Nedávno zveřejněný článek „Druhoválečné zbraně, které se používají dodnes“ popisoval především pěchotní zbraně. Zmíněna tak byla např. pistole P-08 Parabellum, kulomet MG-42 a další zbraně. Hned několik případů obdobně „nesmrtelných zbraní“ však najdeme i mezi dělostřeleckou technikou. Jedním z nejpozoruhodnějších příkladů takového děla s mimořádnou délkou služby je známý ruský, resp. sovětský kanon ZIS-3.

Kanon ZIS-3

Divizní kanon ZIS-3 tradiční ruské ráže 76,2 mm i přes svou jednoduchost představuje pozoruhodnou konstrukci a má dodnes svou vypovídací hodnotu. Historie kanonu ZIS-3 se začala psát už před druhou světovou válkou. Tehdy se ukázalo, že předchůdce kanonu ZIS-3, kanon F-22 vz. 36, svými vlastnostmi nevyhovuje, byly kritizovány některé jeho technické prvky. Již tehdy se proto začalo uvažovat o vývoji nového děla o stejné ráže.

Vznik kanonu ZIS-3 zásadně urychlila druhá světová válka. Takřka ze dne na den se objevila potřeba nové výkonné dělostřelecké zbraně, schopné plnit klasické úkoly podpůrné zbraně, ale především působit proti obrovským počtům nepřátelských tanků. Dosavadní protitankové kanony 45 mm či 57 mm totiž pro tento úkol nepostačovaly (je zajímavé, že ze stejného důvodu, tj. z nutnosti bojovat proti velkému množství obrněné techniky protivníka, vznikl i německý kanon PAK-40 ráže 75 mm, který tak lze považovat za jakýsi analog kanonu ZIS-3). Dalším důvodem byla potřeba nahradit velké ztráty dělostřelecké techniky, které Rudá armáda utrpěla v prvních měsících války.

Psali jsme:Sériová výroba náhrady za ruskou legendární pušku SVD začne během dvou let

Foto: Sovětská dělostřelecká jednotka vyzbrojená kanóny ZIS-3 během úvodní fáze bitvy o Berlín. | Wikimedia Commons

Právě válečné podmínky daly kanonu ZIS-3 do vínku některé jeho charakteristické vlastnosti. Od nového kanonu byly požadovány nejen vysoké výkony (v tomto směru kanon F-22 vyhovoval), ale také snadná obsluha, spolehlivost a technická odolnost. Vzhledem k potřebám válečné výroby byla vyžadována i konstrukční jednoduchost a výrobní nenáročnost.

Zkušenosti z ostrého válečného nasazení ukázaly, že tyto požadavky se podařilo naplnit. Kanon ZIS-3 vynikal svou jednoduchostí a spolehlivostí, i proto byl vojáky velice oblíben. Vysoce ceněna byla jeho nízká hmotnost, díky čemuž jej mohla na krátké vzdálenosti přepravovat sama obsluha. Kanon ZIS-3 dosahoval výborných výkonů proti obrněné technice, byl schopen ničit i nové typy německých tanků. Kanon ZIS-3 se ale velice dobře hodil pro úkoly palebné podpory. Právě tím se kanon ZIS-3 lišil od německého kanonu PAK-40, který sice proti dosahoval proti obrněné technice lepších výkonů, jednalo se ale de facto o specializovaný protitankový kanon, a pro úkoly palebné podpory se příliš nehodil. Oproti tomu kanon ZIS-3 se ukázal jako velice univerzální, schopný plnit širokou škálu úkolů.

Foto: Sovětská děla ZIS-2 a ZIS-3 | Vojenské muzeum Králíky

Psali jsme:Bofors ráže 40 mm: Legenda mezi protiletadlovými kanony

I proto Rudá armáda o kanon ZIS-3 projevila hned zájem, a požadovala dodávky v co největších počtech. A právě zde se ukázala další z velkých výhod kanonu ZIS-3. Kanon ZIS-3 byl konstrukčně i výrobně velmi jednoduchý (také v tom se tento kanon lišil od sice zdařilého, ale výrobně náročného PAK 40). Jeho výroba tak mohla probíhat i v hůře technicky vybavených továrnách; a kladla nižší požadavky na kvalifikovaný personál, jehož byl za války naprostý nedostatek. Díky tomu mohl být kanon ZIS-3 vyráběn ve velkých sériích. Podle dostupných informací (údaje se rozchází) byl tento kanon vyroben v obrovském, z dnešního hlediska absurdním počtu více než 100 000 kusů! A díky tomu se brzy stal pro Rudou armádu standardním divizním dělem (spolu s v lecčem podobnou houfnicí M-30 ráže 122 mm). Svébytnou kapitolou je pak použití kanonu ZIS-3 v samohybném děle SU-76, které také bylo vyráběno ve velkých počtech.

Nutno ovšem říci, že kanony ZIS-3 bojovaly nejen v řadách Rudé armády. Kanony ZIS-3 ve značných počtech sloužily také v tehdejších československých a polských jednotkách bojujících na východní frontě. A velkým uživatelem se poněkud paradoxně stala i německá armáda, která především v prvních měsících války získala značné množství těchto kanonů. Německý zbrojní průmysl dokonce pro tato děla vyráběl munici, a kanon ZIS-3 byl také osazen do několika typů německých pásových stíhačů tanků. I to ukazuje na kvality tohoto děla.

Kanony ZIS-3 ovšem ve své kariéře pokračovaly i po druhé světové válce. K této poválečné kariéře kanonu ZIS-3 významně napomohlo i tehdejší politické klima, dané studenou válkou, rozdělením světa na dva bloky atd. Sovětský svaz tehdy vojensky podporoval celou řadu svých spojenců; především státy střední a východní Evropy, se kterými vytvořil Varšavskou smlouvu. Součástí této vojenské pomoci byly i dodávky kanonů ZIS-3, které se vedle již zmíněného Československa a Polska dostaly také do výzbroje Bulharska, Rumunska atd. Stejně tak ale kanony ZIS-3 byly dodávány celé řadě států v rozvojovém světě, které se orientovaly na sovětský blok. Pro Sovětský svaz to bylo velice výhodné. Díky těmto zbrojním dodávkám si totiž Sovětský svaz získal značný politický vliv, v některých případech tyto dodávky znamenaly i určitý ekonomický přínos. A zároveň se takto Rudá armáda zbavila dělostřeleckého systému, který sama již považovala za zastaralý.

Vzhledem k tomu se kanon ZIS-3 dočkal neobyčejného rozšíření – a to prakticky po celém světě. A nešlo přitom jen o mírovou službu. Kanony ZIS-3 se opět dočkal nasazení hned v celé řadě válečných konfliktů. Kanony ZIS-3 si zabojovaly již v korejské válce, v řadách severokorejské armády (kde slouží dodnes). Stejně tak si ale kanony ZIS-3 zabojovaly v řadách různých arabských států za válek proti Izraeli. Zde jeho výkony proti tankové technice nepostačovaly, přesto byly úspěšně používány pro potřeby palebné podpory. Kanony ZIS-3 se zůčastnily i celé řady afrických konfliktů. A dnes se s kanony ZIS -3 můžeme setkat na záběrech ze syrského konfliktu. Jistě, zde jde spíše o nouzové využívání děla, které měla syrská armáda v záložních skladech. Přesto i zde kanony ZIS-3 dokázaly vykonat spoustu práce.

Pozoruhodné je právě to, že kariéra kanonu ZIS-3 trvá až dodnes. I dnes, téměř 80 let od zahájení výroby, patří kanon ZIS-3 k nejrozšířenějším dělům.

Kanony ZIS-3 tak dosud slouží v celé řadě zemí afrických zemí. Často jde o velmi chudé státy, které získaly tyto kanony kdysi od Sovětského svazu, a udržují je ve výzbroji jen proto, že nemají prostředky na nákup moderních děl. Stejně tak ale kanony ZIS-3 slouží v armádě Nigérie, Etiopie, Angoly či Ugandy. Právě případ těchto zemí stojí za hlubší pozornost. Jde totiž o regionální mocnosti, které často mají rozsáhlé politické ambice. Tyto země jsou navíc dnes relativně bohaté, disponují nerostným bohatstvím, a jejich hospodářství zaznamenává růst často i kolem 10 % HDP ročně. Díky tomu, že vlády těchto zemí kladou na obranu značný důraz, mají ozbrojené síly těchto zemí dostatečné množství financí. Proto si tyto státy mohou koupit i moderní výzbroj (např. Uganda či Angola si pořídily ruské letouny Su-30, z dělostřelecké techniky si Etiopie pořídila ruská samohybná děla MSTA atd.). Nebyl by tedy pro ně problém koupit si nějaké moderní dělostřelecké zbraně, případně i nějaké levné dělostřelecké systémy, např. známé kanonové houfnice D-30 či protitankové kanony D-44/48, které by také mohly plnit úkoly lehkého děla. Přesto si armády těchto států dosud udržují ve výzbroji staré dobré kanony ZIS-3. Proč? Znovu a znovu jsou oceňovány základní vlastnosti těchto kanonů, především velmi nízká hmotnost, ale také jednoduchá konstrukce a snadná obsluha, takže ji mohou vykonávat i méně vycvičení vojáci. Ve prospěch kanonu ZIS -3 hraje samozřejmě i jeho nízká cena. Výhodou je i nízká cena a snadná dostupnost munice, která je stále k dispozici.

Stejně tak jsou ale kanony ZIS-3 dosud velice rozšířené i v zemích jihovýchodní Asie. Jde především o Vietnam, ale také Kambodžu a Laos. V případě těchto zemí je zase zdůrazňována nízká hmotnost kanonů ZIS-3. Mohou tak být nasazeny i v terénu, který vylučuje použití moderních výkonných, ale těžkých děl. Armády těchto států si kanony ZIS-3 nechávají ve výzbroji, protože si za ně na dnešním zbrojním trhu nedokázaly nalézt lepší náhradu.

Na vysokou životnost a bojovou hodnotu děl ZIS-3 ukazuje i jeden nedávný, poněkud kuriózní případ. V roce 2016 se totiž na jihoafrických odborných webech objevila zpráva, že jihoafrický zbrojní průmysl (především známá firma Denel) uvažuje o vývoji nového lehkého děla 76 mm. Tato zpráva byla značným překvapením, přesto měla svou logiku. Jihoafrický zbrojní průmysl totiž v minulosti vyvinul 76 mm kanon, který byl následně zabudován do kolových vozidel Rooikat. Pro tyto kanony byla navíc v JAR vyvinuta i moderní 76 mm munice. Nabízela se tedy možnost, že by šlo o vývoj tažené obměny této zbraně.

Tato zpráva o vývoji nového lehkého děla 76 mm byla brzy dementována; je však pozoruhodné, jaké debaty to vyvolalo. Těchto debat se účastnili i vojáci jihoafrické armády – a to jak současní, tak i bývalí. Právě tito vojáci, mnohdy veteráni z operací proti Angole či namibijskému hnutí SWAPO, poukazovali na užitečnost a praktičnost takového lehkého děla. Často byl zmiňován právě kanon ZIS-3, se kterými se jihoafričtí vojáci setkávali u svého protivníka. Vyzdvihována byla jeho nízká hmotnost a z ní vyplývající vysoká pohyblivost, ale také dostačující dostřel a účinek v cíli. Kanon ZIS-3 byl v těchto diskusích hodnocen výše než známé britské 25 liberní dělo ráže 87,6 mm, které bylo standardním dělem jihoafrické armády. I to ukazuje, jak je kanon ZIS-3 dosud vnímán – a to i od protivníka, od příslušníků vyspělé armády!

Ve prospěch kanonu ZIS-3 poněkud paradoxně hraje i charakter dnešních asymetrických konfliktů. V těchto konfliktech totiž významnou roli hraje lehká pěchota, přepravovaná na obrněných automobilech, případně na různých osobních terénních automobilech, vozidlech technicals atd. I tato lehká pěchota ovšem potřebuje i dělostřeleckou podporu. Tu někdy vykonávají těžké minomety či různé raketomety. Pro řadu úkolů je ale potřeba mít i klasická děla; ovšem taková, která by bylo možno také přepravovat za těmito lehkými terénními automobily. Běžná moderní děla 155 mm jsou pro tyto úkoly příliš těžká. Těžké jsou ale někdy i lehké kanony 105 mm, jako jsou např. známé kanony L-118/M-119 či francouzské LG-1. Kanony L-118/ M-119 a LG-1 jsou navíc výrazně dražší a někdy také „politicky nedostupné“. Proto armády některých států znovu objevují protitankové kanony D-44/48, ale i kanon ZIS-3.

Ve prospěch nasazení kanonu ZIS-3 v rámci lehké pěchoty hraje i způsob operačně-taktického nasazení těchto jednotek. Lehká pěchota totiž často operuje jen v poměrně malých bojových skupinách, obvykle na úrovni praporu. V těchto jednotkách jsou lehká děla používána jen v malém množství; obvykle jde o tzv. půlbaterie, čítající pouze 2-3 děla. A takto koncipované jednotky jsou až překvapivě úspěšné. Do jisté míry se tak opakuje zkušenost z druhé světové války, kde kanony ZIS-3 (a stejně tak i jejich analogy, kanony PAK-40) sloužily pro podporu menších bojových skupin, a také jen v nižším počtu, v podobě půlbaterií. Původně přitom kanony ZIS-3 byly určeny pro použití na vyšší úrovni (divize). Přesto se takovéto malé jednotky ukázaly jako až překvapivě úspěšné – a to i díky tomu, že měly k dispozici dělostřeleckou podporu v podobě lehkých kanonů. Na tom je vidět, že některé zkušenosti jsou stále platné, a mění se jen kulisy.

Vše tak naznačuje, že kanon ZIS-3 bude v některých armádách sloužit ještě hodně dlouho, a že i dnes má stále svou perspektivu. Je dost dobře možné, že se dočká i 100 let ve službě, a že bude nadále nasazován v různých regionálních konfliktech. I proto bychom měli „nesmrtelnému“ kanonu ZIS-3 nadále věnovat pozornost.