V dalším díle naší oblíbené minisérie Orlice po válce si přiblížíme využití německých pistolí. Po skončení druhé světové války padlo do rukou spojencům obrovské množství ručních zbraní, a to včetně pistolí. Velké množství z nich ovšem bylo ve špatném stavu, a tak byly zničeny. Značná část z nich ovšem byla později dodána do zemí třetího světa, či se dostaly do výzbroje vítězných armád. I když německé složky, ať už to byl Wehrmacht, SS či policie měly ve své výzbroji několik druhů pistolí, které ukořistily po celé Evropě, zaměříme se jen na německé pistole. 

Pistole ráže 9×19 mm Parabellum: Luger P.08 a Walther P.38 

Standardní pistolí německé armády po konci první světové války se stala pistole Luger P.08. Ta využívala na svou dobu výkonný náboj ráže 9 mm Parabellum. Přesný počet vyrobených Lugerů není znám. Některé zdroje uvádějí, s přihlédnutím i k výrobě mimo Německo, počet více než 3 miliony kusů. Ne všechny pistole však skončily v německých ozbrojených silách, některé byly exportovány. Odhady vyrobených pistolí i pistolí přijatých do služby, se liší, nejčastěji se ale objevuje, že v letech 1908 až 1944 německá armáda obdržela více než 2,4 milionu pistolí Luger P.08. 

Hmotnost plně nabité pistole byla 950 gramů a zásobník byl standardně na 8 ran. Standardní délka hlavně byla 102 mm, existovala ovšem i verze s delší, 120mm hlavní. Vedení přesné střelby bylo možné do 50 metrů, přičemž na 10 metrů dokázala pistole prostřelit ocelovou helmu. 

Psali jsme:Omyl německých bombardérů pomohl změnit průběh 2. světové války. Hitler se dopustil další chyby

Foto: Pistole Luger P.08. Povšimněte si různých verzí. Vlevo je standardní verze, uprostřed verze s delší 120mm hlavní a dvě v pravo jsou dělostřelecké verze. | Wikimedia Commons / Public domain

Existovala i dělostřelecká verze nazvaná Lange Pistole 08, zkráceně LP.08. Pistole byla určena k vyzbrojení obsluhy polního dělostřelectva a disponovali jí i poddůstojníci kulometných týmů. Tento Luger měl delší, 203mm hlaveň a dřevěné pouzdro šlo připevnit k pistoli, kdy fungovalo jako pažba. Změnou prošel i zásobník, jednalo s o bubnový zásobník Trommelmagazin 08 na 32 nábojů. Výroba této pistole probíhala mezi léty 1913-1918 a bylo vyrobených zhruba 250 000 exemplářů, během druhé světové války zůstala ve výzbroji Wehrmachtu, SS, Kriegsmarine a Luftwaffe.

Foto: Britský kapitán Gerald Montanaro ze Special Service Brigade během cvičení speciálních sil ve Skotsku (rok 1941). Povšimněte si kořistního Lugeru s bubnovým zásobníkem Trommelmagazin 08. | Wikimedia Commons / Public domain

Výroba pistolí Luger P.08 byla ale drahá. Zbraň byla precizní a spolehlivá, to se ovšem podepsalo na důležitosti ruční řemeslné práce. V roce 1939 dostával Wehrmacht pistoli Luger P.08 se třemi zásobníky za 32 říšských marek, zatímco karabina Mauser 98k stála 70 říšských marek. 

Psali jsme:Ve školním roce 1945/46 měli nastoupit první čeští chlapci ke studiu na nacistických elitních školách NAPOLA

To bylo finančně nevýhodné, a tak se hledala náhrada. V roce 1940 tak byla do výzbroje přijata pistole Walther P.38. Tato pistole vážila 890 gramů a kapacita zásobníku byla taktéž 8 ran. Pistole Walther P.38 se mezi vojáky osvědčily, byly spolehlivé, snadné na manipulaci i přesné. Navzdory tomu, že byla pistole P.38 na výrobu levnější než P.08, obsahovala více součástek, například P.08 obsahovala 8 pružin, zatímco P.38 obsahovala 11 pružin. 

Foto: Americký seržant James Nolan s kořistní pistolí Walther P.38 | Wikimedia Commons / Public domain

Pistole ráže 7,65 mm Browning: Walther PP, Walther PPK a Mauser HSc 

Podle Versailleské smlouvy nemohlo Německo po konci první světové války produkovat pistole s délkou hlavně delší, než 100 mm a ráže větší než 8 mm. Za těchto podmínek vytvořila zbrojovka Carl Walther GmbH v roce 1929 velmi úspěšnou pistoli Walther PP (Polizeipistole) komorovanou pro v té době populární náboj 7,65×17 mm. Jednalo se o velice populární pistoli. Byla krásná, spolehlivá, levná a jednoduchá. Hmotnost prázdné pistole byla 660 gramů a délka hlavně byla 98 mm. Navzdory tomu, že se původně nejednalo o armádní pistoli, její úspěch u policie i v civilním sektoru přispěly k tomu, že ředitelství vyzbrojování objednalo i velké množství pro armádu.

Foto: Pistole Walther PP | Wikimedia Commons / Public domain

Přestože byl náboj 7,65 x 17 mm (220 Joulů) výrazně slabší než náboj 9 x 19 mm (480 Joulů), ne všichni příslušníci ozbrojených sil potřebovali výkonnou pistoli, a tak levnější Walther PP byl ideální pro výzbroj například štábních důstojníků či důstojníků týlové podpory. Prostě všech, od kterých se nepředpokládalo přímé bojové zapojení na frontě. V roce 1944 začali být pistolemi Walther PP vyzbrojováni i frontoví důstojníci, a to čistě kvůli nedostatku nábojů ráže 9 mm, které byly určeny spíše pro samopaly MP 40.

Paralelně s pistolí PP se vyráběla i verze PPK (Polizeipistole Kriminal), jednalo se o kratší a lehčí pistoli určenou pro pohodlnější a skryté nošení policistů. Délka hlavně se zkrátila o 15 mm a zásobník pojal 7 nábojů. Díky tomu hmotnost klesla na 590 gramů. 

Úspěch pistole PP na civilním trhu si všimla i zbrojovka Mauser a přišla s vlastní verzí pistole pod názvem Mauser Hsc (Hahn-Selbstlspanner pistole ausführung C). I tato elegantní pistole se dostala do armády a byli jí vyzbrojení především pracovníci nejvyššího velení, agenti tajné policie, sabotéři, důstojníci Luftwaffe a Kriegsmarine. Hmotnost prázdné pistole byla 585 gramů, délka hlavně 86 mm a zásobník pojal 8 nábojů.

Foto: Pistole Mauser HSc | Wikimedia Commons / Public domain

Poválečné využití německých pistolí

Pojďme se nyní podívat na poválečné využití německých pistolí, které se staly vítanou kořistí spojeneckých armád. Německé pistole byly oblíbené jak mezi obyčejnými vojáky, tak i důstojníky. V Rudé armádě se pro důstojníky stala německá pistole znakem prestiže. V Rudé armádě se německé pistole staly jakýmsi platidlem. Vojáci směňovali německé pistole s proviantními důstojníky za příděly navíc, s nadřízeným důstojníkem zase za úlevy a dovolené domů. Po skončení druhé světové války byly kořistní německé pistole z armády postupně staženy a nahrazeny domácí, sovětskou produkcí. Na počátku 50. let byly pistole kompletně staženy z výzbroje a buď uloženy do pohotovostních skladů a později zlikvidováno, a menší množství bylo předáno muzeím a několik bylo předěláno pro filmové účely ke střelbě pouze slepou municí. 

U Západních spojenců to bylo trochu jiné. Pistole si vojáci brali domů jako kořist a dnes mají obrovskou cenu. Některé kousky ve skvělém stavu a prokázanou historií se prodávají i za desítky tisíc dolarů. 

Každopádně každá z vítězných mocností měla své vlastní pistole v dostatečném počtu, a tak byly kořistní německé pistole často dodávány jako pomoc třetím zemím. Například pistole Luger P.08 a Walther P.38 byly dodány ve velkém množství do Afghánistánu, kde se staly standardní služební armádní pistolí až do 80. let. Výjimkou byla Francie, ta zavedla do výzbroje překvapivě pistole P.08. Vyráběla je zbrojovka MAS v Chatelleraultu pro potřeby francouzské armády. I ty byly postupně nahrazeny a uloženy do skladů, kdy francouzské četnictvo je mělo v rezervách ještě v 70. letech. Rozšíření se pistole dočkala i ve Švýcarsku, kde byly vyráběny pod označením Pistol 06/29 v ráži 7,65×21 mm. 

Foto: Švýcarští štábní důstojníci při střeleckém výcviku z pistolí Pistol 06/29 | Wikimedia Commons / Public domain

Až do konce 80. let zůstaly pistole P.08 v aktivní službě v Portugalsku, Švédsku a Norsku. V roce 1957 přijal Bundeswehr do služby pistoli P.1, což byla pistole P.38 ovšem s hliníkovým rámem. Pistole P.38 vyráběla na základě licence i francouzská zbrojovka Manurhin, ovšem ne pro potřeby francouzské armády či policie, ale na export. Již před válkou byla pistole Walther PP ve světě populární a zůstalo to tak i po válce. Na základě licence byla pistole PP vyráběna v NDR, Maďarsku a Francii, později také v Rumunsku a Turecku. V Maďarsku pistoli PP pod označením Femaru 48M obdržela policie a přidružené bezpečnostní složky. V Číně se od počátku 50. let vyráběla kopie Walther PPK pod označením Type 52. Pistole Type 52 byla používána čínskou policií a vysokými důstojníky, kteří potřebovali kompaktnější a lehčí osobní zbraň, než byla pistole Type 51, což byla kopie sovětské pistole Tokarev TT. Na počátku 70. let vznikla i výroba licenčních pistolí Walther PPK, vyráběly je zbrojovky Interarms a Smith & Wesson.

Zdroj: TopWar