Přestože byla oficiální kapitulace Němci stanovena na 8. května 1945 řada německých oddílů (hlavně Waffen-SS) na našem území dále bojovala. Není se čemu divit, Rusové totiž členy Waffen-SS nebrali do zajetí a většinou je hned na místě nelítostně popravovali. Němci se tak snažili dostat spíše do rukou západních Spojenců, proto se také na našem území odehrála poslední velká bitva 2. světové války v Evropě.

Foto: Německé zbraně získané po bitvě u Slivice

Po 9.5.1945 se do prostoru okolo strakonické silnice mezi Slivicí u Milína a Čimelicemi soustředily početně silné a dobře vyzbrojené zbytky německé armády pod velením gen. SS-gruppenführera Karla von Pücklera, velitele Waffen-SS v Čechách a na Moravě. Kromě SS se nacházeli na této komunikaci příslušníci wehrmachtu, bezpečnostních složek, okupačního aparátu, němečtí civilisté prchající před frontou a pod.

Psali jsme:Anglický dlouhý luk: zbraň, která změnila bojiště

Poté, co se hlavní ústupová trasa - státní silnice ve směru na Písek a Strakonice stala neprůjezdnou, rozhodl se fanatický nacista gen. Pückler vybudovat zde opěrný rajón. Dne 9.5.1945 dal příkaz jednotkám zadního voje v oblasti Slivice a Milína vytvořit narychlo tři obranná pásma. Technika, včetně tanků, děl a minometů, byla rozmístěna po obvodu milínské kotliny. Mezi stanovišti těžké techniky se zakopala na strategických místech pěchota. Pückler se snažil s Američany dohodnout, ukončit boje a kapitulovat do jejich rukou. Ti jeho návrh však opakovaně odmítali.

Foto: Mapa německých obranných pozic a směrů útoku Rudé armády

Proti tomuto opěrnému bodu vyrazili z Příbrami dne 11.5.1945 partyzáni ze skupiny Smrt fašismu a členové revoluční gardy. Z vojenského hlediska neměla akce partyzánů sebemenší šanci na úspěch. Hitlerovci navíc využívali různých lstí a léček, při kterých nemilosrdně likvidovali soupeře.

Postavení několika desítek partyzánů proti asi šestitisícové německé armádě bylo od samého počátku kritické, v podstatě beznadějné. Teprve úder sovětských vojsk 11.5.1945 v odpoledních a nočních hodinách znamenal definitivní konec bojů. Po předchozím průzkumu terénu následoval přepad pomocí děl a kaťuší. Obranný rajón nepřítele pokryla sovětská dělostřelecká palba, pak přišel útok pozemních vojsk.

Psali jsme:Ruský generál si naplánoval vítězství k narozeninám, místo toho dostal krvavou lázeň

Foto: Americké jednotky v  nedalekých Čimelicích, kterým se chtěl von Pückler vzdát 

... Asi ve 3 hod. ráno 12.5.1945 utichla u Slivice střelba, Němci opustili své pozice a kapitulovali. Pückler následně žádal Američany, aby vzali do zajetí alespoň jeho a jeho rodinu. Dobře věděl, co ho za masakry v Praze i jinde v ruských rukou čeká. Američané odmítli a zoufalý Pückler se chvíli na to v Čimelicích zastřelil.

Foto: SS-gruppenführer Karl von Pückler za života a po sebevraždě (vpravo)

Význam této pravděpodobně poslední rozsáhlejší vojenské operace 2. světové války v Evropě umocňuje skutečnost, že se na ní bezprostředně podílely útvary tří ukrajinských frontů (UF) a nepřímo také jednotky amerického XII. sboru ve směru od Čimelic.

Ještě dnes jsou u Milína a Slivice patrné stopy těžkých bojů. Sám jsem zde detektorem kovu před lety našel německou ID známku vojáka Waffen-SS a další části výstroje/výbroje. Od konce války je celá oblast řadu let navštěvována hledači pokladů, kteří zde nalezli zajímavé předměty.

Foto: Nalezené předměty v oblasti bojů u Milína