V dnešním díle naší minisérie Písek a Krev, kterou vytváříme ve spolupráci s ukrajinským historikem Vladyslavem Besedovským, se podíváme na odstřelovací pušku Mosin-Nagant její službu v sovětské armádě během invaze do Afghánistánu. 

Po druhé světové válce následoval v Sovětském svazu velmi rychlý pád odstřelovačského řemesla. Zatímco během druhé světové války sehráli sovětští odstřelovači na frontě neocenitelnou službu, kdy se jim podařilo eliminovat tisíce německých vojáků a důstojníků, sovětská generalita nevěřila, že tato složka armády má ještě v době mechanizovaných a manévrovacích bojů budoucnost. V 60. letech sice zavedl Sovětský svaz do výzbroje ostrostřeleckou pušku SVD Dragunov, nejednalo se ovšem o odstřelovací pušku, ale o pušku ostrostřeleckou, která měla pěchotnímu družstvu poskytnout palebnou podporu na delší vzdálenost. Sovětský průmysl ovšem neměl dostatečné kapacity na výrobu dostatečného množství pušek Dragunov, která byla na výrobu pro sovětské poměry velice náročná. Sověti tedy neměli jinou možnost, než sáhnout po pušce Mosin-Nagant, která vstoupila do služby téměř o století dříve, v roce 1891. 

Foto: Sovětští vojáci v Afghánistánu. Voják vlevo má na prsou druhoválečnou odstřelovací pušku Mosin-Nagant. | Vladyslav Besedovský

Psali jsme:Posádky nepřátelských bombardérů se vzájemně sestřelily, aby na sobě pak byly v norské ledové pustině životně závislé

Podíváme se trochu do historie. Puška Mosin-Nagant a její služba v sovětské armádě je široké veřejnosti poměrně známá a to i díky filmům jako jsou například Nepřítel před branami, nebo Bitva o Sevastopol, které přiblížily veřejnosti pozici sovětského odstřelovače. Jméno Vasilij Zajcev zná také snad každý. Již v 50. letech se ovšem v aktivní službě moc pušek Mosin-Nagant nenacházelo. Sovětská armáda sázela na vysoce mobilní a mechanizované jednotky a do této doktríny odstřelovač, který několik hodin či dní leží na jednom místě a čeká na svůj cíl, vůbec nezapadal. Mezi klíčové vlastnosti patřila rychlost a palebná síla, jinými slovy, pro sovětskou doktrínu byl užitečnější voják, který dokázal během několika vteřin vystřílet celý zásobník ze svého AK, než pomalu střílející odstřelovač. 

Foto: Voják 56. výsadkového pluku v létě 1980. Během prvních tří let sovětské invaze do Afghánistánu byly pušky Mosin-Nagant v podstatě jedinými puškami pro přesnou střelbu, kterými sovětští vojáci disponovali. | Vladyslav Besedovský

Nemožnost palby na větší vzdálenosti si sovětští generálové začali uvědomovat až na počátku 60. let  a tak byla v roce 1963 zařazena do výzbroje ostrostřelecká puška SVD Dragunov. Čistokrevní odstřelovači se ale nevrátili, puškou Dragunov byli vybaveni ostrostřelci, nebo též starší střelci podle sovětské terminologie. Jejich úkolem bylo postupovat družstvem a umlčovat nepřátelská kulometná hnízda, či jiné cíle vysoké priority na taktické úrovni, které bránily družstvu v postupu. Puška Mosin-Nagant ovšem zcela nevymizela a i do dnešních dní mají Rusové ve skladech obrovské množství těchto pušek. 

Již od prvních dní sovětské invaze do Afghánistánu bylo jasné, že dělostřelecká a mechanizovaná převaha zde nebude nic platná. Afghánistán tvoří buď vysoké pohoří, nebo rozlehlé pláně, kde sovětská mechanizovaná převaha neznamenala mnoho. Jako důležitá se zde ukázala přesná palba na větší vzdálenosti a k tomu se ideálně hodily odstřelovací a ostrostřelecké pušky, ty ale nebyly na počátku v podstatě k dispozici. 

Psali jsme:Výročí atentátu na Reinharda Heydricha

Foto: Sovětský voják se připravuje na boje v rámci Operace Magistrála v roce 1987. Před ním leží puška Mosin-Nagant. Ani po více jak 10 letech bojů v Afghánistánu nedokázal sovětský průmysl vyprodukovat dostatečné množství pušek Dragunov. | Vladyslav Besedovský

Absolutní většina jednotek zapojených do počáteční fáze invaze však pocházela z Turkmenského vojenského okruhu (TurkVO). A jak praví dobový vtip: „V komunizmu jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější“, tak to přesně platilo v Sovětské armádě. Etnické jednotky platily za „vojáky druhé kategorie“, jejichž vyzbrojení nebylo prioritou. Moderní výzbroj putovala z drtivé většiny k jednotkám na západě Sovětského svazu a okupačním silám ve státech Východního bloku. Turkmenské jednotky například ve výzbroji neměly téměř žádné moderní obrněné prostředky, jako byly transportéry BMP či BTR, disponovali zastaralými tanky T-62, zatímco ostatní jednotky již měly k dispozici modernější tanky T-64 a T-72 a jejich pěchotní výzbroj se sestávala z již vyřazených pušek AKM, zatímco ostatní již měli pušky AK-74. Čtenáři je tedy již jasné, jaká situace plánovala s puškami Dragunov. Sovětská generalita rozhodla o vydání dlouho uskladněných pušek Mosin-Nagant, ale pouze elitním útvarům, tedy výsadkářům! Tedy 56. a 345. výsadkovému praporu. 

Odstřelovací pušky Mosin-Nagant sloužily ponejvíce během prvních tří let invaze, tedy do roku 1982. Tehdy se situace začala lepšit, ovšem sovětský průmysl nedokázal vyprodukovat dostatečné množství pušek Dragunov a pušky Mosin-Nagant sloužily po celou válku. 

Vojáci vyzbrojeni puškami Mosin-Nagant ovšem nebyli čistokrevnými odstřelovači, ale jakýmisi ostrostřelci a průzkumníky. Díky tomu, že pušky Mosin-Nagant disponovaly optickými zaměřovači PU, které měly 3.5 násobné zvětšení, sloužili vojáci jako průzkumníci, kteří obhlíželi okolí a pátrali po nepříteli, případně se ho snažili lokalizovat. V sovětské armádě byl totiž celkový nedostatek optik a to včetně dalekohledů, výroba optických přístrojů byla pro sovětský průmysl poměrně náročná a nezvládal ji vyrábět v dostatečných počtech. 

Foto: Pušky Dragunov jsou využívány i dnes a to především odvedenci takzvaných separatistických republik na východě Ukrajiny. Jejich životnost je velice malá a proto se nevyplácí je dostatečně vyzbrojovat a vystrojovat. | Ria Novosti

Pušky Mosin-Nagant se nicméně i dnes nacházejí ve skladech ruské armády a velice se hodily při současné ruské invazi na Ukrajinu, kdy byly pušky Mosin-Nagant ve velkém vydávány odvedencům takzvaných separatistických republik, jejichž bojová hodnota je velice malá a nepředpokládala se jejich dlouhá životnost.

Zdroj: safar-publishing.com, history.com, Vladyslav Besedovsky