Vojenský nákladní automobil ZIL 131 s vysokou průchodivostí byl vyráběný od roku 1967 sovětským výrobcem ZIL (Zavod imeni Lichačova). Díky výborným jízdním vlastnostem v terénu byl určen především pro vojenské účely. V civilním sektoru byl využíván pro různé speciální nástavby. V některých armádách bývalého východního bloku byl společně s vozem Ural-375D standardním vozidlem. Souběžně existovala také civilní verze ZIL-133 bez pohonu všech kol a nízkotlakých pneumatik.

Video: Plně naložený ZIL v hlubokém bahně / YouTube

Počátek vývoje vozu ZIL-131 spadá do poloviny padesátých let dvacátého století. Jeho předchůdce ZIL-157 byl jen modernizací vozu ZIS-151. ZIL-131 byl od počátku koncipován jako zcela nový třínápravový vůz pro vojenské využití. Vývoj začal pod označením ZIS-131 a první prototyp byl prezentován v roce 1956. Tehdy měl ještě hodně shodných rysů s dvounápravovým ZIL-130.

Psali jsme:První reaktivní francouzské letadlo vznikalo ilegálně již od roku 1943

Foto: ZIL-131 s cisternovou nástavbou ruské armády | Wikimedia Commons / Public domain

O tři roky později, v roce 1959 bylo testování prototypů úspěšně dokončeno a v rámci destalinizace byl vůz přejmenován na ZIL-131. Výrobní závod byl totiž přejmenován z původního názvu Zavod imeni Stalina na Zavod imeni Lichačova. Počátek výroby byl plánován na rok 1961 nebo 1962, ale výrobu se nepodařilo začít. Teprve v roce 1964 začala sériová produkce dvounápravových vozů ZIL-130 a v roce 1967 začala výroba komplikovanějších vozů ZIL-131. Některé konstrukční skupiny, jako například nápravy nebo navijáky byly vyráběny v pobočném závodě v Brjansku (Brjanský automobilový závod).

Foto: ZIL-131 se skříňovou nástavbou bývalé Národní lidové armády NDR | Wikimedia Commons / Public domain

V roce 1986 byl ZIL-131 přepracován a dále označován jako ZIL-131N. O rok později začala výroba identických vozů v Uralském automotorovém závodě (UAmZ) ve městě Novouralsk Sverdlovské oblasti.

Psali jsme:Stavba trojice prototypů ruského těžkého dronu S-70 Ochotnik

Foto: ZIL 131 se v různých variacích používal i v naší armádě (na snímku protiletadlový raketový komplet 2K 12M KUB M) | AČR

V moskevském závodě ZIL skončila produkce v roce 1990. Do té doby byl o vyrobeno dohromady 998 429 kusů různých provedení. V UAmZ pokračovala produkce beze změny do roku 2002. V tomto roce závod změnil název na AMUR a vůz byl přejmenován na AMUR-531340. Vůz zůstal v nabídce až do roku 2010, kdy výrobce upadl do insolvence. Byl tedy vyráběn 43 let. Moskevský ZIL vyráběl od roku 1994 typ ZIL-4334 jako nástupce typu ZIL-131.

Foto: ZIL 131 jako nosič raket v srbské armádě | Wikimedia Commons / Public domain

Armády některých zemí Varšavského paktu používaly ZIL-131 například jako nosič raketometu BM-51 (obměna raketometu BM-21 Grad).

Foto: ZIL má úctyhodnou sílu a výbornou průchodivost terénem | Stanislav Kozlovskiy

Základní technická data vozidla ZIL 131

motor: benzínový, V8
typ motoru: ZIL-131
výkon motoru: 110 kW
objem válců: 5996 cm3
objem palivových nádrží: 2× 170 l
spotřeba paliva: 40 l/100 km
dojezd: 850 km
nejvyšší rychlost: 80 km/h
brzdná dráha ze 30 km/h: 12 m
pohon: 6 × 6

Zdroj: military-today.com