EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Opakovačka Arisaka typ 99 – skvělá zbraň japonské pěchoty ve válce v Tichomoří

 04. 10. 2024      kategorie: Vojenská historie      3 komentáře

Pušky Arisaka typ 99 představovaly ve své době v oblasti vojenské výzbroje významný krok vpřed. Jejich vývoj se zrodil z nutnosti ve 30. letech 20. století a odrážel snahu vybavit japonskou císařskou armádu vyspělou a spolehlivou zbraní. Byly vyvinuty z předešlého typu 38, který měly nahradit, ale z objektivních důvodů byly oba typy nasazovány až do roku 1945. 

arisakaFoto: Japonská pěchota s puškou Arisaka typ 99 | Wikimedia Commons / Public domain

Puška Arisaka typ 99 vznikla během druhé čínsko-japonské války, když si japonská císařská armáda uvědomila, že náboj používaný těžkým kulometem typ 92 je silnější a účinnější než náboj vystřelovaný puškou typ 38 (6,5 mm), která byla zavedena v roce 1905. Ve snaze vytvořit a standardizovat novou pušku pro kulometný náboj vyvinulo Japonsko typ 99, který střílel náboj 7,7 mm kulometu typ 92. Sjednocení ráží kromě vyšší účinnosti přineslo také zjednodušení logistiky.

V letech 1939–1945 byly vyrobeny čtyři verze pušky typ 99, přičemž celkový počet vyrobených kusů se odhaduje na 3,5 milionu. Byly to verze – standardní krátká puška, odstřelovačská varianta vybavená teleskopickým zaměřovačem, poněkud těžkopádná dlouhá puška, kterou byli zpočátku vybaveni pěšáci, a výsadková puška typ 2, kterou bylo možné rozložit a znovu složit. Byla vyrobena a testována také karabinová varianta, která však měla příliš velký zpětný ráz, aby byla účinná a mohla plnit svůj účel.

Konstrukce pušky Arisaka typ 99 byla vyvrcholením pečlivého strojírenství i prozíravosti při přípravě projektu. Její prodloužená hlaveň byla kritickým prvkem, který zvyšoval přesnost na velké vzdálenosti. To byla v rozsáhlých a rozmanitých terénech tichomořského válčiště zásadní výhoda. Využití výkonného náboje 7,7 x 58 mm spolu s úpravou závěru ve stylu Mauser dále zvýšilo smrtící účinek pušky. Typ 99 navíc obsahoval několik inovativních prvků, které demonstrovaly japonský přístup k vedení války. Střelec mohl využít výklopnou podpěru, která poskytovala stabilitu a zlepšovala přesnost střelby v náročných podmínkách. Puška měla také protiletecký zaměřovač a v případě potřeby mohla být vybavena bajonetem typ 30.

Výhodou bylo, že typ 99 bylo možné opatřit granátometem, s možností připojit buď odpalovací zařízení typ 38, nebo typ 99. V této funkci se však téměř nepoužívala, protože hlavním prostředkem pěchoty byl dodnes proslulý minomet typ 89 z roku 1929 (kterému Američané tragicky přezdívali „kolenní minomet“ , protože jej opírali při střelbě o stehno, což vedlo k vážným zraněním).

Japonská armáda doufala, že Arisaka typ 99 zcela nahradí starší pušku typ 38 nasazovanou od roku 1905. Vypuknutí války ale proces přezbrojení zkomplikovalo a intenzita bojů v Tichomoří jej znemožnila. Během konfliktu byly používány obě zbraně až do japonské kapitulace. Válečná bojiště také posloužila pro finální zkoušky zaváděného typu 99. Jeho nasazení v hustých džunglích jihovýchodní Asie a v drsném terénu tichomořských ostrovů ukázalo jeho spolehlivost a účinnost. Vojáci vyzbrojení typem 99, ačkoli čelili přesile a nepřátelské převaze ve vybavení, dokázali díky schopnostem zbraně – její přesnosti a razanci – držet své pozice. Nepřítel musel nasadit těžší kalibr a letectvo, aby předešel vlastním ztrátám.

Stejně jako v případě mnoha dalších zemí ve válce však i v Japonsku ke konci konfliktu docházely zásoby a tlak na urychlení výroby se zvyšoval, což znamenalo, že pušky Arisaka typ 99 vyrobené v pozdějších fázích konfliktu nebyly tak spolehlivé a účinné. Vojáci, měli-li tu možnost, dávali přednost staršímu typu 38. Přestože se výroba v roce 1945 zastavila, puška Arisaka typ 99 se nadále používala i v pozdějších konfliktech. Více než 130 000 kusů bylo během korejské války upraveno pro použití jihokorejským četnictvem. Úpravy ovšem snížily přesnost zbraně a do podepsání příměří v roce 1953 bylo jednotkám vydáno jen málo kusů.

Mnohé pušky během druhé světové války a po japonské kapitulaci padly do rukou Číňanům, kteří je používali jako kořistní zbraně. Zbraň převzala thajská královská armáda a indonéská armáda, přičemž indonéská armáda ji používala během indonéské národní revoluce, a Việt Minh ji vybavil vojáky během první indočínské války proti Francii.

V letech po druhé světové válce se puška Arisaka typ 99 těšila značnému zájmu vojenských sběratelů a nadšenců. Její jedinečný design a historický význam z ní učinily vyhledávaný předmět pro ty, kdo se zajímají o zachování artefaktů z tohoto konfliktu. Mnozí účastníci bojů v Tichomoří si pušku přivezli domů jako suvenýr.

Zdroj: warhistoryonline.com
 

 Autor: Petr Žák

Komentáře

Pepík Knedlík

04. 10. 2024, 13:24

Pěkný připomenutí.
Inspiraci hledali Japonci u Mauseru.
Podle některých informací měla 99 jako prvni puška vhromovy vyvrt, ale později z nedostatku surovin nejen chrom, ale i kvalita šla do "kopru" jak uvádí článek. Konstrukčně byla poměrně křehká. Poslední výstřel zaznel v Korejsky válce 1950 až 1953.
Délka pušky 1120 mm, hlaveň 657 mm, váha 3,70 kg, úsťová rychlost 730 m/s.
Celkem se vyrabelo šest variant pušky.

Slavoslav

04. 10. 2024, 09:25

inak, cely ten opis je ako keby ta zbran bola nieco vynimocne no nebola. Bola to standardna puska s otocnym odsuvnym zaverom aku mal vo vyzbroji kazdy ucastnik vojny. I ked americania uspesne prezbrojovali na samonabijaci Garand a rusaci sa o to neuspesne pokusili s SVT-38 a 40. Kaliber tiez nebol nicim vynimocny a nicim neprekonaval oponentov. Slusna, standardna zbran tej doby a to je vsetko

Slavoslav

04. 10. 2024, 07:56

akurat, ze prechod z 6,5x50SR na 7,7x58 bol kontraproduktivny. Svetovy vyvoj zalozeny na skusenostiach prave z druhej svetovej smeroval neskor k vyvoju nabojov stredneho balistikeho vykonu pre pesiakov kedze vsetky tieto "plnotucne" kalibre mali zbytocny nadbytok vykonu (vratane 6,5x50SR ktory bol tiez zbytocne silny, ale stale vhodnejsi ako 7,7x58) ktory pesiak nevyuzil. Co vsak pesiak vyuzil bol mensi spatny raz a vacsia zasoba nesenej municie pri tej istej vahe.

Jedina vyhoda bola zjednotenie logistiky, ale tam v prvom rade nikdy nemal byt kaliber 7,7x58 zavedeny a tie gulomety mali byt navrhnute v kalibri 6,5x50SR. Pripadne ked uz ho zaviedli v suvislosti s vyvojom leteckych gulometov tak tan kaliber mal byt ovela tazsi a smerovat niekde k 12,7 ako inde vo svete