní a jeho jednotka jich vyřadila mnohem více. Do konce roku se jeho skóre vyšplhalo na 25 sestřelů a jeho sláva stále rostla.

3. ledna 1944 zaznamenal svůj 26. sestřel během náletu nad Rabaul, následně byl však sestřelen. Následovalo zoufalé pátrání po svém slavném pilotovi a nakonec byl Pappy Boyington oficiálně veden jako nezvěstný. Boyingtona však tehdy z moře zachránila japonská ponorka. Z její paluby se pak dostal do různých zajateckých táborů, než skončil v nechvalně proslulém vězeňském táboře Omori nedaleko Tokia, kde strávil nějaký čas s kolegou, budoucím nositelem Medaile cti a slavným ponorkovým kapitánem, Richardem O'Kanem.

Po japonské kapitulaci byl Pappy propuštěn a v září se vrátil do Spojených států, kde se setkal s bývalými členy perutě Černých ovcí. Následoval večírek plně odpovídající Boyingtonově naturelu, který jeho spolubojovníci dobře znali. Pappy byl tehdy již zesnulým Franklinem D. Rooseveltem vyznamenán Medailí cti, ale její udělení bylo pozdrženo do doby, než bude potvrzen jeho status, tj. než bude ověřeno, zda padl, nebo přežil. V říjnu 1945 pak Medaili cti obdržel od tehdejšího prezidenta Trumana a oslavil ji opět ve velkém stylu.

V roce 1947 odešel od námořní pěchoty do výslužby v hodnosti plukovníka. Pappy Boyington, držitel Medaile cti a Námořního kříže, se stal jedním z nejslavnějších leteckých es 2. světové války, a to jak díky své výrazné osobnosti, tak díky svým bojovým akcím. Muž, který se bavil a žil stejně intenzívně jako bojoval, nakonec zemřel v roce 1988 po dlouhém boji s rakovinou. Je pohřben na Arlingtonském národním hřbitově.

Zdroj: warhistoryonline