Paddy Mayne, kontroverzní a zároveň obdivovaná postava, vynikl během druhé světové války svým přínosem pro spojeneckou věc. Jeho velení britské SAS je proslulé a představuje příklad dravosti a vynalézavosti, které navždy změnily tvář speciálních operací. Jeho činy v boji byly čistým hrdinstvím a zajistily mu čestné místo v řadách britské armády. Bláznem, jak ho vykresluje populární seriál Pluk mizerů z roku 2022, však rozhodně nebyl.

Foto: Chevrolety LRDG v polovině roku 1942 | British WWII MoD / Public domain

Robert Blair „Paddy“ Mayne se narodil v roce 1915 v Newtownards v hrabství Down. Výchova v zelené krajině dnešního Severního Irska mu vštípila lásku k přírodě a zálibu v dobrodružství. Jako jedno ze sedmi dětí vynikal v dospělosti ve sportu, zejména v ragby, a na hřišti prokazoval svou fyzickou zdatnost a vůdčí schopnosti. Ačkoli byl vynikajícím hráčem, měl také zálibu v alkoholu, což mu občas přineslo problémy při zápasech. Během studia na Queen's University Belfast, kde studoval práva, se Mayne připojil k důstojnickému výcvikovému sboru Queen's University, Belfast Contingent, jako důstojnický kadet. Věnoval se také boxu a stal se irským univerzitním šampionem v těžké váze.

Psali jsme:Edward Allen Carter Jr.: Osobní strážce generála Pattona a držitel Medal of Honor

Paddyho Maynea nasměrovala k vojenské službě blížící se druhá světová válka. Navzdory slibně se rozvíjející právnické a sportovní kariéře se ukázalo, že výzvě ke službě nemůže odolat. V březnu 1939, jen několik měsíců před německou invazí do Polska, se Mayne přihlásil do doplňovací zálohy a získal zařazení u královského dělostřelectva. V dubnu 1940 byl převelen k Royal Ulster Rifles, kde se rychle vyznamenal nejen svými fyzickými schopnostmi, ale také inovativní taktikou a neohroženým velením. Zanedlouho se dobrovolně přihlásil k Commandos a byl přidělen k No. 11 (Scottish) Commando.

V roce 1941 byl Paddy Mayne nasazen na Blízkém východě, kde se spolu s ostatními příslušníky 11. skotského komanda postavil proti jednotkám vichistické Francie v Sýrii. V této době prokázal své bojové umění a během bitvy u řeky Lítání zajal mnoho zajatců. Na počátku čtyřicátých let se formovala koncepce specializované jednotky schopné provádět specializované nájezdy za nepřátelské linie. Stala se známou jako Special Air Service (SAS), zažila katastrofální začátek a potřebovala řádné vedení, což vedlo k tomu, že byl do této skupiny přiveden Mayne. Podle pověstí byl naverbován, když seděl ve vězeňské cele za to, že udeřil svého velitele, podplukovníka Geoffreyho Charlese Taskera Keyese, přesně tak, jak to bylo znázorněno v seriálu Pluk mizerů z roku 2022.

Mayneovo vedení a inovativní taktika měly zásadní význam pro prokázání účinnosti malých, vysoce vycvičených týmů schopných provádět přesné údery. Jeho přínos pro SAS nebyl jen strategický, jako například používání vojenských džípů, ale také hluboce osobní, neboť formoval étos jednotky. Jeho schopnost inspirovat lidi kolem sebe spolu s jeho neohroženým přístupem tváří v tvář nebezpečí vytvořily precedens pro typ vojáka, kterého se SAS snažila získat. Mnoho z nejvýznamnějších misí Paddyho Mayna se týkalo ničení nepřátelských letadel v severní Africe – zejména na základně Wadi Tamet v Libyi. V noci 14. prosince 1941 se se svými muži vplížil na letiště a po přepadení německých a italských jednotek, které tam byly umístěny, zničil pomocí bomb Lewes 24 nepřátelských letadel, a k tomu telegrafní sloupy, palivové nádrže a muniční sklad.

K podobnému činu došlo v červenci 1942, kdy Mayne a kapitán David Stirling provedli útok na letiště Sidi Haneish. Oni dva a jejich muži zničili 40 německých letadel. Uvádí se, že za celou dobu svého působení v severní Africe Mayne zničil 130 letadel. Není překvapením, že díky tomu získal velení 1. pluku SAS, který vedl přes Itálii, Sicílii, Německo a Francii. Při přesunu Německem v roce 1945 se stali terčem četných útoků, museli manévrovat mezi nášlapnými minami, nepřátelskými léčkami a palbou odstřelovačů.

Psali jsme:Hrůzná kolonizace Jižní Ameriky pod taktovkou Španělů a šílený conquistador Lope de Aguirre

Během druhé světové války se Mayne stal jedním z nejvíce vyznamenaných vojáků britské armády a za své činy během operace Howard, mise SAS, jejímž cílem bylo zajistit průzkum kanadské 4. (obrněné) divize při jejím postupu do německého Oldenburgu, byl doporučen k udělení Viktoriina kříže. Přestože zlikvidoval německé kulometné postavení a zachránil své zraněné muže, medaili nikdy neobdržel. Místo toho mu byl udělen třetí proužek jeho Distinguished Service Order.

Přístup Paddyho Maynea k válce byl stejně nekonvenční jako účinný, čímž se odlišoval od svých kolegů. Jeho styl velení se vyznačoval kombinací drzosti, strategické vynalézavosti a důvěrného porozumění psychologii svých mužů i nepřítele. Mayneovy operace u SAS ukázaly jeho schopnost využít překvapení a inovace k dosažení cílů. Jeho údery nebyly pouhými sabotážemi, ale mistrovsky zorganizovanými manévry.

Jednou z Mayneových klíčových strategií bylo nasazení malých, vysoce mobilních jednotek, které mohly rychle udeřit a zmizet v noci, což byla taktika, která se stala pro SAS charakteristickým znakem. To vyžadovalo vojáky, kteří byli nejen fyzicky zdatní a skutečně elitní, ale také mentálně přizpůsobiví a schopní kreativního myšlení v situacích pod vysokým tlakem. Mayne se zasloužil o kultivaci tohoto způsobu myšlení u svých vojáků a často šel příkladem. 

Po druhé světové válce přešel Paddy Mayne zpět do civilního života. Doba míru pro něj byla náročná a jeho poválečná léta byla směsicí osobních snah a veřejného uznání. Krátkou dobu se účastnil průzkumu závislých území Falklandských ostrovů a dokonce na souostroví odcestoval, než se musel po zhoršení válečného zranění vrátit do Severního Irska. Po propuštění se Mayne krátce vrátil ke své předválečné profesi advokáta a snažil se najít útěchu v normální každodenní práci. Pokoušel se také znovu hrát ragby, ale výše zmíněné zranění mu to znemožnilo.

Dne 13. prosince 1955 se Mayne po noci strávené pod vlivem alkoholu stal účastníkem dopravní nehody v Bangoru. Zprávy uvádějí, že se srazil s vozidlem farmáře, přičemž incident skončil jeho smrtí. Jeho pohřební obřad o tři dny později navštívily tisíce lidí.

Zdroj: warhistoryonline.com