Heinrich Himmler (1900-1945), nechvalně proslulý Hitlerův Reichsführer-SS a šéf německé policie, je jedním z největších masových vrahů 20. století. Byl nejen přímo zodpovědný za smrt nejméně šesti milionů Židů, ale také za smrt bezpočtu dalších lidí, z nichž většina patřila k takzvaným "méněcenným rasám" nebo nacismem prostě pohrdala. Kromě toho v koncentračních táborech a věznicích zemřelo také mnoho německých nepřátel a politických odpůrců Třetí říše. Méně známá je skutečnost, že tentýž Heinrich Himmler vřele přijal islám neboli "mohamedánství", jak se mu tehdy říkalo. Obdivoval muslimské náboženství, protože slibovalo, že pro ty, kdo zemřou v boji, budou "v ráji krásné ženy". 

Foto: Himmler a Al-Husajní | Bundesarchiv Bild 10111-Alber-164-18A / Public domain

Felix Kersten (1898-1990) byl Himmlerův osobní masér a důvěrník. Teprve sedm let po válce vydal Kersten své paměti pod titulem "Totenkopf und Treue". Kerstenovy paměti vyšly také v angličtině, ale v anglickém vydání bohužel citelně chybí původní kapitola o Himmlerově "nadšení pro islám" ("Begeisterung für Islam"). Přestože některá Kerstenova tvrzení jsou přehnaná, jiné části jeho pamětí se zdají být poměrně spolehlivé. Roger Manvell a Heinrich Fraenkel, dva přední Himmlerovi životopisci, se domnívají, že Kersten "se po Heydrichově smrti stal nejsilnějším vlivem v Himmlerově životě". Není pochyb o tom, že Kersten se s Himmlerem setkával poměrně často a že byli velmi blízkými přáteli. Vyplývá to například z četných zmínek o Kerstenovi v Himmlerově úředním deníku/jmenovacím zápisníku z let 1941/42 ("Dienstkalender"), vydaném v Hamburku v roce 1999. Dne 21. března 1945 napsal Himmler Kerstenovi velmi přátelský dopis, v němž mu děkoval za nedávnou návštěvu:

Psali jsme:Indická armáda ve Středomoří a v severní Africe za 2. světové války

"Tentokrát jsem byl opět potěšen, když jste sem přišel a využil své ohromné lékařské schopnosti jako důkaz (našeho) dlouholetého přátelství. Za ta dlouhá léta, co se známe, jsme spolu diskutovali o mnoha problémech."

Kersten si vedl poznámky o všem, co mu Himmler řekl. Byl to jediný člověk, jehož "zázračné ruce" dokázaly Himmlerovi ulevit od bolesti. Himmlerův zdravotní stav byl poměrně špatný, protože trpěl silnými žaludečními křečemi. "V okamžiku, kdy se mu ulevilo od bolesti, začal Himmler odkrývat svou mysl," píší Roger Manvell a Heinrich Fraenkel.

Kersten nebyl špion, ale měl kontakty na vysoké úrovni v Německu i ve Švédsku. Díky jeho úsilí a osobnímu vlivu na Himmlera se podařilo převést 3500 Židů z nacistických koncentračních táborů do Švédska. A to nebyla jediná věc, kterou Kersten udělal pro záchranu těch, kteří trpěli pod nacistickou perzekucí. Dne 12. prosince 1945 zaslal Světový židovský kongres Kerstenovi dopis, v němž mu poděkoval za jeho úspěšné úsilí o záchranu 3500 Židů i za jeho velkorysou ochotu pomoci, kdykoli mohl.

Himmler: "Islám je pro vojáky praktické a vhodné náboženství"

Britský historik Peter Longerich obsáhlou studii o Himmlerovi, v níž mimo jiné cituje z dokumentů uložených v německém Spolkovém archivu v Berlíně ("Bundesarchiv Berlin"). Longerich cituje Himmlera, který v listopadu 1944 prohlásil, že islám je "pro vojáky praktické a vhodné náboženství, slibuje, že ti, kdo padnou v boji, se dostanou do nebe."

Psali jsme:Maršál Rokossovskij a Poláci: jeden aspekt polsko-sovětských vztahů

Podobné citáty najdeme i v Kerstenově knize z roku 1952. Dne 1. prosince 1942 řekl Himmler Kerstenovi:

"Mohamed věděl, že většina lidí je strašně zbabělá a hloupá. Proto každému odvážnému bojovníkovi, který zemře v bitvě, slíbil dvě krásné ženy. Takové řeči voják rozumí. Když uvěří, že bude takto přijat v posmrtném životě, bude ochoten obětovat svůj život, s nadšením půjde do boje a nebude se bát smrti. Můžete to nazvat primitivním a můžete se tomu smát, ale vychází to z hlubší moudrosti. Náboženství musí mluvit jazykem člověka."

Himmler, jehož rodiče byli zbožní a konzervativní bavorští katolíci, veřejně vystoupil z katolické církve v létě 1936. V rozhovorech s Kerstenem se později ostře vymezil proti katolické církvi, Vatikánu a křesťanství obecně. Křesťanství vojákům a bojovníkům, kteří umírají v boji, nic neslibuje, řekl Himmler. Buď půjdou do pekla, nebo do nebe - za statečný boj prostě žádná odměna neexistuje. "A teď to srovnejte, Herr Kersten, s náboženstvím mohamedánů, náboženstvím lidových vojáků."

Jinými slovy, Himmler obdivoval muslimské pojetí mučednictví: pokud zemřete na bojišti jako džihádista (muslimský svatý bojovník) a stanete se tak mučedníkem, budete v posmrtném životě ("ráji") bohatě odměněni. Přesně to řekl Hadž Amín al-Husajní muslimským vojákům v SS.

Právě v první polovině roku 1942 se Himmler a důstojník SS Adolf Eichmann s tímto ohnivým duchovním - jeruzalémským velkým muftím, kterého nacisté přivítali v Berlíně - spřátelili. Hadž Amín al-Husajní, jehož nenávist k Židům se rovnala nenávisti nacistů, přijel do nacistického Německa v listopadu 1941 a ještě téhož měsíce byl přijat Hitlerem. Velký muftí chtěl, aby nacisté schválili jeho plán na vytvoření pronacistické muslimské bojové jednotky neboli "arabské legie". Hitler to zpočátku odmítl, ale Himmler byl touto myšlenkou nadšen. V listopadu 1943 poslal říšský vůdce SS Velkému muftímu telegram, v němž uvedl, že existuje "přirozené pouto mezi nacionálně socialistickým Velkým Německem a svobodymilovnými mohamedány na celém světě".

Počátkem téhož roku byla v rámci Himmlerovy "Waffen-SS" (bojové složky SS) vytvořena muslimská divize později nazvaná Handschar. Tvořili ji převážně bosenští muslimové. V roce 1944 se divize Handschar dopustila v Jugoslávii závažných válečných zločinů, při nichž zabíjela srbské civilisty. (Po válce chtěl jugoslávský vůdce maršál Tito obvinit Al-Husejního z válečných zločinů, ale Francouzi a Britové si nechtěli rozhněvat arabský svět). Al-Husajní přijel v říjnu 1944 do Sarajeva, kde k příslušníkům divize promluvil. Řekl, že národněsocialistický a islámský pohled na svět se do značné míry pohybují paralelně. "Němci jsou skutečnými přáteli 400 milionů muslimů," dodal. V dubnu 1944 založila SS v Gubenu u Chotěboře vlastní "školu pro výcvik imámů". Himmler tuto iniciativu silně podporoval a velký muftí pronesl slavnostní zahajovací projev.

Himmler řekl 2. prosince 1942 svému masérovi Felixi Kerstenovi, že čte závažné knihy o "mohamedánském náboženství". Až skončí válka, řekl, že chce sám navštívit islámské země s cílem pokračovat ve studiu. "Podívejte se, jak je toto náboženství moudré ("vernünftig")."

Himmler: "Předpokládejme, že by turecká muslimská vojska dobyla Vídeň a Evropu v roce 1683..."

O pět dní později řekl Himmler Kerstenovi, že lituje toho, že turecké muslimské armády nebyly schopny dobýt Evropu v roce 1683:

"Předpokládejme, že Turci, v jejichž řadách bojovali i Evropané, a to dokonce na vysokých postech, by v roce 1683 dobyli Vídeň a Evropu, místo aby byli nuceni ustoupit. Kdyby tehdy mohamedáni zvítězili a islám by se vítězně přehnal přes Evropu, křesťanské církve by byly depolitizovány. (...) Turci totiž byli nábožensky tolerantní, každému náboženství umožnili další existenci za předpokladu, že se již nebude angažovat v politice - jinak byl s ním konec."

Tento názor se blíží muslimskému pojetí takzvaného "chalífátu" neboli Alláhova království na zemi. Stejný koncept zastává i mnoho islámských teroristů. Vůdci Al-Káidy Usáma bin Ládin a Ajmán az-Zavahírí opakovaně prohlásili, že velmi litují toho, že muslimové byli na konci středověku vyhnáni ze Španělska ("Al-Andalus"). Vyzývali muslimy, aby znovu dobyli "všechny ukradené islámské země, od Palestiny po Al-Andalus a další islámské země, které byly kdysi ztraceny kvůli zradě vládců a slabosti muslimů". Mnozí militantní muslimové věří, že Evropu lze dobýt také prostřednictvím masivních imigračních toků z muslimského světa.

Polygamie

Ještě něco mají Himmler a militantní muslimové společného. Věří v polygamii a v to, že je třeba mít hodně dětí. Ostatně sám muslimský prorok Mohamed "měl prý čtrnáct manželek v užším slova smyslu, z nichž ho devět přežilo," píše W. Montgomery Watt, britský odborník na islám. Himmler jednou Kerstenovi řekl: "Mnohočetné manželství ("Mehrehe") existuje i v jiných zemích, tak proč by tomu tak nemohlo být i u nás?" Katrin Himmlerová, pravnučka Heinricha Himmlera, vydala vynikající knihu o třech bratrech Himmlerových. Píše, že Himmler byl oficiálně ženatý s Margou Bodenovou, ale Hedwig Potthastová byla jeho milenkou. Himmler a slečna Potthastová, která byla kdysi jeho sekretářkou, žili, jako by byli manželé. Měli dvě děti. Himmler řekl svým esesákům, aby následovali jeho příkladu: čím více "árijských" dětí zplodí, čím více žen oplodní, tím lépe. "Musíme projevit odvahu a jednat v této věci rozhodně, i kdyby to mělo vyvolat ještě větší odpor církve," řekl Himmler Kerstenovi.

Není příliš divu, že někteří vysoce postavení zločinci SS později našli útočiště v muslimském světě. Například Alois Brunner žil dlouhá léta v Sýrii. Jiní odešli do Egypta. Militantní muslimové, ale i mnozí Egypťané, Syřané a Saúdové vyznávají virulentní antisemitismus. Usáma bin Ládin, jehož otec pocházel z Jemenu, ale později se usadil v Saúdské Arábii, a Egypťan Ajmán az-Zavahírí vyzývali své stoupence, aby zabíjeli Židy a Američany všude, kde se vyskytují. Chálid šejk Mohammed, který koordinoval útoky z 11. září 2001, se netajil svým antisemitismem, když při jednom slyšení hrdě oznámil, že "svou požehnanou pravicí usekl hlavu americkému Židovi Danielu Pearlovi".

Kdyby se Himmlerovi - stejně jako Eichmannovi a Brunnerovi - podařilo nějakým způsobem uprchnout z nacistického Německa, pravděpodobně by se pokusil dostat do bezpečného útočiště v některé muslimské nebo latinskoamerické zemi. Místo toho spáchal 23. května 1945 sebevraždu. Byl to zbabělec, který se nechtěl postavit před soudce a zodpovídat se ze svých rozmanitých a strašlivých zločinů.

Zdroj: militantislammonitor