Představme si Pascala Cleatus Poolawa staršího, nejvyznamenanějšího indiánského vojáka v americké historii, který sloužil v armádě Spojených států ve druhé světové válce, korejské válce a válce ve Vietnamu. Poolaw kromě dalších vyznamenání za svoji službu získal např. 4 stříbrné hvězdy, 5 bronzových hvězd či 3 purpurová srdce. Celkem získal 42 medailí a citací.

Foto: Pascal Cleatus Poolaw | Wikimedia Commons / Public domain

Poolaw se narodil 29. ledna 1922 v Apache v Oklahomě, jako plnokrevný Kajova a sloužil v armádě Spojených států ve druhé světové válce, v korejské válce a ve válce ve Vietnamu. Poolaw, jeho otec a dva bratři se do ozbrojených sil Spojených států přihlásili jako dobrovolníci v roce 1942, krátce po útoku Japonců na Pearl Harbor. Své první Purpurové srdce Poolaw získal v září 1944, kdy sloužil u roty M 8. pěšího pluku poblíž Recogne v Belgii. Ten den se jeho jednotka dostala do divoké přestřelky s Němci, kteří se opevnili v jednom tamním hospodářském stavení. Američané tehdy byli doslova přišpendleni k zemi silnou kulometnou palbou a nemohli se z místa hnout. Poolaw tehdy, nehledě na silnou nepřátelskou palbu, vyběhl ze svého úkrytu a hodil na postavení německých kulometů několik granátů, čímž je zneškodnil. Poolaw německá hnízda odporu zničil, přestože byl zasažen do ramene. Po umlčení kulometných hnízd pak mohli ostatní spolubojovníci vyrazit do útoku a hospodářské stavení po čase dobyli. Za svůj hrdinský čin obdržel Poolaw Stříbrnou hvězdu a Purpurové srdce za zranění. Zbytek války pak Poolaw prožil ve vojenské nemocni, avšak tím jeho vojenská kariéra zdaleka neskončila. Během následné korejské války se Poolaw znovu dobrovolně přihlásil do armády, kde byl podruhé zraněn. V této válce byl pak Poolaw vyznamenán Křížem za vynikající službu, druhým Purpurovým srdcem a dalšími dvěma Stříbrnými hvězdami. Do USA se vrátil v roce 1952 a o deset let později s hodností poručíka odešel z armády a založil rodinu. Jeho vojenská kariéra však měla i nadále pokračovat.

Psali jsme:Ruská Alžbětinina pevnost na Havajských ostrovech a vyhnání její posádky

Během vietnamské války byli postupně povoláni všichni čtyři Poolawovi synové. V únoru 1967 byl Pascal Jr. zraněn nášlapnou minou, což mělo za následek amputaci pravé nohy pod kolenem. Krátce poté byl povolán Poolawův nejmladší syn Lindy, který se však pro válku nehodil a Poolaw se obával, že by boj v džungli nevydržel, a tak se ve věku 45 let opět připojil k armádě, aby mohl svého syna ochránit. Vzdal se své hodnosti 2. poručíka, aby mohl sloužit v přímém boji a doufal, že mu bude dovoleno jít bojovat místo svého syna. Bohužel, než Poolaw stačil dorazit na západní pobřeží, Lindy pouhý den předtím odletěl do Vietnamu.

Foto: Zranění Američané v roce 1967 | Sergeant William F. Dickman / Wikimedia Commons / Public domain

Poolaw byl nasazen 31. května 1967 jako první seržant roty C 26. pěšího pluku a svou poslední Stříbrnou hvězdu si vysloužil už o půl roku později, 7. listopadu 1967, kdy byla Poolawova jednotka součástí pátrací mise poblíž vesnice Loc Ninh. Poolaw a jeho oddíl byli tehdy přepadeni početnou jednotkou Vietcongu, která Američany zavalila palbou z automatických zbraní a ručních raketometů. Přestože byl Poolaw díky intenzivní nepřátelské střelbě tehdy raněn, neustále povzbuzoval své muže, kteří byli stejně staří jako jeho synové a snažil se je uklidnit, aby nepanikařili. Protože byl nejstarší a nejzkušenější voják jednotky, všichni ho respektovali a poslouchali na slovo. Pouze díky jeho tehdejšímu usílí se tehdy jednotka v panice nerozutekla. Poolaw tehdy zorganizoval spořádaný ústup celé jednotky, přičemž dbal na to, aby byli všichni zranění vojáci odneseni do bezpečí. Sám Poolaw tehdy nesl jednoho zraněného spolubojovníka na svých zádech do bezpečí, když byl zasažen střelou z RPG, která oba vojáky na místě usmrtila. Za své hrdinské činy byl Poolaw posmrtně oceněn čtvrtou Stříbrnou hvězdou a třetím Purpurovým srdcem.

„Sledoval stopu velkých náčelníků,“ řekla jeho žena Irene na jeho pohřbu. „Položil svůj život za lidi a zemi, které tolik miloval“.

Psali jsme:Operace Market Garden mohla uspíšit konec 2. světové války. Ale neuspíšila

Zdroj: historie válek