Německá špionáž československého pohraničního opevnění
Výstavba československého opevnění jistě nemohla probíhat bez nevšedního zájmu zpravodajských služeb a to nejen německé, ale i polské a maďarské. Snaha německého Abwehru získat co nejvíce informací o československé armádě a jejím opevnění zesílila v druhé polovině 30. let, kdy byly na našem území postaveny první železobetonové bunkry. V tomto období se však Němci nespokojili pouze s činností vlastních sítí, ale již v roce 1935 došlo k úmluvě mezi vedoucími představiteli německé, rakouské a maďarské zpravodajské služby o společném postupu proti Československu a vzájemné výměně zpravodajských informací.
Foto: Pěchotní srub T-S 56 u Trutnova v říjnu 1938 | Bundesarchiv, Wikimedia Commons
Abwehru se postupně podařilo vybudovat rozsáhlou síť informátorů, kteří sledovali nejenom samotnou výstavbu, ale i výrobu a dodávky speciálního pevnostního vybavení. Kromě místních obyvatel převážně německé národnosti monitorovali a vyhodnocovali postupující výstavbu opevnění přímo i důstojníci Abwehru, kteří pravidelně projížděli s fotoaparáty, mapami a poznámkovými bloky československé pohraničí. Důležité informace získali Němci i nelegálním leteckým snímkováním československého území či pozorováním ze speciálních pozorovacích stanovišť na hranici. Zpravodajskou činnost řídily místní stanice Abwehru zřízené v každém vojenském okresu. Abwehr pak postupoval informace zpravidla 8. a 10. oddělení generálního štábu německé armády.
Foto: Abwehru se postupně podařilo vybudovat rozsáhlou síť informátorů, kteří sledovali nejenom samotnou výstavbu, ale i výrobu a dodávky speciálního pevnostního vybavení. (ilustrační foto) | Bundesarchiv, Wikimedia Commons
Výsledkem této činnosti bylo také vydání sady služebních předpisů HDvg 124 z června 1938, kde byly shrnuty všechny důležité poznatky o československém opevnění, především pak o jeho typologii, výzbroji a možnostech jeho dobývání. Nedílnou součástí byly i mapy s rozmístěním jednotlivých objektů opevnění. Ačkoliv se československé velení a státní správa snažily o maximální utajení opevňovacích prací, podařilo se Němcům již v průběhu výstavby získat cenné informace, které by využili při dobývání československého opevnění.
Foto: Ačkoliv se československé velení a státní správa snažily o maximální utajení opevňovacích prací, podařilo se Němcům již v průběhu výstavby získat cenné informace, které by využili při dobývání československého opevnění. (na snímku německý průzkumný letoun Fieseler Fi 156 Storch) | Tony Hisgett, Wikimedia Commons
Jak to s naším pohraničním opevněním dopadlo, zná asi každý z nás. Opevnění se stačilo zcela dokončit jen na pár místech a po záboru Sudet, na základě Mnichovské dohody v září 1938, jsme o něj prakticky přišli. Ke konci války pak naše opevnění paradoxně posloužilo v obranných bojích ustupující německé armádě.
Obranný systém sestával z malých "bunkrů" tzv. ŘOPíků (název podle Ředitelství opevňovacích prací ). Jednalo se převážně o železobetonové lehké opevnění vzor 37. Standardně byl Řopík osazen (v různých kombinacích) naším lehkým kulometem vz.26 a těžkým kulometem vz.37. Tehdy se jednalo o jedny z nejvýkonnějších a nejspolehlivějších zbraní na světě. ŘOP byl opatřen také periskopem, kterým se dal bezpečně sledovat nepřítelův pohyb. Do vybavení objektů patřil i ruční ventilátor, který v případě potřeby (útok plynem nebo kouřem) vháněl do objektu čerstvý vzduch a vzduch zkažený se na základě vznikajícího přetlaku automaticky odváděl ven mimo objekt. Celkově byl objekt velmi soběstačný a odolný. Každý objekt se betonoval najednou a každý beton procházel přísnou kontrolou tvrdosti a odolnosti. Na střeše objektu si i dnes můžeme povšimnout "zakroucených drátů", kterým se říkalo "prasečí ocásky" a primárně sloužily k uchycení maskovacích sítí. Tyto ocásky byly často i po vnějším obvodu bunkru a sloužily k uchycení ostnatého drátu jako protipěchotní překážky. Po širším obvodu objektu spolu s protipěchotní překážkou byly zapouštěny do země i odolné železobetonové sloupy nebo umísťovány tzv. rozsocháči (ježci), které sloužily jako protitanková překážka. Dnes je naprostá většina těchto Řopíků silně zanedbaná, vandaly poničená a znečištěná, což je velká škoda.
Foto: Lehký objekt vzor 37 tzv. ŘOPík | Matěj Baťha, Wikimedia Commons
Dálší, mnohem mohutnější, objekty byly pěchotní a dělostřelecké sruby, které měly 2. patra (nadzemní a podzemní) a měly být soběstačné (munice, potraviny, vlastní studna) až po dobu několika týdnů. Horní patro (bojové) bylo vybaveno především místnostmi potřebnými pro vedení boje, což byly především střelecké místnosti s hlavními i obrannými zbraněmi objektu, vchod do srubu, stanoviště velitele a telefonní ústředna a zvonové šachty, kterými byl za pomoci žebříku možný přístup na podlážku pancéřového zvonu či kopule. V dolním (týlovém) patře byla umístěna strojovna, filtrovna, ubikace mužstva, sklady paliva, střeliva a proviantu, ale i studna a umývárna s WC.
Jejich úkolem bylo, s pomocí lehkého opevnění (již zmiňovaných ŘOPíků) a protipěchotních / protitankových překážek střežit státní hranici. Rozmístění těžkých objektů muselo být odborně vyměřeno a vypočítán jejich palebný vějíř tak, aby se kryl vždy se sousedním srubem. V případě potřeby, kdyby se nepřítel dostal do bezprostřední blízkosti srubu, bylo povoleno i přímé postřelování objektu ze sousedního srubu.
Foto: Zrekonstruovaný pěchotní srub K-S 14 „U cihelny" | Vojenské muzeum Králíky, armyfort.cz
V nejočekávanějších místech potenciálního útoku Wehrmachtu bylo naše opevnění logicky nejtěžší a nejkoncentrovanější. Vybrané pěchotní / dělostřelecké sruby byly mezi sebou propojené podzemními chodbami a spolu s pozorovacími a dalšími podpůrnými objekty dohromady tvořily tzv. dělostřelecké tvrze. První používané rozdělení bylo dle odolnosti (síla stěn a stropu). V československém opevnění bylo používáno 6 variant. Jednalo se o čtyři stupně označené římskými číslicemi I - IV, které byly přejaty od objektů francouzské Maginotovy linie a dva stupně označené arabskými číslicemi 1 a 2 dodatečně zřízené pro potřeby v našich podmínkách. Toto dělení platilo nejen pro pěchotní sruby, ale i pro všechny ostatní druhy objektů československého těžkého opevnění.
Nadčasové nebylo jen rozmístění, orientace a zpracování samotných obranných objektů, ale také jejich vybavení a výzbroj. Kromě lehkých kulometů vz.26 a těžkých kulometů vz.37 měly být vybrané těžké objekty vybaveny výkonnými rychlopalnými minomety a kanóny.
Našim předkům se muselo v roce 1938 opevnění jen velmi těžko opouštět a dodnes řada z nás cítí pachuť zloby, když si vzpomene, jak jsme museli naše opevnění bez boje předat nepříteli.
Komentáře
czert
07. 03. 2021, 23:20pro milan
ano, kdyby hitler zautocil, tak by vzala za sve leganda o stovkach letadel a tanich, ale to nemeni nicc na tom ze bychom valu sami prohrali, i res to, jak nemecku chybeli zasoby.
karel3
to,ze tvoji predci chlastali v hospode msito toho, aby sli do boje je tvuj problem, predci ostatnich uposlechli mobilizaci a sli na frontu , pripraveni bojovat.
a skutecne si tu smouvu s francii precti poradne, tam bylo skutcene doslova napsano, ze pokud csr bude nevyprovokovane napadeno, tak francie tomu utocniku vyhlasi valku.
ano, polaci branili svou zemi..ale pokud vim, tak oni byly napdani, nediskutovalo se, o hranice.
obcan
ano, habesane bojovali s tim malem co meli...ale oni kupodivu byly napadeni, narodzil od csr. cili tvoje pointa ?
a ze sme vyrabeli motory, boty ? a co jako ? to jako polaci, frantici, holandane a spol ne ? ty se sprajcli ?
holt ne u kazdeho rodina koolaboravala s naky jak tvoje.
Milan
20. 06. 2020, 14:52Pro Karel3:
Kdo zradí, bude zrazen... A tak to nakonec i dopadlo v roce 1940. „Vy, že jste zachránil mír, zradil jste maličké Československo. Anglie si mohla vybrat mezi hanbou a válkou, vybrala si hanbu a stejně bude mít i válku,“ překlad W.S.CHurchil, 1938.
Velká Dohoda vám asi nic neříká že, pane Karle3? Než začnete urážet armádu ČSR, uvědomte si prosím, že jedinný, kdo nechtěl bojovat byl E. Beneš a jemu blízcí... Kdyby se to nechalo na armádě, velice brzo by celá Německá propaganda o "stovkách letadel a tisíci tancích" vzala za své. Němci měli strategické zásoby u armády na 14 dní a jeden týden pro letectvo. Konkrétně pro ju 87A na 3 dny bojů... Z 600 stíhaček bylo v jen 250 ks Bf 109, navíc se slabými motory (typ C 720HP v počtu 70ks) Typ D měl starší motor 680HP. Všechna letadla i bombardéry bez pancéřování a samosvorných nádrží... Pzkw III v poli jen 35ks, Pzkw IV jen 35 kusů!!! V říjnu bylo navíc velmi špatné počasí a nedošlo by ani k velkým náletům a podpoře pozemních vojsk... Stačilo jen vytrvat i s tím co jsme měli...
Mfaky
10. 06. 2020, 08:19Chlapi, běžte si roztrhat občanky :D. Polovina informací ve Vašich komentářích, co tady čtu, jsou naprosté smyšlenky a fabulace. Něco si o tom přečtětě, než začnete velkohubě chytračit a hádat se na fórech. Jedna oprava za všechny, Stando...zkratka ŘOP je odvozena od "Ředitelství Opevňovacích Prací" ;)
Milan
06. 06. 2020, 11:58Maďarsko by nezaútočilo. Byl by to okamžitý podnět k útoku Rumunska a Jugoslávie. Mala Dohoda ať tak či tak, pořád ještě fungovala. Například ze Srbska bylo připraveno cca 55.000 mužů jako dobrovolníků okamžitě k nasazení. Polsko se bálo SSSR a jakmile by Poláci zaútočili na nás, tak by SSSR mělo okamžitou záminku k zaútočení na Polsko... Stáli by jsme jen proti Německu - od roku 1935 kdy měli jen 100.000 mužů , Versail..., do roku 1938 dokázali postavit necelý jeden milion.
S těmi Ju 87, to Němci v pohraničí po obsazení i zbytku republiky zkoušeli. I přesto, že již nebyly pevnůstky nijak maskovány a byly dokonce k nim namalovány bílým vápnem velké kříže na zemi, tak se Němci jaksi během tohoto cvičení nedokázali do tak malých terčů vůbec trefit...
občan
06. 06. 2020, 10:08Pište co Vám libo, každý dle svého naturelu, ale bosí Habešané měli jedno letadlo a postavili se Italům. Prohráli, ale bojovali. Kde byli slavní legionáři, kteří svými životy vybojovali republiku?
V hospodě tací kakánci raději utíkají aby nedostali po hubě. Potom jsme raději vyráběli letecké motory, dodávali boty, látku na uniformy, které jsme šili, a vrtěli jsme se, jen abychom přežili. Mám s tím stále problém.
Petr Hertel / ČERT
04. 06. 2020, 21:42Jen pár poznámek k takovému obecnému geopolitickému aspektu věci. To, že vztahy se sousedními státy byly obrovským handicapem pro tu I.Československou republiku, který ji také po vlastně necelé dvacetileté existenci dovedl k záhubě, to je jen konstatování obecně známého faktu. Tak jistě, že kromě Německa tady byly i v článku připomenuté Polsko a ještě spíš Maďarsko, kde ty územní nároky vůči ČSR byly ještě jaksi tradičnější nebo dlouhodobě otevřenější než v případě Německa - a tak když odmyslíme nevalnou perspektivu těsnějšího sblížení s tím "německým", příp. tzv. austrofašistickým (s Itálií a Maďarskem se paktujícím) Rakouskem (za kancléře Dolfusse), tak jediným spojencem, se kterým vnitrozemská ČSR sousedila, zůstávalo Rumunsko. Samozřejmě, s ním jsme ale měli jen krátkou hranici v takové odlehlé oblasti (zvlášť z takového pragocentrického pohledu), jako byla Podkarpatská Rus. ------------------ Jasně, vlastně už cca od roku 1919 tady platilo, že vztahy s Německem dost závisely na našich vazbách na Francii, příp. pak, po Hitlerově nástupu k moci, zčásti i na SSSR (mám na mysli tu československo-francouzsko-sovětskou smlouvu z roku 1935). Na druhou stranu, zásadním faktorem, a to právě souvisí i s tím Rumunskem, tady už od dob těch konfliktů a zmatků po skončení první světové války byla tzv. Malá dohoda, která nás pojila s Rumunskem a Jugoslávií a která byla úplně nejprimárněji vlastně protimaďarským vojenským paktem, ale později se od ní slibovala i širší úloha. Jako se spojenci proti Německu se v roce 1938 s Rumunskem a Jugoslávií určitě už počítat nedalo (taky stačí připomenout tehdy již výrazně proněmeckou orientaci hlavně v případě Jugoslávie), ale i v souvislosti s tou sudetskou krizí roku 1938 stojí za připomenutí politika, kterou již předtím, a hlavně ekonomickými prostředky, cílilo Německo tu Malou dohodu, pro nás dost klíčovou, zcela rozvolnit nebo vlastně rozbít. A je taky známo, že když ještě někdy před Mnichovem 1938 žádala maďarská delegace Hitlera, aby důrazněji podpořil myšlenku revize maďarských "trianonských" hranic, Hitler otevřeně podpořil maďarské požadavky vůči Československu, ale rozhodně ne (aspoň v tu dobu) vůči Rumunsku a Jugoslávii... Tak zcela pochopitelně, tyhle státy měly právě spolu s Maďarskem představovat ten tzv. Südostraum zhruba na rozmezí střední Evropy a Balkánu, hospodářsky na Německo vázaný (tak asi známo, jaký až strategický význam spatřovalo Německo hlavně v Rumunsku kvůli jeho ropným nalezištím)... ---------------------- Tak jenom pro takové dokreslení naší celkové geopolitické situace v předvečer Mnichova 1938...
Farniente
04. 06. 2020, 19:46Juříček, voni na PVSce opravdu nechrápali. Nebo to mají z příručky od svého řídícího?
Ten Wehrmacht, co by na nás útočil, byl vycvičen v Sovětském svazu (Rappalská smlouva) a jel na sovětské PHM a oblečen do tádžické bavlny a dobře zásoben i jinými sovětskými surovinami.
A Československá armáda byla léta rozkládaná komunistickou propagandou pod taktovkou stalinské Kominterny, to vám taky zapoměli říct.
Jura
04. 06. 2020, 16:47Naše jistě impozantní opevnění bylo bohužel přípravou na minulou válku.
Milan
04. 06. 2020, 14:47Tanky samozřejmě až druhořadá úloha po průlomu diverzními skupinami v součinnosti s letectvem. Ju 87 typ A počet kusů 200, jen jeden člen osádky a 250kg puma. Tyb B ještě nebyl vůbec u operačních jednotek. Například strategické zásoby bomb střeliva maziva a paliva pro letectvo jen na jeden týden bojů a konkrétně pro Ju 87 na 3 dny...
Milan
04. 06. 2020, 13:00Škoda, že nás v tom Ti naši úžasní západní spojenci nechali. Němci měli jenom cca pro boj použitelných 35 PZKW III a 35 PZKW IV... Všechno ostatní by šlo rozstřílet i protipancéřovou municí dodávanou i do "obyčejných" pušek a kulometů... Může to být poučení pro příště - na nikoho se nespoléhat... Alespoň jednu úlohu pevnosti splnily. Získaly alespoň trochu času a jednalo se. Kdyby žádné pevnosti nebyly, Hitler by to po obsazení Rakouska zkusil i bez jednání. Samozřejmě naše armáda samotná, úplně bez spojenců a né v "rukavičkách"...
Standa
04. 06. 2020, 12:19Stálo by za zmínku, že němčouři stavěli i napodobeniny a zkoušeli na ně útočit. Ještě poznámka, slovo řopík vzniklo z označení "řada opevněných postavení". To spojení názvu s ŘOP si někdo z bunkráků odvodil a ostatní to kopírují.