Ještě stojí za zmínku, že nejen u Stalingradu, ale i v boji u Kursku Rudá armáda uplatnila Churchill mk IV v ramci půjčky a pronájmu. Pravda je, že na opancéřovanou trojici kanonem nestacily.

Jen dodám, co zdroj to jiný čísla.
Prochorovka byla úspěchem Rudý armády. Proč?
Asi na 20ti m2 kilometrech proti sobě stalo cca 300 nemeckych a cca 700 sovetskych tanku. Ruda armáda pri protiutoku ztratila 400 strojů a Němci 80 strojů. Vypadá to na vítězství nacistů a katastrofu Sovětů, ale protiútok svuj ukol splnil a zaslabil postup Wafen SS, kteří byli po osmi dnech bojů vyčerpaní a nedokázali znovu útočit a vybudovat predmosti k dalším bojum.

Jestli měl být Rotmistrov souzen za debakl, tam soud nrmrl minout i Modela, který naprosto zklamal a od začátku neveril v úspěch operace.
Zvolený místo bojů ze strany Německa bylo správné. Rovné pláně nahravaly přesným kanonum Ferdinanda, Tigeru i Pantheru. Presto největší zátěž bojů musel zvládnout Panzer IV a Panzer III.

Souhlas s JanČejka. Ještě připojím poznámku, že Němci přes masivní sovětský odpor postupovali, protože Luftwaffe získala převahu a Stuky a Hs-129 tak mohly drtit hnízda odporu a lovit sovětské tanky a auta. Bylo to s většími ztrátami, než Němci počítali. Tam se taky projevilo vylodění na Sicílii. Němci museli stáhnout letectvo jednak do Itálie, jednak na obranu Říše proti 8.armádě.

Ocenuji vecnou diskusi a dobrou uroven nekterych prispevku. Presto bych rad pridal nekolik poznamek :

1) Vseobecne se povazuje za chybu, ze wehrmacht zautocil na hluboce clenenou sovetskou obranu. Nemcum vsak slo o to, chytit Rudou armadu do pasti sveho obranneho cleneni, odkud se ji nepodari vyklouznout, jak psali i ve sve direktive : "...zur Schlacht zu stellen und zu schlagen..." (donutit k boji a rozbit). Ostatne za necely tyden bitvy prorazil wehrmacht prakticky vsechna sovetska obranna postaveni, az na to posledni, a byl tak blizko pruniku na otevrene postaveni a naslednemu manevrovemu boji.

2) Tzv. stretny tankovy boj u Prochorovky nikdy neeexistoval. Predstavoval jej v podstate pouze utok sovetskych tanku na nemecka protitankova postaveni. Pancerove formace obou stran se rozhodne nepromichaly (jak zni oblibena legenda tehdejsiho generalporucika a  pozdejsiho marsala tankovych vojsk Rotmistrova), naopak se Nemcum darilo soustredenou palbou nicit priblizuici sovetske tanky. Dodejme, ze Rotmistrov ocekaval za zniceni 5. gadove tankove armady od Stalina prisny trest. K nemu nakonec nedoslo , nebot by to znamenalo priznani porazky (fakticke), ackoliv propaganda mezitim ohlasovala velke vitezstvi...

3) Pokud v souladu se sovetskym/ruskym vykladem pojmeme bitvu u Kurska trochu sireji, tedy zapocitame i strety na severni i jizny strane oblouku, zjistime, ze bitva u  Prochorovky vubec nebyla tou nejvetsi v celem stretu, ale vzhedem k poctu ztrat ji prekonala jak bitva o Orel na severu, tak bitvy u Achtyrky a Bogoduchova na jihu. Tech bitev na jizni strne se ucastnily i tankove divize SS, nelze proto jednoduse rici, ze byly po spojeneckem vylodeni na Sicilii ihned stazeny z vychodni fronty.

Místo placání co zde oredvadi6 Honza Čejka bych si raději přečetl odkaz, ale díky panu Žákovi za podnětny článek.
https://www.druhasvetova.com/?p=bitvy/Kursk

Většinu tady asi řekl pan Čejka, tak jen doplním, že žádná 9. tanková armáda neexistovala. Byla to jen 9. armáda.

Kdybych měl hodnotit článek od 1-5 hvězdami, dal bych dvojku. Kdybych měl hodnotit článek podobně jako odbornou práci na univerzitě, dal bych 3 a s přimhouřenýma očima bych studenta pustil ke státnicím, s tím, že zadání sice splnil, ale mám k ní zásadní výtky. Vysvětlení proč.
Autor v zásadě splnil zadání a poskytl stručné informace o události, o které píše. Jenže to je asi vše co se mu povedlo (s jeho omezeným bádáním co se týče nabídky zdrojů více ani nešlo), nic navíc neposkytl.
V článku se tradičně vyskytují gramatické chyby, autor se drží starých klišé, o totálně neschopném Hitlerovi, který všechno zkazil, zaútočil pozdě a držel se za každou cenu každého kousku území. Autor často používá informace jen jedné ze stran, tudíž čtenáře, který o této bitvě čte např. poprvé, missinformuje. Autor zde píše o Rusech, ačkoliv se bojovalo proti mnohonárodnostnímu Sovětskému svazu, kde Rusové tvořili přibližně 65% veškerých bojových sil, tedy sice většinu, ale ne tak drtivou, jak se na první pohled může zdát.
Uvedu zde několik bodů jež podrobím kritice.
1) ,,Cílem bylo odříznout Sověty ve výběžku a uvěznit je tam. Pokud by se jim to podařilo, mohli by jediným úderem zničit více než třetinu sovětských sil."

Třetinu jakých sil? Třetinu sil Rudé armády? To se v článku dozvědět nelze, jelikož to autor nedefinuje. V samotném kurském výběžku se nacházelo 300 - 400 tisíc rudoarmějců, většina sil byla mimo něj, zejména v prostoru útoku Němců a za výběžkem samotným.
Sověti samozřejmě během bitvy přisouvali stále čerstvé rezervy a tím postup Němcům neustále komplikovali (i přesto měli ztráty na lidech přibližně trojnásobné, co do počtu mrtvých, zraněných a  zajatých oproti útočícím Němcům). Jediná šance Němců na úspěch byla rychlost, čím déle samotná operace trvala, tím byla převaha sovětských sil výraznější a tím více byla opotřebována německá vojska. Bylo tedy nanejvýš rozumné, že Hitler celou operaci rychle ukončil, a to nejen kvůli vylodění spojenců na Sicílii, ale prakticky proto, že dosažení cíle už nebylo pro Němce reálné, ať si Manstein myslel cokoliv, tak většina dnešních historiků se shodne na tom, že si nebyl vědom početnosti sovětských rezerv, které Němci tradičně podceňovali.
Za mě Hitler zhodnotil situaci naprosto správně a předešel možné katastrofě, kterou mohlo být odříznutí jednotek provádějících obklíčení. Tuto polemiku autor článku nenabízí.

2) ,,Padesát divizí o celkovém počtu 900 000 vojáků doprovázelo 2 700 tanků a útočných děl, které se řítily k sovětským liniím. Mohutné tanky Tiger a Panther měly dodatečnou palebnou sílu, která jim umožnila prorážet pancíř sovětských vozidel. Jejich nevýhodou však, jak se záhy ukáže, byla nevyzrálost konstrukce."

Zde je nepřesností více. Němci sice shromáždili v prostoru oblouku autorem definované počty, jenže z nich se opravdu všechno nevalilo na sovětské pozice, ve skutečnosti velká část z tohoto počtu zůstávala v rezervách. Němci mysleli na zadní vrátka a pokud se jim někde podařil průlom, tak přisunuli další síly, které ho následně využily.

Ohledně tanků Tiger a Panther, Tigry už byly více jak rok v bojových akcích a ve skutečnosti už se jejich spolehlivost nijak nevymykala od běžného standardu a byla srovnatelná např. s PZIV. Posádky měly k dispozici detailní manuály jak tanky udržovat a jak předcházet možným poruchám. Tedy problém, který zde autor popisuje se týkal převážně tanků Panther, kde byla poruchovost sice větší, ale i tak se nejednalo o úplnou katastrofu, ano, spoustě Pantherům vyhořel motor, či měly závadu na převodovce. Velká část z nasazených Pantherů také byla poškozena v minových polích. Ty byly ve skutečnosti tím nejpodstatnějším faktorem, který celou operaci Němcům zhatil, protože jim vzal rychlost. Miny komplikovaly průlomy, zdržovaly německé akce a umožňovaly Sovětům přisouvat rezervy, které mohly zpomalit německé jednotky. V určitých místech byly miny položené tak, aby naváděly Němce do plaby sovětských děl, která byla skrytá.

3) ,,Zatímco se Němci připravovali, jejich protivníci spustili obrovskou dělostřeleckou palbu a  německé síly v nástupních prostorech zle pocuchali."

Autor zde předkládá sovětskou verzi této události, Němci tvrdí úplně něco jiného a z jejich hlášení se lze dočíst, že před samotnou bitvou zaznamenali ,,krátkou, rušivou palbu, bez významného efektu". Tedy dle hlášení Němců, Sověti koncentrovali na některých místech poměrně mohutnou, krátkou palbu (trvající desítky minut) v očekávání, že se zde budou nacházet německé jednotky a obrněnci připravení k úderu. Efekt této akce Němci svými výpověďmi popírají a pokud by hned na začátku utrpěli nějaké významné ztráty na technice, tak nevěřím tomu, že by celou operaci spustili.
Autor zde tedy mohl zmínit i názor německé strany, což neudělal. Z mého pohledu to působí tak, že se na to prostě vykašlal a vzal za vděk sovětskou verzi. Stejně tak zde autor mohl zmínit událost, která předcházela samotné bitvě u Kurska a tím byl útok sovětského letectva na německá letiště, nebo spíše pokus o něj. Sověti se pokusili zničit velkou část německých letadel ještě na zemi. Výsledek byl pro Sověty velmi špatný a celou akci se Sovětský svaz pokoušel po válce ututlat. Nezničili téměř žádná letadla Němců a přišli o stovky svých vlastních, což Němcům nabídlo na počátku operace poměrně velkou volnost při pozemní podpoře svých sil a to hlavně na jihu.

4) ,,Obě armády se střetly pod oblohou ztemnělou bouřkovými mraky. V oblasti se nacházelo 1 200 až 1 400 tanků a 850 z nich bojovalo v jediném střetnutí v okolí Prochorovky. 250 německých tanků, včetně 100 obávaných Tigerů, čelilo 600 lehčím, pohyblivějším a především spolehlivějším sovětským tankům, především T-34."

Velice špatně popsaná bitva u Prochorovky, tradičně, dle sovětského výkladu, ve skutečnosti se v prostoru Prochorovky nacházelo jen velice málo Tigerů (kolem 30) a většinu sil zde tvořily hlavně tanky PZIII (různé verze, nejčastěji E), PZIV (nejčastěji verze H) a útočná děla STUGIII (verze G).
Celý střet byl pro sovětskou stranu spíše překvapením, než rovnocenným tankovým střetem. Ani jedna strana ze začátku neměla tušení o tom, že protivník má v tomto prostoru tak velké množství techniky. Němci se vzpamatovali dříve a když spatřili kolony vozidel přesouvajících se poblíž Prochorovky, tak zahájily palbu dříve, většinou do boků sovětských tanků. Do bitvy se postupně zapojovalo více a více vozidel a následně i letectvo a pěchota na obou stranách (nejednalo se čistě o tankový střet). Než se Sověti stihli zformovat, tak už na polích hořelo desítky jejich tanků. Reálné ztráty Němců zde byly velmi malé (nebudu zde vypisovat, lze si poměrně snadno dohledat v nespočtu různých zdrojů, i od ruských autorů). Obě strany samozřejmě prezentovaly tento střet jako své vítězství. Sověti, protože zde Němce zastavili a Němci, protože v zásadě zmasakrovali velkou část 5. Gardové tankové armády a přidružených divizí. Rotmistrova, kterému se tento kousek podařil chtěl Stalin dokonce nějakým způsobem ztrestat. Nakonec se to ale zametlo pod koberec, protože Sověti u Kurska vyhráli a neměli potřebu zveličovat své taktické neúspěchy u ,,bezvýznamné" Prochorovky. Po válce to prodávali socialistickému bloku jako své vítězství s pohádkami, jak taranovali německé Tigry a mnoho jich zde zničili. Ve skutečnosti nebyl u Prochorovky ztracen jediný Tiger a dle záznamu Němců jich pouze 11 utrpělo nějakou formu poškození.
Dále nerozumím z čeho autor vychází, když píše o ,,především spolehlivějších sovětských tancích". Poruchovost T34/76 byla v té době již srovnatelná s jeho konkurentem, PZIV, který ho ve spoustě parametrů převyšoval. A jak již bylo zmíněno, poruchovost Tigerů také nebyla žádnou katastrofou, problém bylo spíše to, žekdyž k poruše došlo, bylo problematické tank z bojiště kvůli jeho hmotnosti dostat. Panthery u Kursku nebyly, takže mi tvrzení autora přijde zavádějící a opět poplatné minulé době.

5) ,,Manstein stále věřil, že operace Citadela může uspět. Hoth pronikl ruskou obranou tak daleko, že se blížil průlom. Pokud by pokračovali v tlaku, mohli by dosáhnout tolik potřebného vítězství na východě. Hitler však byl rozčarovaný. Nejenže operace nesplnila jeho sny, ale zatímco ochabovala, Američané a Britové napadli Sicílii. S odvoláním na nutnost zabránit Spojencům v obsazení Itálie odvolal operaci Citadela a začal přesměrovávat vojska na jih Evropy."

Jak již bylo zmíněno výše, Manstein neměl představu o rozsahu sovětských rezerv a značně je podceňoval. Jeho úmysl, dosáhnout cíle s jedním ramenem kleští byl absolutně nereálný a Hitler to moc dobře věděl. Jednotky Modela byly již zatlačovány zpět a výběžek už ztrácel svůj předchozí tvar. Manstein by tedy musel dojít nejen ke Kursku, ale prakticky až na samou hranici severního výběžku, (v té době ještě posunutou, protože zde již probíhal sovětský protiútok) aby odřízl celý kurský oblouk, což rozhodně nebylo v silách Němců.

clanek solidni, az na posledni vetu.
i kdyby nemci v operaci citedela uspely, nadeji na porazeni ruska uz v te dobe nemely. vitezstvi by jen oddalilo neodvratnou porazku.

cisla byly jednostrane na strane sovetu - jak rychlost doplnvani ztrat (a jejich mnozstvi) tak i objem produkce valecneho materialu.

Nemce zastavili stejnymi prostredky jako dnes Ukrajinu. Hluboka obrana a minova pole, ktera vycerpavala Nemce, ti meli ztraty a citelne. Mozna proto to Hitler zastavil. Ale meli pokracovat, protoze ta valka tim byla prohrana. Manstein do smrti prohlasoval, ze meli sanci Ruske jednotky znicit. Spory se vedou o to, jestli by to skutecne dokazali, ale on si to jednoznacne myslel.

Uz na začátek boje si Sověti zkoplikovali cestu k vítězství. Zahajili delostreleckou přípravu o hodinu driv a jen zorali nástupní cesty Nemcum. Ti cekali na povel k útoku o několik kilometrů dal. Úžasný boje probihaly rovněž ve vzduchu. Počáteční nemecka vyhoda i nadrazenost v letecky technice se postupně vytracela.
Skoro jsem na pochybach, jestli nebyla tanková bitva u Kursku co do poctu technik překonána v bitve zvaná Jom Kippur.

na operacii Citadel ma udivuje, ze napriek intenzivnej Sovietskej priprave na zaklade ziskanych Nemeckych planov, prveho uderu v podobe palebneho prepadu zhromazdisk Nemeckeja rmady atd sa dokazali dostat Nemci velmi daleko v prerazani Sovietskych obrannych linii. V konecnom dosledku im to nepomohlo, ale i tak obdivuhodny vykon