Ať se československá armáda snažila sebevíc, na konci 40. a zejména v 50. letech jednoduše neměla žádnou ucelenou studii pro své motostřelecké oddíly, která by umožňovala přepravu vojáků a jejich okamžitou podporu po výsadku na bojišti proti nepříteli. Tato nepříznivá situace tedy vyžadovala urychlené řešení a přestože se objevily určité návrhy na zcela novou konstrukci, následný vývoj by trval příliš dlouho, což nebylo s ohledem na vojenskopolitickou situaci začínající studené války akceptovatelné.

Avšak existoval původní Sd.Kfz. 251, legendární a skutečně mnohostranný německý transportér, který se stal symbolem Wehrmachtu. Jeho celkem 15 200 vyrobených kusů různých verzí mluví samy za sebe. Výroba během nacistické okupace probíhala částečně ve Škodě Plzeň a komponenty se dokončovaly i v jiných strojírenských podnicích. Nemalé množství těchto německých válečných vozidel, které bylo také opuštěno v rámci rychlého ústupu německých armád směrem k západní zóně. Kromě toho u nás zůstala i část výrobní dokumentace, ale hlavně velmi cenné opravené kusy, které byly získány z nepojízdných transportérů díky úsilí podniků v halách plzeňské Škodovky a také méně známého podniku Wikow. Obnovená československá armáda tak začala pomalu uvažovat o využití tohoto trofejního vozidla pro své potřeby.

Pokračování ve výrobě se však ukazovalo jako neefektivní, kdy Sd.Kfz. 251 již prostě nedostačoval, zejména co se týče nových technických požadavků na motor. Nicméně díky své variabilitě nasazení stále splňoval očekávání československých vojáků. Proto byla v roce 1952 kopřivnická firma Tatra instruována, aby provedla přestavbu původního německého stroje s novými parametry. Tento program dostal označení HAKO - Hanomag Kopřivnice. Zaměstnanci Tatry se pokusili instalovat do transportéru svůj motor Tatra 912 a do druhého prototypu byl dodán agregát od Pragovky. Bohužel, oba prototypy selhaly při testování a nebyly tak vhodné pro další zkoušky.

Psali jsme:Čínské exportní tanky VT4 pro Pákistán

Další upravené prototypy byly dokončeny až v roce 1957. Nutno poznamenat, že s původním německým strojem měly tyto nové prototypy pouze základní vzhledové podobnosti. Korba měla odlišný tvar než u německého předchůdce. Existovaly také dvě verze korby - s šikmými a rovnými boky. Na rozdíl od původního Sd.Kfz. 251 byl OT-810 vybaven celoocelovými pásy bez gumových patek.

Foto: Československý polopásový obrněný transportér OT-810 | Adam Hauner

Významným doplňkem bylo uzavření dosud nekrytého stropu pomocí odklápěcích pancéřových dveří a přidání samostatného poklopu pro velitele, což výrazně zlepšilo ochranu výsadku. Hlavním cílem těchto nových prvků bylo zvýšení odolnosti proti průjezdu zamořeným terénem prostřednictvím pečlivého utěsnění všech otvorů. Pokud jde o vojáky uvnitř, do přepravního prostoru se vešlo 10 vojáků plus 2 na pozici řidiče a velitele.

Bylo očekáváno, že příští válka bude s hojným použitím zbraní hromadného ničení a po uzavření krytů na stropě byl plán vnitřní prostor zásobován čerstvým vzduchem pomocí filtroventilačního zařízení. Motor s osmiválcovým dieselem vyžadoval určité úpravy, aby se zvýšil dojezd a rychlost. Na silnici dosahoval OT-810 rychlosti až 60 km/h, v terénu pak úctyhodných 30 km/h. Nové vozidlo bylo schopné přepravovat až 1500 kg nákladu a připojenou zátěží mohlo dosáhnout až 3 tuny.

Psali jsme:Obrněné ženijní vozidlo AEV 3 Kodiak: Jediný nově vyvinutý stroj na platformě tanku Leopard 2

Po nutných ověřovacích testech, které probíhaly mezi lety 1958-1959, se rozběhla výroba v podniku DETVA. Bylo vyrobeno 1100-1500 kusů různých verzí. Pancéřová ochrana o tloušťce 15 mm na předku a 8 mm na bocích poskytovala dostatečnou ochranu až 12člennému výsadku, který byl podporován kulometem ráže 7,62 mm. Nicméně zkoušky se zajištěním kulometu ráže 12,7 mm nebyly příliš úspěšné.

Během výrobního období bylo celkem vyrobeno 6 verzí, které sloužily u motostřeleckých jednotek ČSLA až do roku 1964. Tyto vozidla byla postupně nahrazována již známým kolovým transportérem OT-64, protože polopásová koncepce se na začátku 60. let ukázala jako zastaralá. Velmi zajímavou variantou je však verze stíhače tanků OT-810D, která byla vybavena 82mm kanónem pevně namontovaným na vozidle s úsměvnými tvary, které připomínají pojízdný domeček, zejména pohledem ze strany. Bylo vyrobeno celkem 280 vozidel této odvozené verze z původní výrobní verze.

Přestože byly od roku 1965 OT-810 postupně nahrazovány transportérem OT-64 SKOT, který vznikl ve spolupráci mezi Československem a Polskem, to neznamenalo jejich definitivní konec ve výzbroji Československé lidové armády (ČSLA). Jednoduše byly přesunuty do armádních skladů a OT-810 nikdy nebyl exportován. Některé kusy byly po vyřazení zničeny, ale určitá část zůstala nedotčena a skutečně se uchovala v řadách Armády České republiky (AČR) až do roku 1995! Byly to však již jen malé počty, které byly stále inventarizovány jako použitelné ve skladu.

Je také docela zajímavé, že bývalý režim ve socialistické éře přiděloval OT-810 jen omezeně jednotkám Lidových milicí, které byly vybavovány těžším bojovým vybavením. Nicméně je možné, že při potřebě nasazení Lidových milicí k obraně vlasti by se některé z těchto vozidel přeci jen dostaly k jednotkám. OT-810 se také nedostal do výzbroje Sboru národní bezpečnosti (SNB), na rozdíl od SKOTu, který působil v řadách Pohotovostního pluku SNB.

Jakýsi druh druhého života zažily OT-810 až po úplném vyřazení z armádních rezerv. Některé části byly opět zničeny, ale nemalé množství bylo prodáno soukromým osobám, kteří je často restaurovali do podoby německých Sd.Kfz. 251. To však není vždy snadné kvůli specifickým tvarům a často je to téměř nemožné. Neškolené oko nedokáže rozeznat tyto drobné nuance a po převzetí některými filmovými produkcemi, připevněním větvemi, maskovacími sítěmi a různými kanystry nebo jakýmikoli jinými doplňky to vypadá tak dobře jako skutečný německý obrněný transportér.

Určité zajímavé přestavby OT-810 lze najít například ve velmi specifických prostředích, kde síla běžných nákladních automobilů nestačí. Mluvíme zde o lomech, dolech nebo dokonce provozech zpracovávajících dřevo. To však již je na samotný závěr.

Video: OT-810 - Náš první obrněný transportér / YouTube

Zdroj: VálCast