Na začátku 8. století se kolem křesťanské Evropy stahovala dusivá chapadla islámu, která kolem Evropanů utahovala smyčku jako východu, tak ze západu. Arabové dobyli Kypr, Španělsko, Sicílii a Portugalsko a v srpnu 717 saracénský generál Maslama oblehl Konstantinopol. Arabové tuto výspu křesťanství obléhali již jednou, ale tentokrát byla jejich armáda mnohem větší a byli dobře připraveni. Kdyby Konstantinopol padla, otevřela by se cesta arabskému postupu do Evropy, a to v okamžiku, kdy na západě neexistovala síla schopná postavit se muslimům na odpor. Kdyby Východořímská říše padla tehdy a ne o 700 let později, celý vývoj západní Evropy by se pravděpodobně ubíral jiným směrem a Evropu by ovládla temnota islámu.

Foto: Na začátku 8. století se kolem křesťanské Evropy stahovala dusivá chapadla islámu, která kolem Evropanů utahovala smyčku jako východu, tak ze západu. Arabové dobyli Kypr, Španělsko, Sicílii a Portugalsko a v srpnu 717 saracénský generál Maslama oblehl Konstantinopol. | Wikimedia Commons / Public domain

Evropu tehdy zachránili dva muži. Byzantský císař Lev III. Syřan, jeden z nejlepších císařů, kterého kdy říše měla. Lev, který si byl vědom, jaké nebezpečí městu hrozí, dokázal shromáždit dostatek zásob na dlouhé obléhání a potom díky svému energickému velení dokázal vzdorovat muslimské přesile (150 000 muslimů), která obléhala město celý rok. Tím druhým je bulharský chán Tervel, který se přidal na stranu Byzantinců a velkou měrou přispěl k porážce Arabů. Bez bulharského vojska by Konstantinopol dost možná padla a je velká škoda, že historie na bulharskou pomoc zapomíná.

Psali jsme:Důkaz: Šéf vývoje nacistických zázračných zbraní Hans Kammler utekl

Když se Byzantinci a Bulhaři dohodli na společné obraně, blížila se zima, kterou Arabové očekávali a byli na ni připraveni. Nebo si to aspoň mysleli. Podle původního plánu měly jejich armádu během zimy zásobovat lodě z Egypta a taky zásobovací oddíly, které měly drancovat krajinu v Thrákii. Arabové dokonce počítali i s tím, že se obležení protáhne a ke Konstantinopoli přitáhli obrovské množství zrní, které tam zasadili, aby příští rok mohli sklidit obilí. Jenže plány jsou plány a realita je jiná. Moře ovládali ovládali Byzantinci, kteří arabské zásobovací lodě ničili řeckým ohněm a na zásobovací oddíly začali útočit Bulhaři, kteří působili muslimům velké ztráty. Bulhaři Araby tak vyděsili, že Maslama nařídil kolem arabského tábora vykopat dvojitý příkop, který měl vojsko před Bulhary chránit. Když udeřila zima, Arabové zjistili, že jsou bez zásob sevřeni z jedné strany konstantinopolskou hradbou a z druhé strany bulharskými jízdními oddíly, které kroužily kolem arabského tábora a nikoho nepustily ven.

Zima toho roku byla extrémně krutá, sníh, kterého napadly velké spousty, pokrýval zem více než tři měsíce a arabské stany zcela nedostatečně chránily vojáky navyklé na poušť, než na ledové pláně Evropy. Když zásoby v arabském táboře došly, vypukl hrozný hladomor. Muslimové se několikrát pokusili vypravit do okolní krajiny zásobovací oddíly, které měly zásoby obstarat, ale bulharští jezdci byli připravení a všechny tyto pokusy utopili v muslimské krvi. Maslama byl tak zoufalý, že poslal k Bulharům posly a nabídl chánovi, že když dodá jeho vojsku jídlo na tři týdny, dá Bulharům polovinu pokladů, které se v Konstantinopoli nachází. Tervel jeho nabídku odmítl slovy, že s čerty neobchoduje, a poradil Arabům, ať žerou písek, na který jsou z pouště zvyklí. A tak Saracénům nezbývalo nic jiné než hladovět a modlit se, aby přišlo jaro. Nejdříve snědli koně, velbloudy a další dobytek, a když došli koně, tak jedli kůru, listy a kořeny stromů. Na polích, která předtím zaseli, zametali sníh, aby jedli zelené výhonky, a ve finále údajně se uchýlili ke kanibalismu a byli přinuceni jíst maso mrtvých. Když zima končila, udeřila na oslabenou armádu epidemie, která zahubila 22 000 lidí. Arabové byli po zimě tak vyčerpaní, že neměli sílu své druhy pohřbívat a házeli jejich těla do moře.

Arabské zdroje se ale zdály nevyčerpatelné. Na jaře měly být zubožené arabské oddíly posíleny novou flotilou z Egypta a záložní armádou generála Merdasana, která se blížila Anatólií. Pod vlajkou islámu se k oddílům u Konstantinopole se chystaly přidat desetitisíce bojovníků z Afriky a Asie, kteří přicházeli ze všech koutů světa, kde už Arabové nastolili nový řád. Císař Lev byl ale připraven a nejdříve rozdrtil egyptskou flotilu, kterou řecký oheň ugriloval na uhel. K vojsku generála Maslama se dostala sotva čtvrtina lodí a zbytek se změnil na hořící vraky, které osvětlovaly hladinu Marmanského moře. S tím se Lev nespokojil a vědom si toho, že mu záda kryjí Bulhaři, a že má na moři drtivou převahu, nechal na asijský břeh převést pozemní jednotky, které ze zálohy přepadly velké arabské uskupení pod Merdasanovým velením. Tato armáda byla zničena a Merdasana v bitvě zemřel. Ránu z milosti uštědřili Arabům Bulhaři, kteří zaútočili na vojsko generála Maslama, jenž se zotavovalo ze zimy. Arabové se doposud setkali s bulharskou lehkou jízdou, která naháněla jejich pícovací oddíly jako zajíce. Jenže u Adrianopole na ně udeřila bulharská těžká jízda, která byla podobna byzantským katafraktům. Bulhaři pobili 20 000 muslimů a když se nový umajjovský chalífa Umar dozvěděl, jaká pohroma jeho vojska postihla, nařídil, aby Maslama zrušil obležení a po 13 měsících se vrátil domů. Arabské zdroje tvrdí, že během obléhání přišli Arabové o 150 000, a i když se toto číslo dá těžko ověřit, určitě byli k tomu číslu blízko. Anglický historik Henry Sutton napsal: „Plným právem je možné prohlásit, že svým úspěšným odporem zachránili císař Lev a chán Tervel nejenom Byzantskou říši, ale celou západoevropskou civilizaci.“

Zdroj: Historie válek, britannica

Psali jsme:Zpackaná operace Bodenplatte – labutí píseň Luftwaffe