15. prosince roku 1944 začala Americká armáda a to konkrétně pěší divize ztrácet mnoho mužů na frontě v Ardenách. Wehrmacht a tanková divize SS začala neúprosně tlačit, jako kdyby se znovu narodili, pro Němce to bylo buď a nebo, zkrátka neměli na výběr museli do toho jít po hlavě. Vzhledem k tomu, že linie v ardenských lesích byla pro Spojence důležitá a nechtěli dopustit „znovuzrození" německé armády, tak ji chtěli udržet. Spojenecké pěší armády se soustředily na Francii a Itálii, tak jedinou nadějí Spojenců byla použít, alespoň na nějakou chvíli výsadkové divize, které si zaslouženě odpočívali ve Francii – 101. výsadková divize použita na udržení strategického města Bastogne – zde byly důležité křižovatky.

Foto: Německé jednotky

101. výsadková divize nebo-li „Křičící Orli" je divize skládající se ze čtyř pluků, konkrétně 101.výsadková divize, 506. pluk, 2. prapor, rota E.

Psali jsme:Z příslušníka francouzské cizinecké legie velitelem pluku SAS

Tato rota vznikla v roce 1943 v táboře Taccoa. Členové této roty byli rybáři, dělníci, úředníci, zemědělci, prostě nijak vyjímečně nevypadali, ale spojovalo je přátelství a respekt jeden k druhému. Prožili spolu tvrdý výcvik, seskok v Normandii, v Holandsku, zažili toho mnoho, vytvořily se mezi nimi vztahy, ale zde v Bastogne to bylo asi nejhorší...

Foto: Bastogne

19. prosince 1944 byla 101. výsadková divize převelena do chladné Bastogne s cílem udržet toto město za každou cenu. Bylo to strategické město, z kterého vedly cesty směrem do Německa, Francie a Holandska, bylo také důležité kvůli zásobování. Výsadkáři se tedy zakopali v lesích okolo a čekali. Žebrali všude a brali, co se dalo, byli převeleni tak narychlo z teplé Francie, že neměli teplé oblečení, nedostatek munice a jídla, ale hlavně málo lékařských pomůcek. V noci teplota často klesla až k mínus 10 stupňům. Seděli ve vykopaných dírách a cítili, jak Němci pouze o 1 000 m dále mají teplé jídlo, oblečení a hlavně dostatek munice, Němci si dokonce i zpívali. Přes noc se čas od času do vzduchu vystřelila světlice a okolo hlav prosvištělo pár kulek, žádný velký odpor.

Foto: Wehrmacht v Ardenách

Psali jsme:Lev v područí orlice aneb československé kulomety v německé armádě

Rota E hlídající severovýchodně od Bastogne nedaleko městečka Foy v lese Boya Jackques se ještě 20. prosince střetla s Německou průzkumnou hlídkou, ztráty nebyly, jen 3 raněný.

Všem mužům z této roty bylo jasný, že jednoho dne budou muset Foy dobýt. Jednoho rána 22. prosince Němci zahájili dělostřeleckou palbu na pozicích „éčka" v lese, tento nejhorší zážitek popsal jeden z vojáků: „Bylo to jako, když jsem byl malý a díval jsem se s dědečkem na ohňostroj, ležel jsem v díře a jen jsem se tomu smál, když jsem potom vylezl zkontrolovat raněné a mrtvé, tak mi tvář zkameněla.".

Foto: I 70 let po válce jsou vidět zákopy v lesích kolem vesnice Foy...

Někteří z vojáků přišli o nohu ba dokonce i o nohy, z bílého sněhu byl najednou červený sníh připomínající jahodovou tříšť. Na Štědrý den si obě strany užívaly vánoční atmosféru, německý generál žádal kapitulaci, aby ušetřil životy obklíčených výsadkářů, ale generál McAuliff mu odpověděl „prdlajs!" a to pozvedlo morálku a hrdost všem v ardenských lesích a od té chvíle začali Spojenci i za těchto podmínek vítězit, možná to byl nějaký zlomový bod...