Američané byli za 2. světové války pověstní zdobením svých letounů. Toto zdobení různými motivy, jmény, znaky jednotek, či počty vzdušných vítězství je známé pod označením Nose Art. Vůbec největší kresba, která se objevila na druhoválečném letounu, zkrášlovala těžký bombardér B – 24 Liberator patřící do 64. bombardovací perutě americké 43. bombardovací skupiny, která operovala v Tichomoří.

Tento bombardér pilotoval kapitán Joseph Pagoni (později i další piloti) a celkem se zúčastnil 85 misí. Stroj byl prakticky od přídě po záď pokryt zeleným drakem a sličnou nahou dívkou, které doplňoval nápis „The Dragon and his Tail“. Autorem kresby byl člen osádky bombardéru seržant Sarkis Bartigian. „Bé dvacet čtyřka“ válku přežila a byla přelétnuta zpět do Spojených států, konkrétně do arizonského Kingmanu. I když byla vynaložena velká snaha o jeho záchranu, nakonec se stal „Dragon“ vůbec posledním Liberatorem, jenž byl sešrotován.

Foto: Bývalý stroj č. 44-44052 a později „All American“ nese od roku 1998 označení a zbarvení jeho pacifického spolubojovníka „The Dragon and his Tail“ | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Skryté ruské plány s loděmi Projekt 23900

„Dragon“ byl však v roce 1998 vzkříšen díky jinému druhoválečnému Liberatoru s číslem 44-44052. Příběh tohoto letounu začal v srpnu 1944, kdy byl v závodě firmy Consolitaded Aircraft Company v texaském Fort Worthu stroj s číslem 44-44052 zkompletován. Následovalo zařazení do stavu amerického armádního letectva, ale již v říjnu 1944 byl předán britskému Královskému letectvu a odeslán do Pacifiku, kde se podílel na protilodních hlídkách, bombardování japonských pozic i zásobování domorodých povstalců, bojujících proti Japoncům. Po skončení 2. světové války se stroj nacházel na „hřbitově“ bombardérů v indickém Khanpuru. Nepředpokládalo se, že by se ještě někdy vznesl do vzduchu, nicméně indické letectvo v roce 1948 zprovoznilo celkem 36 Liberátorů, včetně stroje 44-44052 a zařadilo je do výzbroje, kde tyto stroje vydržely sloužit po následujících 20 let.

Foto: Rukama restaurátorů a dalších odborníků, ale i dobrovolníků, prošlo během rekonstrukce téměř 1 000 000 součástek a dílů. Výsledek posuďte sami.  | Wikimedia Commons / Public domain

V roce 1981 pak získal vrak stroje britský sběratel letounů Dough Arnold, který následně Liberator rozebral a nechal převést do Velké Británie. O tři roky později ho od něj odkoupil Dr. Robert F. Collings, který Liberator převezl do amerického Bostonu. Původním plánem bylo bombardér uvést do stavu pouze pro statické ukázky, nakonec však přišla na řadu úplná rekonstrukce, jejímž výsledkem bylo stroj uvést do letuschopného stavu.

První práce pak začaly v roce 1985. Zajímavým faktem je, že se na ní z velké části podíleli bývalí členové osádek Liberatorů. Experti z Floridy provedli opravy draku a pohonných jednotek. Následovala renovace střeleckých věží, výzbroje, vysílačky, kyslíkového systému a stroj se postupně „plnil“ dalšími originálními součástkami, jako byl např. pumový zaměřovač Norden. Generální oprava byla provedena rovněž na hydraulice, elektrických rozvodech atd. Na stroj bylo použito celkem kolem 420 000 nových nýtů. Různé součástky a díly do restaurovaného bombardéru pak darovali lidé z celých Spojených států, jednalo se např. o pojezdová kola, nebo okna.

Psali jsme:Izrael oficiálně zahájil výrobu tanku Merkava 5

Bombardér byl Dr. Robertem Collingsem původně pojmenován „All American“. Originální druhoválečný „All American“, létající v řadách americké 15. letecké armády z Itálie, dokonce vytvořil tehdy rekord, když jeho palubní střelci během náletu z 25. července 1944 na cíle v Německu, celkem sestřelili 14 nepřátelských stíhacích letounů. Stroj byl nakonec ztracen 4. října 1944 nad okupovanou Jugoslávií.

Jak již bylo výše zmíněno, v roce 1998 byl novodobý „All American“ přemalován a hlavně přejmenován do podoby „Dragon and His Tail“ ve snaze vzdát hold všem americkým bombardovacím letcům bojujících za 2. světové války v Tichomoří, ale rovněž těm, kteří se o jejich stroje starali a těm, kteří je doma stavěli.

Zdroj: b24.net, history.nebraska.gov